Nařízení, jímž se vydává železniční přepravní řád

(1) Žaloba proti dráze může být podána jedině tehdy, zamítne-li dráha reklamaci úplně nebo částečně nebo nedojde-li od ní odpověď ve lhůtách uvedených v § 97 odst. 1.

(2) Nároky na zaplacení prémií za tvoření ucelených vlaků a větších celků ze zásilek a za předčasné naložení nebo vyložení vozů nemohou být uplatněny u soudu a lze je uplatnit jen reklamací.

(3) Rozhodnutí náčelníka dráhy o reklamacích prémií do částky 500 Kčs je konečné a nepodléhá odvolání. Z rozhodnutí náčelníka dráhy o částce přes 500 Kčs lze se odvolat k ministru dopravy. K jeho rozhodnutí mohou být předloženy též všechny reklamace prémií, nehledíc na částku, které dráha nevyřídila ve lhůtách stanovených v § 97 odst. 1.

(4) Proti rozhodnutí ministra dopravy není přípustné odvolání.

Žaloby proti dráze ze všech sporů vyplývajících z porušení ustanovení tohoto řádu musí být uplatněny u soudu, kde má sídlo správa dráhy určení.

Železniční přepravní smlouvy sjednané ve vnitrozemské přepravě do 31. března 1955, ale splněné po tomto dni, se posuzují podle dosavadních předpisů.

Zrušují se všechny předpisy, které odporují tomuto řádu, zejména vládní nařízení č. 2/1952 Sb. a č. 62/1953 Sb.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1955; provede je ministr dopravy.

Dr. Dolanský v. r.

Pospíšil v. r.