§ 255 trestní řád – Povinnost odvolacího soudu přerušit trestní stíhání
Zákon o trestním řízení soudním (trestní řád) · 32/1970 Sb. · Trestní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 255 stanoví, že odvolací soud musí přerušit trestní stíhání, pokud se po vynesení rozsudku prvního stupně objeví určité překážky pro pokračování řízení, nebo pokud se obžalovanému nepodaří doručit předvolání k odvolacímu jednání. Pokud se po rozsudku prvního stupně objeví například duševní choroba obžalovaného, která mu brání chápat smysl trestního stíhání, odvolací soud řízení přeruší. (§ 255 zákona č. 32/1970 Sb., trestní řád, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: soud
- Odkazuje na: § 173
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 32/1970 Sb.
Odvolací soud přeruší trestní stíhání, vyjde-li za odvolacího řízení najevo, že po vyhlášení napadeného rozsudku nastala některá z okolností uvedených v § 173 odst. 1 písm. b) až d), anebo nelze-li obžalovanému doručit předvolání k veřejnému zasedání odvolacího soudu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud se po rozsudku prvního stupně objeví například duševní choroba obžalovaného, která mu brání chápat smysl trestního stíhání, odvolací soud řízení přeruší.
- Přerušení nastane i v případě, že obžalovaný zemře po vynesení rozsudku, ale ještě před rozhodnutím odvolacího soudu.
- Trestní stíhání bude přerušeno, pokud se obžalovaný skrývá nebo je v cizině a nelze mu doručit předvolání k odvolacímu soudu.
- Přerušení řízení znamená, že se v něm dočasně nepokračuje, dokud pominou důvody pro přerušení.
Na co si dát pozor
- Přerušení trestního stíhání není jeho zastavením; jakmile pominou důvody pro přerušení, řízení může pokračovat.
- Důvody pro přerušení se musí objevit až po vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně.
- Nemožnost doručit předvolání se týká výhradně veřejného zasedání odvolacího soudu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Související
§ 153b Posouzení příslušnosti Ústavního soudu k proj (Nález Ústavního soudu ze dne 28. ledna 2)