Zákon o Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie

(1) Donucovacími prostředky jsou

a) hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany,

b) slzotvorné prostředky,

c) obušek,

d) pouta,

e) služební pes,

f) technické prostředky k zabránění odjetí vozidla,

g) zastavovací pás a jiné prostředky k násilnému zastavení vozidla,

h) zásahová výbuška,

ch) úder střelnou zbraní,

i) hrozba namířenou střelnou zbraní,

j) varovný výstřel do vzduchu.

(2) Před použitím donucovacích prostředků je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito některého z donucovacích prostředků. Od výzvy a výstrahy může upustit jen v případě, že je sám napaden nebo je-li zjevně a bezprostředně ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a věc nesnese odkladu.

(3) Použitím donucovacího prostředku má být dosaženo účelu sledovaného služebním zákrokem; přitom se použije pouze takového donucovacího prostředku, který je nezbytně nutný k překonání odporu osoby, která se dopouští protiprávního jednání. O tom, který z donucovacích prostředků použije, rozhoduje policista podle konkrétní situace tak, aby osobě, proti které zakročuje, nezpůsobil zřejmě nepřiměřenou újmu.

(1) Hmaty, chvaty, údery a kopy sebeobrany, slzotvorné prostředky a obušek je policista oprávněn použít, aby

a) zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby před protiprávním útokem, není-li po marné výzvě od útoku upuštěno, útok bezprostředně hrozí, trvá nebo podle všech známek bude pokračovat,

b) zabránil výtržnosti, rvačce, fyzickému napadání osob nebo úmyslnému poškozování majetku,

c) předvedl, zajistil, zatkl, zadržel nebo dodal do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby osobu, která klade aktivní odpor,

d) zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných a střežených objektů nebo na místa, kam je vstup zakázán.

(2) Hmaty a chvaty sebeobrany, které neohrozí zdraví nebo život osoby, je policista oprávněn použít, aby předvedl, zajistil, zatkl, zadržel nebo dodal do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby osobu, která klade pasivní odpor.

Pouta je policista oprávněn použít

a) ke spoutání zajištěné, zadržené, zatčené osoby nebo osoby, která má být dodána do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby a klade aktivní odpor nebo napadá jiné osoby nebo policistu anebo poškozuje majetek, po marné výzvě, aby od takového jednání upustila, nebo je-li nebezpečí, že se pokusí o útěk,

b) ke vzájemnému připoutání dvou či více předváděných, zajištěných, zadržených nebo zatčených osob anebo osob, které mají být dodány do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby za podmínek uvedených v písmenu a),

c) při provádění služebních úkonů nebo procesních úkonů s osobami zajištěnými, zadrženými, zatčenými nebo osobami, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jestliže se chovají násilně vůči policistovi nebo jiné osobě anebo ničí majetek.

(1) Služebního psa je policista oprávněn použít,

a) aby zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby, není-li po marné výzvě upuštěno od útoku, útok bezprostředně hrozí, trvá nebo podle všech známek bude pokračovat,

b) aby zabránil výtržnosti, rvačce, fyzickému napadání osob nebo úmyslnému poškozování majetku,

c) aby zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných nebo střežených objektů nebo na místa, kam je vstup zakázán,

d) k pronásledování osoby, která se v blízkosti státních hranic po marné výzvě nezastaví, snaží se uniknout a nemůže být jiným způsobem zadržena,

e) k pronásledování osoby, která má být zajištěna, zadržena, zatčena nebo dodána do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby,

f) aby donutil ukrývající se osobu, která má být zajištěna, zadržena, zatčena nebo dodána do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby, k opuštění úkrytu.

(2) Policista používá služebního psa s náhubkem. Jestliže to povaha a intenzita útoku, popřípadě překonání odporu osoby vyžaduje, použije služebního psa bez náhubku.

Technické prostředky k zabránění odjetí vozidla je policista oprávněn použít v případě, že se řidič vozidla odmítá i po opakované výzvě podrobit služebním úkonům prováděným policistou a z jeho jednání je zřejmé, že s vozidlem chce z místa odjet.

(1) Zastavovací pás je policista oprávněn použít k násilnému zastavení vozidla, jehož řidič na opakovanou výzvu nebo znamení dané podle zvláštních předpisů15) nezastaví, jestliže je

a) bezohlednou jízdou ohrožen život, zdraví nebo majetek,

b) důvodné podezření, že se ve vozidle přepravují pachatelé některého ze zvlášť závažného úmyslného trestného činu uvedeného v § 41 odst. 2 trestního zákona nebo jiného trestného činu, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, anebo věci pocházející z této trestné činnosti,

c) důvodné podezření, že se pokusí o násilný přejezd státních hranic.

(2) Za podmínek uvedených v odstavci 1 může policista použít k zastavení takového vozidla i jiné prostředky, zejména služební vozidlo, povoz, stavební mechanismy apod.

Zásahovou výbušku je policista oprávněn použít v uzavřeném prostoru proti nebezpečnému pachateli, který se na výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit úkryt.

Úderu střelnou zbraní je policista oprávněn použít v sebeobraně, zpravidla při zápase s útočníkem a dostane-li se do tísně.

Hrozby namířenou střelnou zbraní je policista oprávněn použít, aby

a) zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby,

b) zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných nebo střežených objektů nebo na místa, kam je vstup zakázán,

c) překonal odpor směřující ke zmaření jeho služebního zákroku.

Varovný výstřel do vzduchu je policista oprávněn použít jen v případech, ve kterých je oprávněn použít zbraně.

(1) Policista je oprávněn použít zbraň jen v těchto případech,

a) aby v případě nutné obrany odvrátil přímo hrozící nebo trvající útok vedený proti jeho osobě nebo útok na život nebo zdraví jiné osoby,

b) jestliže se nebezpečný pachatel, proti němuž zakročuje, na jeho výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj úkryt,

c) nelze-li jinak překonat odpor směřující ke zmaření jeho závažného služebního zákroku,

d) aby zamezil útěku pachatele zvlášť závažného úmyslného trestného činu, jehož nemůže jiným způsobem zadržet,

e) nelze-li jinak zadržet dopravní prostředek, jehož řidič bezohlednou jízdou ohrožuje život nebo zdraví osob a na opětovnou výzvu nebo znamení dané podle zvláštních předpisů15) nezastaví,

f) aby v bezprostředním prostoru státních hranic přinutil k zastavení dopravní prostředek, jehož řidič na opětovnou výzvu nebo znamení dané podle zvláštních předpisů15) nezastaví,

g) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený objekt nebo chráněný objekt nebo stanoviště, po marné výzvě, aby bylo upuštěno od útoku,

h) aby zneškodnil zvíře ohrožující život nebo zdraví osob.

(2) Zbraní se podle odstavce 1 rozumí zbraň střelná, bodná, výbušniny, speciální výbušné předměty a speciální náloživo.

(3) Použití zbraně policistou v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) až g) je přípustné pouze tehdy, jestliže použití donucovacích prostředků by bylo zřejmě neúčinné.

(4) Před použitím zbraně je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakročuje, aby upustila od protiprávního jednání s výstrahou, že bude použito zbraně. Před použitím střelné zbraně je policista povinen použit též varovný výstřel. Od výstrahy a varovného výstřelu může upustit jen v případě, že je sám napaden nebo je-li zjevně a bezprostředně ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a věc nesnese odkladu.

(5) Při použití zbraně je policista povinen dbát nutné opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život nebo zdraví jiných osob, a co nejvíce šetřit život osoby, proti níž zákrok směřuje.

(1) Jestliže policista zjistí, že při použití donucovacích prostředků došlo ke zranění osoby, je povinen, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření.

(2) Po každém použití zbraně, při kterém došlo ke zranění osoby, je policista povinen ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Dále je povinen učinit všechny neodkladné úkony, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost použití zbraně.

(1) Každý služební zákrok, při kterém bylo použito donucovacích prostředků nebo zbraně, je policista povinen bezodkladně hlásit svému nadřízenému.

(2) O použití donucovacích prostředků nebo zbraně je policista povinen podat svému nadřízenému písemné hlášení s uvedením důvodu, průběhu a výsledku jejich použití.

(3) Vzniknou-li pochybnosti o oprávněnosti nebo přiměřenosti použití donucovacích prostředků nebo zbraně anebo jestliže při jejich použití byla způsobena smrt, újma na zdraví nebo škoda na majetku, je nadřízený povinen zjistit, zda jich bylo použito v souladu s tímto zákonem. O výsledku tohoto zjištění sepíše úřední záznam.

(4) Použije-li policista donucovacích prostředků nebo zbraň mimo místo svého služebního působení, ohlásí jejich použití nejbližšímu útvaru Policie České republiky nebo Policejního sboru Slovenské republiky. Na další postup se přiměřeně vztahují odstavce 2 a 3.

Při služebním zákroku proti zjevně těhotné ženě, osobě vysokého věku, osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou a osobě zjevně mladší 15 let nesmí policista použít úder a kop sebeobrany, slzotvorné prostředky, obušku, pout, služebního psa, úderu střelnou zbraní a zbraň vyjma případů, jestliže útok těchto osob ohrožuje život a zdraví policisty nebo život a zdraví jiných osob anebo hrozí větší škoda na majetku a nebezpečí nelze odvrátit jinak.

Speciální donucovací prostředky a speciální zbraně jsou oprávněni používat při ochraně životů a zdraví osob a majetku pouze policisté zařazení ve službě rychlého nasazení, v ochranné službě, ve službě cizinecké a pohraniční policie na letištích a policisté zařazení ve Sboru hradní policie.

(1) Speciální donucovací prostředky jsou

a) dočasně zneschopňující prostředky,

b) speciální vrhací prostředky, pokud nemají povahu zbraně,

c) speciální úderné prostředky.

(2) Speciální zbraně jsou

a) odstřelovací puška,

b) broková zbraň,

c) zbraň s tlumičem zvuku,

d) zbraň se zařízením na osvětlení cíle,

e) výbušniny, speciální výbušné předměty a speciální náloživo,

f) mechanické střelné zbraně,

g) speciálně upravené střelné zbraně.

Policisté uvedení v § 55 jsou oprávněni používat speciální donucovací prostředky za podmínek uvedených v § 41 odst. 2 a 3 a speciální zbraně za podmínek uvedených v § 51. Tím nejsou dotčeny povinnosti podle § 52 a 53.

(1) Služba rychlého nasazení provádí služební zákroky proti

a) teroristům,

b) únoscům osob a dopravních prostředků,

c) nebezpečným pachatelům organizované trestné činnosti a pachatelům zvlášť závažných úmyslných trestných činů, zejména při jejich zadržení.

(2) Službu rychlého nasazení je možno nasadit i k záchranným akcím, zejména v případě vzniku živelních pohrom a katastrof, velkých dopravních nehod, průmyslových havárií.

(3) O nasazení policistů služby rychlého nasazení ke služebním zákrokům a k záchranným akcím rozhoduje ministr vnitra.

(1) Zákroky policistů služby rychlého nasazení se provádějí pod jednotným velením.

(2) Při služebních zákrocích pod jednotným velením rozhoduje o použití donucovacích prostředků a zbraně velitel zakročující jednotky. Rozhodnutí velitele zakročující jednotky o použití donucovacích prostředků a zbraně musí být uchována na zvukovém nebo písemném záznamu. Ustanovení § 57 platí obdobně.

(3) Na velitele zakročující jednotku, který rozhodl o použití donucovacích prostředků nebo zbraně podle odstavce 1, přecházejí povinnosti, které mají jinak po použití donucovacích prostředků nebo zbraně policisté.

Každý má právo obracet se na policisty a útvary policejních sborů se žádostí o pomoc. Policisté a útvary policejních sborů jsou povinni v rozsahu své působnosti tuto pomoc poskytnout.

(1) Policejní sbory při plnění úkolů stanovených tímto zákonem spolupracují s právnickými a fyzickými osobami.

(2) Útvary policejních sborů jsou oprávněny při plnění svých úkolů požadovat od právnických a fyzických osob podklady a informace.

(3) Právnické a fyzické osoby jsou povinny požadované podklady a informace poskytnout, pokud jim v tom nebrání důvody stanovené jinými obecně závaznými právními předpisy.

Policista je oprávněn v případě nebezpečí ohrožení života a zdraví nebo majetku požádat každého o pomoc. Kdo byl o tuto pomoc požádán, je povinen ji poskytnout. Nemusí tak učinit, jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo osoby uvedené v § 14 odst. 3 a nebo brání-li tomu jiné důležité okolnosti.

(1) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může při mimořádné situaci při zajišťování ochrany státních hranic povolat vojáky v činné službě k plnění úkolů Federálního policejního sboru a na žádost vlády České republiky a vlády Slovenské republiky i k plnění úkolů Policie České republiky a Policejního sboru Slovenské republiky, pokud síly a prostředky těchto policejních sborů nebudou dostatečné k zajištění vnitřního pořádku a bezpečnosti státu.

(2) Vojáci v činné službě povolaní podle odstavce 1 mají při plnění úkolů policejních sborů stejná práva a povinnosti jako policisté, pokud vláda České a Slovenské Federativní Republiky rozsah těchto práv a povinností neomezí.

Vojáci v činné službě povolaní podle § 63 odst. 1 prokazují svou příslušnost k plnění úkolů policejních sborů svým předepsaným stejnokrojem se zevním označením „POLICIE“, popřípadě i ústním prohlášením nebo průkazem potvrzujícím oprávnění k plnění úkolů policejních sborů.

Federální ministerstvo vnitra stanoví vyhláškou podrobnosti o prokazování příslušnosti k plnění úkolů policejních sborů.

(1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc policejním sborům nebo policistům na jejich žádost nebo s jejich vědomím (dále jen „poškozený“). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, způsobí-li si tuto škodu poškozený úmyslně.

(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, postupuje se podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může nařízením stanovit, ve kterých případech a v jakém rozsahu

a) náleží poškozenému, vedle nároků podle pracovněprávních předpisů, jednorázové mimořádné odškodnění,

b) se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po poškozeném a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozeného odkázány výživou.

(3) Poškozenému se hradí též škoda na věcech, která mu vznikla v souvislosti s poskytnutou pomocí. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(4) Stát hradí i škodu, kterou poškozený způsobil v souvislosti s pomocí poskytnutou policejním sborům nebo policistům.

(5) Stát odpovídá i za škody způsobené policejními sbory nebo policistou v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených tímto zákonem; to neplatí, jestliže ke způsobení škody došlo v důsledku protiprávního jednání poškozeného.

(6) Náhradu škody poskytuje za Federální policejní sbor a jeho policisty a za Sbor hradní policie a jeho policisty v zastoupení státu federální ministerstvo vnitra.

Početní stavy Federálního policejního sboru stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky. Početní stavy Sboru hradní policie stanoví prezident České a Slovenské Federativní Republiky.

Ministr vnitra může

a) povolat k plnění úkolů federálního ministerstva vnitra policisty zařazené ve Federálním policejním sboru,

b) pověřit službu Federálního policejního sboru plněním úkolů státní správy uložených obecně závaznými právními předpisy federálnímu ministerstvu vnitra,

c) vyčlenit do své podřízenosti některé služby Federálního policejního sboru.

(1) Policisté a každý, kdo plní úkoly podle tohoto zákona, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění úkolů policejních sborů nebo v souvislosti s nimi a které v zájmu právnických a fyzických osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanou osobou.

(2) Povinnosti mlčenlivosti mohou zprostit v oboru své působnosti ředitel Federálního policejního sboru a náčelník vojenské složky Kanceláře prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky.

Policisté podléhají pravomoci vojenských soudů8) a ustanovením o trestných činech vojenských.

Pokud se v jiných obecně závazných právních předpisech hovoří o Sboru národní bezpečnosti, Pohraniční stráži, Správě ochrany prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky nebo o příslušnících Sboru národní bezpečnosti nebo Pohraniční stráže, rozumí se tím podle povahy věci Federální policejní sbor, Sbor hradní policie a policisté.

(1) Policisty se dnem účinnosti tohoto zákona stávají příslušníci Sboru národní bezpečnosti zařazení v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra.

(2) Příslušníci Pohraniční stráže ve služebním poměru vojáka z povolání se dnem účinnosti tohoto zákona stávají policisty Federálního policejního sboru, pokud se ve lhůtě do 30 dnů od nabytí účinnosti tohoto zákona nerozhodnou jinak.

(3) Služební poměr policistů se řídí zvláštním zákonem.3)

(1) Vojáci, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona vykonávají základní službu u útvarů a jednotek Pohraniční stráže, dokončí tuto službu v délce stanovené zvláštním zákonem16) u útvarů služby cizinecké a pohraniční policie Federálního policejního sboru.

(2) Vojenská základní služba vykonávaná u útvarů služby cizinecké a pohraniční policie Federálního policejního sboru se považuje za službu konanou v ozbrojených silách České a Slovenské Federativní Republiky.

Práva a povinnosti vyplývající ze služebního poměru a jiných vztahů příslušníků Sboru národní bezpečnosti zařazených v oboru působnosti federálního ministerstva vnitra a příslušníků Pohraniční stráže ve služebním poměru vojáka z povolání, které nezanikly do dne účinnosti tohoto zákona, přejímá federální ministerstvo vnitra.

Převod nemovitostí a dalších prostředků pro zabezpečení činnosti Federálního policejního sboru z ministerstva vnitra České republiky a miniserstva vnitra Slovenské republiky na federální ministerstvo vnitra upraví dohoda mezi jednotlivými ministry vnitra.

Zrušují se:

1. Zákon č. 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic.

2. Zákon č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákona č. 74/1990 Sb. a čl. I zákona č. 385/1990 Sb.

3. § 1 a 2 zákona č. 20/1990 Sb., o zřízení Správy ochrany prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky a o Hradní stráži České a Slovenské Federativní Republiky.

4. Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 59/1976 Sb., o pomocnících Pohraniční stráže.

5. Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 12/1979 Sb., o prokazování příslušnosti ke Sboru národní bezpečnosti a oprávnění k plnění jeho úkolů.

6. Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 135/1983 Sb., o ostraze majetku v socialistickém společenském vlastnictví.

7. Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 3/1984 Sb., o Pomocné stráži Veřejné bezpečnosti.

8. Nařízení ministra národní bezpečnosti č. 70/1951 Sb., o právu příslušníka Pohraniční stráže použít zbraně.

9. Nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 15/1974, kterým se upravuje způsob a rozsah zákroků nebo nezbytných opatření příslušníků Sboru národní bezpečnosti mimo službu (registrované v částce 6/1974 Sb.).

10. Nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 16/1974 o prostředcích, které příslušníci Sboru národní bezpečnosti používají při služebních zákrocích (registrované v částce č. 6/1974 Sb.), ve znění nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 15/1983 (registrované v částce 24/1983 Sb.).

11. Nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 3/1983 o povolávání vojáků Československé lidové armády v činné službě k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti (registrované v částce 13/1983 Sb.).

12. Nařízení ministra vnitra Československé socialistické republiky č. 11/1983 o prokazování příslušnosti k Pohraniční stráži (registrované v částce 23/1983 Sb.).

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Havel v. r.

Dubček v. r.

Čalfa v. r.

1) Např. zákon ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, zákon SNR č. 372/1990 Sb., o přestupcích, ve znění zákona SNR č. 524/1990 Sb., zákon č. 216/1991 Sb., o cestovních dokladech a cestování do zahraničí.

2) Např. zákon č. 68/1965 Sb., o pobytu cizinců na území Československé socialistické republiky, zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících, zákon č. 216/1991 Sb.

3) Zákon č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie.

4) § 1 písm. a) zákona č. 384/1990 Sb., o vymezení působnosti České a Slovenské Federativní Republiky ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti.

§ 161 odst. 4 trestního řádu.

5) Zákon č. 135/1991 Sb., o Kanceláři prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky.

6) Zákon ČNR č. 200/1990 Sb.

Zákon SNR č. 372/1990 Sb., ve znění zákona SNR č. 524/1990 Sb.

7) Zákon č. 68/1965 Sb.

8) Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

9) § 8 zákona ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

§ 2 vyhlášky ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky č. 187/1989 Sb., kterou se provádí zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

§ 8 zákona SNR č. 46/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

§ 2 vyhlášky ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí Slovenské socialistické republiky č. 190/1989 Sb., kterou se provádí zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

10) Zákon ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.

Zákon SNR č. 204/1991 Sb., o Policejním sboru Slovenské republiky.

11) § 89 odst. 5 trestního zákona.

12) § 15 zákona ČNR č. 200/1990 Sb.

§ 15 zákona SNR č. 372/1990 Sb.

13) § 18 zákona ČNR č. 200/1990 Sb.

§ 18 zákona SNR č. 372/1990 Sb.

14) § 22 odst. 3 zákona č. 244/1991 Sb., o Federální bezpečnostní informační službě a o používání zpravodajských prostředků.

15) Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve znění vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 24/1990 Sb.

16) § 27 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů.