34/1965 Sb. · 45 paragrafů
Jestliže pravomocně rozhodl o některé části regresní náhrady orgán okresního úřadu anebo v trestním řízení soud,*) je toto rozhodnutí závazné co do důvodu i pro rozhodování o ostatních částech regresní náhrady ze škodné události, ze které se tato náhrada odvozuje.
Orgány rozhodující o regresní náhradě mohou před zahájením řízení nebo v jeho průběhu učinit v nezbytně nutném rozsahu opatření, kterých je třeba k zajištění účelu řízení, zejména nařídit zajištění věcí, kterých je třeba k provedení důkazu.
(1) Náklady řízení o regresních náhradách je povinen uhradit účastník, který byl uznán povinným k regresní náhradě. Jinak je nese okresní úřad, který také až do rozhodnutí o nich zálohuje hotové výlohy. Náklady, které v řízení vzniknou organizaci nebo občanovi, jejichž povinnost k regresní náhradě se projednává, nese tento účastník sám.
(2) Náklady řízení o regresních náhradách, včetně nákladů odvolacího řízení a řízení vykonávacího, se stanoví paušální částkou 2 % z přiznané regresní náhrady, nejméně však 20,- Kčs.
(1) Okresní úřad spravuje pohledávky z regresních náhrad ať přiznané nebo jen uznané, o kterých rozhodly nebo by byly příslušné rozhodnout jeho orgány nebo okresní ústav národního zdraví. Okresní úřad vykonává tuto správu svým finančním odborem. Tato správa se však netýká pohledávek z regresních náhrad, které se vypořádávají bez uplatnění nebo které uplatňují orgány ministerstva národní obrany a ministerstva vnitra (§ 12 zákona).
(2) Regresní náhrady spravované okresním úřadem se platí na účet tohoto okresního úřadu. Není-li plněna uznaná pohledávka, oznámí to okresní úřad neprodleně okresnímu ústavu národního zdraví (§ 20 odst. 3).
(3) Rozhodnutí orgánů okresního úřadu nebo okresního ústavu národního zdraví o regresní náhradě vykonává finanční odbor okresního úřadu, a to podle předpisů o vymáhání pohledávek daňových. Regresní náhrady proti rozpočtovým, družstevním a společenským organizacím se přitom vykonávají stejným způsobem jako proti státním hospodářským organizacím.
(1) Výnos regresních náhrad, spravovaný okresními úřady (§ 31), je neplánovaným příjmem těchto okresních úřadů a plyne do fondu rezerv a rozvoje jejich hospodářství. To platí též o úhradě nákladů regresního řízení (§ 30), a to i nákladů řízení ve věcech uplatňovaných před orgány okresních úřadů orgány ministerstev národní obrany a vnitra (§ 43).
(2) S výnosy uvedenými v odstavci 1 hospodaří okresní úřad podle § 8 zákona a podle předpisů pro používání fondu rezerv a rozvoje svého hospodářství.
(3) Výnosu regresních náhrad použijí okresní úřady v prvé řadě na zřízení popřípadě lepší technické vybavení zdravotnických zařízení a opatření sloužících ochraně zdravých životních podmínek a léčení nebo předcházení úrazů a nemocí z povolání, popřípadě nápravě jejich následků; dále na zřízení popřípadě lepší technické vybavení zařízení a opatření sloužících ochraně života a zdraví osob v provozu organizací nebo v jejich okolí a zařízení a opatření sloužících k odstranění závažných zdrojů úrazů a nemocí z povolání nebo závažných hygienických závad.
(4) Výnosu regresních náhrad použijí okresní úřady buď přímo nebo jako příspěvku socialistickým organizacím.
(5) Zaplacených úhrad nákladů regresního řízení používá okresní úřad v prvé řadě k úhradě hotových výloh regresního řízení ve všech stupních.
Na poskytnutí příspěvku z výnosu regresních náhrad nemají organizace právní nárok. Příspěvek nelze poskytnout na zařízení a opatření běžné povahy, která má organizace zajišťovat z vlastních prostředků. Podmínkou poskytnutí příspěvku je, že organizace nemůže zařízení a opatření zajistit včas z vlastních prostředků, ač jich účelně používá, a že nezanedbává své povinnosti na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
Pokud se příspěvek poskytuje na žádost organizace, projedná žádost okresní úřad příslušný podle provozu nebo pracoviště, pro které má být příspěvek poskytnut.
(1) Okresní úřad poskytující příspěvek určí vždy účel použití a lhůtu, v níž má být použití příspěvku vykázáno a vyúčtováno, popřípadě stanoví i jiné podmínky.
(2) Pokud organizace neprokáže, že použila příspěvku za stanovených podmínek, je povinna příspěvek vrátit. O povinnosti k vrácení příspěvku rozhodne v řízení správním okresní úřad, který příspěvek poskytl.
(1) Sazba regresní náhrady za náklady léčebně preventivní péče [§ 3 písm. a) zákona č. 33/1965 Sb.] se stanoví
a) za ústavní péči (včetně péče lázeňské) částkou Kčs 100,- za každý den této péče bez zřetele k druhu zdravotnického zařízení, v němž byla tato péče poskytnuta;
b) za ambulantní péči částkou Kčs 10,- za každý den pracovní neschopnosti (dny ústavní péče se odečítají), a poskytuje-li se tato péče bez souvislosti s pracovní neschopností, paušální částkou Kčs 50,- za každé ošetření (ordinaci nebo návštěvu); v obou případech však nejméně částkou Kčs 100,-.
(2) Stanovenými sazbami jsou kryty náklady ústavní a ambulantní péče včetně léků, obvazů a běžných léčebných a ortopedických pomůcek, jakož i nákladů dopravy nemocného nebo zdravotnických pracovníků. Léčebné a ortopedické pomůcky, které nejsou běžné (např. protézy končetin, vozíky pro nemocné), nejsou do stanovených sazeb zahrnuty a počítají se zvláště, a to podle příslušných ceníků nebo sazebníků, popřípadě ve výši příspěvků na ně poskytnutých.
(3) Za poskytnutou péči o chrup se ke stanoveným sazbám ústavní, popřípadě ambulantní péče připočítává cena volného drahého kovu, jakož i příplatky za korunky, můstky, fixační dlahy a jiné pevné zubní protézy, popřípadě jiné úplaty, pokud je neuhradil sám poškozený nebo pokud je od nich osvobozen.
Regresní náhrada pro dávky nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci) zahrnuje jen dávky náležející z důvodu poškození zdraví a počítá se skutečně vyplacenými částkami.
(1) Pevná částka regresní náhrady při invaliditě nebo smrti postiženého činí 100 000 Kčs, při částečné invaliditě 50 000 Kčs.
(2) Pevná částka uvedená v odstavci 1 je náhradou všech dávek důchodového zabezpečení, které by byly přiznány z důvodu invalidity (částečné invalidity) nebo smrti poškozeného. Pevná částka při smrti poškozeného náleží i v případech, kdy nebyly přiznány žádné důchody pozůstalých.
(3) Pevné částky podle odstavce 1 náležejí i v případech, kdy poškození popřípadě jejich pozůstalí nemají nárok podle předpisů o důchodovém zabezpečení, anebo jim takové nároky nevznikly. Pokud se invalidita poškozených pro účely důchodového zabezpečení nezjišťuje, považuje se za invaliditu nebo částečnou invaliditu takový jejich dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vzniklý úrazem nebo jiným poškozením zdraví (§ 13 odst. 2), který by u osob v pracovním poměru odpovídal podmínkám invalidity nebo částečné invalidity podle předpisů o sociálním zabezpečení.
(4) Pevná částka podle předchozích ustanovení se nedotýká regresních náhrad pro náklady léčebně preventivní péče a pro dávky nemocenského pojištění. Nepožadují se však náklady léčebně preventivní péče poskytnuté po přiznání invalidity (částečné invalidity), ledaže by šlo o náklady uvedené v ustanovení § 37 odst. 1 písm. c), poskytované při této invaliditě poprvé. Rovněž se nepožaduje vyplacené pohřebné.
(5) Pravomocným přiznáním nebo dobrovolným zaplacením pevné částky podle odstavce 1 je případ po regresní stránce vyřízen a k pozdějším změnám, ať příznivým nebo nepříznivým, se nepřihlíží. Jestliže však poškozený přestal být invalidním do jednoho roku po tom, co byl invalidním uznán, vrátí se povinnému občanu nebo organizaci to, co na pevnou částku regresní náhrady zaplatili, po odečtení skutečně vyplacených dávek důchodového zabezpečení. Tyto účinky nemá pouhá změna invalidity na částečnou invaliditu.
(6) Nárok na vrácení částky podle předchozího odstavce zaniká, jestliže jej občan nebo organizace neuplatnili do 6 měsíců poté, co byla výplata důchodu poškozenému pravomocně zastavena. O tomto nároku rozhodne regresní komise okresního úřadu.
Zvláštními úpravami regresních náhrad z některých nemocí z povolání*) může být výše regresních náhrad upravena odchylně od ustanovení § 37 až 39; také řízení může být v těchto úpravách stanoveno podle § 11 zákona odchylně od ustanovení oddílu I.
(1) Regresní náhrady z poškození zdraví, z nichž nevznikla pracovní neschopnost, a z lehkých poškození zdraví osob, u kterých se pracovní neschopnost nezjišťuje, se uplatňují
a) proti organizacím jenom tenkráte, bylo-li při jedné úrazové příhodě způsobeno poškození zdraví více než dvěma osobám, anebo jde-li o opakující se úrazy svědčící o nedostatku kázně na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
b) proti občanům jenom, jestliže občan způsobil takové poškození zdraví úmyslně nebo sice jen z nedbalosti, avšak opětovně v opilosti nebo jinak za okolností svědčících o zvláštním nedostatku smyslu pro socialistický pořádek, anebo způsobil-li poškození zdraví více osobám.
(2) Za lehké poškození zdraví podle odstavce 1 se považuje takové, které si vyžádalo jen ambulantní péči, a to s méně než pěti ošetřeními.
(3) Omezení uvedené v odstavci 1 se netýká případů, kdy nebylo dbáno předpisů o uznávání pracovní neschopnosti.
(1) Regresní náhrady proti organizacím a občanům, pokud jsou pojištěni u Státní pojišťovny proti své regresní odpovědnosti, vypořádávají se bez uplatnění u rozhodujícího orgánu v případech stanovených dohodou, kterou uzavře ministerstvo zdravotnictví s ministerstvem financí. V této dohodě se upraví i dispozice s výnosem takto vypořádaných regresních náhrad.
(2) Podle zvláštní úpravy uvedené v odstavci 1 se nevypořádává přirážka k regresní náhradě podle § 4 odst. 1 zákona.
(1) Okresní úřady rozhodují také o regresních náhradách uplatňovaných orgány ministerstev národní obrany a vnitra, pokud se podle § 12 zákona uplatňují před orgány okresních úřadů. Postupují při tom podle ustanovení této vyhlášky; rozhodovací pravomoc okresních ústavů národního zdraví se však na tyto náhrady nevztahuje.
(2) Místně příslušnými k rozhodování o regresních náhradách uvedených v odstavci 1 jsou orgány okresních úřadů, v jejichž obvodě má sídlo orgán ministerstva národní obrany, popřípadě ministerstva vnitra, který je příslušný k uplatnění regresní náhrady.
Až do ustavení regresních komisí okresních úřadů podle této vyhlášky rozhodují regresní komise těchto okresních úřadů v dosavadním složení, nejpozději však do 30. června 1965. Až do ustavení regresních komisí krajských národních výborů, nejpozději do uvedené lhůty, se použije také dosavadních předpisů o vyřizování odvolání.
Zrušuje se vyhláška ministerstva zdravotnictví, Státního úřadu sociálního zabezpečení a Ústřední rady odborů č. 8/1962 Sb., o regresních náhradách.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. května 1965.
První náměstek ministra:
prof. dr. Macúch v. r.
*) Vl. nař. č. 66/1960 Sb., o úpravě některých poměrů poslanců národních výborů a občanů zvolených za členy komisí národních výborů.
*) Vyhláška č. 118/1961 Sb., o registraci pracovních úrazů, a směrnice Ústřední komise lidové kontroly a statistiky „Pracovní neschopnost a úrazovost“ č. 18 Nem. Úr./1964.
*) Zatím jen při vazoneuróze podle instrukce poř. č. 24/1964 Věst. min. zdrav.
**) V okresních ústavech národního zdraví t. č. podle instrukce poř. č. 47/1962 Věst. min. zdrav.
*) § 43 a 229 tr. ř.
*) § 4 vyhlášky č. 178/1960 Sb., o opatřeních na ochranu čistoty ovzduší.
*) Nadále zůstává v platnosti zvláštní úprava pro vypořádávání regresních náhrad ze zaprášení plic (silikóz) vydaná instrukcí min. zdrav. poř. č. 7/1965 Věst. min. zdrav., a regresních náhrad z vazoneuróz, vydaná instrukcí min. zdrav. poř. č. 24/1964 Věst. min. zdrav.
1) § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících.
2) § 29 a § 36 odst. 1 zákoníku práce.