§ 14 Nařízení vlády, kterým se stanoví emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší – Přechodná ustanovení

§ 14 Přechodná ustanovení (1) Pokud provozovatel stávajícího zvláště velkého zdroje poskytne příslušnému orgánu ochrany ovzduší do 30. července 2004 prohlášení, že v období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2015 nebude tento zdroj provozovat déle než 20 000 hodin, a pokud zdroj není součástí Národního programu snížení emisí ze stávajících zvláště velkých zdrojů, nebude u tohoto zdroje vyžadováno dodržování emisních limitů uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení jako platných pro stávající zvláště velké zdroje počínaje dnem 1. ledna 2008. Provozovatel každoročně předloží orgánu kraje a inspekci informaci o využité a nevyužité provozní době. Platnost emisních limitů stanovených pro tento zdroj pro období přede dnem 31. prosince 2007 není tímto dotčena. (2) Provozovatelé zdrojů, na které se vztahuje povinnost měření podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona, provedou první jednorázové měření emisí a) u zvláště velkých zdrojů do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto nařízení, b) u velkých zdrojů do 1 kalendářního roku od posledního měření, c) u středních zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu 1 až 5 MW včetně do 3 kalendářních let od posledního měření; provozovatelé, kteří provedli poslední měření před datem 1. června 1999, provedou toto měření do 1. června 2003, d) u středních zdrojů o jmenovitém tepelném výkonu do 1 MW do 5 kalendářních roků od posledního měření; provozovatelé, kteří provedli poslední měření před datem 1. června 1999, provedou toto měření do 1. června 2003. (3) Pro stávající zvláště velké zdroje, jejichž jmenovitý tepelný příkon je 400 MW a vyšší a které nejsou v provozu více než 2000 hodin ročně (klouzavý průměr za 5 let), se uplatňuje emisní limit pro emise oxidu siřičitého 800 mg.m-3 do 31. prosince 2015. Od 1. ledna 2016 budou zařízení s emisním limitem oxidu siřičitého 800 mg.m-3 provozována nejvýše 1500 hodin ročně. (4) Vyhodnocení kontinuálního měření se provádí a) u stávajících zvláště velkých zdrojů a u nových zvláště velkých zdrojů s jmenovitým tepelným příkonem vyšším nebo rovným 150 MW postupem podle § 6 odst. 6, b) u stávajících zvláště velkých zdrojů a u nových zvláště velkých zdrojů s jmenovitým tepelným příkonem vyšším nebo rovným 100 MW postupem podle § 6 odst. 6 od 1. ledna 2005 a c) u budoucích nových zvláště velkých zdrojů s jmenovitým tepelným příkonem vyšším nebo rovným 100 MW postupem podle § 6 odst. 9 od 1. ledna 2004. (5) U zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším, na které se nevztahuje § 6 odst. 1, uvedených do provozu od 27. listopadu 2003 se zjišťují emise látek podle § 5 písm. a) kontinuálním měřením. (6) U zdrojů o jmenovitém tepelném příkonu 100 MW a vyšším, na které se nevztahuje § 6 odst. 1 a ustanovení odstavce 5, se od 1. ledna 2005 zjišťují emise látek podle § 5 písm. a) kontinuálním měřením. (7) Provozovatel zdroje, který zjišťuje množství emisí kontinuálním měřením, eviduje od 1. ledna 2003 jednotlivě každou emisi měřené znečišťující látky za každý den.