Úřední zdrojee-Sbírka · nsoud.cz · nssoud.cz · nalus.usoud.cz · justice.cz · EUR-Lexdatabáze aktualizována 7. 10. 2026Jak ověřujeme data
Europaius
32/1972

Vyhláška federálního ministerstva dopravy o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích

32/1972 Sb. · 89 paragrafů

Obsah zákona – části a hlavy

Úplné znění

89
↑ Předchozí paragrafy

§ 71 Jednonápravové kultivační traktory a jejich přívěsy

(1) Jednonápravový kultivační traktor (dále jen „kultivační traktor“) je samojízdný víceúčelový stroj s jedinou nápravou, který je řiditelný pomocí řídítek řidičem, jdoucím za ním pěšky.

(2) Kultivační traktor může táhnout pouze takový přívěs nebo přípojné zemědělské nářadí, které je opatřeno sedadlem pro řidiče.

(3) Motorová sekačka, půdní fréza apod. jsou posuzovány stejně jako kultivační traktor, i když nejsou řešeny jako víceúčelové stroje.

(4) Pro rozměry a hmotnost kultivačních traktorů a jejich přívěsů, pokud není stanoveno jinak, platí mezní hodnoty uvedené v § 12 a 14.

(5) Nejvyšší konstrukční rychlost kultivačního traktoru řízeného výlučně pěšky jdoucím řidičem nesmí být větší než 6 km/h. Nejvyšší konstrukční rychlost kultivačního traktoru řízeného řidičem sedícím na sedadle přívěsu nebo přípojného zemědělského nářadí nesmí být větší než 20 km/h.

(6) Kultivační traktor, jehož celková hmotnost nepřesahuje 100 kg, nemusí být vybaven brzdami.

(7) Kultivační traktor, jehož celková hmotnost přesahuje 100 kg, musí být opatřen zařízeními pro brzdění provozní a parkovací, přičemž obě mohou mít společné části. Brzdové zařízení musí být dostatečně robustní konstrukce a musí umožnit plynulé řízení brzdného účinku. Zařízení pro provozní brzdění musí svým účinkem odpovídat § 70 odst. 11. Zařízení pro parkovací brzdění musí působit čistě mechanicky a svým účinkem odpovídat § 70 odst. 12.

(8) Kultivační traktor, i když jeho celková hmotnost nepřesahuje 100 kg, může být zapojován do soupravy s přívěsem nebo přípojným zemědělským nářadím jen tehdy, odpovídá-li taková souprava brzdným účinkům provozního brzdění podle § 70 odst. 11 a parkovacího brzdění podle § 70 odst. 12.179)

(9) Kultivační traktor musí být vybaven vnějším osvětlením s vlastním energetickým zdrojem podle těchto podmínek:

a) nepřesahuje-li jeho největší šířka 1 m, musí mít nejméně jedno bílé tlumené světlo svítící dopředu,180)

b) přesahuje-li jeho největší šířka 1 m a u třístopého kultivačního traktoru s koly uspořádanými souměrně k podélné svislé rovině souměrnosti 1,30 m, musí mít dvě bílá tlumená světla svítící dopředu,180)

c) podle šířky vozidla [písmena a), b)] musí být vybaven vzadu jedním nebo dvěma červenými koncovými světly,180)

d) musí být opatřen vzadu červenými odrazkami třídy I,

e) nemusí být vybaven směrovými a brzdovými světly.

Provedení i umístění vnějšího osvětlení musí odpovídat ustanovením § 43 až 52.

(10) Kultivační traktor řízený pěšky jdoucím řidičem nemusí být vybaven vnějším osvětlením s vlastním energetickým zdrojem; nesmí se však pohybovat

- na silnicích I. a II. třídy vůbec,

- na silnicích III. třídy a veřejných polních a lesních cestách za snížené viditelnosti.

(11) Přívěs tažený kultivačním traktorem musí z hlediska vnějšího osvětlení vyhovovat ustanovením § 46 až 49.

(12) Ustanovení odstavců 7 až 9 a 11 neplatí pro kultivační traktory, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 72 Samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje

(1) Pro samojízdné sklizňové zemědělské a lesnické stroje (dále jen „stroje“) platí ustanovení části druhé, pokud z nich nevyplývá jinak, s odchylkami stanovenými v odstavcích 2 až 8.

(2) Stroj, u něhož není vzhledem k jeho technickému uspořádání zajištěn potřebný výhled dopředu z místa řidiče, musí být opatřen zvláštním sedadlem pro řidičova pomocníka, s vhodnými podmínkami pro výhled dopředu. Je-li stroj vybaven budkou řidiče, musí tato budka splňovat podmínky stanovené technickými a hygienickými předpisy.181) Ustanovení § 31 odst. 2 pro stroje neplatí.

(3) Stroj musí být vybaven zpětnými zrcátky, aby řidič měl zajištěn výhled dozadu [§ 26 odst. 6 písm. c), odst. 8 a 9].

(4) Soubor brzdových zařízení stroje musí vyhovovat požadavkům § 70.

(5) Za stroj nesmí být při provozu na veřejných pozemních komunikacích zapojována jakákoliv přípojná vozidla, s výjimkou vlastních součástí stroje.

(6) Vnější osvětlení a světelná signalizace stroje musí odpovídat § 43 až 52, v odůvodněných případech s odchylkami podle odstavce 7 a podle § 70 odst. 8.

(7) V odůvodněných případech mohou být tlumená světla odchylně od § 45 umístěna takto:

a) výška tlumeného světla může být až 2,10 m, přičemž jeho seřízení musí být provedeno tak, aby rozhraní světla a tmy protínalo vozovku ve vzdálenosti 30 m od světlometů,

b) jestliže tyto světlomety vyzařují rušivé světlo, které může obtěžovat ostatní účastníky silničního provozu, musí být opatřeny clonami zabraňujícími oslnění.

(8) Ustanovení odstavců 2 až 4 neplatí pro stroje, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 73 Pojízdné pracovní stroje

(1) Pojízdné pracovní stroje jsou vozidla, která podle svého účelu a podle svých zvláštních, s vozidlem pevně spojených zařízení jsou určena a vhodná pouze k vykonávání práce, nikoliv k dopravě nákladů nebo zboží. Tyto stroje jsou buď samojízdné nebo přípojné. Jsou určeny převážně k práci na uzavřených místních pracovištích a po pozemních komunikacích se pohybují jen při přesunech z jednoho pracoviště na druhé.182)

(2) Pro pojízdné pracovní stroje platí ustanovení části druhé, pokud z nich nevyplývá jinak, s odchylkami stanovenými v odstavcích 3 až 15.

(3) Soubor brzdových zařízení samojízdných pracovních strojů183) s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 25 km/h musí splňovat požadavky kladené na brzdění provozní, nouzové a parkovací podle § 15 a 16, s výjimkou, že pro výpočet brzdné dráhy podle § 16 odst. 18 platí vzorce pro

provozní brzdění

S=0,15v0+v02115,

nouzové brzdění

S=0,15 v0+2v02115,

že v0 = 40 km/h a u strojů, které této rychlosti nedosahují, v0 = nejvyšší konstrukční rychlosti a že zkušební svah podle § 16 odst. 25 má sklon 30 %.

(4) Soubor brzdových zařízení samojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h musí splňovat podmínky § 20, přičemž platí pro soustavu parkovacího brzdění požadavek zkušebního svahu o sklonu 30 %.

(5) Soubor brzdových zařízení přípojných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 25 km/h musí splňovat podmínky stanovené pro brzdění provozní a parkovací podle § 15 a 17, s výjimkou § 17 odst. 11, přičemž zde platí požadavek zkušebního svahu o sklonu 30 %.

(6) Soubor brzdových zařízení přípojných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h musí splňovat podmínky § 21, přičemž zde platí pro soustavu parkovacího brzdění požadavek zkušebního svahu o sklonu 30 %.

(7) Za samojízdný pracovní stroj nesmí být při provozu na pozemní komunikaci zapojováno žádné přípojné vozidlo, s výjimkou vlastních součástí stroje. Přípojný pracovní stroj může být zapojen pouze za motorové tažné vozidlo, nikoli za přípojné vozidlo; pro soupravu s přípojným pracovním strojem opatřeným brzdovým zařízením podle odstavce 5 platí podmínky § 18, pro soupravu s přípojným pracovním strojem opatřeným brzdovým zařízením podle odstavce 6 platí podmínky § 22.

(8) Řídící ústrojí pojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 30 km/h nesmí při nastavení kol do přímého směru vykazovat na volantu mechanickou vůli

a) u strojů uváděných do provozu větší než 18°,

b) u strojů po uplynutí záruční doby větší než 36°.

Řídící ústrojí pojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí nad 30 km/h, avšak nepřevyšující 60 km/h nesmí při nastavení kol do přímého směru vykazovat na volantu mechanickou vůli

a) u strojů uváděných do provozu větší než 12°,

b) u strojů po uplynutí záruční doby větší než 30°.

Pro ostatní pojízdné pracovní stroje platí podmínky § 24 odst. 4.

(9) Nejvyšší přípustné síly na ovládacích orgánech pojízdných pracovních strojů musí odpovídat ustanovení § 25 odst. 7.

(10) Řízení pojízdných pracovních strojů s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než 15 km/h musí být konstruováno tak, aby počet otáček volantu nepřesáhl 6 při plném vychýlení řídících kol (z jedné krajní polohy do druhé).

(11) Výhled z místa řidiče pojízdných pracovních strojů, a pokud jsou opatřena sedadlem pro obsluhu, i výhled z tohoto místa musí být konstrukčně zajištěn tak, aby byl co největší a pokud možno všemi směry. Pro viditelnost dozadu musí být pojízdný pracovní stroj vybaven nejméně jedním zpětným zrcátkem [§ 26 odst. 6 písm. c), odst. 8 a 9].

(12) Je-li pojízdný pracovní stroj opatřen budkou řidiče nebo obsluhy, musí tato budka splňovat podmínky stanovené technickými a hygienickými předpisy;184) ustanovení § 31 odst. 2 pro pojízdné pracovní stroje neplatí.

(13) Vnější osvětlení a světelná signalizace pojízdných pracovních strojů musí splňovat podmínky stanovené v § 43 až 52, s případnými odchylkami v odůvodněných případech jako v § 70 a 72.

(14) Pojízdné pracovní stroje s přepravním charakterem185) musí být vybaveny rychloměrem a počítačem ujeté vzdálenosti podle § 59.

(15) Ustanovení odstavců 3 až 11 a 14 neplatí pro pojízdné pracovní stroje, jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 74 Motorové ruční vozíky

(1) Motorové ruční vozíky smějí mít největší

- celkovou délku (bez vodící oje) 3 m,

- celkovou šířku 1,8 m,

- celkovou hmotnost 3 t,

- konstrukční rychlost 8 km/h.

(2) Motorové ruční vozíky musí být vybaveny obrysovými, parkovacími, koncovými a směrovými světly podle § 46, 47 a 49 a

- vpředu dvěma bílými odrazkami podle § 50 odst. 2 písm. a),

- vzadu dvěma červenými odrazkami podle § 50 odst. 1.

(3) Motorové ruční vozíky musí být vybaveny brzdovým systémem, umožňujícím plynulé řízení brzdného účinku, aniž by řidič vozíku při jeho ovládání musel sejmout ruce z řízení (vodící oje), a udržení stojícího vozidla na stoupání nebo klesání na svahu 16 % za nepřítomnosti řidiče; je-li zaručen předepsaný brzdný účinek, je přípustný brzdový systém, působící prostřednictvím ovládání akcelerace nebo přerušením dodávky elektrického proudu u elektricky poháněných vozíků.

(4) Motorové ruční vozíky musí být provedeny tak, aby bylo zabráněno jejich neoprávněnému použití. Řídící a ovládací zařízení se musí automaticky vypojit z funkce v případě, že řidič z nich sejme ruce; přitom současně musí vstoupit v činnost brzdový systém vozíku.

Část čtvrtá

§ 75 Nemotorová vozidla

(1) Potahová vozidla musí mít alespoň jednu brzdu ovládanou snadno, rychle a bezpečně z místa vozky beze změny jeho polohy na sedadle. Není-li vozidlo vybaveno sedadlem pro vozku, musí být uzpůsobeno pro řízení a ovládání brzdy z pravé strany. Účinnost brzdy musí být taková, aby u plně zatíženého vozidla spolehlivě zabránila protáčení kol na svahu 20 %.

(2) Vozidlo musí být vybaveno vzadu dvěma červenými trojúhelníkovými odrazkami, shodnými s odrazkami předepsanými pro automobilové a traktorové přívěsy. Odrazky musí být umístěny co nejblíže k nejvzdálenějšímu bočnímu obrysu vozidla, ne dále než 400 mm od něho a nejvýše 600 mm nad vozovkou.

(3) Vozidlo musí být vybaveno vpředu bílými odrazkami třídy I, shodnými s čelními odrazkami pro automobilové a traktorové přívěsy; odrazky musí být umístěny co nejblíže k nejvzdálenějšímu obrysu vozidla, ne dále než 100 mm od něho a nejvýše 1,2 m nad vozovkou.

(4) Za snížené viditelnosti musí být vozidlo vybaveno na zádi dvěma červenými světly a na přídi buď jedním bílým světlem na straně přilehlé ke středu vozovky, nebo jedním bílým světlem na každé straně, vyznačujícími největší obrysovou šířku vozidla a viditelnými v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 150 m. K osvětlení je zakázáno používat pochodně a lampy s otevřeným ohněm.

(5) Pokud kola vozidla nejsou vybavena pneumatikami nebo plnými pryžovými obručemi, musí být šířka kovových obručí nejméně 70 mm. Nejvyšší statické zatížení vozovky kolem nesmí překročit 100 kg a měrné zatížení vozovky 125 kg na 1 cm šířky kovové obruče. Kovové obruče nesmějí mít na svém povrchu ostré výstupky, výčnělky, hroty a ostré hrany, které by mohly poškozovat vozovku. Rychlost vozidla s kovovými obručemi nesmí přesáhnout 8 km/h.

§ 76 Jízdní kola

(1) Jízdní kola vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1973 musí být schváleného typu186) a musí splňovat podmínky stanovené v odstavcích 2 až 4.

(2) Jízdní kola musí být vybavena:

a) účinnými blatníky, které musí překrývat šířku běhounu nezatížené pneumatiky z každé strany; toto ustanovení neplatí pro závodní silniční kola opatřená galuskami;

b) dvěma na sobě nezávislými účinnými brzdami s plynulým řízením brzdného účinku, který odpovídá účinkům brzd jednostopých motorových vozidel s objemem válců motoru nepřesahujícím 50 cm3 a s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 40 km/h (§ 19 odst. 6 — kategorie L 1);

c) žlutými odrazkami na obou stranách šlapátek (pedálů) ve schváleném provedení;187)

d) zadní odrazkou červené barvy;187) tato odrazka může být kombinovaná se svítilnou koncového červeného světla; odrazka musí být pevně umístěna v podélné svislé rovině souměrnosti jízdního kola nebo po levé straně co nejblíže k ní ve výšce 250—900 mm nad rovinou vozovky; činná plocha odrazky musí být kolmá k rovině vozovky a kolmá k podélné svislé rovině souměrnosti jízdního kola;

e) koncovým červeným světlem schváleného typu,187),188) které musí být viditelné na vzdálenost nejméně 300 m v noci bez atmosférických poruch; podmínky pro umístění tohoto světla jsou shodné s podmínkami pro umístění a upevnění zadní odrazky podle písmene d);

f) světlometem schváleného typu,187),188) svítícím dopředu bílým světlem, které musí být viditelné v noci bez atmosférických poruch na vzdálenost nejméně 300 m a nesmí oslňovat. Světlomet musí být seřízen a upraven trvale tak, aby referenční osa světelného toku protínala rovinu vozovky ve vzdálenosti nejdále 20 m od světlometu a aby se toto seřízení nemohlo samovolně nebo neúmyslným zásahem řidiče měnit; světlomet musí být zapojen tak, aby svítil současně s koncovým světlem;

g) zdrojem elektrického proudu; jde-li o zdroj se zásobou energie, musí svou kapacitou zajistit svítivost světel podle písmen e) a f) po dobu nejméně 1,5 h bez přerušení;

h) jasně znějícím zvonkem slyšitelným na dostatečnou vzdálenost;

i) volné konce trubky řídítek musí být spolehlivě zaslepeny (zátkami, rukojeťmi apod.);

j) zakončení ovládacích páček brzd a volné konce řídítek musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo — jsou-li použity tuhé materiály — musí mít hrany o poloměru zakřivení nejméně 3,2 mm; páčky měničů převodů, křídlové matice a rychloupínače nábojů kol musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím energii, nebo — jsou-li použity tuhé materiály — musí mít hrany o poloměru nejméně 3,2 mm v jedné rovině a v druhé rovině na ni kolmé nejméně 2 mm;

k) matice nábojů kol, pokud nejsou křídlové nebo rychloupínací, musí být uzavřené.

(3) Je-li jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro dopravu dítěte, musí být toto sedadlo pevně připevněno na rám jízdního kola před cyklistou a opatřeno pevnými opěrami pro nohy dítěte. Sedadlo a opěry musí být umístěny tak, aby nemohlo dojít k ohrožení bezpečnosti jízdy.

(4) Dětská jízdní kola používaná dětmi ve věku do 10 let a vybavená pro silniční provoz podle ustanovení odstavce 2 písm. a), b) a h) až k) jsou způsobilá k provozu na pozemních komunikacích pouze za nesnížené viditelnosti a za podmínek stanovených pravidly silničního provozu.189) Jinak musí být tato kola plně vybavena podle odstavce 2.

(5) Jízdní kola vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973 musí být vybavena podle odstavců 2 až 4 nejpozději dnem 1. 1. 1975.

(6) Závodní kola nemusí být vybavena podle ustanovení odstavce 2 písm. c) až h); v tom případě jich však smí být používáno pouze za nesnížené viditelnosti cyklistou, který má závodnickou licenci, nebo na uzavřených tratích nebo po dobu závodů na pozemní komunikaci.

(7) Jízdní kola mohou být vybavena dodatečně pomocným motorkem; přitom však musí být zachován původní charakter jízdního kola a jízdní kolo

a) musí vyhovovat svým provedením a vybavením § 23 odst. 5 a 6, § 26 odst. 6 písm. a), 7 a 12, § 36 odst. 1 č. 1 až 3, § 40, § 43 odst. 1, § 57, § 67 odst. 2 a 4;

b) musí být vybaveno světlometem s tlumeným světlem seřízeným tak, aby osvětlení ve vzdálenosti 25 m před světlometem na rovině kolmé k vozovce ve výši referenční osy světlometu a nad ní nebylo větší než 1 lx;

c) nesmí mít motor o objemu válců větším než 50 cm3; motor nesmí jízdnímu kolu zatíženému na přípustnou celkovou hmotnost umožnit dosažení rychlosti větší než 40 km/h.

§ 77 Ruční vozíky

(1) Každý ruční vozík s celkovou šířkou větší než 0,6 m, používaný v provozu na pozemních komunikacích - s výjimkou dětských kočárků - musí být vybaven schválenými odrazkami190) takto:

a) dvounápravový vozík

- na přední straně dvěma bílými odrazkami netrojúhelníkového tvaru, umístěnými co nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm a ne výše než 900 mm,

- na zadní straně dvěma červenými odrazkami netrojúhelníkového tvaru, umístěnými co nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm a ne výše než 900 mm,

b) jednonápravový vozík na přední i zadní straně po dvou červených odrazkách191) netrojúhelníkového tvaru, umístěných co nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm a ne výše než 900 mm.

(2) Každý ruční vozík s povolenou celkovou hmotností větší než 400 kg musí být vybaven alespoň jednou brzdou podle § 75 odst. 1.

Část pátá

§ 78 Doplňková výstroj a vybavení vozidel

Ochranné přilby a jejich doplňkové příslušenství musí svou konstrukcí a provedením odpovídat technickým normám a musí být schváleny.192)

§ 79 Výrobní štítky a výrobní čísla

(1) U všech motorových vozidel, přívěsů a návěsů musí být na snadno přístupném místě v přední části pravé strany vozidla (motoru) dobře čitelný a trvanlivý výrobní (tovární) štítek s těmito údaji:193)

- výrobce vozidla a značka (výrobce motoru, značka),

- typ vozidla (typ motoru),

- měsíc a rok výroby,

- tovární číslo podvozku (motoru),

- přípustná celková hmotnost vozidla — soupravy,

- přípustné nápravové tlaky.

Toto ustanovení neplatí pro přípojné zemědělské a lesnické pracovní stroje, které mohou pouze za jízdy vykonávat práci odpovídající jejich účelu (pluhy, secí a žací stroje apod.).

(2) Výrobní (tovární) číslo podvozku musí být kromě toho na snadno přístupném místě v přední části pravé strany vyraženo čitelně na rámu nebo jej nahrazující části nebo vyznačeno na přinýtovaném štítku nebo jiným způsobem trvale umístěno. Jsou-li po výměně rámu nebo jej nahrazující části vymontovaný rám nebo jej nahrazující část znovu použity, musí být

- vyražené číslo trvale překřížkováno tak, aby zůstalo čitelné,

- číslo podvozku vozidla, na kterém jsou rám nebo jej nahrazující část opět použity, vyraženo vedle překřížkovaného čísla,

- překřížkované číslo zaznamenáno do technického průkazu a záznam opatřen razítkem příslušné opravny.

(3) Není-li výrobní (tovární) číslo podvozku čitelné nebo vůbec zjistitelné, nebo nelze-li je bezpečně určit, musí být vyraženo nové číslo přidělené orgánem, u něhož je vozidlo evidováno.

(4) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla vyrobená nebo dovezená přede dnem účinnosti této vyhlášky.

§ 80 Značení některých údajů na karosérii vozidel

(1) Nákladní automobily, autobusy, zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí, s výjimkou zemědělských a lesnických traktorů, a přípojná vozidla musí mít na zádi karosérie vyznačenou nejvyšší povolenou rychlost. Označení se provede bílými kruhy červeně lemovanými o vnějším průměru 200 mm; písmena v kruhu musí mít výšku „k“ 35 mm, „m“ 24 mm, číslice 75 až 80 mm, tloušťku písmen 6 mm, číslic 12 mm, barvu nápisu černou.194) Kruhy nesmějí být zakryty.

(2) Výjimečně u samojízdných sklizňových zemědělských a lesnických strojů a u pojízdných pracovních strojů, není-li možno umístit značku o průměru 200 mm, je přípustné použít značku o průměru 150 mm.194)

(3) Ostatní nápisy, které musí být vyznačeny na karosérii podle této vyhlášky, musí mít rozměry písmen i číslic: výška 24 mm, popř. 35 mm, tloušťka 6 mm; barva nápisu musí být bílá.

§ 81 Hasicí přístroje

(1) Autobusy s obsaditelností do 22 osob (mimo řidiče), autobusy městské dopravy, osobní autobusové přívěsy a obilní samojízdné sklizňové stroje musí být vybaveny nejméně jedním hasicím přístrojem s náplní nejméně 6 kg; ostatní autobusy musí být vybaveny nejméně dvěma hasicími přístroji s náplní nejméně po 6 kg.

(2) Hasicí přístroje musí být schváleného typu (§ 9) a musí být na vozidle v pohotovostním stavu proti požárům pevných, kapalných i plynných látek (vytékajících pod tlakem), umístěny na dobře viditelném a snadno přístupném místě, přičemž jeden přístroj musí být v bezprostřední blízkosti řidiče vozidla.

(3) Podrobnější podmínky, zejména pokud jde o provedení, upevnění a kontrolu hasicích přístrojů, pokyny o zacházení s nimi, stanoví republikové ministerstvo vnitra - hlavní správa požární ochrany.

§ 82 Přenosný výstražný trojúhelník

(1) Pro vyznačení nouzového stání vozidla na pozemní komunikaci musí být nákladní automobily a autobusy o celkové hmotnosti větší než 3,5 t vybaveny schváleným195) přenosným výstražným trojúhelníkem; to platí i pro soupravy, které mají celkovou hmotnost větší než 3,5 t.

(2) Ostatní motorová vozidla - s výjimkou jednostopých - musí být vybavena přenosným výstražným trojúhelníkem nebo jiným rovnocenným zařízením196) dnem 1. 1. 1974.

§ 83 Další vybavení motorových a přípojných vozidel

(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno prostředky a pomůckami, s jejichž pomocí je možno opravit běžné závady vzniklé na vozidle.197)

(2) Osobní a nákladní automobily, autobusy, silniční tahače a zemědělské a lesnické traktory musí mít tuto minimální výbavu:

a) klíč na zapalovací svíčky nebo klíč na upevnění vstřikovače a převlečné matice vedení paliva — podle druhu motoru,

b) nejméně jednu zapalovací svíčku s těsněním nebo nejméně jeden vstřikovač s nejdelším vedením paliva od vstřikovacího čerpadla ke vstřikovači — podle druhu motoru,

c) náhradní elektrické pojistky, pokud jsou v elektrické instalaci používány,

d) po jedné náhradní žárovce od každého použitého druhu světelného zařízení pro vnější světla vozidla,

e) příruční zvedák o nosnosti, která je nejméně o 20 % větší, než je zatížení nejvíce zatížené nápravy vozidla,

f) klíč na matice kol,

g) náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou předepsaného druhu a rozměru a s takovým upevněním držáku, které zajišťuje, že síla při snímání nebo vkládání kola z držáku nebo do držáku nepřesáhne 490 N (50 kp); tato povinnost se nevztahuje na zemědělské a lesnické traktory a na jednonápravové kultivační traktory; tahač návěsu může mít náhradní kolo umístěno na připojeném návěsu,

h) měřič tlaku vzduchu v pneumatikách,

i) zdravotnické potřeby v samostatném pouzdře (skříňce), jehož obsah stanoví zvláštní předpis.198)

(3) Přívěsy o celkové hmotnosti větší než 750 kg a návěsy musí mít náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou předepsaného druhu a rozměru, upevněné v držáku, který zajišťuje, že síla při sejímání nebo vkládání kola z nebo do držáku nepřesáhne 490 N (50 kp); souprava tahače s návěsem může v případě stejných rozměrů pneumatik mít jedno společné náhradní kolo. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro jednoúčelové zemědělské návěsy a přívěsy (přípojné pracovní stroje); výrobce, popřípadě dovozce k nim dodá náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou volně ložené.

(4) Motocykly a skútry musí mít tuto minimální výbavu:

a) jednu zapalovací svíčku s těsněním,

b) jednu náhradní pojistku,

c) po jedné náhradní žárovce od každého použitého druhu světelného zařízení pro vnější světla vozidla,

d) hustilku nebo láhev se stlačeným plynem (vzduchem),

e) klíč na zapalovací svíčku,

f) záložní duši nebo soupravu pro opravu duše,

g) zdravotnické prostředky v samostatném pouzdře (skříňce), jehož obsah stanoví zvláštní předpis.198)

(5) Jednotlivé druhy a typy motorových vozidel, jejich přívěsy a návěsy musí mít mimoto ještě vybavení, stanovené technickými a přejímacími podmínkami výrobce nebo odběratele.

Část šestá

§ 84 Závěrečná ustanovení

(1) Nejvyšší konstrukční rychlost vozidla je nejvyšší rychlost určená konstruktérem nebo výrobcem vozidla; tato rychlost při seřízení vozidla předepsaném konstruktérem nebo výrobcem je zpravidla - pokud příslušný republikový orgán nestanoví jinak - nejvyšší dovolenou rychlostí vozidla. Zkouškou zjišťovaná skutečná nejvyšší rychlost vozidla se nesmí za předepsaných podmínek lišit od nejvyšší konstrukční rychlosti o více než ± 10 % u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 25 km/h a o ± 5 % u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 25 km/h.

(2) Celková hmotnost (dříve celková váha) vozidla je součet pohotovostní a užitečné hmotnosti.

(3) Pohotovostní hmotností (dříve pohotovostní vahou) vozidla se rozumí hmotnost kompletně vybaveného a vystrojeného vozidla, tj. s předepsaným nářadím, náhradními součástkami, s plnou zásobou paliva, maziv a chladící kapaliny; do pohotovostní hmotnosti se zahrnuje i hmotnost pomocných nebo pracovních zařízení k vozidlu trvale pevně připojených (např. navijáky, nakládací jeřáby apod.).

(4) Užitečnou hmotností (dříve užitečným zatížením) vozidla se rozumí hmotnost nákladu, osob a pomocného nebo pracovního zařízení přechodně i nepevně připojeného (např. snímatelná sněhová radlice u upravených běžných silničních vozidel pro dopravu po pozemních komunikacích, demontovatelné nástavné díly výložníků a protizávaží těžkých kolových samojízdných jeřábů, rypadel, automobilových jeřábů, automobilových rypadel apod.).

(5) Při stanovení užitečné hmotnosti se počítá s velikostmi hmotnosti:

a) jedné dospělé osoby v autobusech městské dopravy 70 kg,

b) jedné dospělé osoby v osobních automobilech, jednostopých vozidlech a jejich vícestopých modifikacích a v ostatních autobusech 75 kg,

c) řidiče a obsluhy autobusů, nákladních automobilů a zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí 80 kg,

d) zavazadel pro jednu dospělou osobu

- 5 kg u autobusů linkové dopravy,

- 20 kg u autobusů dálkové dopravy (dálkových, turistických, cestovních autobusů),

e) jedné nedospělé osoby (dítěte ve věku do 15 let a jeho zavazadel) 50 % hodnot uvedených pod písmeny a), b) a d).

(6) Přívěs je silniční vozidlo pro přepravu osob nebo nákladů, které nemá vlastní zdroj pohonu a připojuje se za motorové vozidlo.

(7) Návěs je nesamostatné silniční vozidlo pro přepravu osob nebo nákladů, které nemá vlastní zdroj pohonu a jehož přední část je upravena k nasazení na tažné motorové vozidlo, na které se přenáší i podstatná část celkové hmotnosti návěsu.

(8) Osobními automobily se rozumějí automobily pro dopravu jen sedících osob v počtu nejvýše 9 včetně řidiče a příslušných cestovních zavazadel. Mezi modifikace osobních automobilů patří osobní automobily s uzavřenou karosérií (dvoudveřové, čtyřdveřové, pětidveřové, osobní dodávkové, kupé s 2 až 3 místy k sezení v jedné řadě a s prostorem pro zavazadla nebo nouzovými sedátky za sedadly, mikrobusy pro 6 až 9 osob včetně řidiče), s měnitelnou karosérií (se skládací střechou) nebo s otevřenou karosérií (roadstery); k modifikacím osobních automobilů se nepočítají dodávkové automobily používající hlavních skupin osobních automobilů, určené pro přepravu nákladů o užitečné hmotnosti do 1,5 t (pick-up, valníkový a skříňový dodávkový automobil).

(9) „Vozidla uvedená do provozu ...“ jsou vozidla, jimž je poprvé přidělována státní poznávací značka, nebo vozidla neopatřená státní poznávací značkou, jichž jejich provozovatel poprvé použije k provozu na pozemních komunikacích.

§ 85 Výjimky

(1) Příslušný republikový orgán může při schválení typu vozidla nebo pro typ vozidla stanovit další podmínky pro provoz vozidel dotčeného typu, jestliže to vyžaduje jejich určení, rychlost nebo zvláštní konstrukce; pro provoz jednotlivých vozidel (§ 3 odst. 1) může tyto další podmínky stanovit orgán, který schvaluje jejich technickou způsobilost.199)

(2) Příslušný republikový orgán může v odůvodněných případech při schválení typu vozidla nebo pro typ vozidla nebo pro provoz jednotlivých vozidel povolit výjimky z této vyhlášky. K zajištění nezbytné celostátní jednotnosti může federální ministerstvo dopravy po projednání s příslušnými republikovými orgány vydat zásady pro povolování těchto výjimek. Každé povolení výjimky musí být vyznačeno v technickém průkazu, popřípadě v technickém osvědčení vozidla, pokud není v povolení výjimky stanoveno jinak; týká-li se povolení výjimky typu vozidla, musí být oznámeno ve Věstníku dopravy.

(3) O povolování výjimek z § 12 a 14 pro provoz jednotlivých vozidel na pozemních komunikacích platí zvláštní předpisy.200) Povolení výjimky se vyžaduje i pro provoz strojů (§ 72), i když jejich šířka nepřesahuje 3 m, pokud nejde o jízdy na krátké přepravní vzdálenosti v rámci obvodu zemědělského nebo lesního závodu.

(4) Ustanovení této vyhlášky se nevztahují na zvláštní motorová vozidla ozbrojených sborů, která určí příslušná ministerstva a pro něž tato ministerstva stanoví zvláštní podmínky.

§ 86 Přechodná ustanovení

(1) Ustanovení této vyhlášky platí i pro silniční vozidla, která byla uvedena do provozu, vyrobena nebo dovezena, nebo jejichž technická způsobilost byla schválena přede dnem její účinnosti, pokud není v jednotlivých ustanoveních stanoveno jinak; v těchto případech musí vozidla splňovat podmínky stanovené dosavadními předpisy.

(2) Provozovatel vozidla je povinen provést nutné úpravy na vozidle vyplývající z této vyhlášky do jednoho roku ode dne její účinnosti, pokud v jednotlivých ustanoveních není stanovena jiná lhůta.

§ 87 Technická nezpůsobilost vozidel k provozu

(1) Neodpovídá-li vozidlo technickým podmínkám stanoveným pro jeho provoz v takové míře, že bezprostředně ohrožuje bezpečnost a plynulost provozu nebo bezpečnost osob a majetku nebo poškozuje pozemní komunikaci, musí být vyřazeno z provozu po dobu, pokud závady nejsou odstraněny.201)

(2) Za takové závady se pokládají zejména:

1. nedosahuje-li účinnost brzd stanoveného limitu;

2. je-li nutné opětovné sešlápnutí pedálu provozní brzdy před vyvoláním brzdného účinku;

3. závažné závady na převodech a příslušenství brzd;

4. vůle řízení převyšující povolenou maximální hodnotu;

5. zjevné deformace přední nápravy nebo dílů řídícího ústrojí, kmitání kol řídící nápravy;

6. podstatné snížení průhlednosti čelního skla;

7. převyšuje-li opotřebení nebo poškození pneumatik přípustnou mez;

8. poškozené pérování a tlumiče pérování;

9. zjevné unikání paliva nebo oleje;

10. převyšuje-li objemový obsah kysličníku uhelnatého (CO) ve spalinách benzínového motoru nebo stupeň kouřivosti naftového motoru povolenou hodnotu;

11. nesvítí-li tlumená, koncová, obrysová, brzdová nebo směrová světla nebo nesplňují-li předepsanou svítivost;

12. nemožnost tlumit dálková světla;

13. chybně seřízené nebo poškozené světlomety, tlumená světla a světlomety do mlhy způsobující oslnění a chybně zapojená jednotlivá světla;

14. použití jiného než schváleného bezpečnostního skla u vozidel vyráběných (dovážených) s těmito skly;

15. nadměrně poškozené, deformované nebo nevhodné ráfky a disky kol včetně připevňovacích elementů;

16. poškození nebo deformace rámu nebo karosérie, které mohou bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu.

§ 88 Technické kontroly motorových a jejich přípojných vozidel

(1) Provádění kontrol technického stavu motorových a jejich přípojných vozidel, která byla již uvedena do provozu, upravují zvláštní předpisy.202)

(2) Při technických kontrolách motorových a jejich přípojných vozidel se kontrolují především ústrojí a funkce, jejichž nevyhovující technický stav může bezprostředně ohrozit bezpečnost a plynulost provozu nebo bezpečnost osob a majetku nebo způsobit poškození pozemní komunikace.

(3) Minimální rozsah a náplň pravidelných technických kontrol motorových a jejich přípojných vozidel ve stanicích technické kontroly jsou stanoveny v příloze této vyhlášky.

§ 89 Zrušovací ustanovení

Zrušují se

a) § 78 vyhlášky č. 145/1956 Ú. l. (Ú. v.), o provozu na silnicích,

b) vyhláška č. 145/1958 Ú. l. (Ú. v.), o podmínkách provozu vozidel na silnicích,

c) vyhláška č. 119/1962 Sb., o hospodárnosti provozu silničních vozidel pro motorovou dopravu, ve znění vyhlášky č. 167/1964 Sb.,

d) vyhláška č. 139/1968 Sb., o povinném vybavení některých motorových vozidel bezpečnostními pásy, přerušovaným žlutým světlem a výstražným trojúhelníkem,

e) výnos ministerstva dopravy o odrušení motorových vozidel, uveřejněný v částce 88/1954 Ú. l. (Ú. v.),

f) výnos ministerstva dopravy o nejvyšší přípustné hladině vnějšího hluku silničních motorových vozidel, uveřejněný v částce 60/1959 Ú. l. (Ú. v.),

g) směrnice ministerstva dopravy o přípustném stupni kouření motorových vozidel s naftovým motorem, uveřejněné v částce 3/1961 Ú. l.,

h) směrnice ministerstva dopravy o vybavování některých druhů motorových vozidel tachografy, uveřejněné v částce 3/1961 Ú. l.,

i) výnos ministerstva dopravy č. 19 149/1966-10/1 o jednotné úpravě zapojení zásuvek a vidlic tažných a přípojných vozidel, jehož další platnost byla oznámena vyhláškou č. 129/1967 Sb., o zrušení dalších směrnic, instrukcí, výnosů a jiných obdobných předpisů některých ústředních orgánů státní správy.

§ 90 Účinnost

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1972.

První náměstek ministra:

Prof. Dr. Starý v. r.

Příloha k vyhlášce č. 32/1972 Sb.

(1) Pravidelné technické kontroly motorových a jejich přípojných vozidel ve stanicích technické kontroly se provádějí nejméně v tomto rozsahu:

1. Brzdové soustavy

a) účinnost brzdového ústrojí pro provozní, nouzové a parkovací brzdění (brzdné síly na obvodech jednotlivých kol, ovládací síly) a rovnoměrnost brzdného účinku na protilehlých kolech;

b) funkce odlehčovací brzdy, popřípadě automatické brzdy přívěsu;

c) stav a činnost ovládacího ústrojí brzd, těsnost rozvodu ovládacího média (kapaliny, vzduchu);

d) náběh tlaku vzduchu na nejnepříznivějším místě vozidla (jízdní soupravy).

2. Řízení

a) stav a upevnění volantu, sloupku a převodky řízení;

b) obvodová vůle volantu, plynulost přenosu síly;

c) stav rejdového ústrojí, vůle v kloubech a uložení;

d) geometrie řízení (sbíhavost a odklon kol, popřípadě příklon a záklon čepů);

e) stav a činnost posilovače řízení.

3. Nápravy, kola, pérování, hřídele a klouby

a) stav náprav a zavěšení kol, vůle v zavěšení a uložení kol;

b) stav pneumatik (tlak huštění, hloubka dezénu, poškození);

c) stav, upevnění a házivost kol, poškození disků nebo ráfků; vyvážení kol u osobních automobilů a vyvážení kol na řídící nápravě u ostatních motorových vozidel, s výjimkou jednostopých a od nich odvozených vícestopých motorových vozidel;

d) stav pérování a tlumičů pérování;

e) stav spojovacích hřídelů a kloubů.

4. Rám a karosérie

a) stav rámu (nosné konstrukce);

b) stav a upevnění předních a zadních nárazníků;

c) vnější stav karosérie a budky řidiče (kapota, blatníky, dveře, bočnice, funkce zámků a jejich zajištění, stav okenních mechanismů, stav a druh skel apod.);

d) stav interiéru karosérie a budky řidiče (sedadla, čalounění, podlaha, těsnost apod.);

e) otvírání a zavírání dveří;

f) stav, upevnění a funkce předepsaných bezpečnostních pásů;

g) stav, počet, umístění a upevnění zpětných zrcátek, clon proti slunci a hasicích přístrojů;

h) stav, počet a činnost stěračů a ostřikovačů skla;

i) upevnění a zajištění ložné plochy sklápěče, pojišťovací zařízení sklápěcí karosérie a funkce a těsnost hydraulických systémů.

5. Spaliny (výfukové plyny)

a) objemový obsah kysličníku uhelnatého (CO) ve spalinách benzínových motorů;

b) stupeň kouřivosti naftového motoru;

c) stav a těsnost výfukového potrubí a tlumiče výfuku, směr vyústění.

6. Osvětlení a světelná signalizace

a) stav a funkce, popřípadě závislost zapojení hlavních světlometů, předních obrysových světel, koncových světel, osvětlení zadní státní poznávací značky, brzdových světel, směrových světel a ostatních předepsaných nebo povolených osvětlovacích zařízení;

b) seřízení dálkových a tlumených světel;

c) stav, umístění, geometrická viditelnost, tvar, barva a rozměry předních a zadních, popřípadě bočních odrazek;

d) funkce, barva a umístění předepsaných kontrolek.

7. Spojovací zařízení

a) stav, upevnění a činnost závěsu pro přívěs, popřípadě zařízení k připojení návěsu;

b) stav elektrických přípojů a hadic k vedení vzduchu nebo kapaliny pro spojení tažného a přípojného vozidla;

c) stav tažné oje přívěsu.

8. Ostatní ústrojí a zařízení

a) činnost zvukových výstražných zařízení;

b) stav a upevnění elektrických vedení (pokud jsou viditelná) a akumulátoru;

c) těsnost ústrojí a potrubí proti unikání kapalin, maziv nebo vzduchu;

d) těsnost ústrojí a potrubí vytápěcího a větracího systému a objemový obsah kysličníku uhelnatého (CO) ve spalinách u nezávislého systému vytápění;

e) stav a upevnění palivové nádrže;

f) stav a funkce rychloměru (tachografu) včetně náhonu;

g) odrušení elektrických přístrojů a zařízení, úplnost odrušovacích prvků.

9. Vnější hluk vozidel

10. Převodové ústrojí

řazení rychlostních stupňů a funkce spojky.

11. Zvláštní výbava

stav předepsané zvláštní výbavy některých druhů vozidel (plachta s oblouky, nádoby na záložní palivo a jejich držáky, naviják, hydraulická ruka, zvedací čelo, třmeny na lůžka v autobusech apod.); lékárnička a hasicí přístroj, pokud je předepsán.

(2) Účinnost a činnost brzd, funkce spojky a funkce řazení rychlostních stupňů se kontroluje na válcové zkušebně brzd (válcovém dynamometru), seřízení světlometů optickým přístrojem přistaveným před kontrolovaný světlomet.

(3) Před zahájením technické kontroly se zkontrolují doklady vozidla (technický průkaz a osvědčení o technickém průkazu); zároveň se ověří, zda fyzický stav vozidla odpovídá ve všech částech údajům uvedeným v dokladech.

1) § 4, 21 a 22 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, a § 23 vyhlášky č. 136/1961 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích.

2) Rozdělení motorových vozidel je uvedeno v ČSN 30 00 24.

3) Schválení technické způsobilosti typu přípojných vozidel, zvláštních motorových vozidel uvedených v části třetí a motorových dopravních vozíků, podléhajících schvalování podle ustanovení zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, je podmínkou pro vydání rozhodnutí státní zkušebny o schválení podle § 22 odst. 2 citovaného zákona.

4) Homologační zkoušky se provádějí na základě „Dohody o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel“, uzavřené v Ženevě v roce 1958 (Dohoda publikována pod č. 176/1960 Sb.).

5) § 77 vyhlášky č. 145/1956 Ú. l., o provozu na silnicích.

6) Zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví.

7) Předpisy o jednotných mezinárodních ustanoveních, týkajících se výstroje a součástí motorových vozidel, jež ČSSR přijala nebo přijme podle Dohody o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel (vyhláška č. 176/1960 Sb.). Tyto Předpisy, popřípadě návrhy Předpisů jsou uvedeny v poznámkách k příslušným ustanovením části druhé až páté této vyhlášky. Změny, k nimž dojde v těchto Předpisech nebo jejich návrzích po vyhlášení této vyhlášky, bude federální ministerstvo dopravy běžně oznamovat ve Věstníku dopravy. Předpisy přijaté Československou socialistickou republikou jsou uveřejňovány ve Sbírce zákonů vyhláškami ministra zahraničních věcí ČSSR; dosud byly vyhlášeny Předpisy č. 4 až 9 (vyhlášky č. 72/1968 Sb., č. 53/1969 Sb. a č. 95/1969 Sb.). V těchto vyhláškách je uvedeno, kde lze nahlédnout do českého znění Předpisů; jinak lze do Předpisů, popřípadě do jejich návrhů nahlédnout u příslušné zkušebny.

8) Vyhláška č. 80/1966 Sb., o pravidlech silničního provozu, ve znění vyhlášky č. 42/1971 Sb.

9) § 26, 27 zákona č. 51/1964 Sb., o dráhách, a § 36, 37 vyhlášky č. 52/1964 Sb., kterou se provádí zákon o dráhách.

10) Požadavkům této vyhlášky, zejména z hlediska rozměrů, celkových hmotností, nápravových tlaků, průjezdnosti zatáčkou, výkonu motoru, brzdění a světelné signalizace musí vyhovovat jak jednotlivá vozidla, tak i souprava jako celek. Skutečnost, že vozidla vyhovují těmto podmínkám, se vyznačí v technickém průkaze každého vozidla jízdní soupravy. Při provozu souprav musí být splněny další podmínky, nutné z hlediska dosažení příznivých brzdných účinků u jednotlivých náprav soupravy.

11) ČSN 30 05 52.

12) Poddajností se rozumí možnost vychýlení zařízení silou 45 N (4,5 kp) působící na volný konec tykadla.

13) Celková hmotnost vozidel v provozu může být z důvodu znečištění (bláto, sníh, voda apod.) překročena o 3 %.

U nákladních vozidel v provozu se nepřipouští rozdíl zatížení kol jednotlivých náprav mezi levou a pravou polovinou vozidla větší než 10 % okamžité hmotnosti vozidla.

V soupravách se celkovou hmotností jednotlivého vozidla rozumí numerický součet statických zatížení vozovky jednotlivými nápravami.

14) Brzdění se pokládá za plynule řiditelné, pokud

— řidič může v každém okamžiku zvětšit nebo zmenšit brzdnou sílu působením na ovládací orgán,

— mezi brzdnou silou a působením na ovládací orgán je při brzdění i při odbrzdění taková závislost, kdy při grafickém znázornění křivka ji zobrazující má stále průběh jen plynule stoupající nebo klesající, v rozmezí normální funkce zařízení,

— pole změn působení na ovládací orgán a pole normální funkce zařízení a jeho citlivosti jsou v takovém vzájemném vztahu, aby umožnily řidiči jak při brzdění, tak při odbrzďování dostatečně jemné řízení brzdné síly.

15) Termínem „ovládat beze změny polohy trupu ze svého sedadla“ se rozumí, že je řidič upoután v sedadle tříbodovým bezpečnostním pásem s přiměřeným stupněm volnosti v horní partii trupu (ramenní část bezpečnostního pásu). U jednostopých motorových vozidel a u vozidel, u nichž řidič při řízení vozidla stojí, se tímto termínem rozumí místo řidiče, přičemž jednotlivé orgány musí být řidiči snadno dosažitelné, aby při jejich ovládání nemusel odvracet pozornost od jízdní dráhy ani sejmout obě ruce z řízení vozidla.

16) Prováděním zkoušek je pověřen Ústav pro výzkum motorových vozidel (dále jen „ÚVMV“); zkoušky se provádějí podle ČSN 30 05 50, popřípadě podle metodiky Předpisu Evropské hospodářské komise (dále jen „EHK“) č. 13.

17) SAE 70 R 3. Výrobce vozidla je povinen nejen brzdové soustavy takto konstruovat, vyrábět a vybavovat, resp. plnit, ale též příslušnou brzdovou kapalinu pro náhradní používání (výměnu a doplňování) předepisovat a odběratele na tuto skutečnost řádně upozornit (v návodu k obsluze a udržování apod.).

18) Vyznačení kritických hodnot množství energie na stupnici kontrolních přístrojů se nepovažuje za optickou kontrolu.

19) Splnění tohoto požadavku se ověřuje za těchto podmínek: Počáteční tlak ve vzduchojemu má hodnotu určenou výrobcem, která musí zajistit brzdný účinek předepsaný pro provozní brzdění, vzduchojemy nesmějí být plněny, vzduchojemy ostatních spotřebičů mimo brzdy musí být odděleny a u motorových vozidel určených pro tažení přívěsů nebo návěsů je plnící potrubí zaslepeno a k ovládacímu potrubí je připojen objem 0,5 l; před každým zabrzděním se tlak v tomto objemu uvádí na nulovou hodnotu.

20) Splnění tohoto požadavku se ověřuje za těchto podmínek: Počáteční tlak ve vzduchojemech má hodnotu určenou výrobcem, plnící potrubí je zaslepeno, vzduchojemy ostatních spotřebičů mimo brzdy musí být odděleny a při každém zabrzdění je tlak v ovládacím potrubí rovný nejvyšší hodnotě určené výrobcem.

21) Podmínkou schválení je splnění požadavků návrhu Předpisu EHK obsaženého v dokumentu W/TRANS/WP/29/307; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

22) ČSN 30 35 80 a ČSN 30 35 81.

23) Hodnota tlaku je stanovena prozatímně do dne, kdy pro ČSSR vstoupí v platnost příslušný Předpis EHK.

24) Toto ustanovení nepředpokládá možnost poruchy těch částí převodu brzdy, které podle § 16 odst. 4 se pokládají za neporušitelné, za podmínky, že jsou z kovového materiálu nebo z materiálu s ekvivalentními vlastnostmi a že u nich nedochází k znatelné deformaci při normální funkci brzd.

25) Toto ustanovení nebrání např. používání tzv. volnoběžky; v tomto případě však volnoběžka musí být vypínatelná a zapínatelná při jízdě vozidla.

26) Automobily a silniční tahače, na jejichž brzdová zařízení jsou kladeny požadavky tohoto paragrafu, jsou podle Předpisu EHK č. 13 zařazeny — z hlediska těchto požadavků — do kategorie motorových vozidel, která mají alespoň čtyři kola nebo mají tři kola a jejich celková hmotnost převyšuje 1 t a která jsou používána pro dopravu osob (kategorie M), nebo pro dopravu nákladů (kategorie N). Přitom do kategorie M1 přísluší vozidla s obsaditelností až 8 osob kromě řidiče, do M2 s obsaditelností větší, avšak nepřesahující celkovou hmotnost 5 t, do M3 s celkovou hmotností přesahující 5 t. Do kategorie N1 patří vozidla o celkové hmotnosti nepřesahující 3,5 t, do kategorie N2 vozidla o celkové hmotnosti větší než 3,5 t, avšak nepřesahující 12 t, do kategorie N3 vozidla o celkové hmotnosti větší než 12 t.

27) Toto ustanovení v podstatě vyžaduje, aby soustava pro provozní brzdění byla nejméně dvouokruhová.

28) Podmínkou schválení je splnění požadavků návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu ME/TRANS/70/D.94, a to na základě výpočtových podkladů, které předloží výrobce; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

29) Toto ustanovení vyžaduje u některých vozidel zavedení dalších zvláštních zařízení do brzdové soustavy, jako např. automatické zátěžové regulace nebo omezovače brzdného účinku v závislosti na zatížení.

30) Asymptotickou hodnotou se rozumí největší hodnota tlaku dosažitelného v brzdových válcích, popř. v ovládací větvi spojovacího potrubí při daném seřízení brzdové soustavy.

31) Ověření těchto požadavků se provádí podle ČSN 30 05 50.

32) Ve vozidle může být ještě jedna osoba, která musí sedět na předním sedadle vedle řidiče a která je pověřena zaznamenáváním zkušebních výsledků.

33) Plné brzdné zpomalení je definováno v ČSN 30 05 50.

34) Poměrná brzdná síla je poměr součtu brzdných sil na obvodu všech kol vozidla k součtu nápravových tlaků vozidla zatíženého na celkovou hmotnost. Požadavky na závislost poměrné brzdné síly na tlaku ve spojkové hlavici jsou uvedeny v dokumentu EHK/W/TRANS/WP 29/307.

35) Pro kontrolní účely se vyžaduje, aby se vozidlo za této situace nepohnulo dopředu nebo dozadu na čisté, suché a rovné betonové vozovce nebo jiné vozovce s rovnocenným koeficientem adheze.

36) Odlehčovací brzdou se rozumí brzda motorová, výfuková, hydrodynamická nebo elektromagnetická (ČSN 30 00 25).

37) Přívěsy a návěsy jsou podle předpisu EHK č. 13 zařazeny z hlediska požadavků na brzdění do jednotlivých kategorií: do kategorie O1 patří přívěsy a návěsy o celkové hmotnosti nepřevyšující 750 kg, do kategorie O2 přívěsy a návěsy o celkové hmotnosti převyšující 750 kg, avšak nepřevyšující 3,5 t, do kategorie O3 o celkové hmotnosti větší než 3,5 t, avšak nepřevyšující 10 t, do kategorie O4 o celkové hmotnosti převyšující 10 t.

38) Podmínkou schválení je splnění požadavků návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu ME/TRANS/70/D 37; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

39) Viz poznámky 28 a 29.

40) Viz poznámku 35.

41) Viz poznámku 34.

42) Splnění požadavků tohoto odstavce může být ověřeno na přípojném vozidle buď samotném nebo zapojeném do soupravy, a to zjištěním brzdné síly na obvodu jeho kol měřením.

43) ČSN 30 05 50.

44) Pro tuto zkoušku se za asymptotickou hodnotu tlaku v ovládací větvi spojovacího potrubí považuje hodnota 6,5 bar (kp/cm2); současně musí být dodržena podmínka, že růst tlaku v ovládací větvi spojovacího potrubí z 10 % na 75 % asymptotické hodnoty tlaku nesmí trvat déle než 0,2 s.

45) Těmito vozidly se rozumějí jednostopá motorová vozidla solo (motocykly, skútry, mopedy) nebo kombinovaná s postranním vozíkem, anebo stavěná jako souměrná tříkolová vozidla.

46) Tato vozidla nesou ve smyslu příslušného Předpisu EHK označení kategorie L 1, L 2 a L 3 - viz odst. 6.

47) Tj. vozidla kategorie L 4.

48) Tj. vozidla kategorie L 5.

49) Zkouška typu Ia se provádí podle těchto podmínek:

a) tahač se zatížením na celkovou hmotnost sjíždí se svahu o sklonu 10 % v délce 1 km stálou rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční rychlosti, s vypnutým motorem a bez zařazeného převodového stupně,

b) ihned po ukončení sjíždění se provede ověření účinnosti provozního brzdění za podmínek obdobných zkoušce typu 0.

50) Tato zkouška může být nahrazena zkouškou na rovině, přičemž se vyžaduje, aby brzdy absorbovaly tutéž energii jako při podmínkách jízdy se svahu uvedených v poznámce 49).

51) Za tato vozidla se považují taková, která se používají jen v určitém ročním období nebo jsou jen občasně přemísťována.

52) Tento požadavek se považuje za splněný, pokud jednotlivá vozidla, z nichž se souprava skládá, vyhověla ustanovením § 16 odst. 14, 16 a 19 a § 17 odst. 12 a 13.

53) Podkladem schválení je protokol o dlouhodobé zkoušce motoru, který předloží výrobce, popřípadě dovozce. Protokol vystaví ÚVMV.

54) Pojem „motorová tříkolka“ je definován v ČSN 30 00 24.

55) Výkonem motoru se rozumí jmenovitý korigovaný výkon sériově vyráběného motoru podle ČSN 30 20 08 nebo DIN 70030 při používání komerčního (běžného) paliva bez přidávání látek k potlačení kouřivosti. V žádném případě nesmí v celém průběhu 100 % zatížení motoru dojít k překročení přípustného obsahu škodlivin ve zplodinách hoření podle § 40.

56) Výkon motoru nákladních a speciálních automobilů, autobusů a tahačů a jejich převody je třeba volit tak, aby vozidlo nebo souprava (tažné vozidlo s přívěsy nebo tahač s návěsy) zatížené na celkovou hmotnost vyjely 3 % stoupání o délce minimálně 1 km rychlostí nejméně 30 km/h. Výkon motoru a převody výše uvedených vozidel musí zajistit za stejných podmínek jejich rychlost nejméně 32 km/h, od 1. 1. 1974 musí u vozidel pro mezinárodní dopravu umožnit rychlost 34 km/h. Vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí do 30 km/h musí stoupání vyjet nejméně takovou rychlostí, která odpovídá 50 % nejvyšší konstrukční rychlosti. Ve výše uvedených případech se počítá s valivým odporem 0,015 a se stanovenými zkušebními podmínkami podle příslušných ČSN.

57) Těžkými silničními tahači se rozumějí speciální automobily zpravidla s tzv. mrtvou zátěží, uzpůsobené pro tažení těžkých nadlimitních přípojných vozidel, jako např. podvalníků, nízkoložných návěsů apod., kdy celková hmotnost soupravy je větší než 38 t.

58) Je nepřípustné montovat do mopedů a jízdních kol [§ 76 odst. 7 písm. a)] motory s objemem válců přesahujícím 50 cm3; stane-li se tak, je takové vozidlo považováno za motocykl.

59) Bližší určení velikosti a umístění označení se přenechává na vůli výrobce.

60) Podmínkou schválení je splnění požadavků Předpisu EHK č. 12; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

61) Termín „v operačním dosahu“ zde znamená umístění ve vnitřním prostoru vozidla, kde ovládací zařízení, s nimiž řidič potřebuje manipulovat, mají být situována ve vztahu k poloze řidiče za jízdy. Ověření operačního dosahu se provádí třírozměrnou figurínou podle poznámky 68 v souladu s poznámkou 15.

62) Zejména jejich fyziologicky nevhodnou polohou a provedením (např. pedál akcelerace musí být umístěn tak, aby při jeho ovládání byla pata nohy podepřena).

63) Pro požadované uvedené polohy páky je nutno dodržet nesmazatelné označení jednotlivých poloh odleva doprava za sebou písmeny: P — parkování; R — zpětný chod; N — volnoběh a spouštění motoru; dopředné rychlosti je možno označovat např. D — jízda vpřed s automatickou volbou převodů; L — jízda vpřed pro velké stoupání a klesání (tento převod slouží rovněž k zvýšení brzdného účinku motoru); přitom musí být zachována možnost spouštění motoru spouštěčem při polohách páky označených P a N (označení jednotlivých poloh páky je převzato z anglických názvů P — parking, R — reverse, N — neutral, D — drive, L — lowspeed a je podmíněno mezinárodní unifikací).

64) U sdružených kruhových přístrojů, to znamená u kruhových stupnic, u nichž vertikální složka rozsahu stupnice převažuje nad horizontální nebo je jí rovná, platí pohyb směrem nahoru.

65) Na obvodu volantu, při přechodu z jízdy v přímém směru do natočení řídících kol odpovídajícího poloměru zatáčení 12 m, při rychlosti vozidla 10 km/h a při době potřebné od začátku natáčení volantu do dosažení uvedeného natočení řídících kol nepřesahující 4 s a v případě selhání posilovacích zařízení nepřesahující 6 s.

66) Pro spojky s posilovacím ovládacím zařízením platí tyto hodnoty pro posilovací zařízení v činnosti.

67) Schválení se provádí

a) pro výhled z vozidel dopředu:

- u osobních automobilů podle návrhu Předpisu EHK obsaženého v dokumentu W/TRANS/WP 29/431,

- u ostatních automobilů, silničních tahačů a pojízdných pracovních strojů podle odstavců 4 a 5 tohoto paragrafu;

b) pro výhled z vozidel dozadu (zpětnými zrcátky) podle ustanovení odstavců 7, 11 až 17 tohoto paragrafu;

c) pro zpětná zrcátka podle ustanovení odstavců 9 až 14 a odstavce 18 tohoto paragrafu; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

68) Projektovaný vztažný bod sedění neboli R-bod představuje kolmý průmět osy otáčení nohou a trupu dvourozměrné šablony podle ČSN 30 07 25 na vztažnou svislou podélnou rovinu; polohu R-bodu na vozidle udává výrobce a její shodnost nebo limitní odchylky od polohy H-bodu (kyčelního kloubu) zkušební třírozměrné figuríny podle ČSN 30 07 25 se ověřuje podle návrhu Předpisu EHK uvedeného v poznámce 67.

69) Úprava se provádí podle návrhu Předpisu EHK uvedeného v poznámce 67.

70) Rozhodnutí o schválení podle zákona č. 30/1968 Sb. vydává Elektrotechnický zkušební ústav - státní zkušebna č. 201 (dále jen „EZÚ“).

71) Uvedená šířka je měřena od svislé podélné roviny, dotýkající se vnějšího obrysu vozidla a rovnoběžné se svislou rovinou souměrnosti vozidla tažného, popřípadě přípojného, je-li toto širší než tažné, na straně, na níž je umístěno zrcátko.

72) Viditelnost se kontroluje z P-bodu za podmínek dvojokého vidění, přičemž P-bod je považován za střed souměrnosti zorných bodů o rozteči 65 mm, ležících na kolmici k svislé rovině souměrnosti vozidla.

73) Tažným vozidlem je každé vozidlo, které táhne přípojné vozidlo, tzn. i osobní automobil.

74) Pro hodnocení zrcátek platí zkušební podmínky obsažené v doporučení EHK W/TRANS/WP 29/232 příloha 8 z 31. 7. 1967.

75) Tuto podmínku nelze aplikovat pro zadní kola u vozidel s velkým zadním převisem karosérie (nástavby), a to z důvodu zabránění nadměrného rozstřikování nečistot (vody, bláta, sněhu).

76) ČSN 64 00 01.

77) Pneumatiky musí být řádně označeny údajem o rozměru, kategorii únosnosti, rychlostní kategorii, druhu pneumatiky (radiální, diagonální nebo smíšená konstrukce), bezdušovém provedení „TUBELESS“ a jakostní značkou, popřípadě značkou měnící jejich určení.

78) § 3 odst. 3 vyhlášky č. 80/1966 Sb.

79) Ověření se provádí podle ČSN 30 05 23.

80) Podmínky a způsob měření mezních hodnot stanoví ČSN 30 05 60.

81) ČSN 28 03 30.

82) Počet míst k sezení ve vztahu k šířce je uvažován v jedné příčné řadě; uvedené hodnoty se měří na přímkách kolmých k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla a protínajících spojnici vztažného bodu sezení neboli R-bodu s E-bodem v celém rozsahu její délky a současně v rozsahu sklonu této spojnice. H-bod viz pozn. 68. E-bod představuje polohu ramenního kloubu ve vzdálenosti 495 mm od H-bodu. Sklon spojnice HE je shodný se sklonem opěradla podle § 32 odst. 3.

83) Vhodným provedením a vybavením vnitřku vozidla se rozumí takové provedení a vybavení vnitřku vozidla, v němž nejsou na částech, na které mohou narazit uvnitř sedící osoby, žádné nebezpečné hrany, výstupky nebo výčnělky, jež by mohly zvýšit nebezpečí nebo vážnost poranění; to platí také pro části vozidel nebo jejich příslušenství jako:

— měkce čalouněné hrany odkládacích polic a hrany či celé čelní plochy přístrojových desek, sluneční clony, loketní opěry, opěradla sedadel a jejich zadní partie,

— madla, věšáky a držáky umístěné před nebo nad sedadly a vyrobené z různých materiálů; to se u vozidel pro hromadnou přepravu osob nevztahuje na přidržovací tyče svislé i vodorovné a na madla i držáky na sedadlech, pokud jsou umístěny nebo provedeny v rovině opěradla a nepřesahují jeho obrys a jejich rozměr není větší, než je bezpodmínečně nutno pro bezpečné uchopení jednou rukou (tyto nemusí být čalouněny, ale nesmějí mít ostré hrany, výstupky nebo výčnělky),

— vypínače, tlačítka, ovládací páky, vnitřní ovládače dveří a táhla v přístrojových deskách před sedadly nebo nad nimi, opatřené širokými a zaoblenými hlavicemi a knoflíky o dostatečné ploše,

— vnitřní zpětné zrcátko se zaoblenými hranami a vhodným upevňovacím elementem,

— u vozidel s posuvnou, shrnovací nebo svinovací střechou, jejíž rám nemá ostré hrany a výstupky směřující dovnitř vozidla a jejíž uzavírací zařízení nemá výstupky a ostré hrany, zejména v místech vnitřku nad sedadly nebo před nimi,

— tělesa vnitřního osvětlení (jejichž kryty nesmějí být tříštitelné),

— dvířka příručních schránek a obdobných zařízení, která se nesmějí otevřít při čelní srážce vozidla účinkem zrychlení 20 g a při jiné srážce nebo převržení vozidla účinkem zrychlení 10 g.

84) Podmínkou schválení je splnění požadavků Předpisu EHK č. 21; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV. Tyto podmínky se přiměřeně aplikují i na ostatní automobily.

85) Nejsou-li dveře k místu pro řidiče snadno přístupné, zejména pro nutnost protlačit se mezi volantem a sedadlem pro řidiče ke dveřím, nelze je uznat za nouzový dveřní východ.

86) Ověření rozměrů průchodu a ostatních požadavků na karosérii autobusů provádí ÚVMV podle návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu W/TRANS/WP-29/411.

87) Předepsaná plocha pro jednu osobu má tvar pravoúhlého čtyřúhelníka, u něhož poměr kratší a delší strany není větší než 1 : 1,2; místa k sezení mohou být nad podběhy kol.

88) Toto ustanovení se vztahuje rovněž na snímatelné nosiče zavazadel a lyží i spojovací zařízení pro vlečení přívěsů, zejména za osobními automobily, tzn. že tato zařízení nesmějí mít ostré hrany a výstupky.

Rovněž venkovní prutové a lankové antény musí být umístěny tak, aby se nejen nepoškozovaly, ale zejména aby neohrožovaly ostatní účastníky silničního provozu.

89) Podmínkou schválení je splnění požadavků návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu W/TRANS/WP 29/351/Rev.1. Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

90) Tento požadavek se ověřuje podle návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu W/TRANS/WP 29/372 a W/TRANS/WP 29/411; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

91) Podmínkou schválení je splnění požadavků návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu W/TRANS/WP 29/359; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

92) Buď vhodným konstrukčním tvarováním motorového prostoru nebo umožněním odtoku oleje i paliva výpustnými otvory, drážkami apod.

93) Je nutno užít fyziologicky nejvhodnějších tvarů sedadel, stavitelných do nejvýhodnějších poloh se samočinným zajišťováním jednotlivých poloh.

94) Kontrolují se dálkové míry, úhly tělesných segmentů a H-bod třírozměrnou figurínou se určuje podle poznámky 68. Základní poloha sedadla zatíženého touto figurínou se nemusí shodovat s polohou uvedenou v § 26, kde jde vždy o krajní zadní polohu sedadla. Pro účely uvedené v tomto odstavci se sedadlo s figurínou ustavuje tak, aby stehenní část figuríny pokud možno plně zatěžovala sedák sedadla a pata pravé nohy se dotýkala pedálu akcelerátoru v klidové poloze, avšak s bércem svírala úhel větší než 70°. Sklon opěradla se nastaví v rozmezí základního úhlu uvedeného v odst. 3.

95) Podmínkou schválení je splnění požadavků Předpisu EHK č. 17; zkoušky sklopných sedadel a sklopných opěradel se provádějí podle SAE Recomended Practice J 879 b. Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV. Tyto podmínky se aplikují i na sedadla ostatních automobilů.

96) Viz poznámku 68.

97) Svislá rovina souměrnosti řidičova sedadla nesmí ležet ve vzdálenosti větší než 30 mm od středu volantu.

98) Loketní kloub (C) pro tento účel se uvažuje ve vzdálenosti 175 mm od H-bodu na průmětu spojnice HE (kyčelní-ramenní kloub), viz poznámku 68.

99) Pro účely kontroly tohoto ustanovení se počítá podle ČSN 30 07 25 s díly stavitelných tělesných segmentů na třírozměrných figurínách.

100) Obdobným způsobem se kontroluje vzájemná poloha mezi zatíženým sedadlem řidiče a nášlapnými plochami ostatních pedálů.

101) Kontrola tohoto ustanovení se provádí v poloze sedadla odpovídající figuríně 50 % velikostní skupiny.

102) Viz pozn. 84.

103) Schválení podléhají hlavové opěrky, které jsou buď dodávány spolu s vozidly jako součást sedadel, nebo do obchodní sítě jako volné doplňkové vybavení sedadel. Podmínkou schválení je splnění požadavků návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu W/TRANS/WP 29/341/Rev. 1. Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

104) Pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí platí technické a hygienické předpisy: ČSN 47 00 02, ČSN 27 01 40, ČSN 27 70 10; Směrnice o ochraně zdraví před nepříznivým působením mechanického kmitání a chvění (vibrací) č. 33, sv. 29/1967.

105) Pohyblivými orgány se rozumějí např. pedály, sloupek řízení, páka řazení, páka parkovacích brzd apod.

106) Zde je míněna šířka nástupního prostoru; tato šířka se měří ve výši ramen sedícího řidiče na úrovni E-bodu (ramenního kloubu) při střední poloze výškového nastavení sedadla; viz poznámku 82.

107) Pro zvláštní motorová vozidla uvedená v části třetí platí technické předpisy ČSN 47 00 02, ČSN 27 01 40 a ČSN 27 70 10.

108) Zkoušky dveřních závěsů a závěrů se provádějí podle Předpisu EHK č. 11. Prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

109) Jedny z těchto dveří mohou být řešeny jako nouzový východ.

110) Uzamčení se provádí klíčem, který se ze zámku vyjímá; zajištění se provádí bez použití klíče nebo jakékoli jiné pomůcky.

111) Náboje kol a ráfky kol nejsou zařízením pro nastupování a vystupování.

112) Ustanovení tohoto paragrafu se vztahují i na palivové nádrže nezávislých topení.

113) Ověření těchto požadavků se provádí podle návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu W/TRANS/WP 29/373/Rev. 1; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

114) V tomto případě se doporučuje výrobcům nebo držitelům vozidel s takto uspořádaným výfukovým systémem opatřit jej v nejnižším místě zařízením pro vypouštění kondenzátů. Toto zařízení nesmí být ovladatelné z místa řidiče.

115) Měření se provádí kouřoměrem typu NC 112a) nebo jinými přístroji, dávajícími objektivně srovnatelné výsledky.

116) Podmínkou schválení je splnění požadavků Předpisu EHK č. 15; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

117) Požadavky jsou podrobněji specifikovány v Předpise EHK č. 15.

118) Způsob měření hladiny vnějšího hluku stanoví ČSN 30 05 12. Podmínkou schválení je splnění požadavků Předpisu EHK č. 9; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

119) ČSN 30 05 13.

120) ČSN 30 40 02.

121) Podmínkou schválení je splnění

a) z hlediska provedení podmínek ČSN 30 44 51, resp. 30 44 52; u vozidel s napětím v síti 24 V, určených pro mezinárodní dopravu nákladů a osob, podmínek návrhu Předpisu EHK obsaženého v dokumentu W/TRANS/WP 29/307, resp. SAE J 560 nebo SMMT No 107; prováděním homologačních zkoušek je pověřen EZÚ;

b) z hlediska umístění na vozidle podmínek ČSN 30 44 50, u vozidel s napětím v síti 24 V podmínek návrhu. Předpisu EHK uvedeného pod písmenem a); prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

122) Za jedno světlo, v případě použití dvou nebo více světelných zařízení stejného druhu nebo účelu a stejné barvy umístěných vzájemně blízko sebe, se považuje takový systém, u něhož teoretický průmět činných svítících ploch na svislou rovinu, kolmou k podélné svislé rovině souměrnosti vozidla bezprostředně u zařízení, není celkově menší než polovina plochy nejmenšího pravoúhelníka, opsaného uvažovaným průmětům svítících ploch.

123) Podmínkou schválení je splnění požadavků ČSN 30 43 03, ČSN 30 43 05 a ČSN 19 19 71 a Předpisů EHK č. 1 až 8, 19 a 20. Schválená světelná zařízení musí být označena písmenem E; prováděním homologačních zkoušek je pověřen EZÚ.

124) Jsou-li světelná zařízení opatřena slovními (např. TOP, OBEN) nebo symbolovými označeními (šipkami), musí jejich umístění těmto označením odpovídat.

125) Toto ustanovení nebrání použití automatické nebo ruční regulace seřízení světlometu ve vztahu k zatížení vozidla a použití světlometů pohyblivých v závislosti na řízení vozidel, jestliže zkouškami je prokázána její spolehlivost.

126) ČSN 30 43 02.

127) Doporučuje se však, pokud je to technicky možné, dodržet výšku do 900 mm jako optimální.

128) V tomto případě se otevřenou budkou řidiče rozumí takové pracovní místo řidiče, z něhož je řidiči zajištěna viditelnost rovnocenná viditelnosti řidiče motocyklu.

129) Ověřování vlastností těchto světel se provádí podle ČSN 30 43 03, respektive AJN 5010.

130) Ověření těchto požadavků se provádí podle ČSN 30 43 05, resp. AJN 5010.

131) Ověření těchto požadavků se provádí za podmínek stanovených ČSN 30 43 05, resp. AJN 5010.

132) Ověření těchto požadavků se provádí podle ČSN 30 43 05, resp. AJN 5010.

133) Boční svítilnu kategorie 5 lze nahradit svítilnou kategorie 3 nebo 4.

134) Výška nad povrchem vozovky se měří u nejnižší přípustné výšky k nejnižšímu bodu činné plochy odrazky, u nejvyšší přípustné výšky k nejvyššímu bodu činné plochy odrazky.

135) Za pohyblivý závěs se nepovažují např. dostatečně tuhé pryžové závěsy, které jsou pro daný účel speciálně určeny, nebo šlapátka jízdních kol.

136) Podmínkou schválení je splnění požadavků Předpisu EHK č. 3; tento Předpis obsahuje specifikaci odrazek podle tříd; prováděním homologačních zkoušek je pověřen EZÚ.

137) Ověření svítivosti provádí EZÚ podle Předpisu EHK č. 23.

138) Doporučuje se však, pokud je to technicky možné, dodržet výšku do 800 mm jako optimální.

139) Podmínkou schválení je splnění požadavků Předpisu EHK č. 19; prováděním homologačních zkoušek je pověřen EZÚ.

140) Speciálními automobily vykonávajícími práci za jízdy se rozumí např. zametací, kropící, posypové apod. automobily, odklizová vozidla havarijní služby, automobily s montážními plošinami pro opravu vrchních tramvajových, trolejbusových apod. vedení, automobily silniční služby se sněhovými pluhy a radlicemi, tažené silniční grejdry, pojízdné stroje pro horizontální značení silnic, silniční válce pracující na neuzavřených veřejných pozemních komunikacích.

141) § 13 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 136/1961 Sb.

142) Pro zkušební účely, respektive pro schvalování způsobilosti těchto zařízení platí

- kmitočet přerušování je počet záblesků za jednu minutu,

- trvání světelného záblesku (t) je doba, při které svítivost záblesku je větší než 0,1 nejvyšší hodnoty svítivosti,

- svítivost světelného záblesku Iz je měřítkem pro výraznost a účinnost výstražného přerušovaného světla; je dána jako součin časové střední hodnoty svítivosti (I) ve směru pozorování a součinitele K, který závisí na trvání světelného záblesku dle vzorce K=0,150,15+ttvsekundách,tj.I%=K.I,

- měření se provádí ze vzdálenosti nejméně 20 m.

143) ČSN 30 05 12.

144) Viz poznámku 67 a 71.

145) Za 1 cykl se považuje dvojité setření skla (vychýlení stírátka z jedné krajní polohy do druhé a zpět).

146) Vztažná plocha se zjišťuje podle poznámky 69.

147) Přezkoušením tohoto zařízení je pověřen ÚVMV.

148) § 9 a 19 zákona č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, § 8 vyhlášky č. 111/1964 Sb., kterou se provádí zákon o telekomunikacích, ČSN 34 28 75 a ČSN 34 28 76.

149) Schválení se uděluje na základě zkoušek podle Předpisu EHK č. 10; jejich prováděním je pověřen ÚVMV.

150) Podmínkou schválení je splnění požadavků ČSN 70 90 81, ČSN 70 90 82 a ČSN 70 90 85; jejich přezkoušením nebo ověřením je pověřen ÚVMV. Schválení musí být na všech sklech zřetelně vyznačeno příslušnou značkou vedle výrobní značky skla.

151) Bezpečnostní skla jsou obecně zasklívací dílce z vrstveného a tvrzeného skla i z plastického materiálu.

Vrstvené sklo je zasklívací materiál ze dvou nebo více vrstev skla spojených jednou nebo více mezivrstvami z plastické hmoty (např. polyvinylbutyralu).

Tvrzené sklo je homogenní zasklívací materiál zvlášť zpracovaný tak, že je vysoce odolný vůči nárazu deformovatelného předmětu a po nárazu se charakteristicky rozpadne v nesčetné malé úlomky.

Plastickým materiálem zasklení je míněno např. akrylické sklo nebo jiné rovnocenné materiály.

152) Toto ustanovení nebrání používání skel fototropických, determálních a antireflexních, s vnitřními topnými vložkami apod.

153) Současně se doporučuje, aby uchycení clon umožňovalo prostorové nastavení.

154) K ověření tohoto požadavku se použije sférického modelu hlavy o průměru 165 mm.

155) Bezprůvanovým pohybem vzduchu se rozumí proudění vzduchu o střední rychlosti v prostoru hlav cestujících nejvýše 0,5 m/s; tato rychlost může být vyšší, je-li možno proudění vzduchu regulovat co do množství a směru.

156) Rozumějí se dva stupně jiné než stupeň, kdy je systém mimo činnost.

157) Viz pozn. 15.

158) ČSN 47 00 02.

159) Ve vzduchu pro větrání a topení nesmí zejména překročit koncentrace CO — 0,003 % (0,36 mg/dm3).

160) ČSN 73 07 69.

161) To jest při uzavřených oknech, ventilačních klapkách apod.

162) Podmínkou schválení je splnění požadavků Předpisu EHK č. 18; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

163) Podmínkou schválení je splnění požadavků doporučení EHK, obsaženého v dokumentu W/TRANS/SC 1/327 ANNEX 2; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

164) Podmínkou schválení je splnění požadavků návrhu Předpisu EHK, obsaženého v dokumentu W/TRANS/WP 29/307; prováděním homologačních zkoušek je pověřen ÚVMV.

165) Bližší rozměrové údaje jsou obsaženy v ČSN 30 36 64, popř. v doporučení ISO R 337 z roku 1963.

166) § 25 vyhlášky č. 80/1966 Sb.

167) § 27 vyhlášky č. 80/1966 Sb.

168) Nákladním prostorem se zde rozumí i vnitřní nákladní prostor skříňových vozidel, a to jak s tzv. průběžnou, tak i s tzv. oddělenou skříní (od budky řidiče).

169) Proti proražení tyčovým nebo trubkovým železným materiálem se doporučuje používat pro vnitřní stěnu štítu (resp. čelní bočnice) jako materiálu žlábkované železné desky 5 mm tlusté, ať je rozměr nákladu jakýkoliv.

170) Bezpečnostním pásem s dvoubodovým uchycením se rozumí

- pás diagonální, který vede přes ramenní část trupu a jehož upevnění do karosérie vozidla je provedeno do jednoho kotevního úchytu v podlaze nebo prostřednictvím odpovídající součásti po straně sedadla a do druhého kotevního úchytu výše nad podlahou v zadní nebo boční části karosérie, nebo

- pás břišní, který vede přes břišní část trupu a jehož upevnění do karosérie vozidla je provedeno do dvou kotevních úchytů v podlaze nebo prostřednictvím odpovídajících součástí po stranách sedadla.

Bezpečnostní pás s tříbodovým uchycením je kombinací diagonálního a břišního pásu.

171) Pojmem sedadla v přímém sousedství s výstupními nebo vstupními dveřmi se rozumějí taková sedadla, ke kterým je možno přímo nastupovat nebo vystupovat od nich dveřmi bez průchodu přes jiná sedadla nebo bez odklápění jiných sedadel nebo jejich částí (opěradla apod.).

172) Podmínkou schválení je splnění požadavků Předpisů EHK č. 14 pro kotevní úchyty a č. 16 pro bezpečnostní pásy a návrhu předpisu EHK ME/TRANS/71/D30 pro kotevní úchyty v sedadlech. Kotevní úchyty bezpečnostních pásů jiných vozidel než osobních automobilů se zkouší shodným postupem jako u osobních automobilů. Prováděním homologačních zkoušek jsou pověřeny: pro Předpis č. 14 ÚVMV, pro Předpis č. 16 ÚVMV a Výzkumný ústav dopravní - státní zkušebna č. 224. Kotevní úchyty bezpečnostních pásů jiných vozidel než osobních automobilů se zkoušejí shodným postupem jako u osobních automobilů.

173) Pokud jde o brzdy, jsou to zvláště ustanovení § 17 odst. 2 a 3 a § 18 odst. 4.

174) Jsou to vozidla, která jsou převážně určena pro provoz mimo veřejné pozemní komunikace, s výjimkou polních a lesních cest, na nichž se pohybují běžně; ostatních veřejných pozemních komunikací využívají jen k přesunu z jednoho pracoviště na druhé v rámci obvodu zemědělského nebo lesního závodu.

175) Nejvyšší rychlost traktorů se měří na vozovce se sklonem do 1,5 % na úseku nejméně 100 m dlouhém, s novými pneumatikami největšího průměru, určenými pro daný typ traktoru a při nejnižším celkovém převodovém poměru (nejvyšší převodový stupeň). Přitom skutečně naměřená nejvyšší rychlost nesmí převyšovat o více než 10 % nejvyšší konstrukční rychlost.

176) Ochranné rámy schvaluje Státní zkušebna zemědělských a lesnických strojů (státní zkušebna č. 206).

177) ČSN 47 00 02, ČSN 27 01 40, ČSN 27 70 10;

Směrnice o hygienických podmínkách pro výstavbu průmyslových podniků č. 5, sv. 3/1958;

Směrnice o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku č. 32, sv. 28/1967;

Směrnice o ochraně zdraví před nepříznivým působením mechanického kmitání a chvění (vibrací) č. 33, sv. 29/1967.

178) Účinky brzdění se hodnotí při celkové i pohotovostní hmotnosti (včetně řidiče) a rozložení zatížení na jednotlivé nápravy, které jsou pro provoz na pozemních komunikacích schváleny.

179) Smysl tohoto ustanovení je, aby alespoň jedno vozidlo takovéto jízdní soupravy bylo vybaveno dostatečně účinným brzdovým zařízením.

180) Tato světla mohou být totožná se schválenými světly pro jednostopá motorová vozidla.

181) Viz poznámku 177.

182) K pracovním strojům patří např. bagry, lopatové nakladače, silniční válce, lokomobily, půdní frézy, jeřáby a podobná zdvihací zařízení, odklízecí stroje, buldozery, grejdry apod. Pod pojem pojízdný pracovní stroj nespadají vozidla, která jsou postavena na kompletních strojových spodcích automobilů a jejich přívěsů a návěsů.

183) Účinky brzdění se hodnotí při celkové i pohotovostní hmotnosti (včetně řidiče) a rozložení zatížení na jednotlivé nápravy, které jsou pro provoz na pozemních komunikacích schváleny.

184) Viz poznámku 177.

185) Pracovními stroji s přepravním charakterem se rozumějí např. dumper, terénní přívěs jednoosého tahače, scraper apod.

186) Typy jízdních kol schvaluje Strojírenský zkušební ústav - státní zkušebna č. 202.

187) Podmínkou schválení je splnění požadavků příslušných ČSN; prováděním zkoušek je pověřen EZÚ.

188) Svítivost tohoto světla se hodnotí na zkušební stěně ve vzdálenosti 10 m od činné svítící plochy a přitom se požaduje

a) u koncového světla v rozmezí horizontálních a vertikálních úhlů ± 10° od referenční osy světla svítivost 0,1 cd,

b) u světlometu v referenční ose a v rozsahu ± 4 od ní v horizontální rovině osvětlení nejméně 3 lx.

189) Vyhláška č. 80/1966 Sb. ve znění vyhlášky č. 42/1971 Sb.

190) Poznámka 136.

191) Tato úprava je odůvodněna tím, že je možno vozík táhnout i tlačit, takže nelze v provozu určit jednoznačně přední i zadní stranu vozíku.

192) Podmínkou schválení je splnění požadavků stanovených ČSN 83 21 40; rozhodnutí o schválení podle zákona č. 30/1968 Sb. vydává Strojírenský zkušební ústav - státní zkušebna č. 202.

193) U motorových vozidel z uvedených ustanovení vyplývá povinnost opatřování motoru výrobním (továrním) štítkem.

194) ON 47 00 03.

195) Rozhodnutí o schválení podle zákona č. 30/1968 Sb. vydává EZÚ.

196) Rovnocenným zařízením je například přenosné výstražné přerušované světlo, které vyhovuje těmto požadavkům:

- barva světla oranžová (autožluť),

- kmitočet přerušování v rozsahu 60 až 120 cyklů za min.,

- zdroj světla zajistí jeho provoz po dobu nejméně 15 hodin i při okolní teplotě —20 °C,

- je stabilní i při síle větru o rychlosti 20 m/s,

- vyzařovací úhly jsou nejméně v rozsahu ± 10° od vodorovné roviny a od svislé roviny ± 45° u svítilen s parabolickým zrcadlem a ± 180° u svítidel bez zrcadla,

- svítivost je 0,2 cd u svítilen s parabolickým zrcadlem, 1 cd u svítilen bez zrcadla a u svítilen, u nichž není jednoznačně konstrukcí určen směr vyzařování světla.

197) Běžnou závadou se rozumí např. nesvítící žárovka předepsaného světelného zařízení, ucpaná tryska karburátoru, defekt pneumatiky, vadná zapalovací svíčka nebo vstřikovač apod.

198) ON 84 66 35.

199) § 77 vyhlášky č. 145/1956 Ú.l.

200) § 13 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 136/1961 Sb.

201) § 3 odst. 2 vyhlášky č. 80/1966 Sb.

202) § 83 vyhlášky č. 145/1956 Ú. l.