Nařízení, jímž se provádí zákon o úpravě podnikání v silniční dopravě

(1) Povolení k provádění dopravy bude obsahovat zejména

a) označení oprávněného,

b) druh dopravy, jakož i její místní i věcný rozsah, po případě jiné přesnější vymezení,

c) počet a druh vozidel, jakož i jejich stanoviště.

(2) Při udělování povolení lze určit okruh osob nebo druhy zboží, které smějí být na základě povolení dopravovány. Lze též uložit zvláštní podmínky, zejména k zajištění plnění jednotného hospodářského plánu nebo k zajištění nepřetržitého a bezpečného provádění dopravy v povoleném rozsahu.

(3) Povolení může být vydáno pro jednotlivý dopravní úkon i pro opakující se provádění dopravy. Týká-li se povolení opakovaných dopravních úkonů, stanoví se určitá doba, na niž povolení platí, nejvýše 10 let.

(1) Národní výbor, který povolení udělil, může je změnit, vyžaduje-li to obecný zájem; zejména může tak učinit tehdy, změní-li se některá skutečnost, k níž bylo při udělování povolení přihlíženo. Rozšíření povolení, pokud jde o rozsah dopravy, je přípustné jen po řízení provedeném podle ustanovení § 16.

(2) Národní výbor, který povolení udělil, může je též odejmout, vyžaduje-li to obecný zájem, nebo rozhodnout na odůvodněnou žádost oprávněného, že povolení zaniká. Odejmout povolení může zejména tehdy, jestliže se podstatně změní skutečnosti, k nimž bylo při udělení povolení přihlíženo, dále tehdy, jestliže oprávněný neplní podmínky, jež mu byly uloženy, nebo poruší ustanovení zákona, po případě předpisů podle něho vydaných.

(1) Pro dopravu pro cizí potřeby prováděnou na povolení i bez povolení, pokud nejde o dopravu ojedinělou a příležitostnou, platí přiměřeně ustanovení §§ 7 a 8, jakož i § 11 odst. 1 a 4. Ministerstvo dopravy upraví podrobnosti vyhláškou v úředním listě.

(2) Při provozování pravidelné dopravy osob pro cizí potřeby platí také ustanovení o dopravní povinnosti (§ 3 odst. 1 zákona), jakož i o zvláštních povinnostech při pravidelné dopravě, zejména ustanovení o jízdních řádech.

Ministerstvo dopravy může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy stanovit vyhláškou v úředním listě odchylky od ustanovení této části pro dopravu prováděnou jinými dopravními prostředky než motorovými vozidly; odchylky se mohou týkat zejména potřeby povolení a řízení při udělování povolení.

(1) Motorová i nemotorová doprava osob a věcí je prováděna jako pravidelná nebo nepravidelná. Doprava osob je hromadná nebo nehromadná. Doprava, která není provozována jako dopravní podnikání, se provádí pro vlastní nebo pro cizí potřebu.

(2) Dopravou pravidelnou je doprava provozovaná plánovitě a opakující se v době aspoň přibližně stejné a mezi stejnými místy.

(3) Hromadnou dopravou osob je doprava vozidlem, zařízeným na dopravu více než osmi osob kromě řidiče; u vozidla, které není zařízeno na dopravu osob, jde o dopravu hromadnou, je-li na něm dopravováno více než osm osob kromě řidiče.

(4) Dopravou pro vlastní potřebu jednotlivce je doprava pro jeho osobní potřebu i pro osobní potřebu příslušníků jeho rodiny. U podniků je dopravou pro vlastní potřebu doprava prováděná pouze pro potřeby a účely podniku, včetně rozvážení vlastních výrobků a u podniků distribučních též včetně rozvážení zboží vlastního podniku (doprava závodová); u komunálních podniků se posuzuje jako doprava pro vlastní potřebu též doprava pro potřeby jiných komunálních podniků a národních výborů v téže zájmové oblasti (§ 3). U orgánů a zařízení státní správy se považuje za dopravu pro vlastní potřebu doprava, která je prováděna pouze pro jejich vlastní potřeby a účely. Ministerstvo dopravy vydá vyhláškou v úředním listě podrobnější předpisy k ustanovením tohoto odstavce.

(1) Ke zdolání naléhavých dopravních potřeb nebo v jiném naléhavém obecném zájmu mohou činit krajské národní výbory opatření podle § 8 odst. 2 zákona; řídí se přitom směrnicemi ministerstva dopravy, vydanými v dohodě se zúčastněnými ministerstvy. V mezích zmocnění daných krajskými národními výbory mohou činit taková opatření i okresní národní výbory.

(2) Při opatřeních týkajících se jednotlivých vozidel nutno vždy vydat písemný výměr. Výjimka je možná pouze při nebezpečí v prodlení a i tehdy musí být vydán písemný výměr dodatečně. Ukládá-li se určitý dopravní úkol, může být přikázáno, aby držitel vozidla dal s ním k použití též pomocné prostředky potřebné k provedení tohoto úkolu, které může poskytnout, aniž by je zvlášť opatřoval (zejména pohonné hmoty nebo tažná zvířata). Držiteli vozidla se může též přikázat, aby obstaral obsluhu vozidla, pokud tím nebude ohrožen důležitější a naléhavější zájem, než pro který je vozidlo požadováno.

(3) Při opatřeních podle odstavce 1 je nutno dbát potřeby plnění jednotného hospodářského plánu a důležitých obecných zájmů. U vozidel určených a užívaných pro důležité hospodářské nebo kulturně-politické úkoly je třeba přihlížet k tomu, zda je postaráno o další uspokojování těch potřeb, kterým vozidlo sloužilo.

Držitelům vozidel, kteří vyhověli příkazu podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona, přísluší náhrada. Náhradu je povinen poskytnout ten, v jehož prospěch bylo opatření učiněno.

Pro osoby, které provozují dopravu podle oprávnění k dopravnímu podnikání, platného v den nabytí účinnosti zákona, platí přiměřeně ustanovení části prvé o dopravních podnicích.

Ministerstvo dopravy postupuje ve věcech dotýkajících se komunálních podniků v dohodě s ministerstvem vnitra.

Zákon č. 57/1950 Sb., o úpravě podnikání v silniční dopravě, nabývá účinnosti dnem 1. června 1951.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. června 1951. Provede je ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zápotocký v. r.

Petr v. r.