§ 12 zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů – Jsou-li splněny podmínky podle čl
Zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů · 326/1999 Sb. · účinné od 1. 10. 2025 · Cizinecké a azylové právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 12 zákona o pobytu cizinců (ZPC) říká, že policie může rozhodnout o zpětném přemístění občana třetí země z území a přijmout ho zpět na území, pokud jsou splněny podmínky podle Schengenského hraničního kodexu. Policie může rozhodnout o zpětném přemístění občana třetí země, pokud jsou splněny určité podmínky. (§ 12 zákona č. 326/1999 Sb., zákon o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, znění účinné od 1. 10. 2025)
Klíčová fakta
- Judikatura: na § 12 odkazuje 18 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od
- Zdroj: e-Sbírka, 326/1999 Sb.
Jsou-li splněny podmínky podle čl. 23a Schengenského hraničního kodexu, může policie rozhodnout o zpětném přemístění občana třetí země z území a přijmout občana třetí země zpět na území. Rozhodnutí o zpětném přemístění je prvním úkonem v řízení a vydává se na jednotném formuláři pro přemísťování osob zadržených v oblastech vnitřních hranic72). Rozhodnutí nabývá právní moci oznámením; odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné. Policie poučí občana třetí země o jeho právu podat proti tomuto rozhodnutí žalobu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Policie může rozhodnout o zpětném přemístění občana třetí země, pokud jsou splněny určité podmínky.
- Rozhodnutí o zpětném přemístění je prvním úkonem v řízení a vydává se na speciálním formuláři.
- Rozhodnutí je platné okamžikem oznámení a nelze se proti němu odvolat, ani žádat o obnovu řízení či přezkum.
- Občan třetí země musí být poučen o právu podat proti tomuto rozhodnutí žalobu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 12
Jak soudy aplikují § 12
Ani snaha o legalizaci pobytu na území ČR a snaha žít na území ČR tedy nemůže být důvodem, pro který by žalovaný mohl žalobci udělit azyl podle § 12 zákona o azylu.
Ke snaze žalobkyně o legalizaci pobytu v ČR žalovaný uvedl, že uvedenou skutečnost nelze považovat za důvod pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu.
Uvedený důvod však nelze podřadit pod výše uvedené taxativně vymezené důvody pro udělení azylu dle § 12 cit. zákona.