§ 34 vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách – Cesty do práce
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách · 33/1984 Sb. · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 34 vyhlášky 33/1984 stanoví, že organizace nesmí hradit zaměstnancům náklady na cesty do práce a z práce na pravidelné pracoviště, s výjimkou případů uvedených ve vyhlášce nebo jiném zvláštním předpisu. Pokud organizace takovou dopravu výjimečně zajistí, musí po zaměstnancích požadovat náhradu skutečných nákladů, maximálně však do výše jízdného veřejnou hromadnou dopravou. (§ 34 zákona č. 33/1984 Sb., vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí o cestovních náhradách, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
Organizace nesmí hradit pracovníkům výdaje za cesty do práce na pravidelném pracovišti (§ 2 odst. 2) a zpět s výjimkou případů upravených touto vyhláškou, popř. jiným zvláštním předpisem. Pokud tyto cesty organizace výjimečně zabezpečuje dopravním prostředkem vlastním nebo jiných organizací na své náklady, je povinna vyžadovat od pracovníků náhradu skutečných dopravních nákladů, a pokud jsou vyšší než jízdné veřejným hromadným dopravním prostředkem, ve výši tohoto jízdného; toto ustanovení se nevztahuje na pracovníky uvedené v § 21 odst. 1 a na výjimky povolené příslušným ústředním orgánem v dohodě s příslušným ministerstvem práce a sociálních věcí a ministerstvem financí.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Žádné proplácení dojíždění: Zaměstnavatelé nemají povinnost proplácet zaměstnancům náklady na každodenní dojíždění z domova do práce a zpět.
- Výjimky z pravidla: Existují specifické situace, kdy se toto pravidlo neuplatní, například pokud to vyhláška nebo jiný předpis výslovně dovoluje.
- Zajištěná doprava a úhrada: Pokud organizace výjimečně zajistí dopravu do práce (např. vlastním autobusem), musí po zaměstnancích požadovat úhradu nákladů.
- Omezení výše úhrady: Výše úhrady, kterou organizace může po zaměstnancích požadovat za zajištěnou dopravu, je omezena maximálně na cenu jízdného veřejnou hromadnou dopravou, i kdyby skutečné náklady organizace byly vyšší.
Na co si dát pozor
- Výjimky pro specifické skupiny: Ustanovení o povinnosti úhrady se nevztahuje na pracovníky uvedené v § 21 odst. 1 a na výjimky povolené příslušným ústředním orgánem.
- Zákaz úhrady ze strany organizace: Organizace nesmí hradit výdaje za cesty do práce, pokud se nejedná o výjimku.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Související
§ 160 (Zákon zákoník práce)§ 163 Stravné (Zákon zákoník práce)§ 12 Náhrady při přeložení a přijetí do práce (Vyhláška ministerstva financí o náhradác)§ 3 Výše stravného (Vyhláška o stanovení výše náborového pří)§ 4 Pravidelné pracoviště, východisko, počátek a (Vyhláška Státní komise pro finance, ceny)