Stručně: Paragraf 39 Celního zákona (36/1953) definuje, kdy vzniká nárok státu na clo (celní pohledávka) a odpovídající povinnost zaplatit clo (celní dluh), a to buď při dovozu zboží do volného oběhu v tuzemsku, nebo při vývozu zboží do volného oběhu v cizině.
§ 39 Celní pohledávka a celní dluh.
Nárok státu na clo (celní pohledávka) a tomu odpovídající povinnost zaplatit clo (celní dluh) vznikají:
a) při dovozu projednáním zboží podléhajícího dovoznímu clu do volného oběhu v tuzemsku;
b) při vývozu projednáním zboží podléhajícího vývoznímu clu do volného oběhu v cizině.
Paragraf 39 Celního zákona (36/1953) definuje, kdy vzniká nárok státu na clo (celní pohledávka) a odpovídající povinnost zaplatit clo (celní dluh), a to buď při dovozu zboží do volného oběhu v tuzemsku, nebo při vývozu zboží do volného oběhu v cizině.
Co to znamená v praxi
Stát získává právo na clo a dovozce/vývozce povinnost clo zaplatit v okamžiku, kdy je zboží, které podléhá clu, projednáno do volného oběhu.
Pro dovoz zboží to znamená, že celní dluh vzniká, když je zboží ze zahraničí oficiálně uvedeno na trh v tuzemsku.
Pro vývoz zboží to znamená, že celní dluh vzniká, když je zboží z tuzemska oficiálně uvedeno na trh v cizině, pokud podléhá vývoznímu clu.
Na co si dát pozor
Vznik celní pohledávky a dluhu je vázán na "projednání zboží do volného oběhu", což je klíčový moment pro určení celní povinnosti.
Je důležité rozlišovat mezi dovozním a vývozním clem, neboť každé má odlišné podmínky vzniku dluhu (tuzemsko vs. cizina).