§ 13 Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky, kterou se provádí zákon o regresních náhradách – Výše regresních náhrad
Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky, kterou se provádí zákon o regresních náhradách · 363/1991 Sb. · § 13 · Zdravotnické a farmaceutické právo
Stručně: Paragraf 13 vyhlášky 363/1991 stanovuje konkrétní částky, jakými se vypočítává regresní náhrada za náklady na léčebně preventivní péči, a to zvlášť pro ústavní a ambulantní péči.
§ 13 Výše regresních náhrad
Sazba regresní náhrady za náklady léčebně preventivní péče se stanoví
a) za ústavní péči (včetně péče lázeňské) částkou 300 Kčs za každý den této péče bez zřetele k druhu zdravotnického zařízení, v němž byla tato péče poskytnuta;
b) za ambulantní péči částkou 30 Kčs za každý den pracovní neschopnosti (dny ústavní péče se odečítají), a poskytuje-li se tato péče bez souvislosti s pracovní neschopností, paušální částkou 150 Kčs za každé ošetření (ordinaci nebo návštěvu); v obou případech však nejméně částkou 300 Kčs.
Paragraf 13 vyhlášky 363/1991 stanovuje konkrétní částky, jakými se vypočítává regresní náhrada za náklady na léčebně preventivní péči, a to zvlášť pro ústavní a ambulantní péči.
Co to znamená v praxi
Ústavní péče: Za každý den strávený v nemocnici nebo lázních se účtuje paušální částka 300 Kčs, bez ohledu na typ zdravotnického zařízení.
Ambulantní péče spojená s pracovní neschopností: Za každý den pracovní neschopnosti (kromě dnů ústavní péče) se účtuje 30 Kčs, přičemž minimální celková částka je 300 Kčs.
Ambulantní péče bez pracovní neschopnosti: Za každé jednotlivé ošetření (ordinaci nebo návštěvu) se účtuje paušální částka 150 Kčs, přičemž minimální celková částka je opět 300 Kčs.
Na co si dát pozor
U ambulantní péče je vždy stanovena minimální částka 300 Kčs, i kdyby vypočtená částka podle denní sazby nebo počtu ošetření byla nižší.
Dny ústavní péče se odečítají od dnů pracovní neschopnosti při výpočtu náhrady za ambulantní péči.