Úplné znění zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, jak vyplývá z pozdějších změn

(1) Odpočet daně uplatněný ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 u majetku vymezeného v § 78 odst. 2 podléhá vyrovnání, pokud v období 4 po sobě jdoucích kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl majetek pořízen, vznikne rozdíl mezi vypořádacími koeficienty větší než 10 procentních bodů. Rozdílem mezi vypořádacími koeficienty je rozdíl mezi vypořádacím koeficientem za některý ze 4 po sobě jdoucích kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl majetek pořízen, a vypořádacím koeficientem za rok, ve kterém byl majetek pořízen.

(2) Částka vyrovnání odpočtu daně za příslušný kalendářní rok se vypočítá jako podíl, v jehož jmenovateli je číslo 5 a v čitateli součin celkové výše daně na vstupu u majetku, který je předmětem vyrovnání odpočtu daně, a rozdílu mezi vypořádacími koeficienty.

(3) Pokud je vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně kladná, je plátce oprávněn provést vyrovnání odpočtu daně. Pokud je vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně záporná, je plátce povinen provést vyrovnání odpočtu daně.

(4) Pro odpočet daně uplatněný u majetku ve zkrácené výši podle § 72 odst. 4 v důsledku provedené úpravy odpočtu daně při změně účelu použití podle § 78 platí odstavce 1 až 3 obdobně s tím, že při výpočtu rozdílu mezi vypořádacími koeficienty se místo vypořádacího koeficientu za rok, ve kterém byl majetek pořízen, použije vypořádací koeficient za rok, ve kterém byla tato úprava odpočtu daně provedena.

(5) Pro odpočet daně u majetku nabytého na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63), u majetku nabytého na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladu podniku nebo jeho části, tvořící organizační složku podniku, u majetku, který je součástí jmění převedeného při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64), u majetku spravovaného plátcem jako osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu k pokračování v živnosti po zemřelém plátci a u majetku vydaného plátci jako dědicovi pokračujícímu v živnosti po zemřelém plátci při ukončení dědického řízení platí obdobně odstavce 1 až 4 s tím, že běh lhůty pro vyrovnání odpočtu daně se nepřerušuje. Období pro vyrovnání odpočtu daně se vymezuje jako období 4 po sobě jdoucích kalendářních roků následujících po roce, ve kterém byl majetek původně pořízen jiným plátcem, od kterého plátce majetek nabyl.

(6) Vyrovnání odpočtu daně podle odstavců 1 až 5 provede plátce za kalendářní rok v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období příslušného kalendářního roku. V daňovém přiznání za toto zdaňovací období vznikne plátci povinnost snížit odpočet daně, popřípadě nárok na zvýšení odpočtu daně.

(1) Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit podle smluv, které jsou součástí českého právního řádu55) (dále jen „osoba požívající výsad a imunit“), rozumí:

a) diplomatická mise a konzulární úřad, s výjimkou konzulárních úřadů vedených honorárními konzulárními úředníky (dále jen „konzulární úřad“), akreditované pro Českou republiku jako orgány cizích států,

b) zvláštní mise,

c) zastupitelství mezinárodní organizace,

d) člen diplomatické mise56) konzulárního úřadu57) nebo orgánu Evropských společenství58) se sídlem v tuzemsku, s výjimkou člena služebního personálu a soukromé služební osoby, který je akreditován pro Českou republiku a nemá místo pobytu v tuzemsku,

e) úředník zastupitelství mezinárodní organizace, který nemá místo pobytu v tuzemsku a není státním občanem České republiky, pokud je trvale přidělen k výkonu svých úředních funkcí v tuzemsku, a státní příslušník cizího státu, který je členem zvláštní mise akreditované pro Českou republiku a který nemá místo pobytu v tuzemsku,

f) rodinný příslušník osoby uvedené v písmenech d) a e), pokud s ní žije ve společné domácnosti na území České republiky, dosáhl věku 15 let, není státním občanem České republiky a je registrován Ministerstvem zahraničních věcí.

(2) Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrací zaplacená daň, pokud cena za zdanitelné plnění včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dni uvedená na jednom daňovém dokladu je vyšší než 4 000 Kč, s výjimkou nákupu pohonných hmot pro osobní automobil, telekomunikačních služeb nebo služeb spojených se sběrem a odvozem komunálních odpadů, s odběrem elektřiny, vody, plynu, topných olejů pro výrobu tepla. Daň zaplacená v cenách zboží a služeb (dále jen „zaplacená daň“) se vrací:

a) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, a její osobě uvedené v odstavci 1 písm. d) a jejím rodinným příslušníkům podle odstavce 1 písm. f) na základě principu vzájemnosti, maximálně v rozsahu, v jakém je vracena daň české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu,

b) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která má sídlo v tuzemsku, ale její vysílající stát neuplatňuje daně jako součást ceny zboží a služeb, maximálně do výše 3 000 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s nákupem, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitostí nacházejících se v tuzemsku, členu diplomatické mise nebo konzulárního úřadu uvedenému v odstavci 1 písm. d), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, a jeho rodinným příslušníkům podle odstavce 1 písm. f), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů,

c) osobě uvedené v odstavci 1 písm. a), která je akreditována pro Českou republiku, ale má sídlo mimo území tuzemska, maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok,

d) osobě uvedené v odstavci 1 písm. d), která je akreditována pro Českou republiku, ale má místo pobytu mimo území tuzemska, maximálně do výše 10 000 Kč za kalendářní rok,

e) osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) a c), maximálně do výše 500 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů a ceně zboží a služeb poskytnutých v souvislosti s nákupem, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitostí nacházejících se v tuzemsku, nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak,

f) osobě uvedené v odstavci 1 písm. e), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak, a jejím rodinným příslušníkům uvedeným v odstavci 1 písm. f), maximálně do výše 100 000 Kč za kalendářní rok, s výjimkou daně zaplacené v ceně osobních automobilů, pokud nestanoví mezinárodní smlouva jinak.

(3) U členů orgánu Evropských společenství uvedených v odstavci 1 písm. d), který má sídlo v tuzemsku, včetně jejich rodinných příslušníků se daň vrací maximálně do výše 250 000 Kč za kalendářní rok.

(4) Ministerstvo zahraničních věcí potvrdí splnění principu vzájemnosti a jeho osobní, věcný a hodnotový rozsah v příloze vyplněného daňového přiznání, přičemž tato příloha tvoří nedílnou součást daňového přiznání. Pokud cena včetně daně za zboží a služby poskytnuté v souvislosti s nákupem, výstavbou, rekonstrukcí nebo údržbou nemovitosti nacházející se v tuzemsku, ve které sídlí diplomatická mise nebo konzulární úřad, je vyšší než 100 000 Kč, zaplacená daň se vrátí, jestliže vysílající stát cizí diplomatické mise nebo konzulárního úřadu samostatně potvrdí přiznání nároku na vrácení daně ve stejném rozsahu pro české diplomatické mise nebo konzulární úřady anebo v případě zvláštní mise a mezinárodní organizace, jestliže mezinárodní smlouva zakládá nárok na vrácení zaplacené daně.

(5) Možnost uplatnit nárok na vrácení zaplacené daně vzniká osobě požívající výsad a imunit podle odstavce 1 nejdříve ve zdaňovacím období, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění. Nárok na vrácení daně této osobě zaniká uplynutím 31. ledna kalendářního roku, který následuje po kalendářním roce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro svou úřední potřebu. Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 písm. d) až f) má nárok na vrácení zaplacené daně za nakoupené zboží a služby za podmínky, že nakoupené zboží a služby použije výlučně pro vlastní potřebu a spotřebu.

(6) Nárok na vrácení daně se prokazuje dokladem, který je plátce uskutečňující zdanitelné plnění na požádání osoby uvedené v odstavci 1 povinen vystavit s těmito náležitostmi:

a) obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

c) název, popřípadě jméno a příjmení osoby, pro kterou se uskutečňuje zdanitelné plnění,

d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

e) evidenční číslo dokladu,

f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

g) sazbu daně a základ daně,

h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l),

i) výši ceny včetně daně celkem.

(7) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 uplatní nárok na vrácení daně v daňovém přiznání, které se podává příslušnému správci daně na tiskopise předepsaném a vydaném Ministerstvem financí. Daňové přiznání se podává jednou za zdaňovací období, a to nejdříve první den po skončení prvního zdaňovacího období v kalendářním roce a nejpozději do 31. ledna následujícího kalendářního roku.

(8) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1 má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu59).

(9) Zdaňovacím obdobím je u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. a) až c) kalendářní měsíc a u osoby požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 písm. d) až f) kalendářní čtvrtletí.

(10) Pro účely vracení daně podává daňové přiznání osoba požívající výsad a imunit takto:

a) diplomatická mise, zvláštní mise a konzulární úřad podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich sídla v tuzemsku,

b) člen diplomatické mise, zvláštní mise a konzulárního úřadu se sídlem v tuzemsku, včetně jejich rodinných příslušníků, podávají daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle sídla osob uvedených v písmenu a),

c) člen orgánu Evropských společenství se sídlem v tuzemsku, včetně jeho rodinných příslušníků, podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle sídla orgánu Evropských společenství,

d) zastupitelství mezinárodní organizace uvedené v odstavci 1 písm. c) podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejího sídla v tuzemsku,

e) úředník zastupitelství mezinárodní organizace uvedený v odstavci 1 písm. e), včetně jeho rodinných příslušníků podává daňové přiznání správci daně místně příslušnému podle jejich místa pobytu v České republice,

f) diplomatická mise nebo konzulární úřad podle odstavce 2 písm. c), včetně jejich členů podle odstavce 2 písm. d), podávají daňové přiznání Finančnímu úřadu pro Prahu 1.

(11) Osobě požívající výsad a imunit uvedené v odstavci 1 se vrátí zaplacená daň do 30 dnů ode dne následujícího po jejím vyměření. Pokud je podané daňové přiznání neúplné nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti daňového přiznání, správce daně vyzve osobu požívající výsad a imunit, aby ve lhůtě stanovené správcem daně vady nebo pochybnosti odstranila. Daň správce daně nevrátí, pokud nejsou odstraněny vady nebo pochybnosti týkající se podaného daňového přiznání. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

(12) Osoba požívající výsad a imunit uvedená v odstavci 1, která uplatnila nárok na vrácení daně u zboží podle tohoto ustanovení, nesmí při vývozu zboží uplatnit nárok na vrácení daně zahraničním fyzickým osobám podle § 84.

(13) Rozsah výsad vztahujících se k nákupu osobních automobilů v tuzemsku, u nichž byla vrácena daň, a k pořízení osobních automobilů z jiných členských států osvobozených od daně, počet těchto osobních automobilů a lhůta, po kterou nesmí být tyto osobní automobily pronajaty, zapůjčeny, zastaveny nebo převedeny úplatně či neúplatně na jinou osobu, se řídí principem vzájemnosti a přiznává se maximálně v takové míře, v jaké se přiznává české osobě požívající výsad a imunit v cizím státu.

(14) V případě, kdy princip vzájemnosti nelze uplatnit, se stanovují množstevní limity pro osobu požívající výsad a imunit podle odstavce 1, za kterých je u nakoupeného osobního automobilu v tuzemsku vrácena daň nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně takto:

a) osoba uvedená v odstavci 1 písm. a) až c) může v tuzemsku nakoupit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně osobní automobily v množství přiměřeném k velikosti úřadu,

b) osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) může v tuzemsku nakoupit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně v množství:

1. velvyslanec, nuncius nebo vedoucí mise v rovnocenné hodnosti 2 osobní automobily plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen rodinným příslušníkem registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí,

2. diplomatický personál a konzulární úředník 1 osobní automobil plus 1 osobní automobil v případě, že je doprovázen rodinným příslušníkem registrovaným Ministerstvem zahraničních věcí,

3. administrativně technický personál a konzulární zaměstnanec 1 osobní automobil,

c) osoba uvedená v odstavci 1 písm. e) může v tuzemsku nakoupit s nárokem na vrácení daně nebo pořídit z jiného členského státu s nárokem na osvobození od daně osobní automobily v množství stanoveném v písmenu b), pokud mezinárodní smlouva nestanoví jinak,

d) u nakoupeného osobního automobilu v tuzemsku se vrací daň nebo je pořízení osobního automobilu z jiného členského státu osvobozeno od daně za podmínky, že ve lhůtě 24 měsíců ode dne registrace osobního automobilu nebude osobní automobil zapůjčen, zastaven nebo převeden úplatně či neúplatně na jinou osobu; pokud je osobní automobil zcizen před uplynutím lhůty 24 měsíců, musí osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 vrácenou daň v plném rozsahu uhradit příslušnému finančnímu úřadu; daň nemusí být vrácena zpět příslušnému finančnímu úřadu pouze za podmínky, že osoba požívající výsad a imunit podle odstavce 1 osobní automobil, u něhož byla daň vrácena nebo jehož pořízení bylo osvobozeno od daně, převede na jinou osobu požívající výsad a imunit podle odstavce 1,

e) pokud osoba uvedená v odstavci 1 písm. d) nebo e) předčasně ukončí svůj služební pobyt v České republice před uplynutím 24měsíční lhůty od registrace osobního automobilu a uplatnila nárok na vrácení daně nebo osvobození od daně při pořízení osobního automobilu, vrátí příslušnému finančnímu úřadu alikvotní podíl daně, který se váže na období chybějící do uplynutí 24měsíční lhůty, v případě prodeje osobního automobilu osobě, která není osobou požívající výsad a imunit podle odstavce 1.

(15) Pro účely tohoto zákona se osobou požívající výsad a imunit rozumí také orgány Evropských společenství58).

(16) Osobě uvedené v odstavci 15 se zaplacená daň vrací, pokud je cena včetně daně zaplacená za zdanitelné plnění uvedená na jednom dokladu vyšší než 4 000 Kč a tato osoba nakoupené zboží nebo služby použije výhradně pro svou úřední potřebu.

(17) Osoba uvedená v odstavci 15 podává žádost o vrácení daně prostřednictvím Ministerstva financí místně příslušnému správci daně podle jejího sídla v tuzemsku. Pokud tato osoba nemá sídlo v tuzemsku, je místně příslušný Finanční úřad pro Prahu 1. Zaplacená daň se vrátí do šesti měsíců od obdržení žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

(18) Nárok na vrácení daně osobě uvedené v odstavci 15 se prokazuje dokladem s náležitostmi podle odstavce 6.

(19) Pro stanovení maximální výše daně, která se vrací podle tohoto ustanovení, se započítává i výše daně, která by se uplatnila, kdyby plnění poskytnuté pro osobu požívající výsad a imunit nebylo osvobozeno od daně podle § 68 odst. 8.

(1) Pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, obsahuje ustanovení, že nenávratná zahraniční pomoc je osvobozena od daně nebo z prostředků zahraniční pomoci nesmí být hrazena daň, má osoba, která takovou daň zaplatila, nárok na vrácení daně, a to na základě žádosti. Daň se nevrací u programů a projektů financovaných ze zdrojů Evropské unie s výjimkou programů předvstupní pomoci.

(2) Nárok na vrácení daně má rovněž osoba, která takovou daň zaplatila a která požádá o vrácení daně zaplacené z prostředků nenávratné zahraniční pomoci nebo z prostředků ze zdrojů Evropské unie poskytnutých na podporu projektů výzkumu a vývoje59a), pokud podle pravidel poskytovatele prostředků nemohou být tyto prostředky použity na úhradu daně.

(3) Osoba, která žádá o vrácení daně (dále jen „žadatel“), musí v žádosti o vrácení daně uvést obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo pobytu, daňové identifikační číslo nebo rodné číslo, popřípadě jiné identifikační číslo. Žádost o vrácení daně podává žadatel místně příslušnému finančnímu úřadu, s výjimkou zahraniční osoby, která podává žádost Finančnímu úřadu pro Prahu 1.

(4) Žádost o vrácení daně musí být doložena

a) daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby, které byly vystaveny plátcem,

b) dokladem o zaplacení daně,

c) potvrzením o původu finančních prostředků a o tom, že nakoupené zboží nebo poskytnutá služba je součástí některého programu nenávratné zahraniční pomoci, které vydá Ministerstvo financí nebo osoba Ministerstvem financí k vystavení takového potvrzení oprávněná.

(5) Na dokladu o prodeji zboží nebo poskytnutí služby je plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění, povinen uvést

a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, sídlo nebo místo podnikání, popřípadě místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje,

d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

e) evidenční číslo daňového dokladu,

f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

g) sazbu daně a základ daně,

h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l),

i) výši ceny včetně daně celkem.

(6) Nárok na vrácení daně má osoba z jiného členského státu nebo zahraniční osoba, které mohou být žadateli o vrácení daně, pokud daň za nakoupené zboží nebo poskytnutou službu v rámci zahraniční pomoci zaplatily. Nárok na vrácení daně má i plátce, který ve prospěch osoby z jiného členského státu nebo zahraniční osoby uskutečnil zdanitelné plnění a uplatnil daň na výstupu, pokud tyto osoby nepožádají o vrácení daně. V tomto případě neobsahuje žádost o vrácení daně doklad o zaplacení daně, ale musí být v žádosti o vrácení daně osobou z jiného členského státu nebo zahraniční osobou potvrzeno, že tyto osoby nepožádají o vrácení daně. Tímto potvrzením těmto osobám nárok na vrácení daně zaniká.

(7) Žadatel, který není plátcem, má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu59).

(8) Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdéle do 15 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo. Pokud není nárok na vrácení daně uplatněn do této lhůty, nárok zaniká.

(9) Pokud je podaná žádost neúplná nebo pokud vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti týkající se podané žádosti. Osobě, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí nejpozději do 30 dnů ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

(10) Pokud plátce daně uplatní nárok na vrácení daně podle odstavců 1 až 9, neuplatní nárok na odpočet daně podle tohoto zákona.

(1) Plátce, který má sídlo, místo podnikání nebo provozovnu v tuzemsku, má nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v jiném členském státě, ve kterém v období pro vrácení daně neměl sídlo, místo podnikání ani provozovnu, a to podle pravidel stanovených tímto jiným členským státem. Pokud plátce použije přijaté zdanitelné plnění pro uskutečnění plnění uvedených v § 72 odst. 4 nebo 5, má nárok na vrácení daně pouze v poměrné výši.

(2) Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Ministerstvem financí. Přístup na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně na základě žádosti o přidělení přístupu podané elektronicky ve struktuře zveřejněné Ministerstvem financí.

(3) Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Přijetí žádosti o vrácení daně bude žadateli neprodleně potvrzeno prostřednictvím elektronického portálu.

(4) Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu podle § 76, provede plátce opravu částky daně, o kterou požádal nebo která již byla vrácena. Opravu provede v žádosti o vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím elektronického portálu.

(5) Žádost o vrácení daně nebude předána jinému členskému státu, pokud žadatel v období pro vrácení daně uskutečňoval pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně nebo byl osobou povinnou k dani podle § 6 odst. 1 a nebo byl osobou nepovinnou k dani. Oznámení o nepředání žádosti o vrácení daně bude sděleno prostřednictvím elektronického portálu.

(6) Okamžikem doručení v případech podle odstavců 1 až 5 se rozumí okamžik odeslání oznámení ve formě datové zprávy na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu.

(1) Nárok na vrácení daně na vstupu z plnění s místem plnění v tuzemsku má osoba povinná k dani registrovaná k dani v jiném členském státě, pokud během období pro vrácení daně

a) neměla sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, a

b) neuskutečnila dodání zboží, převod nemovitosti ani poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou plnění osvobozeného od daně podle § 51, 66, 68 a 69, dodání zboží nebo poskytnutí služby, u kterých byla podle § 108 povinna přiznat a zaplatit daň osoba, které byla tato plnění poskytnuta, nebo plnění podle § 17, které uskutečnila jako prostřední osoba.

(2) Nárok na vrácení daně může být uplatněn za obdobných podmínek, za nichž má plátce nárok na odpočet daně v tuzemsku. Pokud osoba registrovaná k dani v jiném členském státě má nárok na odpočet daně v poměrné výši, má nárok na vrácení daně pouze v této poměrné výši.

(3) Nárok na vrácení daně se nevztahuje na částky daně, které byly uplatněny

a) v rozporu s tímto zákonem,

b) u plnění, která jsou osvobozena od daně podle § 19, 64 nebo § 66 odst. 2 písm. b).

(4) Podmínkou pro vrácení daně v tuzemsku je podání žádosti o vrácení daně prostřednictvím elektronického portálu v jiném členském státě, v němž má osoba registrovaná k dani sídlo, místo podnikání nebo provozovnu.

(5) Žádost o vrácení daně musí obsahovat

a) daňové identifikační číslo pro účely daně z přidané hodnoty žadatele,

b) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání, místo pobytu žadatele,

c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, sídlo nebo místo podnikání, místo pobytu zástupce, pokud je ustanoven,

d) elektronickou adresu,

e) popis ekonomické činnosti žadatele, pro niž je zboží pořízeno nebo služba přijata, pomocí harmonizovaných kódů,

f) období pro vrácení daně, na které se žádost o vrácení daně vztahuje,

g) prohlášení žadatele o tom, že splnil podmínku stanovenou v odstavci 1 písm. b),

h) údaje o účtu, včetně kódů IBAN, BIC, název vlastníka účtu a měny účtu,

i) za každý daňový doklad nebo daňový doklad při dovozu zboží tyto údaje:

1. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, nejde-li o dovoz zboží,

2. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečnil zdanitelná plnění,

3. evidenční číslo daňového dokladu,

4. datum uskutečnění zdanitelného plnění,

5. základ daně a výši daně v české měně,

6. celkovou výši nároku na vrácení daně v české měně,

7. koeficient pro výpočet poměrné části nároku na odpočet daně vyjádřený jako procentní podíl,

8. druh pořízeného zboží nebo přijaté služby v členění podle těchto kódů uvedených v odstavci 6.

(6) V žádosti o vrácení daně musí být druh zboží nebo služby popsán podle těchto kódů:

1 uhlovodíková paliva,

2 nájem dopravního prostředku,

3 výdaje související s dopravním prostředkem (jiné než zboží a služby uvedené pod kódy 1 a 2),

4 mýtné a silniční poplatky,

5 cestovní výlohy, jako například jízdné v taxi, jízdné ve veřejné dopravě,

6 ubytování,

7 potraviny, nápoje a restaurační služby,

8 vstupné na veletrhy a výstavy,

9 výdaje na luxusní zboží, zábavu a reprezentaci,

10 jiné.

(7) Žádost o vrácení daně musí žadatel

a) vyplnit v českém jazyce, a to i v případě vyžádání doplňujících údajů,

b) doložit elektronickou kopií daňového dokladu nebo daňového dokladu při dovozu zboží, pokud základ daně převyšuje ekvivalent částky 250 EUR u uhlovodíkových paliv nebo ekvivalent částky 1 000 EUR u ostatních druhů pořízeného zboží nebo přijatých služeb.

(8) Období pro vrácení daně, za které lze podat žádost o vrácení daně, činí nejvýše jeden kalendářní rok a nejméně tři kalendářní měsíce, případně období kratší než tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního roku. Částka daně uvedená v žádosti o vrácení daně nesmí být nižší, než je ekvivalent částky

a) 400 EUR za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než tři měsíce, nebo

b) 50 EUR za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než tři měsíce, jde-li o zbytek kalendářního roku.

(9) Pro účely tohoto ustanovení se pro přepočet částky daně v EUR na českou měnu použije kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou k prvnímu pracovnímu dni měsíce ledna roku, za nějž je žádost o vrácení daně podána. Přepočtená částka se zaokrouhlí na celé koruny dolů.

(10) Žádost o vrácení daně se podává nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně, jinak nárok zaniká. Žádost o vrácení daně se považuje za podanou, jen pokud žadatel uvedl všechny údaje požadované podle odstavce 5.

(11) Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejdříve za období pro vrácení daně, ve kterém se uskutečnilo přijaté zdanitelné plnění nebo ve kterém byla přijata úplata, a to k tomu dni, který nastane dříve, pokud z této úplaty plátci vznikla povinnost přiznat daň, nebo ve kterém byla vyměřena daň při dovozu zboží. Žádost o vrácení daně může obsahovat také daň, která nebyla zahrnuta v předcházejících podaných žádostech o vrácení daně, ale pouze daň, která se týká plnění uskutečněného v příslušném kalendářním roce, ke kterému se žádost o vrácení daně vztahuje.

(12) Pokud po podání žádosti o vrácení daně dojde ke změně ve výši koeficientu pro výpočet poměrné části nároku, provede osoba registrovaná k dani v jiném členském státě opravu částky daně, o kterou požádala nebo která již byla vrácena. Opravu provede v žádosti o vrácení daně předložené v kalendářním roce následujícím po daném období pro vrácení daně nebo pokud v tomto kalendářním roce žádost o vrácení daně nepodá, předloží opravu v samostatném prohlášení prostřednictvím elektronického portálu. Je-li podáno samostatné prohlášení, správce daně vezme v úvahu tuto opravu a postupuje obdobně jako u žádosti o vrácení daně.

(1) Při řízení ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě se postupuje podle zákona upravujícího správu daní a poplatků59), není-li stanoveno tímto zákonem jinak.

(2) Správcem daně pro vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě je Finanční úřad pro Prahu 1.

(3) Správce daně může činit veškeré úkony vůči žadateli elektronicky. Oznámení, výzvy a rozhodnutí ve věci vrácení daně osobě registrované k dani v jiném členském státě se doručují na elektronickou adresu uvedenou v žádosti o vrácení daně. Doručením se pro účely tohoto ustanovení rozumí odeslání datové zprávy na uvedenou elektronickou adresu.

(4) Správce daně neprodleně vyrozumí žadatele o datu obdržení žádosti o vrácení daně.

(5) Správce daně si může do 4 měsíců od data obdržení žádosti o vrácení daně vyžádat doplňující údaje, a to od žadatele, příslušného orgánu členského státu nebo jiné osoby. Doplňující údaje musí být správci daně poskytnuty do 1 měsíce ode dne doručení výzvy k doplnění údajů. Pokud má správce daně pochybnosti o správnosti konkrétního nároku, je oprávněn si vyžádat i doplňující údaje v podobě předložení originálu nebo kopie příslušného daňového dokladu, v tomto případě se nepoužijí částky uvedené v § 82a odst. 7 písm. b).

(6) Rozhodnutí59b) o vrácení daně doručí správce daně žadateli do 4 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení daně. V případě, že si správce daně vyžádá doplňující údaje podle odstavce 5, doručí správce daně rozhodnutí do 2 měsíců od data obdržení doplňujících údajů. Jestliže správce daně neobdrží výzvou vyžádané doplňující údaje, doručí žadateli své rozhodnutí do 2 měsíců od data, kdy měly být doplňující údaje zaslány. Lhůta pro rozhodnutí o celé žádosti o vrácení daně nebo její části v případě vyžádání si doplňujících údajů však neuplyne dříve než za 6 měsíců ode dne obdržení žádosti o vrácení daně správcem daně, maximálně však činí 8 měsíců.

(7) Rozhodnutí59b), kterým není žádosti o vrácení daně zcela vyhověno, musí být odůvodněno. Proti takovému rozhodnutí lze podat odvolání59c).

(8) Vznikne-li v důsledku rozhodnutí o vrácení daně vratitelný přeplatek, vrátí jej správce daně žadateli do 10 pracovních dnů od uplynutí lhůty podle odstavce 6, a to na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Vratitelný přeplatek se vrací v tuzemsku nebo v jiném členském státě. Pokud je vratitelný přeplatek vrácen na účet, který je veden v jiném členském státě, jdou poplatky za převod vratitelného přeplatku k tíži žadatele. Dnem převodu u bezhotovostních převodů prováděných z účtu je den, kdy bylo uskutečněno odepsání peněžních prostředků z účtu správce daně.

(9) Není-li dodržena lhůta pro převod vratitelného přeplatku podle odstavce 8, správce daně za dobu prodlení uhradí žadateli úrok podle zákona upravujícího správu daní a poplatků69). Správce daně zašle přiznaný úrok na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Žadateli nevzniká nárok na úrok, pokud nepředložil doplňující údaje ve lhůtě podle odstavce 5 nebo dokud nepředložil doklady, které mají být poskytnuty podle § 82a odst. 7 písm. b).

(10) V případě, že vrácení daně bylo dosaženo podvodně nebo jiným neoprávněným způsobem, je žadatel povinen vrátit neoprávněně vyplacenou částku a uhradit úrok z neoprávněně vrácené částky. Úrok se počítá ve výši, jako by šlo o prodlení s úhradou daně, vypočítává se za celou dobu od vyplacení do skutečného vrácení. Nárok na vrácení částky poskytnuté neprávem nebo v nesprávné výši zaniká uplynutím 3 let ode dne, za který byla vyplacena.

(11) O povinnosti vrátit neoprávněně vyplacenou částku a zaplatit úrok podle odstavce 9 vydá správce daně rozhodnutí, ve kterém současně původní rozhodnutí o vrácení daně zruší, popřípadě je změní v rozsahu odpovídajícímu výši neoprávněně přiznané částky. Není-li stanoveno jinak, neoprávněně vyplacená částka se spravuje jako daň podle tohoto zákona.

(1) Nárok na vrácení daně za nakoupené zboží a poskytnuté služby v tuzemsku nebo při dovozu zboží může uplatnit zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu na území Evropského společenství, pokud neuskutečňuje v tuzemsku v období, za které žádá o vrácení daně, plnění s výjimkou dovozu zboží, plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, plnění podle § 69 a s výjimkou plnění, u nichž jsou povinni přiznat a zaplatit daň podle § 108 plátce nebo osoba identifikovaná k dani, pro které je plnění poskytnuto.

(2) Nárok na vrácení daně za nakoupené zboží a poskytnuté služby v tuzemsku může uplatnit i evidovaná osoba podle § 88 odst. 1, která je identifikována v kterémkoliv členském státě k zvláštnímu režimu pro poskytování elektronicky poskytované služby, pokud nakoupené zboží nebo poskytnutou službu použije pro účely poskytnutí elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu. Pro tuto osobu se neuplatní odstavce 3, 11 a 12.

(3) Daň se vrací na základě principu vzájemnosti. Principem vzájemnosti se rozumí, že stát, ve kterém má zahraniční osoba sídlo nebo místo podnikání, nevyměřuje daň z přidané hodnoty nebo obdobnou všeobecnou daň ze spotřeby, nebo pokud je taková daň vybrána, je osobě povinné k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku ve výši vybrané daně vrácena. Nárok na vrácení daně může být zahraniční osobou uplatněn u zboží a služeb za obdobných podmínek, za nichž může být plátcem uplatněn nárok na odpočet daně.

(4) Nárok na vrácení daně uplatňuje zahraniční osoba podáním žádosti o vrácení daně Finančnímu úřadu pro Prahu 1 na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí.

(5) Žádost musí zahraniční osoba

a) vyplnit v českém jazyce,

b) doložit daňovými doklady, které byly vystaveny plátcem,

c) doložit potvrzením, že žadatel je osobou registrovanou k dani z přidané hodnoty nebo jiné podobné dani ve třetí zemi, které vystaví příslušný úřad ke správě daně v zemi, kde je zahraniční osoba registrována, toto potvrzení nesmí být starší než 1 rok od jeho vydání,

d) doložit písemným prohlášením, že v období, za které žádá o vrácení daně, splnila podmínky stanovené v odstavci 1.

(6) Zahraniční osoba má pro účely vracení daně procesní postavení daňového subjektu podle zvláštního právního předpisu59).

(7) Období pro uplatnění vrácení daně musí zahrnovat nejméně tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce v kalendářním roce, ale ne více než jeden kalendářní rok. Období pro uplatnění vrácení daně může být kratší než tři měsíce pouze v případě, že se jedná o zbývající období kalendářního roku. Žádost o vrácení daně za zbytkové období kalendářního roku může obsahovat také nákupy zboží nebo služeb, případně dovozy zboží, které nebyly zahrnuty v předcházejících žádostech, ale týkají se příslušného kalendářního roku. Žádost nesmí obsahovat vrácení daně, které se vztahuje k předcházejícím kalendářním rokům. Žádost o vrácení daně za příslušný kalendářní rok lze podat nejpozději do 30. června následujícího kalendářního roku, jinak nárok zaniká.

(8) Pokud je podaná žádost neúplná nebo vzniknou pochybnosti o správnosti, pravdivosti nebo průkaznosti podané žádosti, daň se nevrátí, dokud nejsou odstraněny vady a pochybnosti.

(9) Zahraniční osobě, které vznikl nárok na vrácení daně, daň se vrátí nejpozději do 6 měsíců ode dne následujícího po dni podání žádosti nebo po dni odstranění vad žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny. Správce daně vrátí schválenou částku na účet uvedený v žádosti o vrácení daně. Schválená částka se vrací v tuzemsku nebo v jakémkoli jiném státě. Pokud je schválená částka vrácena v jakémkoli jiném státě, poplatky za převod schválené částky jdou k tíži zahraniční osobě.

(10) Daň bude vrácena, pokud částka vrácené daně činí

a) nejméně 7 000 Kč za období kratší než jeden kalendářní rok, ale ne kratší než 3 měsíce, nebo

b) nejméně 1 000 Kč za období jednoho kalendářního roku nebo období kratší než 3 měsíce, je-li to zbytek kalendářního roku.

(11) Druhy zboží a služeb, u kterých nelze daň vrátit, jsou:

a) zboží a služby poskytované pro osobní spotřebu,

b) cestovní náklady, náklady na ubytování a stravování zahraniční osoby,

c) zboží a služby spojené s reprezentací zahraniční osoby,

d) telefonní poplatky,

e) taxislužba,

f) pohonné hmoty.

(1) Nárok na vrácení daně zaplacené v ceně zboží nakoupeného v tuzemsku může uplatnit osoba, která

a) nemá místo pobytu na území Evropského společenství a místo jejího pobytu ve třetí zemi je zapsáno v cestovním pasu nebo jiném dokladu totožnosti, který uznává za platný Česká republika,

b) neuskutečňuje ekonomickou činnost v tuzemsku (dále jen „zahraniční fyzická osoba“).

(2) Zahraniční fyzická osoba může uplatnit nárok na vracení daně, pokud

a) nakoupené zboží nemá obchodní charakter,

b) nakoupí zboží, jehož cena včetně daně zaplacená jednomu prodávajícímu v jednom kalendářním dnu je vyšší než 2 000 Kč,

c) nakoupené zboží podle písmene b) vyveze v cestovním styku.

(3) Prodávající je povinen na vyžádání zahraniční fyzické osoby vystavit doklad o prodeji zboží, na kterém musí uvést tyto údaje:

a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

c) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

d) evidenční číslo daňového dokladu,

e) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

f) sazbu daně a základ daně,

g) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l),

h) výši ceny včetně daně celkem.

(4) Nárok na vrácení daně nevzniká u těchto druhů zboží:

a) uhlovodíková paliva a maziva,

b) tabákové výrobky,

c) alkoholické nápoje,

d) potraviny a další zboží uvedené pod číselným kódem Harmonizovaného systému v kapitolách 01 až 21.

(5) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě vznikne, pokud

a) zahraniční fyzická osoba nakoupené zboží vyveze nejpozději do 3 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění uvedené na dokladu o prodeji zboží,

b) výstup zboží z území Evropského společenství je potvrzen celním orgánem na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí,

c) zahraniční fyzická osoba doloží doklad o prodeji zboží vystavený plátcem, který se váže k vyváženému zboží, a potvrzený tiskopis o vývozu zboží podle písmene b).

(6) Zahraniční fyzická osoba je povinna pro účely vydání potvrzení o vývozu zboží předložit celnímu orgánu vyvážené zboží, tiskopis o vývozu zboží a doklad o prodeji zboží. Vývoz zboží s uvedením data o vývozu a splnění podmínek podle odstavce 2 celní orgán potvrdí po předložení zboží zahraniční fyzickou osobou, pokud údaje na dokladu o prodeji zboží souhlasí s údaji uvedenými na tiskopisu o vývozu zboží a zboží uvedené v tomto tiskopisu je skutečně vyváženo. Celní orgán doklad o prodeji zboží označí otiskem razítka a vrátí zahraniční fyzické osobě.

(7) Nárok na vrácení daně může uplatnit zahraniční fyzická osoba, popřípadě jiná osoba, kterou zahraniční fyzická osoba zmocní, pouze u plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění. Plátce je povinen daň vrátit

a) zahraniční fyzické osobě přímo, pokud osobně požádá o vrácení daně a předloží doklad o prodeji zboží a tiskopis o vývozu zboží potvrzený celním orgánem, nebo

b) jiné osobě na základě jejího prohlášení, že jedná jménem a ve prospěch zahraniční fyzické osoby, pokud předloží doklad o prodeji zboží a potvrzený tiskopis o vývozu zboží celním orgánem.

(8) Plátce vrácenou daň uvede nejdříve v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém se vrácení daně uskutečnilo, a nejpozději do 3 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění. Potvrzený tiskopis o vývozu zboží je plátce povinen uchovávat po dobu stanovenou v § 27 odst. 1. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

(9) Nárok na vrácení daně zahraniční fyzické osobě zaniká, pokud tato osoba nebo jiná osoba podle odstavce 7 písm. b) nepředloží doklady uvedené v odstavci 7 prodávajícímu do 6 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění.

(1) Osoba se zdravotním postižením má nárok na vrácení zaplacené daně u osobního automobilu zakoupeného v tuzemsku, a to i formou finančního pronájmu osobního automobilu.

(2) Pro účely tohoto ustanovení se osobou se zdravotním postižením rozumí fyzická osoba, které byl rozhodnutím příslušného úřadu přiznán příspěvek na zakoupení osobního automobilu.

(3) Daň se vrací osobě se zdravotním postižením za jeden osobní automobil nakoupený v tuzemsku v období 5 let, nejvýše však do výše 100 000 Kč. V případě nákupu osobního automobilu formou finančního pronájmu osobního automobilu se vrací rovněž daň zaplacená za nájem nakoupeného osobního automobilu, přičemž celková výše vrácené daně činí nejvíce 100 000 Kč. Daň lze vrátit opětovně nejdříve po uplynutí pěti let ode dne předchozího vrácení daně.

(4) Nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavce 3 může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejdříve

a) za kalendářní měsíc, ve kterém byl osobní automobil zakoupen, nebo

b) při ukončení finančního pronájmu osobního automobilu ke dni převodu vlastnického práva na uživatele, pokud byl osobní automobil nakoupen formou finančního pronájmu osobního automobilu.

(5) Daň lze osobě se zdravotním postižením vrátit před uplynutím lhůty podle odstavce 3, a to na základě rozhodnutí podle odstavce 2.

(6) Při zakoupení ojetého osobního automobilu může osoba se zdravotním postižením uplatnit nárok na vrácení daně vypočtené ze základu daně podle § 90. V tomto případě je povinen uvést daň na daňovém dokladu i obchodník při uplatnění zvláštního režimu podle § 90.

(7) Nárok na vrácení zaplacené daně může osoba se zdravotním postižením uplatnit nejpozději do 6 kalendářních měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém se zdanitelné plnění uskutečnilo, a v případě nakoupeného osobního automobilu formou finančního pronájmu osobního automobilu nejpozději do 6 měsíců od konce kalendářního měsíce, ve kterém bylo převedeno vlastnické právo na nájemce.

(8) Osoba se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení zaplacené daně podle odstavců 1 a 2, může uplatnit tento nárok podáním žádosti o vrácení daně správci daně místně příslušnému podle jejího místa pobytu. Osobě se zdravotním postižením, která má nárok na vrácení daně, se daň vrátí do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

(9) Žádost o vrácení daně musí obsahovat

a) jméno a příjmení, místo pobytu a rodné číslo zdravotně postižené osoby,

b) rozhodnutí podle odstavce 2,

c) daňový doklad podle § 26 nebo doklad o prodeji osobního automobilu, který byl vystaven plátcem.

(10) Na dokladu o prodeji osobního automobilu je plátce povinen uvést

a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

c) jméno a příjmení, místo pobytu osoby, pro kterou se zdanitelné plnění uskutečňuje,

d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

e) evidenční číslo dokladu,

f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

g) sazbu daně a základ daně,

h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l),

i) výši ceny včetně daně celkem.

(1) Nárok na vrácení daně mohou při pořízení vybraných druhů zboží, služeb a staveb uplatnit

a) ozbrojené síly vysílajícího státu60), který je členským státem Organizace Severoatlantické smlouvy, nebo Organizace Severoatlantické smlouvy, pokud mezinárodní smlouva, která je součástí českého právního řádu, stanoví, že vybrané druhy zboží, služeb a stavby se v tuzemsku osvobodí od daně,

b) Ministerstvo obrany při pořizování zboží, služeb a staveb hrazených z prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy.

(2) Je-li plnění osvobozeno od daně podle § 68 odst. 9, nárok na vrácení daně nelze uplatnit.

(3) Vybranými druhy zboží, služeb a stavbami podle odstavce 1 se rozumí

a) minerální oleje pro služební vozidla, letadla a lodě ozbrojených sil a jejich civilní personál,

b) zboží, služby nebo stavby pořizované v rámci projektu bezpečnostních investic Organizace Severoatlantické smlouvy, včetně vybavení těchto staveb a služeb souvisejících s provozem tohoto zboží nebo těchto staveb.

(4) Osobám uvedeným v odstavci 1 vzniká nárok na vrácení daně dnem, ke kterému vznikla povinnost přiznat daň na výstupu. Osobě uvedené v odstavci 1 písm. b) nárok na vrácení daně vzniká pouze ve výši odpovídající částce hrazené z prostředků Organizace Severoatlantické smlouvy prostřednictvím příslušné kapitoly státního rozpočtu.

(5) Osoby uvedené v odstavci 1 uplatní nárok na vrácení daně na tiskopise předepsaném Ministerstvem financí u Finančního úřadu pro Prahu 1. Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) uplatní nárok na vrácení daně prostřednictvím Ministerstva obrany. Pokud finanční úřad shledá, že žádost o vrácení daně neobsahuje všechny předepsané náležitosti, nebo vzniknou-li pochybnosti o správnosti podané žádosti, vyzve osobu uvedenou v odstavci 1 písm. a) k odstranění vad či nesrovnalostí prostřednictvím Ministerstva obrany.

(6) Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) mají pro účely tohoto ustanovení postavení daňového subjektu bez povinnosti se registrovat.

(7) Žádost o vrácení daně musí být doložena daňovými doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby. Daňové doklady nebo doklady o prodeji zboží nebo poskytnutí služby předložené osobou uvedenou v odstavci 1 písm. b) musí být opatřeny výraznou doložkou „nákup hrazen z prostředků NATO“.

(8) Doklad o prodeji zboží nebo poskytnutí služby vystavený plátcem musí obsahovat

a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

b) daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,

c) označení osoby uvedené v odstavci 1, v jejíž prospěch bylo zdanitelné plnění uskutečněno,

d) rozsah a předmět zdanitelného plnění,

e) evidenční číslo dokladu,

f) datum uskutečnění zdanitelného plnění,

g) sazbu daně a základ daně,

h) výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l).

(9) Finanční úřad pro Prahu 1 daň vrátí na účet Ministerstva obrany vedený pro tyto účely ve lhůtě do 30 dnů ode dne následujícího po podání žádosti, nebo ode dne, ve kterém dojde k odstranění vad žádosti. Nárok na vrácení daně lze uplatnit nejpozději do 6 kalendářních měsíců od konce měsíce, ve kterém nárok vznikl. Daň se vrací v částce zaokrouhlené na celé koruny.

(10) Zjistí-li osoba, které byla daň vrácena podle odstavce 9, že na vrácení daně neměla nárok, je povinna tuto daň vrátit na účet Finančního úřadu pro Prahu 1, a to nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy tuto skutečnost zjistila.

(1) Zboží lze prodávat na základě povolení celního úřadu za ceny bez daně v tranzitním prostoru mezinárodních letišť a na palubách letadel fyzickým osobám při jejich bezprostředním výstupu z území Evropského společenství.

(2) Zboží, které je předmětem spotřební daně, lze dodávat do prostor uvedených v odstavci 1 pouze v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně.

(3) U zboží, které bylo dodáno plátcem v tuzemsku a bylo umístěno do prostor uvedených v odstavci 1, držitel povolení může uplatnit nárok na odpočet daně za podmínek stanovených tímto zákonem.

(4) Zboží lze prodávat za ceny bez daně fyzickým osobám po ověření, že jejich bezprostřední cílová stanice je ve třetí zemi. Držitel povolení je povinen zajistit, aby při prodeji zboží bylo na dokladu o prodeji vyznačeno číslo letu, druh zboží a cena bez daně.

(5) Povolení k prodeji za ceny bez daně vydává celní úřad místně příslušný mezinárodnímu letišti, a to i v případě povolení k prodeji za ceny bez daně na palubách letadel.

(6) Návrh na povolení musí obsahovat tyto náležitosti:

a) obchodní firmu nebo název, sídlo a daňové identifikační číslo navrhovatele, pokud je navrhovatel právnickou osobou; jméno a příjmení, popřípadě obchodní firmu, místo podnikání a daňové identifikační číslo nebo datum narození navrhovatele, pokud je navrhovatel fyzickou osobou,

b) označení prostor podle odstavce 1, popřípadě uvedení leteckých linek, na kterých hodlá navrhovatel prodávat zboží za ceny bez daně,

c) název, popřípadě označení prodávaného zboží,

d) souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně v prostorách uvedených v odstavci 1, popřípadě souhlas provozovatele letiště s prodejem za ceny bez daně na palubách letadel,

e) výpis z obchodního rejstříku nebo výpis z živnostenského rejstříku, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů,

f) doklad o tom, že navrhovatel nemá v tuzemsku nedoplatek evidovaný správcem daně nebo nedoplatek na zdravotním pojištění, na pojistném na sociální zabezpečení a na příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, včetně penále, který nesmí být v den podání návrhu starší 30 dnů.

(7) Za účelem posouzení bezúhonnosti pro účely řízení o vydání povolení si celní úřad vyžádá podle zvláštního právního předpisu60a) výpis z evidence Rejstříku trestů navrhovatele, je-li navrhovatelem fyzická osoba, nebo výpisy z evidence Rejstříku trestů statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu, pokud je navrhovatelem právnická osoba. Žádost o vydání výpisu z evidence Rejstříku trestů a výpis z evidence Rejstříku trestů se předávají v elektronické podobě, a to způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(8) Celní úřad vydá povolení, pokud návrh na vydání povolení obsahuje náležitosti uvedené v odstavci 6 a navrhovatel není v likvidaci nebo neprobíhá-li insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek navrhovatele.

(9) Celní úřad rozhodne o návrhu na vydání povolení do 60 dnů od zahájení řízení; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 90 dnů; pokud nelze vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji přiměřeně prodloužit nejblíže vyšší nadřízený orgán. Jestliže nemůže celní úřad rozhodnout do 60 dnů, popřípadě do 90 dnů, musí o tom navrhovatele s uvedením důvodu uvědomit.

(10) V povolení k prodeji za ceny bez daně celní úřad stanoví druhy zboží, které mohou být prodávány za ceny bez daně.

(11) Celní úřad může v povolení stanovit podmínky pro zabezpečení zboží v prostorách uvedených v odstavci 1 a na palubách letadel a prostorů, ve kterých je zboží skladováno před jejich umístěním do prostor uvedených v odstavci 1 a na paluby letadel.

(12) Držitel povolení musí nejpozději do 15 dnů ode dne vzniku změny oznámit celnímu úřadu každou změnu skutečností a údajů uvedených v odstavci 6. U změny sídla, popřípadě místa podnikání, označení prostor, popřípadě leteckých linek nebo druhů zboží, celní úřad rozhodne o změně povolení. U změny ostatních skutečností a údajů, které jsou uvedeny v povolení, celní úřad vydá nové povolení a odejme předchozí povolení. Doručené nebo sdělené nové rozhodnutí o vydání povolení musí současně ve výrokové části obsahovat rozhodnutí o odejmutí původního povolení.

(13) Povolení zaniká

a) zánikem právnické osoby, pokud je držitel právnickou osobou,

b) úmrtím držitele nebo nabytím právní moci rozsudku soudu o prohlášení držitele za mrtvého, pokud je držitel fyzickou osobou,

c) dnem nabytí právní moci rozhodnutí soudu o prohlášení konkursu na majetek držitele, nebo

d) dnem zániku živnostenského oprávnění.

(14) Celní úřad povolení odejme, pokud

a) se změnily podmínky, na jejichž základě bylo povolení vydáno a držitel nepožádal o jeho změnu,

b) držitel o to požádá, nebo

c) držitel nedodržuje podmínky týkající se prodeje zboží za ceny bez daně stanovené tímto zákonem nebo jiným právním předpisem nebo podmínky uvedené v povolení.

(1) Zahraniční osoba povinná k dani, která nemá na území Evropského společenství provozovnu a která není v tuzemsku osobou povinnou přiznat a zaplatit daň s výjimkou § 108 odst. 1 písm. h) a povinnost přiznat a zaplatit daň nemá ani v jiném členském státě (dále jen „evidovaná osoba“), může postupovat podle zvláštního režimu, pokud poskytne elektronicky poskytovanou službu osobě, která není osobou povinnou k dani a která má sídlo nebo místo pobytu na území Evropského společenství, a pokud postupuje podle zvláštního režimu při poskytnutí všech elektronicky poskytovaných služeb, na které lze uplatnit tento zvláštní režim.

(2) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

a) státem identifikace členský stát, který si evidovaná osoba zvolí jako stát, ve kterém se přihlásí k postupu podle zvláštního režimu,

b) státem spotřeby členský stát, ve kterém je podle § 10i odst. 1 místo plnění při poskytnutí elektronicky poskytované služby.

(3) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna oznámit Finančnímu úřadu Brno I

a) zahájení a zrušení činnosti podle zvláštního režimu,

b) změny, na jejichž základě není oprávněna dále postupovat podle zvláštního režimu, a

c) změny týkající se údajů o zahájení činnosti.

(4) Oznámení podle odstavce 3 musí být učiněno elektronicky ve formě stanovené Ministerstvem financí.

(5) Oznámení podle odstavce 3 může být učiněno také v anglickém jazyce.

(6) Pokud se jedná o oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu, je v něm evidovaná osoba povinna uvést

a) název, pod kterým podniká,

b) adresu,

c) elektronické adresy včetně identifikace jejich webových stránek,

d) prohlášení, že není plátcem ani osobou evidovanou k dani v jiném členském státě, a

e) daňové identifikační číslo, které jí bylo přiděleno ve třetí zemi.

(7) Po oznámení zahájení činnosti podle zvláštního režimu přidělí Finanční úřad Brno I na žádost evidované osobě daňové evidenční číslo.

(8) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna podat hlášení o dani Finančnímu úřadu Brno I za každé kalendářní čtvrtletí nejpozději do 20 dnů po skončení příslušného kalendářního čtvrtletí a zaplatit daň v eurech ve výši daně uvedené v hlášení.

(9) Hlášení o dani musí být podáno elektronicky ve formě stanovené Ministerstvem financí. Evidovaná osoba je povinna v hlášení uvést

a) daňové evidenční číslo,

b) celkovou částku za poskytnuté elektronicky poskytované služby za kalendářní čtvrtletí, sníženou o daň, pro každý stát spotřeby,

c) výši daně v eurech vyčíslenou podle příslušných sazeb daně z částky poskytnuté služby ve státu spotřeby a

d) celkovou výši daně za elektronicky poskytované služby poskytnuté podle zvláštního režimu na území Evropského společenství.

(10) Evidovaná osoba, která si zvolí tuzemsko jako stát identifikace, je povinna uchovávat záznamy o plnění, na které se vztahuje zvláštní režim, po dobu 10 let od konce roku, ve kterém se plnění uskutečnilo, a v této době je povinna na vyžádání správce daně záznamy elektronicky poskytnout. Správce daně daň nevyměřuje a postupuje pouze v souladu s hlášením a provedenou platbou daně.

(11) Správce daně odejme evidované osobě, která si zvolí tuzemsko jako členský stát identifikace, daňové evidenční číslo, pokud

a) evidovaná osoba opakovaně poruší podmínky zvláštního režimu,

b) evidovaná osoba správci daně oznámí, že již nebude poskytovat elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu,

c) zjistí, že evidovaná osoba přestala poskytovat elektronicky poskytované služby podle zvláštního režimu, nebo

d) evidovaná osoba nesplňuje podmínky pro postup podle zvláštního režimu.

(12) Jestliže správce daně odejme evidované osobě daňové evidenční číslo, evidovaná osoba není oprávněna postupovat podle zvláštního režimu.

(13) Rozhodnutí o odejmutí se doručuje evidované osobě elektronicky bez uznávaného elektronického podpisu stejným způsobem, jakým je podáváno oznámení podle odstavce 3.

(1) Zvláštní režim je povinen použít poskytovatel cestovní služby, který jedná se zákazníkem vlastním jménem, při poskytnutí cestovní služby zákazníkovi.

(2) Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) poskytovatelem cestovní služby osoba povinná k dani, která poskytuje zákazníkovi cestovní službu,

b) zákazníkem osoba, které je poskytnuta cestovní služba,

c) cestovní službou poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje kombinace služeb cestovního ruchu61) a popřípadě zboží, pokud jsou jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; poskytnutí cestovní služby se považuje za poskytnutí jedné služby, přestože k uskutečnění cestovní služby se využije více služeb cestovního ruchu a popřípadě zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani; za cestovní službu se považuje i poskytnutí služby zákazníkovi, která zahrnuje pouze jednu nakoupenou službu cestovního ruchu ubytování nebo dopravy osob.

(3) Při poskytnutí cestovní služby je základem daně přirážka poskytovatele cestovní služby snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi celkovou peněžní částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce od zákazníka nebo třetí osoby za poskytnutou cestovní službu, a součtem částek, které plátce uhradil nebo má uhradit za jednotlivé služby cestovního ruchu a zboží nakoupené od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovní služby. Přirážku je možné stanovit také jako rozdíl mezi celkovou částkou, kterou jako úplatu obdržel nebo má obdržet poskytovatel cestovních služeb za poskytnuté cestovní služby uskutečněné za zdaňovací období, a celkovou částkou, kterou poskytovatel cestovních služeb uhradil nebo má uhradit za nakoupené služby cestovního ruchu, případně zboží od jiných osob povinných k dani, které jsou přímo zahrnuté do cestovních služeb uskutečněných za toto zdaňovací období. Je-li tento rozdíl záporný, základem daně je nula.

(4) Při poskytnutí cestovní služby je místem plnění místo, kde má poskytovatel poskytující službu sídlo nebo místo podnikání. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.

(5) Poskytovatel cestovní služby je povinen přiznat daň ke dni uskutečnění cestovní služby, pokud se přirážka stanoví podle odstavce 3 za zdaňovací období, je povinen přiznat daň nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém jsou cestovní služby uskutečněny. Cestovní služba se považuje za uskutečněnou dnem poskytnutí cestovní služby. Za poskytnutí cestovní služby se považuje den poskytnutí poslední služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě.

(6) U cestovní služby se uplatňuje základní sazba daně.

(7) Pokud jednotlivé služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty ve třetí zemi, cestovní služba je osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně. Jestliže služby cestovního ruchu nakoupené od jiných osob povinných k dani jsou poskytnuty jak ve třetí zemi, tak i na území Evropského společenství, je cestovní služba osvobozena od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám ve třetí zemi a na území Evropského společenství. Za službu cestovního ruchu poskytnutou ve třetí zemi se považuje nakoupená letecká přeprava osob s místem určení do třetí země se zpáteční přepravou, bez zpáteční přepravy nebo zpáteční přeprava.

(8) Poskytovatel cestovní služby nemá nárok na odpočet daně ani na vrácení daně v jiném členském státě u zboží a služeb cestovního ruchu nakoupených od plátců nebo od osob registrovaných k dani v jiném členském státě, které poskytuje zákazníkovi jako součást cestovní služby.

(9) Poskytovatel cestovní služby při poskytnutí cestovní služby nesmí samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky.

(10) Plátce, kterému byla poskytnuta cestovní služba, nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v ceně za tuto poskytnutou službu.

(11) Pokud poskytovatel cestovní služby poskytuje vlastní službu nebo zboží vytvořené vlastní činností, které nesmí zahrnout do cestovní služby, je povinen uplatňovat daň u těchto zdanitelných plnění podle příslušné sazby daně a daň se vypočítá z ceny zjištěné podle zvláštního právního předpisu25), která se považuje za peněžní částku včetně daně.

(12) Pokud poskytovatel cestovní služby uplatňuje daň a současně je povinen použít zvláštní režim, je také povinen vést v evidenci pro daňové účely samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně.

(13) Plátce je povinen opravit základ daně a výši daně u poskytnuté cestovní služby při změně ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny, pokud tato změna má za následek zvýšení daňové povinnosti. Rozdíl původního a opraveného základu daně se považuje za samostatné zdanitelné plnění a plátce je povinen provést opravu ke dni změny ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny. Pro výpočet daně se použije sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění. Jestliže změna ceny nakoupené služby nebo zboží nebo celkové částky za poskytnutou cestovní službu podle odstavce 3, případně jiné změny, má za následek snížení daňové povinnosti, může plátce opravit základ daně a výši daně stejným způsobem.

(14) Pokud však plátce poskytuje cestovní služby jiné osobě povinné k dani, která není poskytovatelem cestovní služby, pro účely uskutečňování ekonomických činností, nemusí uplatňovat zvláštní režim a uplatňuje u jednotlivých nakoupených služeb cestovního ruchu daň na výstupu podle příslušné sazby daně, pokud všechny nakoupené služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty v tuzemsku.

(15) Zvláštní režim není oprávněn použít plátce, který poskytuje službu spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby. Daň se vypočítá z úplaty, kterou plátce obdržel nebo má obdržet za poskytnutou službu zajištění cestovní služby, která se považuje za peněžní částku včetně daně. Poskytnutí služby spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, pokud jednotlivé služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě jsou poskytnuty ve třetí zemi. Pokud jsou služby cestovního ruchu zahrnuté v cestovní službě poskytnuty jak ve třetí zemi, tak i na území Evropského společenství, je poskytnutí služby spočívající v zajištění cestovní služby jménem a na účet jiné osoby osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně jen v poměru odpovídajícímu poskytnutým službám cestovního ruchu mimo území Evropského společenství a na území Evropského společenství. Pro vymezení služby cestovního ruchu poskytnuté ve třetí zemi platí odstavec 7 věta třetí obdobně.

(1) Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

a) uměleckými díly, sběratelskými předměty, starožitnostmi zboží uvedené v příloze č. 4,

b) použitým zbožím hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, kromě uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uvedených v příloze č. 4 a kromě drahých kovů a drahokamů,

c) obchodníkem plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo dováží použité zboží, umělecké předměty, sběratelské předměty nebo starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, pokud ji náleží odměna.

(2) Zvláštní režim může použít obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropského společenství

a) osobou, která není plátcem ani osobou registrovanou k dani v jiném členském státě,

b) jiným plátcem, pro které dodání tohoto zboží je osvobozeno od daně podle § 62 nebo osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, pro kterou je dodání tohoto zboží osvobozeno od daně obdobně podle platného předpisu jiného členského státu, nebo

c) jiným obchodníkem, pokud při dodání tohoto zboží tímto jiným obchodníkem byl použit zvláštní režim.

(3) Při použití zvláštního režimu je základem daně přirážka snížená o daň z přirážky. Tato přirážka se stanoví jako rozdíl mezi prodejní cenou obchodníka a pořizovací cenou tohoto zboží. Pokud je tento rozdíl záporný, základem daně je nula. Pro účely tohoto ustanovení se rozumí

a) prodejní cenou úplata, která byla nebo má být získaná obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, nebo od třetí strany, včetně dotace k ceně, daní, cel, poplatků a vedlejších výdajů jako provize, náklady na balné, přepravu a pojištění požadované obchodníkem od osoby, které je zboží dodáno, s výjimkou částek uvedených v § 36 odst. 5 a 11,

b) pořizovací cenou úplata stanovená v písmenu a), která byla nebo má být získaná od obchodníka osobou, která mu zboží dodává.

(4) Pokud jednotková pořizovací cena zboží nepřevyšuje 1 000 Kč, je možné přirážku stanovit za zdaňovací období, v rozdělení podle příslušné sazby daně. V tomto případě se přirážka stanoví jako rozdíl mezi celkovou prodejní cenou za dodané zboží a celkovou pořizovací cenou za nakoupené zboží, uskutečněné za zdaňovací období, v rozdělení podle příslušné sazby daně.

(5) Obchodník se může rozhodnout pro používání zvláštního režimu při dodání

a) uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl,

b) uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce,

c) uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla uplatněna snížená sazba daně.

(6) Pokud obchodník postupuje podle odstavce 5, je povinen stanovit základ daně podle odstavce 3. Pořizovací cena pro výpočet přirážky při dovozu zboží podle odstavce 5 písm. a) se stanoví jako součet základu daně při dovozu tohoto zboží a daně vyměřené při dovozu zboží.

(7) Postup podle odstavce 5 je obchodník povinen oznámit správci daně. Obchodník je povinen postupovat podle zvláštního režimu nejméně dva následující po sobě jdoucí kalendářní roky ode dne oznámení.

(8) Pokud při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti jsou splněny podmínky pro osvobození vývozu zboží podle § 66, je dodání tohoto zboží, jestliže je předmětem zvláštního režimu, také osvobozeno od daně.

(9) Plátce nemá nárok na odpočet daně z přirážky, kterou je povinen zaplatit v prodejní ceně zboží, které mu bylo dodáno obchodníkem, pokud je dodání tohoto zboží předmětem zvláštního režimu.

(10) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nemá nárok na odpočet daně

a) u uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl,

b) u uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce,

c) u uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla uplatněna snížená sazba daně.

(11) Pokud se použije zvláštní režim při dodání zboží do jiného členského státu, nepoužije se § 8 a 64. Zvláštní režim nelze použít při dodání nového dopravního prostředku z tuzemska do jiného členského státu. Zvláštní režim nelze také použít při dodání zboží, pokud byl při jeho pořízení uplatněn nárok na odpočet daně.

(12) Pokud obchodník uplatňuje daň a současně používá zvláštní režim, je povinen vést v evidenci pro daňové účely samostatně plnění podle jednotlivých způsobů uplatňování daně.

(13) Obchodník při dodání zboží, které je předmětem zvláštního režimu, nesmí samostatně uvést na daňovém dokladu daň týkající se přirážky, pokud zákon nestanoví jinak.

(14) Pokud obchodník uplatňuje daň při

a) dodání uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, které sám dovezl, má nárok na odpočet daně při dovozu tohoto zboží,

b) dodání uměleckého díla, které mu dodal zhotovitel díla nebo jeho právní nástupce, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla,

c) dodání uměleckého díla, které mu dodal jiný plátce nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, kteří nejsou obchodníky, u kterého byla uplatněna daň, má nárok na odpočet daně u dodaného uměleckého díla, přičemž může uplatnit nárok na odpočet daně u tohoto zboží nejdříve ve zdaňovacím období, ve kterém je povinen přiznat daň.

Plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu a nejsou prokazatelně schopni vykazovat daň na výstupu na základě kontrolovatelné denní evidence tržeb, mohou požádat příslušného správce daně o stanovení individuálního způsobu stanovení daňové povinnosti. Správce daně je povinen stanovit plátci na základě konkrétních podmínek vedení záznamní povinnosti ve smyslu § 100 a zvláštního právního předpisu62) individuální způsob stanovení daňové povinnosti. Správce daně zároveň určí plátci i dobu, na kterou se tato výjimka vztahuje.

(1) Investičním zlatem se rozumí

a) zlato ve tvaru uzančních slitků zpracovaných v certifikované afinerii, ve tvaru cihly, s vlastním číslem a s označením výrobce, ryzosti a hmotnosti, o hmotnosti připouštěné na trhy zlata a ryzosti nejméně 995 tisícin,

b) zlaté mince, které

1. mají ryzost nejméně 900 tisícin,

2. byly vyraženy po roce 1800,

3. jsou nebo byly v zemi svého původu zákonným platidlem a

4. jsou obvykle prodávány za cenu, která nepřevyšuje volnou tržní hodnotu jejich zlatého obsahu o více než 80 %.

(2) Česká národní banka uveřejní ve Věstníku České národní banky seznam zlatých mincí, které splňují podmínky podle odstavce 1 písm. b).

(3) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozeno dodání investičního zlata v tuzemsku, pořízení z jiného členského státu a jeho dovoz. Osvobození od daně bez nároku na odpočet daně se vztahuje i na

a) investiční zlato s osvědčením pro fyzicky alokované a nealokované zlato,

b) investiční zlato obchodované na zlatých účtech, a to zejména úvěry a swapy zakládající k investičnímu zlatu vlastnické právo nebo právní nárok, nebo

c) termínované obchody s investičním zlatem, včetně futures a forwardů, které zahrnují převod vlastnického práva nebo právního nároku k investičnímu zlatu.

(4) Od daně bez nároku na odpočet daně je osvobozena služba osobou, která jedná jménem a na účet jiné osoby, která spočívá v zajištění dodání zlata.

(5) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, se může rozhodnout, že uplatní daň u dodání investičního zlata, které by bylo osvobozeno podle odstavce 3, jinému plátci nebo osobě registrované k dani v jiném členském státě.

(6) U zprostředkovatelské služby, která spočívá v obstarání dodání investičního zlata podle odstavce 4, může být uplatněna daň, pokud plátce při dodání investičního zlata uplatnil daň podle odstavce 5.

(7) Plátce, který dodává investiční zlato osvobozené od daně, má nárok na odpočet daně v plné výši

a) při nakoupení investičního zlata, u něhož byla uplatněna daň podle odstavce 5,

b) při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zlata, které není investičním zlatem, a které následně plátce nebo jím zmocněná třetí osoba přemění na investiční zlato, nebo

c) při nakoupení služby, spočívající ve změně formy, hmotnosti nebo ryzosti zlata, včetně investičního zlata.

(8) Plátce, který investiční zlato vyrobí nebo zlato přemění na investiční zlato, má nárok na odpočet daně v plné výši při nakoupení, pořízení z jiného členského státu nebo dovozu zboží nebo služby, přímo související s výrobou investičního zlata nebo přeměnou zlata na investiční zlato.

(1) Za zlato se pro účely tohoto ustanovení považuje

a) zlato o ryzosti 333 tisícin nebo vyšší, s výjimkou investičního zlata, v podobě neopracované, zejména slitku, cihly, prutu, valounu, zrna, granule, granálie, lístku, drátu, prášku, zlomků, smetků nebo odpadu,

b) investiční zlato při dodání podle § 92 odst. 5.

(2) Při dodání zlata s místem plnění v tuzemsku plátcem jinému plátci, osobě registrované k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osobě povinné k dani s výjimkou vývozu a dodání zlata do jiného členského státu, jsou povinny přiznat daň osoby, kterým je zlato dodáno.

(3) Plátce, který dodává zlato osobám podle odstavce 2, je povinen správci daně oznámit první dodání zlata každé osobě nejpozději do dne prvního dodání této osobě.

(4) Plátce, který dodává zlato osobám podle odstavce 2, je povinen vystavit daňový doklad nejpozději do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění.

(5) Daňový doklad musí obsahovat

a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který dodává zlato,

b) daňové identifikační číslo plátce, který dodává zlato,

c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo název, sídlo nebo místo podnikání osoby, které je zlato dodáno,

d) daňové identifikační číslo plátce, kterému je zlato dodáno,

e) evidenční číslo daňového dokladu,

f) rozsah a předmět plnění včetně váhy a ryzosti zlata,

g) datum vystavení daňového dokladu,

h) datum uskutečnění plnění,

i) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně,

j) základ daně,

k) sazbu daně,

l) sdělení, že výši daně je povinna doplnit a přiznat osoba, které je zlato dodáno.

(6) Osoby podle odstavce 2, kterým je zlato dodáno, jsou povinny doplnit na obdrženém daňovém dokladu výši daně uvedenou způsobem podle § 28 odst. 2 písm. l). Za správnost vypočtené daně odpovídají tyto osoby.

(7) Osoby podle odstavce 2, kterým je zlato dodáno, jsou povinny přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění.

(8) Zvláštní režim se nepoužije při dodání zlata České národní bance.

(1) Při správě daně a při řízení o věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle právního předpisu upravujícího správu daní59), pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Při správě daně celními orgány při dovozu a vývozu zboží se postupuje podle právních předpisů upravujících správu cla.

(1) Místní příslušnost správce daně u skupiny se řídí místem sídla, místem podnikání nebo provozovny jejího zastupujícího člena.

(2) Pro osobu povinnou k dani, která nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu, s výjimkou osoby evidované podle § 88, je místně příslušným správcem daně Finanční úřad pro Prahu 1.

(3) Pro osobu povinnou k dani, která se stane plátcem podle § 94 odst. 20, je místně příslušným správcem daně finanční úřad místně příslušný její části, která je součástí skupiny.

(1) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, jejíž obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců přesáhne částku uvedenou v § 6, se stává plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém překročila stanovený obrat, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve. Nesplní-li registrační povinnost podle § 95 odst. 1, stává se plátcem datem účinnosti registrace uvedeným na rozhodnutí o registraci.

(2) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která

a) uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, jejíž obrat dosahovaný samostatně mimo sdružení v součtu s obratem dosahovaným společně všemi účastníky sdružení v rámci sdružení překročí obrat stanovený v § 6, se stává plátcem od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl obrat překročen, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve; nesplní-li registrační povinnost podle § 95 odst. 2, stává se plátcem datem účinnosti registrace uvedeným na rozhodnutí o registraci,

b) uskutečňuje zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně společně s jinými osobami povinnými k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, stává se plátcem dnem nabytí účinnosti rozhodnutí o registraci toho účastníka sdružení, který se stal plátcem jako první, nestane-li se podle tohoto zákona plátcem dříve,

c) uzavře smlouvu o sdružení10) nebo jinou obdobnou smlouvu s plátcem ke společnému uskutečňování zdanitelných plnění nebo plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně, stává se plátcem dnem uzavření této smlouvy.

(3) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která nabývá majetek pro účely uskutečňování ekonomických činností na základě rozhodnutí o privatizaci podle zvláštního právního předpisu63), a osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která nabývá majetek od plátce na základě smlouvy o prodeji podniku nebo vkladem podniku nebo části podniku, tvořící organizační složku podniku, se stává plátcem dnem nabytí majetku.

(4) Osoby povinné k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, nebo v jiném členském státě, na které při přeměně společnosti nebo družstva podle zvláštního právního předpisu64) přechází nebo je převáděno jmění zanikající společnosti nebo družstva, pokud zanikající společnost nebo družstvo byly plátcem, se stávají plátci dnem zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu podle zvláštního právního předpisu64) nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní právní poměry a právní postavení jejích společníků, nepřestává být plátcem.

(5) Osoba povinná k dani, která jako osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnosti, se stává plátcem ke dni následujícímu po dni úmrtí plátce. Při ukončení dědického řízení se dědic, kterému je majetek vydáván a který pokračuje po zemřelém plátci v živnosti, stává plátcem ke dni následujícímu po dni vydání majetku.

(6) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která pořizuje zboží z jiného členského státu v tuzemsku, se stává plátcem dnem, kdy hodnota pořízeného zboží bez daně v běžném kalendářním roce převýší částku 326 000 Kč. Do celkové hodnoty pořízeného zboží se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň z pořízeného zboží, jehož hodnotou překročí uvedenou částku.

(7) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která pořizuje v tuzemsku z jiného členského státu nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, se stává plátcem dnem prvního pořízení tohoto zboží.

(8) Osoba povinná k dani, které je poskytnuta služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku podle § 108 odst. 2, se stává plátcem dnem poskytnutí této služby. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze služby poskytnuté tento den.

(9) Osoba povinná k dani, které je poskytnuta služba s místem plnění v tuzemsku podle § 10 až 10d a § 10j osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku podle § 108 odst. 2, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze služby poskytnuté tento den.

(10) Osoba povinná k dani, které je dodáno zboží s montáží nebo instalací podle § 7 odst. 3 nebo dodán plyn nebo elektřina podle § 7a odst. 1 nebo 3, s místem plnění v tuzemsku, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku podle § 108 odst. 2, se stává plátcem dnem dodání zboží. Plátce je povinen přiznat a zaplatit daň již ze zboží dodaného v tento den.

(11) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb, pokud povinnost přiznat a zaplatit daň vzniká příjemci služby.

(12) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která poskytuje služby s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou služeb osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, a to prostřednictvím své provozovny umístěné mimo tuzemsko, se stává plátcem dnem poskytnutí těchto služeb.

(13) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, které uskuteční zdanitelné plnění s místem plnění v tuzemsku mimo dovozu zboží, se stávají plátcem dnem uskutečnění tohoto plnění, pokud jsou osobou povinnou přiznat a zaplatit daň. Pokud tyto osoby uskuteční plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou plnění podle § 69, stávají se plátcem dnem prvního uskutečnění tohoto plnění.

(14) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo ani místo podnikání v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, které založí v tuzemsku provozovnu, se stávají plátcem dnem vzniku provozovny, s výjimkou, kdy tyto osoby uskutečňují prostřednictvím provozovny v tuzemsku pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.

(15) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, pokud pořizují zboží z jiného členského státu v tuzemsku, včetně nového dopravního prostředku a zboží, které je předmětem spotřební daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci třístranného obchodu podle § 17, se stávají plátcem dnem prvního pořízení zboží.

(16) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoba povinná k dani, kterým je dodáno zlato podle § 92a, s místem plnění v tuzemsku, se stávají plátcem dnem uskutečnění dodání tohoto zlata.

(17) Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozovny, prostřednictvím které tato osoba uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a která uskutečňuje zasílání zboží podle § 18 do tuzemska, které v běžném kalendářním roce přesáhne částku 1 140 000 Kč, se stává plátcem dnem, ve kterém byla tato částka překročena. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozovny, prostřednictvím které tato osoba uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, a která uskutečňuje zasílání zboží, které je předmětem spotřební daně, podle § 18 do tuzemska, se stává plátcem dnem prvního dodání tohoto zboží.

(18) Osoba povinná k dani, která dobrovolně podá přihlášku k registraci podle § 95 odst. 7 nebo 8, se stává plátcem datem účinnosti registrace uvedeným na rozhodnutí o registraci.

(19) Osoba identifikovaná k dani podle § 96, která začne uskutečňovat ekonomickou činnost, se stává plátcem dnem zahájení ekonomické činnosti.

(20) Osoba povinná k dani, která je členem skupiny, a v rozsahu, v jakém se její část nestala součástí skupiny podle § 5a uskuteční zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, s výjimkou dovozu zboží nebo plnění podle § 69, s místem plnění v tuzemsku svou částí umístěnou mimo tuzemsko, se stává plátcem dnem uskutečnění tohoto plnění, pokud je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň.

(1) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 1, jejíž obrat překročil částku uvedenou v § 6, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený limit.

(2) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem

a) podle § 94 odst. 2 písm. a), je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém překročila stanovený limit,

b) podle § 94 odst. 2 písm. b), je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, kdy se o registraci jiného účastníka dozvěděla, nebo

c) podle § 94 odst. 2 písm. c), je povinna předložit přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne uzavření smlouvy,

a je povinna o svém podání přihlášky k registraci informovat ostatní účastníky sdružení.

(3) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 3, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne nabytí majetku.

(4) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 4, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Právnická osoba, která je plátcem, a při změně právní formy nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, je povinna do 15 dnů ode dne zápisu změny právní formy do obchodního rejstříku oznámit změnu správci daně, který ji vyznačí na rozhodnutí o registraci.

(5) Osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, která pokračuje po zemřelém plátci v živnosti a není plátcem, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne úmrtí plátce, pokud při zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce nepostupovala podle § 74 odst. 6. Při ukončení dědického řízení je dědic, kterému je vydáván majetek zemřelého plátce, který pokračuje po zemřelém plátci v živnosti a není plátcem, povinen podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne vydání majetku, pokud neuplatnil postup podle § 74 odst. 6. Obdobně se postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal podle zvláštního právního předpisu66).

(6) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, osoba registrovaná k dani v jiném členském státě nebo zahraniční osoba povinná k dani, které se stávají plátcem podle § 94 odst. 6 až 17, jsou povinny podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stanou plátcem.

(7) Osoba povinná k dani se sídlem nebo místem podnikání v tuzemsku, která je osvobozena od uplatňování daně podle § 6, je oprávněna podat přihlášku k registraci kdykoliv.

(8) Osoba povinná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku, nebo zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, s výjimkou provozoven, prostřednictvím kterých tyto osoby uskutečňují pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, které budou uskutečňovat v tuzemsku plnění s nárokem na odpočet daně, jsou oprávněny podat přihlášku k registraci nejpozději ke dni prvního uskutečnění tohoto plnění.

(9) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 19, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne zahájení ekonomické činnosti.

(10) Osoba povinná k dani se sídlem, místem podnikání nebo provozovnou v tuzemsku, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně, je osvobozena od povinnosti registrovat se jako plátce a není oprávněna podat přihlášku k registraci. Pokud tato osoba začne uskutečňovat zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně, je povinna podat přihlášku k registraci podle odstavce 1, pokud její celkový obrat přesáhne limit stanovený v § 6 odst. 1. Jestliže se osoba povinná k dani rozhodne uplatňovat daň u nájmu pozemků, staveb, bytů a nebytových prostor podle § 56, může podat přihlášku k registraci kdykoliv.

(11) Osoba povinná k dani, která se stává plátcem podle § 94 odst. 20, je povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stane plátcem.

(12) Ministerstvo financí a správce daně mohou zpřístupnit údaje z registru plátců daně; těmito údaji jsou daňové identifikační číslo, obchodní firma nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu a sídlo nebo místo podnikání plátce daně.

(1) V přihlášce k registraci skupiny určí spojené osoby, které budou členy skupiny, osobu, která bude zastupujícím členem skupiny. Přihlášku k registraci podá osoba určená za zastupujícího člena skupiny u správce daně místně příslušného podle § 93a.

(2) Skupina se stává plátcem od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud je přihláška k registraci skupiny podána nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud je přihláška podána po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se skupina plátcem od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání přihlášky k registraci.

(3) Plátce se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od 1. ledna následujícího kalendářního roku, pokud skupina podá s jeho souhlasem žádost o přistoupení plátce do skupiny nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud skupina podá žádost po 31. říjnu běžného kalendářního roku, stává se tento plátce členem skupiny od 1. ledna druhého kalendářního roku následujícího po podání žádosti.

(4) Osoba, která není plátcem, se při splnění podmínek stanovených v § 5a stává členem skupiny od prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém skupina podá s jejím souhlasem žádost o přistoupení osoby do skupiny.

(5) Člen skupiny se stává plátcem následujícím dnem po dni zrušení registrace skupiny nebo následujícím dnem po dni zániku jeho členství ve skupině.

(6) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění, se stává členem skupiny od prvního dne následujícího po dni jeho zániku, pokud není v okamžiku zániku člena skupiny samostatnou osobou povinnou k dani.

(7) Osoba, na kterou při přeměně členů více skupin, kteří při přeměně zanikají, přechází nebo je převáděno jejich jmění, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku členů skupin, pokud není v okamžiku jejich zániku samostatnou osobou povinnou k dani. Přihlášku k registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku.

(8) Osoba, na kterou při přeměně člena skupiny, který při přeměně zaniká, přechází nebo je převáděno jeho jmění a která je v okamžiku zániku člena skupiny osobou povinnou k dani, se stává plátcem od prvního dne následujícího po dni zániku člena skupiny. Přihlášku k registraci je povinna podat do 15 dnů ode dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku.

(9) V případě přistoupení osoby povinné k dani jako člena do skupiny podle odstavce 4 je skupina oprávněna uplatnit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 1 a 2. Nárok na odpočet daně se uplatní v daňovém přiznání za první zdaňovací období po dni přistoupení tohoto člena.

(1) Právnická osoba nepovinná k dani, která pořizuje zboží z jiného členského státu v tuzemsku a celková hodnota pořízeného zboží bez daně v běžném kalendářním roce překročí částku 326 000 Kč, se stává osobou identifikovanou k dani dnem, ve kterém byla tato částka překročena. Do celkové hodnoty pořízeného zboží se nezapočítává hodnota nového dopravního prostředku a hodnota zboží, které je předmětem spotřební daně.

(2) Právnická osoba nepovinná k dani, která v tuzemsku pořizuje z jiného členského státu nový dopravní prostředek nebo zboží, které je předmětem spotřební daně, se stává osobou identifikovanou k dani dnem prvního dodání tohoto zboží.

(3) Právnická osoba nepovinná k dani, která v tuzemsku pořizuje zboží z jiného členského státu, která podá přihlášku k registraci, i když hodnota pořízeného zboží nepřekročí částku uvedenou v odstavci 1, se stává osobou identifikovanou k dani k datu účinnosti registrace uvedenému na rozhodnutí o registraci.

(1) Osoba identifikovaná k dani je povinna předložit místně příslušnému správci daně přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne překročení částky 326 000 Kč. Pořizuje-li z jiného členského státu nový dopravní prostředek a zboží podléhající spotřební dani, je povinna předložit přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne prvního pořízení tohoto zboží.

(2) Právnická osoba nepovinná k dani, která pořizuje zboží od osoby registrované k dani v jiném členském státě, je oprávněna předložit místně příslušnému správci daně přihlášku k registraci kdykoliv.

(1) Nesplní-li osoba povinná k dani povinnost se registrovat podle § 95 odst. 1 nebo podle § 95 odst. 2 písm. a), je povinna uhradit správci daně částku ve výši 10 % z celkového souhrnu úplat, které jí náleží za zdanitelná plnění jako náhradu za daň ze zdanitelných plnění, která uskutečnila bez daně, a z hodnoty zboží, které pořídila z jiného členského státu neoprávněně bez daně. Celková částka se počítá od data, kdy se osoba povinná k dani měla stát plátcem, až do data, kdy se stala plátcem na základě rozhodnutí správce daně. Náhradu však nelze takto stanovit z úplat za plnění uskutečněná v kalendářních měsících, za které by nebylo možné stanovit daňovou povinnost z důvodu uplynutí lhůty pro vyměření.

(2) Rozhodnutí o uložení náhrady musí být odůvodněno a včas podané odvolání má odkladné účinky. Platba uvedené částky se považuje za příjem daně podle tohoto zákona.

(1) Zdaňovacím obdobím je kalendářní čtvrtletí, pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok nedosáhl 10 000 000 Kč.

(2) Pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok dosáhl 10 000 000 Kč, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc.

(3) Plátce, jehož zdaňovacím obdobím je podle odstavce 1 kalendářní čtvrtletí a jehož obrat za předcházející kalendářní rok dosáhl částky alespoň 2 000 000 Kč, je oprávněn si zvolit za zdaňovací období kalendářní měsíc, pokud tuto změnu oznámí správci daně nejpozději do 31. ledna příslušného roku.

(4) Zdaňovací období plátce, který podniká společně s jinými plátci na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, se stanoví ze součtu obratu dosaženého všemi účastníky v rámci sdružení a obratu plátce dosaženého mimo sdružení.

(5) Při přeměně společnosti fúzí se zdaňovací období zúčastněných společností nebo družstev stanoví ze součtu obratů zúčastněných společností nebo družstev. Při přeměně společnosti nebo družstva rozdělením se zdaňovací období nově založených nástupnických společností nebo družstev, popřípadě nástupnických společností nebo družstev při rozdělení sloučením stanoví tak, že se přiřadí ke každé nástupnické společnosti obrat zanikající společnosti nebo družstva v poměru, v jakém na ně bylo převedeno jmění ze zanikající společnosti nebo družstva. Při převodu jmění na společníka se zdaňovací období stanoví z obratu společnosti, která se zrušuje bez likvidace, a obratu společníka.

(6) Pokud není znám obrat za předcházející kalendářní rok, stanoví se zdaňovací období podle odstavce 1 nebo 2 z předpokládaného ročního obratu v běžném roce.

(7) Prvním zdaňovacím obdobím plátce je kalendářní čtvrtletí nebo kalendářní měsíc, ve kterém se osoba povinná k dani stala plátcem.

(8) Změnu zdaňovacího období podle odstavce 3 ze čtvrtletního na měsíční anebo z měsíčního na čtvrtletní je možné provést od počátku kalendářního roku, pokud ji plátce do 31. ledna toho roku oznámí správci daně. Nedojde-li ke změně zdaňovacího období podle odstavce 1 nebo 2, a to dosažením nebo překročením obratu ve výši 10 000 000 Kč nebo nedosažením obratu ve výši 2 000 000 Kč za předcházející kalendářní rok, zdaňovací období plátce se v následujícím roce nemění, dokud plátce neoznámí změnu podle odstavce 3.

(9) Zdaňovacím obdobím pro osobu identifikovanou k dani je kalendářní čtvrtletí.

(10) Zdaňovacím obdobím plátce, který nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu, je kalendářní čtvrtletí.

(11) Při rozhodnutí o úpadku končí probíhající zdaňovací období dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku. Následující zdaňovací období plátce začíná dnem nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku a končí posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém nabylo účinnosti rozhodnutí o úpadku. Pro období po dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, ve kterém probíhá insolvenční řízení, je zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc. Dojde-li k ukončení insolvenčního řízení, končí zdaňovací období dnem, kdy došlo k ukončení insolvenčního řízení, a následující zdaňovací období začíná dnem následujícím po dni, ve kterém došlo k ukončení insolvenčního řízení. Po ukončení insolvenčního řízení je do konce kalendářního roku zdaňovacím obdobím plátce kalendářní měsíc a pro následující kalendářní rok se určí zdaňovací období podle odstavců 1 až 3.

(12) Zdaňovacím obdobím skupiny je kalendářní měsíc.

(1) Plátce je povinen vést v evidenci pro účely daně veškeré údaje vztahující se k jeho daňové povinnosti, zejména údaje potřebné pro správné stanovení daňové povinnosti. Plátce je povinen vést evidenci v takovém členění, aby sestavil daňové přiznání, a jestliže uskutečnil dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani, aby sestavil souhrnné hlášení.

(2) Plátce je povinen vést také evidenci uskutečněných plnění, která jsou osvobozená od daně nebo nejsou předmětem daně. Plátce, který nemá povinnost vést účetnictví nebo účetnictví nevede dobrovolně, je povinen vést evidenci obchodního majetku.

(3) Plátci, kteří podnikají společně na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy, jsou povinni vést evidenci pro účely daně podle odstavců 1 a 2 za činnost, pro kterou se sdružili, odděleně. Evidenci vede určený účastník sdružení, který za sdružení plní všechny povinnosti a uplatňuje práva vyplývající z tohoto zákona pro ostatní jednotlivé účastníky.

(4) Plátce, který pořizuje zboží z jiného členského státu, a osoba identifikovaná k dani jsou povinni vést evidenci o hodnotě pořízeného zboží v členění na pořízení zboží z jednotlivých členských států.

(5) Člen skupiny je povinen vést evidenci plnění, která uskutečnil pro ostatní členy skupiny.

(1) Plátce je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období podat daňové přiznání na tiskopisu předepsaném Ministerstvem financí, a to i v případě, že mu nevznikla daňová povinnost, pokud zákon nestanoví jinak. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání, s výjimkou daně vyměřované v souvislosti s dovozem zboží podle § 2066a), u kterého je splatnost daně stanovena celními předpisy.

(2) Lhůta pro podání daňového přiznání za zdaňovací období končící dnem, který předchází dni nabytí účinnosti rozhodnutí o úpadku, je 30 dnů od skončení zdaňovacího období. Za zdaňovací období v době probíhajícího insolvenčního řízení, včetně zdaňovacího období končícího dnem, kdy došlo k ukončení insolvenčního řízení, je lhůta pro podání daňového přiznání 25 dnů od skončení zdaňovacího období.

(3) Plátce, který jako osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnosti, je povinen podat za zemřelého daňové přiznání ke dni úmrtí do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém došlo k úmrtí plátce. Při ukončení dědického řízení, kdy je majetek vydáván dědici, je osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu, která pokračovala po zemřelém plátci v živnosti, povinna podat poslední daňové přiznání ke dni ukončení dědického řízení. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

(4) Zanikne-li společnost nebo družstvo zrušením bez likvidace, je daňové přiznání za část zdaňovacího období ke dni předcházejícímu dni zániku plátce povinen podat právní nástupce plátce, a to s uvedením, že je podává za zaniklého plátce.

(5) Plátce, který jako určený účastník sdružení10) vede evidenci pro daňové účely za sdružení podle § 100 odst. 3, je povinen uvést ve svém daňovém přiznání zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své činnosti a zdanitelná plnění a daňovou povinnost z činnosti celého sdružení. Ostatní účastníci sdružení v daňovém přiznání uvádějí pouze zdanitelná plnění a daňovou povinnost ze své vlastní činnosti.

(6) Osoba identifikovaná k dani je povinna do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém jí vznikla daňová povinnost, podat daňové přiznání. Daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

(7) Plátce, který nemá v tuzemsku sídlo, místo podnikání ani provozovnu, je povinen do 25 dnů po skončení zdaňovacího období, ve kterém mu vznikla daňová povinnost nebo povinnost přiznat plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, podat daňové přiznání. Vlastní daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

(8) Osoba, která není plátcem, které vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň podle § 108 odst. 1 písm. k), je povinna podat daňové přiznání do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém vystavila doklad, na kterém uvedla daň. Daňová povinnost je splatná ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

(1) Plátce je povinen podat souhrnné hlášení, pokud uskutečnil

a) dodání zboží do jiného členského státu osobě registrované k dani v jiném členském státě,

b) přemístění obchodního majetku do jiného členského státu,

c) dodání zboží kupujícímu při zjednodušeném postupu v třístranném obchodu podle § 17, pokud je plátce prostřední osobou v tomto obchodu, nebo

d) poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou služeb osvobozených od daně, pokud je povinen přiznat a zaplatit daň příjemce služby.

(2) Souhrnné hlášení se podává formou datové zprávy, která je opatřena uznávaným elektronickým podpisem, nebo která je odeslána prostřednictvím datové schránky, vždy ve formátu, struktuře a s údaji stanovenými správcem daně. Údaje o hodnotě dodaného zboží nebo poskytnuté službě se uvádějí v české měně.

(3) Souhrnné hlášení za sdružení10) podává určený účastník sdružení, který podává daňové přiznání za sdružení.

(4) Souhrnné hlášení podává plátce za každý kalendářní měsíc do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce.

(5) Pokud plátce uskutečňuje pouze plnění podle odstavce 1 písm. d), podává souhrnné hlášení současně s daňovým přiznáním ve lhůtě pro podání daňového přiznání.

(6) Pokud plátce podle odstavce 5 podává souhrnné hlášení za každé kalendářní čtvrtletí a v průběhu kalendářního čtvrtletí uskuteční plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), vzniká plátci povinnost v tomto kalendářním čtvrtletí za měsíce, které předcházejí kalendářnímu měsíci, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c), povinnost podat souhrnné hlášení za každý kalendářní měsíc tohoto kalendářního čtvrtletí, a to do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém došlo k uskutečnění plnění podle odstavce 1 písm. a) až c). Tento plátce dále podává souhrnné hlášení podle odstavce 4, a to za každý kalendářní měsíc do konce kalendářního roku, ve kterém uskutečnil plnění podle odstavce 1 písm. a) až c).

(7) Pokud plátce, který podal souhrnné hlášení, zjistí, že uvedl chybné údaje, je povinen do 15 dnů od data zjištění chybných údajů podat následné souhrnné hlášení formou datové zprávy, která je opatřena uznávaným elektronickým podpisem, nebo která je odeslána prostřednictvím datové schránky, vždy ve formátu, struktuře a s údaji stanovenými správcem daně.

(8) Správce daně údaje v souhrnném hlášení, popřípadě v následném souhrnném hlášení posoudí, případně prověří a využije při stanovení daňové povinnosti. Obdobný postup uplatní ohledně údajů, které správce daně obdrží v rámci mezinárodní spolupráce.

zrušen

(1) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a nesnížil tím v tomto zdaňovacím období daňovou povinnost, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří.

(2) Pokud plátce uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za jiné zdaňovací období, než do kterého příslušely, a snížil tím v tomto zdaňovacím období daňovou povinnost, správce daně daň za zdaňovací období, ve kterém měla být uplatněna, dodatečně nevyměří, ale uplatní úrok z prodlení podle zákona upravujícího správu daní68) z částky daně uvedené v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období za každý den krácení státního rozpočtu. Úrok z prodlení je splatný ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení platebního výměru.

(3) Postup podle odstavce 1 nebo 2 se neuplatní, pokud plátce, který byl povinen krátit odpočet daně podle § 72 odst. 4 ve zdaňovacím období, do kterého skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti příslušely, uvedl skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti v daňovém přiznání za nesprávné zdaňovací období a zdaňovací období, do kterého příslušely, bylo v jiném kalendářním roce.

(4) Pro osobu identifikovanou k dani platí odstavce 1 a 2 obdobně.

(1) Vznikne-li v důsledku vyměření nadměrného odpočtu vratitelný přeplatek69), vrátí se plátci bez žádosti do 30 dnů od vyměření nadměrného odpočtu. Tento postup se neuplatní, pokud vznikne vratitelný přeplatek změnou daňové povinnosti na základě dodatečného vyměření, a postupuje se podle zvláštního právního předpisu69).

(2) Přeplatek skupiny vzniklý v důsledku vyměření nebo dodatečného vyměření se stává vratitelným, pokud skupina a kterýkoli člen skupiny nemá daňový nedoplatek. Přeplatek skupiny se použije na úhradu případného daňové nedoplatku skupiny nebo kteréhokoli člena skupiny.

(3) Pokud vznikne v důsledku neoprávněného uplatnění odpočtu daně daňový nedoplatek, podléhá tento úroku z prodlení podle zákona upravujícího správu daní68) od počátku běhu lhůty podle odstavce 1. Úrok z prodlení se neuplatní do doby vrácení nadměrného odpočtu.

(4) Za den vzniku vratitelného přeplatku se považuje den vyměření a vratitelný přeplatek se vrátí, pokud činí více než 100 Kč.

(1) O zrušení registrace může plátce, s výjimkou plátce podle § 94 odst. 14, požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti registrace uvedeného na rozhodnutí o registraci, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližších předcházejících 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku 1 000 000 Kč a pokud celková hodnota zboží pořízeného z jiného členského státu nepřekročila v běžném kalendářním roce částku 326 000 Kč a tato hodnota nebyla překročena ani v roce minulém, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Plátci podnikající na základě smlouvy o sdružení10) nebo jiné obdobné smlouvy mohou požádat o zrušení registrace jednotlivě pouze při vystoupení nebo vyloučení ze sdružení za podmínek uvedených v odstavci 1, nebo pokud přestanou být osobou povinnou k dani, a to po vypořádání majetku. Při rozpuštění sdružení mohou požádat všichni účastníci sdružení o zrušení registrace po vypořádání majetku ve sdružení. Obratem účastníka sdružení je pro účely zrušení registrace součet jeho obratu za plnění uskutečňovaná mimo sdružení a podílu obratu sdružení připadajícího na něho ze sdružení. Podíl obratu připadajícího na účastníka sdružení se stanoví podle smlouvy, jinak rovným dílem.

(3) Plátce podle § 94 odst. 3, 4 a 5 však může požádat o zrušení registrace nejdříve po uplynutí tří měsíců ode dne, kdy se stal plátcem, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližší předcházející tři po sobě jdoucí kalendářní měsíce částku 250 000 Kč.

(4) Pokud plátce žádá o zrušení registrace, je povinen prokázat, že existují důvody pro zrušení registrace uvedené v odstavci 1.

(5) Pokud dojde ke zrušení registrace v důsledku úmrtí plátce, je jeho právní nástupce povinen postupovat podle § 74 odst. 6. To neplatí, pokud osoba oprávněná podle zvláštního právního předpisu pokračuje po zemřelém plátci v živnosti a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne úmrtí plátce. Ke dni vydání majetku dědici, popřípadě správci dědictví, který nepokračuje v živnosti po zemřelém plátci, je osoba oprávněná, která pokračovala po zemřelém plátci v živnosti, povinna postupovat u vydaného majetku podle § 74 odst. 6. Tato povinnost se nevztahuje na případ, kdy je majetek vydán dědici, který pokračuje v živnosti a současně je plátcem nebo předloží přihlášku k registraci plátce do 15 dnů ode dne vydání majetku. Obdobně se postupuje v případě úmrtí plátce, který podnikal podle zvláštního právního předpisu66).

(6) Zrušení společnosti nebo družstva bez likvidace se nepovažuje za zrušení s povinností snížit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 6, pokud jsou všechny zúčastněné společnosti nebo družstva plátci. Obdobně se postupuje i v případě, kdy fyzická osoba, která je plátcem, ukončí podnikatelskou činnost tím způsobem, že celý svůj obchodní majetek vloží do právnické osoby, která bezprostředně v činnosti pokračuje a jejíž je jediným zakladatelem, nebo v případě, kdy dojde ke zrušení registrace právnické osoby, která je plátcem a byla založená jedinou fyzickou osobou a v činnosti zaniklé právnické osoby pokračuje tato fyzická osoba jako podnikatel, anebo v případě, kdy dojde k přeměně, sloučení, splynutí nebo rozdělení státního podniku nebo osoby, která nebyla založena nebo zřízena za účelem podnikání, jestliže jsou plátci.

(7) Správce daně je však oprávněn zrušit registraci plátce, pokud

a) plátce neuskutečnil bez oznámení důvodu správci daně po dobu dvanácti po sobě následujících měsíců plnění,

b) plátce neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona, nebo

c) plátce přestane být osobou povinnou k dani.

(8) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 7 má odkladný účinek a účinnost zrušení registrace nastává dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení registrace.

(9) Správce daně je oprávněn zrušit registraci plátce, který nemá v tuzemsku sídlo ani místo podnikání, pokud tento plátce v předcházejícím kalendářním roce neuskutečnil v tuzemsku zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně.

(1) Správce daně zruší registraci skupiny k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina podá žádost o zrušení registrace nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud žádost skupina podá po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně registraci skupiny k 31. prosinci následujícího kalendářního roku.

(2) Správce daně zruší členství osoby ve skupině k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina podá žádost o vystoupení člena ze skupiny nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud žádost skupina podá po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně členství osoby ve skupině k 31. prosinci následujícího kalendářního roku.

(3) Dnem účinnosti rozhodnutí o úpadku člena skupiny zaniká jeho členství ve skupině.

(4) Žádost o vystoupení člena ze skupiny, který přistoupil do skupiny podle § 95a odst. 4, může skupina podat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data, kdy se stal členem skupiny.

(5) Pokud skupina nesplňuje podmínky stanovené v § 5a, je povinna oznámit tuto skutečnost správci daně do 15 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Správce daně zruší registraci skupiny k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina oznámí, že nesplňuje podmínky stanovené v § 5a nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud tuto skutečnost skupina oznámí po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně registraci skupiny k 31. prosinci následujícího kalendářního roku.

(6) Pokud člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství stanovené v § 5a, je skupina povinna oznámit tuto skutečnost do 15 dnů ode dne, kdy tato skutečnost nastala. Správce daně zruší členství osoby ve skupině k 31. prosinci běžného kalendářního roku, pokud skupina oznámí, že člen skupiny nesplňuje podmínky pro členství stanovené v § 5a nejpozději do 31. října běžného kalendářního roku. Pokud tuto skutečnost skupina oznámí po 31. říjnu běžného kalendářního roku, zruší správce daně členství osoby ve skupině k 31. prosinci následujícího kalendářního roku.

(7) Správce daně je oprávněn zrušit registraci skupiny k 31. prosinci kalendářního roku, pokud skupina neplní své povinnosti vyplývající z tohoto zákona.

(8) Správce daně zruší registraci plátce ke dni předcházejícímu dni vzniku jeho členství ve skupině.

(9) Zrušení registrace podle tohoto ustanovení a zrušení členství osoby ve skupině se nepovažují za zrušení registrace s povinností snížit nárok na odpočet daně podle § 74 odst. 6.

(1) Osoba identifikovaná k dani může po uplynutí 2 kalendářních roků od data účinnosti registrace uvedeného na účinnosti rozhodnutí o registraci počítaných od konce kalendářního roku, v němž rozhodnutí o registraci nabylo účinnosti, požádat o zrušení registrace, pokud hodnota pořízeného zboží v běžném roce nepřekročila částku 326 000 Kč bez daně a pokud tuto částku nepřekročila ani v roce předcházejícím.

(2) Správce daně zruší registraci osoby identifikované k dani nejdříve po uplynutí 2 kalendářních roků od data účinnosti registrace uvedeného na rozhodnutí o registraci počítaných od konce kalendářního roku, v němž rozhodnutí o registraci nabylo účinnosti, pokud jí za poslední 2 kalendářní roky nevznikla povinnost přiznat a zaplatit daň.

(3) Pokud osoba registrovaná jako osoba identifikovaná k dani zahájí ekonomickou činnost, správce daně zruší její registraci jako osoby identifikované k dani k datu předcházejícímu datu účinnosti registrace uvedenému na rozhodnutí o registraci plátce.

(4) Správce daně zruší registraci osoby identifikované k dani ke dni vzniku jejího členství ve skupině.

(1) Přiznat a zaplatit daň správci daně jsou povinni

a) plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby, popř. převod nemovitosti s místem plnění v tuzemsku, s výjimkou dodání zlata podle § 92a a s výjimkou plnění, u kterých je povinna přiznat a zaplatit daň osoba, které jsou tato plnění poskytována,

b) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 9 odst. 1 osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku,

c) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kterým je poskytována služba s místem plnění v tuzemsku podle § 10 až 10d a § 10j, dodáváno zboží s montáží nebo instalací s místem plnění v tuzemsku podle § 7 odst. 3 nebo dodáván plyn nebo elektřina s místem plnění v tuzemsku podle § 7a odst. 1 nebo 3, osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku,

d) plátce nebo osoba identifikovaná k dani, kteří pořizují v tuzemsku zboží z jiného členského státu,

e) kupující, který je plátcem nebo osobou identifikovanou k dani, kterému je dodáváno zboží za podmínek stanovených v § 17,

f) osoba, v jejíž prospěch je zboží při dovozu propuštěno do celního režimu, u kterého vzniká daňová povinnost podle § 23,

g) osoba, v jejíž prospěch je zboží vráceno ze svobodného pásma nebo svobodného skladu zpět do tuzemska,

h) zahraniční osoba povinná k dani, která poskytuje elektronické služby podle zvláštního režimu a zvolila si tuzemsko jako stát identifikace,

i) plátce, kterému je dodáno zlato podle § 92a,

j) osoba, která není plátcem, která pořizuje v tuzemsku nový dopravní prostředek z jiného členského státu,

k) osoba, která vystaví doklad, na kterém uvede daň.

(2) Osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku se pro účely tohoto ustanovení rozumí zahraniční osoba povinná k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo, místo podnikání ani provozovnu v tuzemsku. Pokud zahraniční osoba nebo osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, která nemá v tuzemsku sídlo nebo místo podnikání, mají v tuzemsku provozovnu, považují se za osobu povinnou k dani neusazenou v tuzemsku za podmínky, že tato provozovna se neúčastní daného zdanitelného plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby.

(3) Osoby povinné přiznat a zaplatit daň mají procesní postavení daňového subjektu.

(4) Osoba určená k zajištění prodeje obchodního majetku plátce, která přijala úplatu za uskutečněný prodej obchodního majetku, je povinna zajistit daň a odvést ji na osobní daňový účet plátce vedený u místně příslušného správce daně. Tato osoba je povinna oznámit správci daně uskutečnění a výši zdanitelného plnění ve lhůtě pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém se uskutečnil prodej obchodního majetku plátce.

zrušen

Je-li vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav, může vláda nařízením na časově omezenou nezbytně nutnou dobu, odpovídající charakteru a intenzitě ohrožení bezpečnosti České republiky,

a) provést úpravu sazeb daně, nejvýše však o 5 procentních bodů, případně přeřadit zboží nebo služby ze základní do snížené sazby daně a naopak,

b) umožnit plátcům, kteří uskutečňují zdanitelná plnění pro ozbrojené síly, ozbrojené bezpečnostní sbory, hasičské záchranné sbory, havarijní služby a subjekty hospodářské mobilizace, dodávat stanovené druhy zboží a poskytovat stanovené služby těmto subjektům bez daně, při zachování nároku na odpočet daně v plné výši.

1. Pro uplatnění daně z přidané hodnoty za období přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i pro uplatnění práv s tím souvisejících, platí dosavadní právní předpisy.

2. Podle dosavadních právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona se až do svého ukončení posuzují všechny procesní lhůty, které začaly běžet před účinností tohoto zákona. Lhůty pro uplatnění práv podle bodu 1 se řídí dosavadními právními předpisy.

3. Plátce registrovaný podle dosavadních předpisů je plátcem podle tohoto zákona.

4. Plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí, je povinen do 25. července 2004 podat daňové přiznání za měsíc duben 2004 podle dosavadních právních předpisů.

5. Zdaňovacím obdobím pro plátce, který podává daňové přiznání za kalendářní čtvrtletí a tento plátce postupoval podle bodu 4, je období od 1. května 2004 do 30. června 2004. Od 1. července 2004 plátce podává daňové přiznání podle § 99.

6. Osvědčení o registraci, která byla vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají v platnosti. Daňová identifikační čísla přidělená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaregistrovaným daňovým subjektům se mění tak, že první tři číslice a pomlčka se nahrazují kódem „CZ“. Daňový subjekt je povinen uvádět takto změněné daňové identifikační číslo. Na žádost daňového subjektu správce daně vyznačí změnu daňového identifikačního čísla v osvědčení o registraci.

7. Pro stanovení výše obratu uvedené v § 6 tohoto zákona se pro účely registrace nepřihlíží k obratu dosaženému před účinností tohoto zákona.

8. Ve zdaňovacích obdobích roku 2004 ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije jako zálohový koeficient pro zkracování nároku na odpočet daně podle § 76 odst. 6 koeficient vypočtený při vypořádání odpočtu daně za zdaňovací období kalendářního roku 2003.

9. Při zrušení registrace počínaje dnem účinnosti tohoto zákona plátce, který při uplatnění nároku na odpočet daně u majetku v období do 31. prosince 2000 použil koeficient podle § 20 dosavadního zákona, upraví částku snížení nároku na odpočet daně podle § 74 odst. 5 koeficientem stanoveným podle § 76 tohoto zákona.

10. Při vypořádání nároku na odpočet daně od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2004 postupuje plátce tak, že za období od 1. ledna 2004 do data účinnosti tohoto zákona provede vypořádání podle znění § 20 dosavadního zákona, a za období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 podle § 76 tohoto zákona. Vypořádání za období od 1. ledna 2004 do data účinnosti tohoto zákona plátce uvede do daňového přiznání za měsíc duben 2004. V případě dodatečné opravy uskutečněných zdanitelných plnění za již vypořádané období podle předchozí věty plátce postupuje podle § 20 odst. 11 dosavadního zákona. Vypořádání za období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 plátce uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období roku 2004. Ve zdaňovacích obdobích roku 2005 se použije jako zálohový koeficient pro zkracování nároku na odpočet daně podle § 76 odst. 6 koeficient vypočtený při vypořádání odpočtu daně za zdaňovací období od data účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004.

11. U smluv uzavřených do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, u nichž byly do tohoto dne poskytnuty zálohy na zdanitelná plnění, která budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto zákona, je plátce daně povinen přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Záloha zaplacená před datem účinnosti tohoto zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona. U smluv uzavřených do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona na plnění, která budou uskutečněna po nabytí účinnosti tohoto zákona a budou zdanitelnými plněními podle tohoto zákona, je plátce, který je povinen přiznat a zaplatit daň, povinen tuto daň přiznat ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni přijetí platby, pokud je platba přijata po nabytí účinnosti tohoto zákona. Částka zaplacená před datem účinnosti tohoto zákona není přijatou platbou podle tohoto zákona.

12. Pro smlouvy o finančním pronájmu, které byly uzavřeny a předmět smlouvy byl předán do užívání do dne předcházejícího dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí příslušná ustanovení zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném do dne předcházejícího datu nabytí účinnosti tohoto zákona.

13. Osoba registrovaná k dani v jiném členském státě se může zaregistrovat ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud bude uskutečňovat zdanitelná plnění v tuzemsku.

14. U zboží, které bylo v jiném členském státě nebo nově přistupujícím členském státě propuštěno do celního režimu vývoz nebo tranzit do 30. dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do tuzemska, se postupuje jako při dovozu zboží.

15. U zboží, které bylo v tuzemsku propuštěno do celního režimu vývoz, tranzit nebo pasivní zušlechťovací styk do 30. dubna 2004 a po dni nabytí účinnosti tohoto zákona vstoupí do jiného členského státu, se postupuje jako při vývozu zboží.

16. Ustanovení § 36 odst. 10 se poprvé použije pro vratné zálohované obaly vykoupené po 30. dubnu 2004.

17. zrušen zákonem č. 377/2005 Sb.

18. Pro stanovení místa plnění podle § 8 odst. 3 v období od účinnosti tohoto zákona do 31. prosince 2004 neplatí podmínka, že hodnota dodaného zboží do jiného členského státu nebyla překročena v předcházejícím kalendářním roce.

19. Rozhodnutí o záznamní povinnosti vydané správci daně podle § 18 zákona č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a to s platností do 31. prosince 2004, zůstávají v platnosti i po dni účinnosti tohoto zákona.

20. U převodu nemovitosti, u kterého dojde k právním účinkům vkladu do 30. dubna 2004, se použijí dosavadní právní předpisy.

21. U zboží, které bylo dovezeno ze zemí, které byly členskými státy před účinností tohoto zákona, a propuštěno do příslušných celních režimů, se postupuje při uplatnění daně po účinnosti tohoto zákona podle celních předpisů.

22. U programů předvstupní pomoci se po účinnosti tohoto zákona vrací daň podle § 81 až do ukončení těchto programů.

23. Pokud bude zboží před účinností tohoto zákona propuštěno do režimu vývozu a jeho výstup do jiného členského státu po účinnosti tohoto zákona nebude potvrzen celním orgánem, prokazuje plátce splnění podmínek pro osvobození od daně jinými důkazními prostředky.

Zrušuje se:

1. Zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty.

2. Zákon č. 321/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění zákona č. 196/1993 Sb.

3. Zákon č. 258/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

4. Zákon č. 133/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

5. Zákon č. 208/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, s výjimkou ustanovení § 23 odst. 3, § 73 odst. 3 věty poslední a § 51 odst. 1 písm. j), která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2005.

Příloha č. 2 k zákonu č. 235/2004 Sb.

SKPPopis službyOpravy zdravotnických prostředků uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu.35.43.92Opravy invalidních vozíků.41Shromažďování, úprava a rozvod vody.55Ubytovací služby.60Pozemní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel; doprava

visutými lanovkami a lyžařskými vleky.61Vodní hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel.62Letecká hromadná pravidelná doprava cestujících a jejich zavazadel.74.70.12Služby mytí oken prováděné v domácnostech.74.70.13Služby tradičního čištění vnitřních prostor prováděné v domácnostech.85.1Zdravotní péče, pokud není osvobozena od daně podle § 58.85.3Sociální péče, pokud není osvobozena od daně podle § 59.85.3Domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany.90.01Odvádění a čištění odpadních vod včetně ostatních služeb souvisejících s těmito

činnostmi.90.02.1Sběr, svoz a zpracování komunálního odpadu.92Vstupné na koncerty, filmová a divadelní představení, ohňostroje, výstavy,

vyhlídkové věže, do zábavných parků, cirkusů, muzeí, zoologických a

botanických zahrad, historických objektů a na podobné kulturní události; vstupné

na sportovní události; použití sportovních zařízení krytých i nekrytých ke

sportovním činnostem; použití rekreačních parků a pláží.92.3Činnosti samostatných umělců, pokud se nejedná o poskytnutí oprávnění

k výkonu práva dílo užít.93.03Pohřebnictví a související služby, včetně dodání zboží přímo souvisejícího

s poskytováním těchto služeb.93.04Služby posiloven a kondičního cvičení, provoz saun, tureckých a parních lázní.95Domácí péče o děti, staré, nemocné a zdravotně postižené občany.

Pro uplatnění snížené sazby daně se používá Standardní klasifikace produkce platná k 1. lednu 2003.

Snížené sazbě daně podléhají služby, které odpovídají současně číselnému kódu Standardní klasifikace produkce a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy.

Pravidelnou hromadnou přepravou osob se rozumí přeprava osob po stanovených trasách, kdy cestující nastupují a vystupují na předem určených zastávkách nebo místech podle předem stanovených jízdních řádů, schválených podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 388/2000 Sb., o jízdních řádech veřejné linkové osobní dopravy, jde-li o linkovou osobní dopravu veřejnou.

Za úklidové práce v domácnosti se pro účely tohoto zákona považuje úklid v bytě nebo rodinném domě mimo prostor, které nejsou určeny k bydlení. Za úklidové práce v domácnosti se považuje také úklid společných prostor bytového domu.

Oprávněním k výkonu práva dílo užít se rozumí oprávnění podle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů v platném znění.

Příloha č. 3 k zákonu č. 235/2004 Sb.

- Dodání vody, plynu, tepla, chladu a elektřiny.

- Dodání nového zboží vyrobeného nebo nakoupeného za účelem dodání v nezměněném stavu.

- Služby telekomunikační uvedené v kódu SKP 64.

- Doprava pozemní a potrubní nákladní, doprava pozemní osobní uvedená v kódu SKP 60.

- Doprava vodní osobní a nákladní uvedená v kódu SKP 61.

- Doprava letecká pravidelná a nepravidelná osobní a nákladní doprava uvedená v kódu SKP 62.

- Skladování, přístavní a letištní služby v kódu SKP 63.

- Služby cestovních kanceláří a agentur, průvodcovské služby uvedené v kódu SKP 63.

- Reklamní služby uvedené v kódu SKP 74.

- Služby pořádání výstav, veletrhů a kongresů, uvedené v kódu SKP 74.

- Služby prodejen pro zaměstnance, kantýn, závodních a podobných jídelen uvedené v kódu SKP 55.

- Služby provozovatelů rozhlasového a televizního vysílání ze zákona jiné než osvobozené od daně podle § 53 zákona.

- Plnění uskutečněná Státním zemědělským intervenčním fondem týkající se dodání zemědělských a potravinářských výrobků podle předpisů platných pro činnost tohoto fondu.

Příloha č. 4 k zákonu č. 235/2004 Sb.

Číselný kód

Harmonizovaného

systému popisu číselného

označování zbožíNázev zbožíA) Umělecká díla5805- Tapisérie zhotovené ručně podle originální předlohy poskytnuté

umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.6304- Nástěnné textilie, zhotovené ručně podle originální předlohy

poskytnuté umělcem, nejvýše však v osmi kopiích.9701- Obrazy, malby, kresby, koláže, a podobná výtvarná díla,

zhotoveny zcela výhradně ručně umělcem, kromě plánů a výkresů

pro architektonické, technické, průmyslové, obchodní, topografické

nebo podobné účely, ručně dekorované a zhotovené předměty,

divadelní kulisy, ateliérová a podobná malovaná pozadí.9702- Původní rytiny, tisky a litografie, které jsou zhotoveny umělcem

bezprostředním přetiskem v omezeném počtu exemplářů

v černobílém nebo barevném provedení a to výhradně ručně nikoli

mechanickým nebo fototechnickým postupem.9703- Původní plastiky a sochy z jakéhokoliv materiálu, pokud byly

zcela zhotoveny umělcem; odlévané sochy do 8 kusů, pokud

výroba probíhá pod dohledem umělce nebo jeho právního zástupce.B) Sběratelské předměty9704- Poštovní známky, výplatní známky nebo kolky, obálky

frankované a opatřené poštovním razítkem prvního dne emise

známky, poštovní ceniny a obdobné frankované či nefrankované

předměty, pokud nejsou zákonným platidlem ani nejsou

zamýšleny k použití jako zákonné platidlo.9705- Sbírky a sběratelské předměty zoologického, botanického,

mineralogického, anatomického historického, archeologického,

paleontologického, etnografického nebo numismatického zájmu.C) Starožitnosti9706- Jiné předměty než umělecká díla nebo sběratelské předměty,

pokud jsou starší 100 let.

* * *

1. Zákon č. 635/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o správních poplatcích, nabyl účinnosti třicátý den po jeho vyhlášení (16. ledna 2005), s výjimkou části desáté, která nabyla účinnosti dnem 1. ledna 2005.

2. Zákon č. 669/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2005.

3. Zákon č. 124/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 40/2004 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (30. března 2005).

4. Zákon č. 215/2005 Sb., o registračních pokladnách a o změně některých zákonů (zákon o registračních pokladnách), nabyl účinnosti dnem 1. července 2005, s výjimkou části čtvrté, která nabyla účinnosti dnem jeho vyhlášení (3. června 2005).

5. Zákon č. 217/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (3. června 2005).

6. Zákon č. 377/2005 Sb., o doplňkovém dozoru nad bankami, spořitelními a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz, pojišťovnami a obchodníky s cennými papíry ve finančních konglomerátech a o změně některých dalších zákonů (zákon o finančních konglomerátech), nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (29. září 2005), s výjimkou ustanovení části třicáté první, které nabylo účinnosti prvního dne měsíce následujícího po jeho vyhlášení (1. října 2005).

7. Zákon č. 441/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (10. listopadu 2005).

8. Zákon č. 545/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé související zákony, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byl tento zákon vyhlášen (1. ledna 2006).

9. Zákon č. 109/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o sociálních službách, nabyl účinnosti dnem 1. července 2006, s výjimkou ustanovení čl. XVII bodu 1, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2007, s výjimkou čl. XVII bodu 2, který nabyl účinnosti dnem 1. dubna 2006.

10. Zákon č. 230/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (29. května 2006).

11. Zákon č. 319/2006 Sb., o některých opatřeních ke zprůhlednění finančních vztahů v oblasti veřejné podpory, a o změně zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (30. června 2006).

12. Zákon č. 172/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení (1. srpna 2007).

13. Zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008.

14. Zákon č. 270/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (31. října 2007).

15. Zákon č. 296/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé zákony v souvislosti s jeho přijetím, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2008.

16. Zákon č. 124/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. července 2008.

17. Zákon č. 126/2008 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o přeměnách obchodních společností a družstev, nabyl účinnosti dnem 1. července 2008.

18. Zákon č. 302/2008 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009.

19. Zákon č. 87/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem jeho vyhlášení (1. dubna 2009), s výjimkou části první bodu 10, který nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2009.

20. Zákon č. 281/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu, nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2011.

21. Zákon č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2010.

22. Zákon č. 489/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2010.

Příloha č. 1 k zákonu č. 235/2004 Sb.

Číselný kód

Harmonizovaného

systému popisu

číselného označování zbožíNázev zboží01-05, 07-23, 25- Potraviny včetně nápojů (vyjma alkoholických, vymezených zvláštním

předpisem70)) a krmiva pro zvířata; živá zvířata, semena, rostliny a přísady,

obvykle určené k přípravě potravin; výrobky obvykle používané jako

doplněk nebo náhražka potravin; voda.

Mimo zboží zařazeného do číselných kódů 2203-2208 06Živé dřeviny a jiné rostliny; cibule, kořeny a podobné; řezané květiny a

dekorativní listoví.07-12Rostliny a semena28-30, 40, 48,

56, 61 62- Radiofarmaka, sorbit pro diabetiky, aspartam, sacharin a jeho soli,

antibiotika, farmaceutické výrobky - jen používané pro zdravotní péči,

prevenci nemocí a léčbu pro humánní lékařské účely.4818,6111,6209- Dětské pleny.49- Knihy, brožury, letáky, prospekty, noviny a časopisy, kde reklama

nepřesahuje 50 % plochy, obrázková alba, obrázkové knihy, předlohy ke

kreslení a omalovánky pro děti, hudebniny tištěné či rukopisné,

kartografické výrobky všech druhů včetně atlasů, nástěnných map,

topografických plánů a globusů, kromě tiskovin plně nebo podstatně

určených k reklamě.01-96- Zdravotnické prostředky podle zvláštních právních předpisů71), včetně

náhradních dílů, u kterých je čestným prohlášením doloženo, že zboží náleží

k určitému zdravotnickému prostředku k ošetřování nemocných, vyjma

zboží kapitoly 24.48, 64, 66, 84,

85, 87, 90, 91- Zboží pro osobní používání nemocnými ke zmírnění následků nemocí, jež

není zdravotnickým prostředkem podle zvláštních právních předpisů, a to:

- Braille papír

- Bílé hole pro nevidomé a částečně vidící osoby

- Osobní a kuchyňské váhy s hlasovým výstupem pro nevidomé a částečně

vidící osoby

- Manipulační stroje a zařízení pro přepravu těžce zdravotně postižených osob

upoutaných na vozíku

- Psací stroje a stroje na zpracování textu (slovní procesory) upravené

k používání nevidomými a částečně vidícími osobami nebo osobami

s amputovanou nebo ochrnutou horní končetinou

- Elektronické kalkulačky s hlasovým nebo hmatovým výstupem pro

nevidomé a částečně vidící osoby a elektronické počítací stroje s hlasovým

nebo hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby

- Počítače speciálně upravené pro nevidomé a částečně vidící osoby

s hlasovým nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro

zvětšování písma a obrazu, a jejich jednotky a přídavná zařízení s hlasovým

nebo hmatovým výstupem nebo hardwarovým adaptérem pro zvětšování

písma a obrazu

- Braillská počítačová tiskárna pro nevidomé a částečně vidící osoby,

klávesnice pro nevidomé a částečně vidící osoby a jiné výstupní a vstupní

jednotky počítače pro zpracování hmatového písma

- Jednotky počítačů a přídavná zařízení k počítačům umožňující jejich

ovládání osobami se sníženou jemnou motorikou nebo amputovanými

končetinami

- Telefony a videotelefony konstruované pro použití neslyšícími osobami

- Zvětšovače televizního obrazu pro nevidomé a částečně vidící osoby

- Speciální akustické nebo vizuální přístroje pro neslyšící, nevidomé a

částečně vidící osoby

- Ruční ovládání nožních pedálů, ruční páky, včetně řadicí páky, pro tělesně

postižené osoby

- Hodinky pro nevidomé a částečně vidící osoby s hmatovým nebo hlasovým

výstupem s pouzdrem jiným než z drahých kovů a vibrační a světelné

hodinky pro neslyšící osoby

- Vibrační a světelné budíky pro neslyšící osoby a budíky s hlasovým nebo

hmatovým výstupem pro nevidomé a částečně vidící osoby

- Části a součásti těchto výrobků, u kterých je čestným prohlášením doloženo,

že zboží náleží k určitému výše uvedenému druhu zboží. 94- Dětské sedačky do automobilů.4401- Palivové dřevo v polenech, špalcích, větvích, otepích nebo podobných

tvarech; dřevěné štěpky nebo třísky, piliny a dřevěný odpad a zbytky, též

aglomerované do polen, briket, pelet nebo podobných tvarů, určené jako

palivo.

Číselným kódem Harmonizovaného systému se rozumí číselný kód popisu vybraných výrobků uvedený v celním sazebníku ve znění platném k 1. lednu 2007.

Snížené sazbě daně podléhá zboží, které odpovídá současně číselnému kódu Harmonizovaného systému a výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části této přílohy.

Novinami se pro účely tohoto zákona rozumí deníky a zpravodajské periodické tiskoviny, vydávané nejméně dvakrát ročně pod stejným názvem a v úpravě pro ně typické bez pevného spojení jednotlivých listů.

Předseda vlády:

Ing. Fischer, CSc., v. r.

1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty.

Směrnice Rady 2008/8/ES ze dne 12. února 2008, kterou se mění směrnice Rady 2006/112/ES, pokud jde o místo poskytnutí služby.

Směrnice Rady 2008/9/ES ze dne 12. února 2008, kterou se stanoví prováděcí pravidla pro vrácení daně z přidané hodnoty stanovené směrnicí 2006/112/ES osobám povinným k dani neusazeným v členském státě vrácení daně, ale v jiném členském státě.

Směrnice Rady 2008/117/ES ze dne 16. prosince 2008, kterou se mění směrnice 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty za účelem boje proti daňovým únikům spojeným s plněním uvnitř Společenství.

Směrnice Rady 2009/47/ES ze dne 5. května 2009, kterou se mění směrnice 2006/112/ES, pokud jde o snížené sazby daně z přidané hodnoty.

2) § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění zákona č. 353/2001 Sb. a zákona č. 437/2003 Sb.

4) Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění vyhlášky č. 100/2003 Sb.

4a) Zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5) § 476 obchodního zákoníku.

6) § 6 zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7) § 36 odst. 2 písm. e) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7a) Například zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů.

7b) Například zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

7c) § 26 až § 32a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

7d) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů.

7e) Nařízení Rady (ES) č. 1777/2005 ze dne 17. října 2005, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 77/388/EHS o společném systému daně z přidané hodnoty.

8) § 61 a 233 obchodního zákoníku.

9) § 61 a 259 obchodního zákoníku.

10) § 829 a násl. občanského zákoníku.

10a) Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů.

11) Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších předpisů.

15) § 409 a násl. obchodního zákoníku.

16) Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákona č. 120/2001 Sb. a zákona č. 517/2002 Sb.

19a) Čl. 92, 114 a 201 až 208 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

21) Čl. 2 Doporučení komise 1994/820/ES ze dne 19. října 1994 o právních aspektech elektronické výměny informací.

23) § 33 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

24) Zákon č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních.

25) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.

26) Zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.

26a) § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

26b) § 33 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

27) Zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů.

27a) § 2 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

27b) § 77 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 530/2005 Sb.

47) Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

27c) § 2 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 383/2005 Sb.

27d) Vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních.

27e) § 38 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

27f) § 42 a 44 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

27g) § 22a zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění zákona č. 340/2006 Sb.

27h) § 4 zákona č. 170/2002 Sb., o válečných veteránech, ve znění zákona č. 70/2007 Sb.

28) Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, ve znění zákona č. 517/2002 Sb. a zákona č. 225/2003 Sb.

29) § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů.

30) § 2 odst. 1 písm. l) zákona č. 231/2001 Sb.

31) § 2 odst. 1 písm. n) zákona č. 231/2001 Sb.

32) § 2 odst. 1 písm. o) zákona č. 231/2001 Sb.

34) § 682 obchodního zákoníku.

35) § 692 obchodního zákoníku.

36) Zákon č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů.

37) Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů.

38) Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

39) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 68/2007 Sb.

40) § 118 a 119 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

42) § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).

43) § 65 odst. 2 a § 96 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb.

44) Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

44a) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů.

44b) Například zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

44c) Například vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o zaměstnání a zájemců o zaměstnání, zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samospráv, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních, ve znění pozdějších předpisů.

44g) Například vyhláška č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění pozdějších předpisů.

44d) § 38 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb.

44e) Příloha č. 1 vyhlášky č. 183/1998 Sb., kterou se stanoví další studium, popřípadě výuka se pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění považuje za studium na středních nebo vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, popřípadě uvedenými v jiném seznamu vydaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

44f) Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, kterým se stanoví Seznam standardizovaných jazykových zkoušek, či další jiný podobný seznam.

45) Zákon č. 548/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 161/1993 Sb.

Zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.

46) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

47a) § 78 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

48) Zákon č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů.

48a) § 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.

48b) Čl. 91, 161, 145, 182 nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

49) Nařízení Rady č. 918/83 (EHS) ze dne 28. března 1983 o systému Společenství pro osvobození od cla, ve znění pozdějších předpisů.

49a) Zákon č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

49c) § 77 zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

49b) § 16 odst. 4 písm. f) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

51) § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

63) Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů.

64) § 69 a násl., § 254 a násl. obchodního zákoníku.

53) § 25 odst. 1 písm. t) zákona č. 586/1992 Sb., ve znění zákona č. 492/2000 Sb.

54) § 43 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

55) Například vyhláška č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích, vyhláška č. 21/1968 Sb., o Úmluvě o výsadách a imunitách mezinárodních odborných organizací, vyhláška č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích, vyhláška č. 40/1987 Sb., o Úmluvě o zvláštních misích, vyhláška č. 52/1956 Sb., o přístupu Československé republiky k Úmluvě o výsadách a imunitách Organizace spojených národů, schválené Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 13. února 1946, zákon č. 125/1992 Sb., o zřízení Sekretariátu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě a o výsadách a imunitách tohoto sekretariátu a dalších institucí Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 36/2001 Sb. m. s., o přijetí Dohody o právním postavení Organizace Severoatlantické smlouvy, zástupců států a mezinárodního personálu.

56) Čl. 1 vyhlášky č. 157/1964 Sb., o Vídeňské úmluvě o diplomatických stycích.

57) Čl. 1 vyhlášky č. 32/1969 Sb., o Vídeňské úmluvě o konzulárních stycích.

58) Protokol o výsadách a imunitách Evropských společenství.

59) Zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

59a) Zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), ve znění pozdějších předpisů.

59) Zákon č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

59b) § 32 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

59c) § 48 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

69) § 64 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

60) Zákon č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky.

60a) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.

61) Zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

62) § 39 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

66) § 2 odst. 2 písm. c) a d) obchodního zákoníku.

66a) Například čl. 222 bod 1 písmeno a) nařízení Rady (EHS) č. 2913/92.

68) § 63 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

69) § 64 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

70) § 2 písm. g) zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů.

71) Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých dalších zákonů.

Nařízení vlády č. 181/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky, ve znění zákona č. 336/2001 Sb. a zákona č. 251/2003 Sb.

Nařízení vlády č. 191/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na implantabilní zdravotnické prostředky, ve znění zákona č. 337/2001 Sb. a zákona č. 251/2003 Sb.

Nařízení vlády č. 286/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na diagnostické zdravotnické prostředky in vitro.