Vyhláška Federálního úřadu pro vynálezy o odměňování patentových zástupců

(1) Podílová odměna může být sjednána ve formě podílu na hodnotě projednávané věci, pokud to povaha věci připouští.

(2) Podílová odměna nesmí převyšovat 20 % hodnoty projednávané věci.

(1) Odměnu za jednotlivé úkony odborné pomoci sjednává patentový zástupce s klientem podle tarifu, jehož sazby se stanoví s přihlédnutím k odborné a časové náročnosti provedeného úkonu odborné pomoci.

(2) Úkony odborné pomoci se rozumí zejména:

a) první jednání s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení,

b) další jednání s klientem přesahující jednu hodinu,

c) písemné podání u Federálního úřadu pro vynálezy, případně jiného správního orgánu,

d) osobní účast v řízení před Federálním úřadem pro vynálezy, případně jiným správním orgánem,

e) provedení rešerše,

f) odborná analýza případu, zpracování přihlášky předmětu průmyslového vlastnictví,

g) zpracování a podání opravného prostředku, návrhu na výmaz, obnovu, návrhu na určovací nebo zrušovací řízení, smlouvy o převodu průmyslového vlastnictví, licenční smlouvy,

h) sepsání listiny o právním úkonu.

(3) Za úkony odborné pomoci neuvedené v odstavci 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

Patentový zástupce má vedle nároku na odměnu také nárok na

a) úhradu hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytováním odborné pomoci; zejména na cestovní výdaje, poštovné, hovorné, znalecké posudky, poplatky, překlady a opisy,

b) náhradu za promeškaný čas.

(1) Patentový zástupce se může dohodnout s klientem na druhu a výši některých hotových výdajů, jejichž vynaložení se předpokládá v souvislosti s poskytováním odborné pomoci.

(2) Dohodne-li se patentový zástupce s klientem na odměně, může se s ním dohodnout také na paušální částce jako úhradě veškerých nebo některých hotových výdajů, jejichž vynaložení se předpokládá v souvislosti s poskytováním odborné pomoci. Klient pak nemůže požadovat při vyúčtování specifikaci těchto hotových výdajů a patentový zástupce nemůže požadovat náhradu těch hotových výdajů, o něž byla dohodnutá paušální částka překročena.

(3) Výše úhrady cestovních výdajů se řídí právními předpisy o cestovních náhradách,1) pokud tato vyhláška nestanoví jinak.

(1) Náhrada za promeškaný čas náleží při úkonech prováděných v místě, které není sídlem patentového zástupce, za čas strávený cestou do tohoto místa a zpět.

(2) Náhrada podle odstavce 1 činí 20 Kčs za každou i jen započatou půlhodinu.

(1) Patentový zástupce se může dohodnout s klientem, který je devizovým cizozemcem na takovém způsobu a výši odměny, jak je obvyklá ve státu jeho bydliště nebo sídla anebo jak je obvykle požadována za obdobnou odbornou pomoc v cizině.

(2) Je-li předmětem řízení nárok na zaplacení v cizí měně a nebrání-li tomu zvláštní předpisy,2) může být odměna patentového zástupce sjednána i v této měně.

(3) K dohodě podle odstavců 1 a 2 se nepřihlíží při stanovení nákladů řízení, jejichž náhrada se přiznává jiné fyzické či právnické osobě; na to je patentový zástupce povinen klienta upozornit.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1991.

Předseda:

Ing. Jakl v. r.

1) Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 33/1984 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.

2) Devizový zákon č. 528/1990 Sb.

Zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška federálního ministerstva financí č. 370/1990 Sb., o oprávnění k prodeji zboží a poskytování služeb na území České a Slovenské Federativní Republiky za devizové prostředky.