Branný zákon (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění)

Zrušen

(1) Osobními úkony pro potřeby ozbrojených sil se rozumí činnost vojáků v záloze související s vyhlášením mimořádných opatření.

(2) Bylo-li nařízeno jakékoli mimořádné opatření podle tohoto zákona, lze pro potřeby ozbrojených sil požadovat osobní úkony od vojáků v záloze, kteří mohou být pro tento případ předem určeni. Tito vojáci podléhají po dobu plnění osobních úkonů vojenské kázeňské a soudní pravomoci.

(3) Povoláním vojáků v záloze do mimořádné služby se ruší jejich určení k osobním úkonům.

(4) Vojáci v záloze předem určení k osobním úkonům vykonávají místo vojenských cvičení nezbytnou přípravu.

(5) O povolání k osobním úkonům, o náhradě jízdného povolaných osob, o nastoupení k výkonu osobních úkonů a o propuštění z nich platí obdobně ustanovení o mimořádné službě a vojenských cvičeních.

(1) Dojde-li k událostem ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, celistvost a jednotu státu, nebo ústavní zřízení (doba zvýšeného ohrožení státu), může prezident České a Slovenské Federativní Republiky nařídit, aby byli povoláni k mimořádné službě na dobu nezbytné potřeby vojáci v záloze, a to v počtu nepřesahujícím počet vojáků v záloze sedmi nejmladších ročníků narození.

(2) Mimo opatření uvedená v odstavci 1 může prezident České a Slovenské Federativní Republiky na návrh vlády České a Slovenské Federativní Republiky nařídit, aby byly povolány k zvláštní službě veřejné ozbrojené sbory, které vláda České a Slovenské Federativní Republiky určila, veřejné ochranné sbory, části nebo jednotliví příslušníci těchto sborů a jednotky složené z těchto osob. Osoby, které v takových případech budou povolány, mohou být již předem určeny. Povolané osoby podléhají vojenskému velení, stávají se příslušníky ozbrojených sil, i když nejsou vojáky, dnem, na který jsou povolány, při povolání sborů, jednotek nebo jejich částí dnem, na který je povolán sbor, jednotka nebo část, k nimž náleží. Podléhají po dobu této zvláštní služby vojenské kázeňské a soudní pravomoci a ustanovením trestního zákona o trestných činech vojenských.

(3) Po dobu trvání mimořádných opatření podle odstavce 1 nebo 2 nelze propustit ani z vojenské činné služby, ani ze zvláštní služby osoby, které v době vykonávání této služby dosáhly věku, kdy by jinak končila jejich branná povinnost.

(4) Mimořádná opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 zrušuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky.

(1) Mobilizací se podle tohoto zákona rozumí hromadné povolání vojáků mimo činnou službu k mimořádné službě, přesahuje-li toto povolání svým rozsahem rozsah opatření uvedených v § 46.

(2) Mobilizace může být všeobecná nebo částečná; všeobecná mobilizace se vztahuje na všechny vojáky mimo činnou službu, kteří nejsou zproštěni mimořádné služby, jakož i na celé státní území; částečná mobilizace se vztahuje na část uvedených vojáků, popřípadě na část státního území.

(3) Mobilizaci nařizuje prezident České a Slovenské Federativní Republiky.

(4) Opatření nařízená k provedení mobilizace se zrušují demobilizací. Nařizuje ji prezident České a Slovenské Federativní Republiky.

(1) Jakmile je veřejně známo, že stát mobilizací vstoupil do stavu branné pohotovosti, jsou vojáci, kteří dlí mimo území České a Slovenské Federativní Republiky, povinni dostavit se bez zvláštního povolání neprodleně k nastoupení vojenské činné služby. Prezident České a Slovenské Federativní Republiky může vyzvat vojáky, kteří z důvodů nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit vojenskou činnou službu z území mimo Českou a Slovenskou Federativní Republiku, aby se přihlásili do vojenských služeb spojeneckého státu, v němž dlí nebo do něhož se mohou dostat, a aby pro případ, že jim na podkladě jejich přihlášky bude umožněna služba v armádě spojeneckého státu, tuto službu konali po dobu války. Vojáci jsou povinni této výzvy uposlechnout.

(2) Za branné pohotovosti státu se konají jen mimořádné a dobrovolné odvody. Dobrovolně mohou však v této době vstoupit do vojska jen osoby, které v době přihlášky nebyly ještě povolány k mimořádnému odvodu. Vojákům v záloze a ve výslužbě, kteří nebyli povoláni k vojenské činné službě, může vojenská správa na jejich žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby. Žádost za povolení dobrovolného konání mimořádné služby nelze odvolat.

(1) Za branné pohotovosti státu může prezident České a Slovenské Federativní Republiky na návrh vlády České a Slovenské Federativní Republiky nařídit mimořádné odvody (§ 17 odst. 1) osob, podléhajících branné povinnosti (§ 5), které dosud nebyly odvedeny nebo byly z vojska propuštěny. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby uvedené v § 22 odst. 1 písm. e).

(2) Osoby odvedené při mimořádných odvodech nastupují mimořádnou službu v nástupní dny, které stanoví federální ministerstvo obrany, a setrvají v ní až do propuštění. Musí být propuštěny z této služby, jakmile byl ukončen stav branné pohotovosti státu. Ženy odvedené při mimořádných odvodech, jakož i osoby, které dobrovolně vstoupily do vojska toliko na dobu války, se propustí dnem propuštění z mimořádné služby zároveň z vojska [§ 22 odst. 1 písm. d)], nepožádají-li o přeložení do zálohy a nezavázaly-li se ani konat základní službu po skončení mimořádné služby.

(1) Povinnosti nastoupit mimořádnou službu lze zprostit osoby, u nichž je v důležitém zájmu ozbrojených sil nebo v jiném důležitém obecném zájmu třeba, aby mohly dále vykonávat své zaměstnání. Vojáci v záloze mladší 35 let mohou být zproštěny jen v případech hodných zvláštního zřetele.

(2) Zaměstnavatelé mohou požádat o zproštění povinnosti mimořádné služby pro své zaměstnance okresní vojenskou správu, v jejímž obvodu mají sídlo. Orgány státní správy mohou vyžadovat zproštění pro občany, pokud však jde o osoby v pracovním nebo obdobném poměru, až po projednání s jejich zaměstnavatelem.

(3) Povinnosti k mimořádné službě lze zprostit předem nebo až za mimořádných opatření. Zproštění nabývá účinnosti, je-li provedeno předem, dnem vyhlášení mimořádných opatření, je-li provedeno až za mimořádných opatření, dnem, kdy příslušný orgán vojenské správy rozhodl o zproštění. Zaměstnavatelé a orgány státní správy jsou povinni oznámit pominutí důvodů, pro něž bylo zproštění provedeno, okresní vojenské správě, která zproštění provedla, a okresní vojenské správě místa trvalého pobytu zproštěné osoby.

(4) Zproštění může být omezeno na určitou dobu. Rozhodnutí, jímž bylo povoleno zproštění, lze po pominutí důvodů nebo v důležitém zájmu ozbrojených sil zrušit.

(1) Branci, vojáci a osoby, jež byly určeny k zvláštní službě a byly o tomto svém určení uvědoměny, jsou povinni neodkladně hlásit skutečnosti důležité pro vojenskou evidenci, a to změny místa trvalého a přechodného pobytu, zaměstnavatele, zaměstnání, úrazy a vážná onemocnění mající vliv na výkon jejich branné povinnosti a změny údajů uvedených ve vojenských průkazech orgánům vojenské správy, u nichž jsou vedeni v evidenci.

(2) Vojenskou evidenci vojáků v činné službě vedou příslušné orgány ozbrojených sil, ostatních osob uvedených v odstavci 1 okresní vojenské správy. Způsob vedení vojenské evidence stanoví federální ministerstvo obrany obecně závazným právním předpisem. Zastupitelské úřady vedou vojenskou evidenci občanů České a Slovenské Federativní Republiky žijících v zahraničí.

(3) Orgány, které vedou evidenci obyvatelstva, spolupracují s okresními vojenskými správami při vedení vojenské evidence, zejména oznamují příslušným okresním vojenským správám, kteří branci a vojáci mimo činnou službu se přihlásili k trvalému pobytu nebo se z něho odhlásili.

(4) Orgány činné v trestním řízení oznamují vzetí do vazby nebo pravomocné odsouzení brance nebo vojáka mimo činnou službu okresní vojenské správě místa trvalého pobytu; nápravně výchovné ústavy ministerstva spravedlnosti České republiky a ústavy ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky oznamují propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.

(5) Orgán pověřený vedením matriky příslušný podle místa trvalého pobytu brance nebo vojáka mimo činnou službu oznamuje jeho úmrtí příslušné okresní vojenské správě. Při úmrtí vojáka v činné službě zasílá kopii úmrtního listu vojenskému útvaru, jehož byl voják příslušníkem.

(6) Zaměstnavatelé mohou vyžadovat od svých zaměstnanců předložení vojenského průkazu ke zjištění údajů potřebných pro jejich zproštění (§ 50) a zabezpečení ostatních úkolů pro dobu mimořádných opatření.

(1) Osoby, které byly povolány k vojenské činné službě, k zvláštní službě, k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil nebo k zjištění neschopnosti k vojenské činné službě nebo nezpůsobilosti k zvláštní službě nebo k osobním úkonům, jsou povinny povolání uposlechnout.

(2) Povolání se provádí povolávacím rozkazem, popřípadě veřejnou vyhláškou; při mobilizaci též mobilizační výzvou. Druhy povolávacích rozkazů stanoví federální ministerstvo obrany. Povolávací rozkazy se doručují poštou nebo prostřednictvím orgánů obcí pověřených výkonem státní správy; při mimořádných opatřeních rovněž prostřednictvím vojáků v záloze určených k osobním úkonům. Nebude-li při povolání k mimořádné službě stanoveno jinak, jsou povolané osoby povinny do čtyř hodin po uvědomění nastoupit cestu do stanoveného místa.

(3) Povolaným osobám hradí stát jízdné z místa trvalého pobytu do místa nastoupení, osobám propuštěným jízdné z místa propuštění do místa budoucího trvalého pobytu; podrobnosti stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.

(4) Osoby, které poruší odvodní povinnost nebo naruší průběh odvodního řízení, neuposlechnou povolání vydaného na základě branného zákona orgánem vojenské správy, úmyslně zničí, poškodí nebo zneužijí průkaz vydaný branci nebo vojákovi anebo průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě, se dopouští přestupku, za který lze uložit pokutu do 3000 Kčs. Ustanovení předchozí věty platí i o osobách určených k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil nebo k zvláštní službě a o osobách, u nichž má být zjištěna neschopnost k vojenské činné službě nebo nezpůsobilost k zvláštní službě nebo k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil.

(1) K prokazování příslušnosti k ozbrojeným silám a pro potřeby vojenské evidence osob podléhajících služební povinnosti se vydává vojenský průkaz. Při služebním styku a v případech, kdy to vyplývá z účelu úkonu, je voják v činné službě povinen prokázat svoji příslušnost k ozbrojeným silám vojenským průkazem.

(2) Osobám trvale neschopným k vojenské činné službě se vydává průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě, který obsahuje jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého pobytu a den propuštění osoby z vojska.

(3) Vojenské průkazy vydává federální ministerstvo obrany. Ve vojenských průkazech pro osoby podléhající služební povinnosti se uvádí jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého pobytu vojáka, vojenská hodnost a vojenský útvar; v průkazech pro vojáky v základní (náhradní) službě a v záloze se dále uvádí údaje o druhu služební povinnosti, vojenské odbornosti a jiné zvláštní záznamy (zdravotní apod.).

(4) Vojenský průkaz nelze připojit jako přílohu k podáním, předat nepovolaným osobám ani vyvézt do zahraničí. Ztrátu vojenského průkazu je občan povinen hlásit vojenské správě bez zbytečného prodlení.

(1) Branci, odvedenci, vojáci na trvalé dovolené a v záloze předkládají veškerá podání ve věcech svého branného poměru okresní vojenské správě místa trvalého pobytu. Rozhodnutí orgánů vojenské správy a doklady se občanům doručují přímo, poštou nebo prostřednictvím obecních úřadů pověřených výkonem státní správy.

(2) Okresní vojenské správy mohou povolat občany k jednání v případě vzniku pochybností o splnění jejich branné povinnosti.

V době mimořádných opatření musí mít osoby podléhající branné povinnosti k cestování do zahraničí souhlas vojenské správy.

(1) Občané České a Slovenské Federativní Republiky smějí vstoupit do cizích vojenských služeb jen s povolením prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky. Osoba, které bylo uděleno toto povolení, je po dobu, po níž vykonává službu v armádě cizího státu, osvobozena od plnění branné povinnosti v ozbrojených silách České a Slovenské Federativní Republiky. Po skončení výkonu této služby podléhá branné povinnosti odpovídající jejímu věku.

(2) Povolení udělené podle odstavce 1 může prezident České a Slovenské Federativní Republiky kdykoliv odvolat. Pozbývá platnosti též, octne-li se stát, do jehož vojenských služeb občan vstoupil, ve válečném stavu s Českou a Slovenskou Federativní Republikou nebo se státem, který je spojencem České a Slovenské Federativní Republiky.

(3) Podrobnosti stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.

Zrušeny

Vláda České a Slovenské Federativní Republiky vydá prováděcí předpisy k tomuto zákonu nařízením, které může vyhradit bližší úpravu některých věcí ve svých mezích služebním předpisům federálního ministerstva obrany.

(1) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví jinak, jsou k vydávání rozhodnutí a opatření podle tohoto zákona příslušné v prvním stupni okresní (a jim na roveň postavené) vojenské správy a příslušné územní orgány státní správy, ve druhém stupni orgány nadřízené okresním vojenským správám a příslušné územní orgány státní správy.4) Sídla územních vojenských správních orgánů a obvody jejich působnosti stanoví federální ministerstvo obrany. Příslušnost vojenských útvarů ve věcech vojáků v činné službě upraví federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra služebními předpisy.

(2) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

(3) Soudy, prokuratura a orgány státní správy jsou v mezích své působnosti povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho.

(4) Útvary Policie České republiky a Policejního sboru Slovenské republiky jsou v mezích své působnosti povinny vyhovět přímým dožádáním okresních vojenských správ v případech, kde je nebezpečí v prodlení, zejména ve věcech týkajících se zjišťování pobytu osob, které se nedostavily k zápisu nebo k odvodu, vojáků mimo činnou službu, kteří se nepřihlásili k pobytu, a vojáků, kteří nenastoupili vojenskou činnou službu.

Podání, protokoly a vysvědčení potřebné k provedení tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho jsou osvobozeny od poplatků a dávek.

Zrušeny

(1) Na odvody provedené na Slovensku v době od 15. března 1939 do 28. srpna 1944 se hledí, jako kdyby byly provedeny podle dosavadního branného zákona.

(2) Služba vykonaná v branné moci tzv. Slovenského státu v době od 15. března 1939 do 28. srpna 1944 se započítává do celkové doby základní (náhradní) služby podle tohoto zákona.

(3) Krajanům, kteří se navrátili do České a Slovenské Federativní Republiky, započítává se do celkové doby základní (náhradní) služby podle tohoto zákona doba vojenské služby, kterou vykonali ve spojeneckých armádách. O započtení vojenské služby vykonané v jiných armádách rozhoduje federální ministerstvo obrany v dohodě s federálním ministerstvem zahraničních věcí.

(4) Dosavadní předpisy upravující započítání vojenské služby vykonané v Československé armádě v zahraničí, ve spojenecké armádě, v první Československé armádě na Slovensku nebo v partyzánské jednotce zůstávají nedotčeny. Pokud nejde o vojáky z povolání, hodnotí se vojenská služba všech těchto druhů jako mimořádná služba podle tohoto zákona.

(5) Vojenská služba vykonaná ve spojenecké armádě na podkladě výzvy podle ustanovení § 48 odst. 1 věty druhé se započítává jako mimořádná služba konaná podle ustanovení tohoto zákona.

(6) Federální ministerstvo obrany může v dohodě s federálním ministerstvem zahraničních věcí osobám, které nabyly státního občanství České a Slovenské Federativní Republiky, započítat do celkové doby základní (náhradní) služby dobu vojenské služby, kterou vykonaly v cizích armádách.

Pokud tento zákon nestanoví jinak, rozumějí se tam, kde se mluví o „generálech“, muži i ženy, o „důstojnících, praporčících, poddůstojnících, vojácích, vojácích v záloze a dobrovolnících“ také „důstojnice, praporčice, poddůstojnice, vojákyně, vojákyně v záloze a dobrovolnice“ a výrazem „mužstvo“ se rozumějí muži i ženy.

(1) Zrušují se všechny dosavadní předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména:

1. branný zákon Republiky československé ze dne 19. března 1920 č. 193 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,

2. zákon ze dne 8. dubna 1927 č. 53 Sb., o ročním kontingentu branců, o náhradní záloze a o některých změnách branného zákona,

3. vládní nařízení ze dne 15. dubna 1932 č. 52 Sb., jímž se poskytují úlevy ve vykonávání branné povinnosti příslušníkům československým trvale usedlým v mimoevropských zemích,

4. zákon ze dne 11. května 1932 č. 66 Sb., o délce presenční služby a o některých změnách branného zákona a zákona ze dne 8. dubna 1927 č. 53 Sb.,

5. vládní nařízení ze dne 28. dubna 1933 č. 71 Sb., o odkladu presenční služby,

6. zákon ze dne 19. prosince 1934 č. 267 Sb., o délce presenční služby,

7. zákon ze dne 3. března 1937 č. 26 Sb., kterým se mění § 3 zákona ze dne 11. května 1932 č. 66 Sb.,

8. zákon č. 14/1946 Sb.,

9. ustanovení § 401 b) zákona č. 119/1873 ř. z.,

10. ustanovení § 509 odst. 2 zák. čl. XXXIII/1896,

11. ustanovení čl. I zákona ze dne 1. července 1947 č. 130 Sb., jímž se mění ustanovení branného zákona o povolování sňatků osob podléhajících branné povinnosti a s tím souvisící ustanovení zákona o vyživovacím příspěvku.

(2) Zákon ze dne 7. dubna 1948 č. 85 Sb., jímž se na přechodnou dobu vylučuje přeložení do zálohy (propuštění ze svazku československé branné moci) některých kategorií důstojníků z povolání, pozbyl účinnosti dnem 31. prosince 1952.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1949; provedou jej ministři obrany a vnitra České a Slovenské Federativní Republiky v dohodě se zúčastněnými členy vlády České a Slovenské Federativní Republiky.

Ústava Československé socialistické republiky č. 100/1960 Sb. ze dne 11. července 1960 nabyla účinnosti dnem 11. července 1960, ústavní zákon č. 101/1990 Sb. ze dne 20. dubna 1990 nabyl účinnosti dnem 20. dubna 1990, ústavní zákon č. 143/1968 Sb. ze dne 27. října 1968 o československé federaci nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1969, ústavní zákon č. 125/1970 Sb. ze dne 20. prosince 1970, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci, nabyl účinnosti dnem 22. prosince 1970, ústavní zákon č. 126/1970 Sb. ze dne 20. prosince 1970 o opatřeních v soustavě federálních ústředních orgánů, v jejichž čele stojí člen vlády Československé socialistické republiky, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1971, trestní zákon č. 86/1950 Sb. ze dne 12. července 1950 nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1950, trestní zákon správní č. 88/1950 Sb. ze dne 12. července 1950 nabyl účinnosti dnem 1. srpna 1950, zákon č. 19/1958 Sb. ze dne 16. dubna 1958, kterým se mění a doplňuje branný zákon č. 92/1949 Sb., nabyl účinnosti dnem 2. května 1958, trestní zákon č. 140/1961 Sb. ze dne 29. listopadu 1961 nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1962, zákon č. 100/1970 Sb. ze dne 17. listopadu 1970 o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1971, zákon č. 40/1974 Sb. ze dne 24. dubna 1974 o Sboru národní bezpečnosti nabyl účinnosti dnem 1. července 1974, zákon č. 64/1978 Sb. ze dne 21. června 1978, kterým se mění a doplňuje branný zákon, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1979, zákon č. 72/1990 Sb. ze dne 14. března 1990, kterým se mění a doplňuje branný zákon, nabyl účinnosti dnem 14. března 1990, zákon č. 227/1991 Sb. ze dne 15. května 1991, kterým se mění a doplňuje branný zákon, nabyl účinnosti dnem 24. června 1991, a zákon č. 164/1992 Sb. ze dne 10. března 1992, kterým se mění a doplňuje branný zákon, nabyl účinnosti dnem 15. dubna 1992.

Dubček v. r.

1) Zákon č. 333/1991 Sb., o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie.

2) Komise u územního vojenského správního orgánu druhého stupně.

3) § 1 odst. 1 a § 2 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě.

4) Např. zákon ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, zákon SNR č. 472/1990 Sb., o organizaci místní státní správy.