Ustanovení závěrečná.
Zákon, kterým se stanoví státní rozpočet republiky Československé na rok 1950 (rozpočtový zákon) · 35/1950 Sb. · Daňové právo
(1) Místní národní výbory jsou povinny zavést a vybírat všechny vhodné dávky a poplatky, a to, pokud jde o sazby vyjádřené v měnových jednotkách, nejvyššími sazbami uvedenými ve vzorných pravidlech ve znění předpisů je měnících a doplňujících. Povinnost vybírat dávky v nejvyšších sazbách se nevztahuje na dávku ze psů.
(2) Rozhodnout o tom, které dávky a poplatky jsou vhodné, přísluší dohlédacímu národnímu výboru (úřadu). Jemu také přísluší posoudit přiměřenost sazeb dávek a poplatků, pokud nejsou vyjádřeny ve vzorných pravidlech měnovými jednotkami.
(3) Nevyhoví-li místní národní výbor povinnosti uložené mu v odstavci 1, a to ani ve lhůtě stanovené dohlédacím národním výborem (úřadem), učiní dohlédací národní výbor (úřad) opatření, kterým vybírání vhodných dávek a poplatků zavede a stanoví též jejich sazby. Rovněž stanoví jejich sazby, stanovil-li místní národní výbor sazby ve výši nepřiměřené. Z opatření dohlédacího národního výboru (úřadu) nelze se odvolat.
Stručně
Paragraf 19 zákona č. 35/1950 Sb. ukládá místním národním výborům povinnost zavádět a vybírat vhodné místní dávky a poplatky, a to většinou v nejvyšších možných sazbách, přičemž dohlížecí národní výbor rozhoduje o vhodnosti dávek a přiměřenosti sazeb.
Co to znamená v praxi
- Místní národní výbory musely aktivně hledat a zavádět místní poplatky a dávky, které byly pro danou lokalitu vhodné.
- Sazby těchto dávek a poplatků (pokud byly vyjádřeny v penězích) musely být nastaveny na nejvyšší možnou úroveň podle vzorných pravidel, s výjimkou poplatku ze psů.
- Dohlížecí národní výbor měl pravomoc posoudit, zda jsou zavedené dávky vhodné a zda jsou sazby přiměřené, pokud nebyly stanoveny vzornými pravidly.
- Pokud místní národní výbor nesplnil svou povinnost, mohl dohlížecí národní výbor sám zavést dávky a stanovit jejich sazby, a proti takovému rozhodnutí nebylo možné se odvolat.
Na co si dát pozor
- Místní národní výbory neměly volnost v nastavení sazeb, musely se držet nejvyšších sazeb stanovených vzornými pravidly (s výjimkou poplatku ze psů).
- Dohlížecí národní výbor měl silnou kontrolní pravomoc a mohl zasáhnout, pokud místní národní výbor neplnil své povinnosti, přičemž jeho rozhodnutí bylo konečné.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
§ 142 Závěrečná ustanovení (Zákon o sociálním zabezpečení družstevní)§ 9 Závěrečná ustanovení (Vládní nařízení o spotřebitelských radác)