(1) Soudce, proti němuž bylo zahájeno kárné řízení, může ze závažných důvodů odmítnout kteréhokoli člena kárného senátu, a to nejpozději před zahájením jednání kárného senátu.
(2) O důvodnosti odmítnutí rozhodne kárný senát bez účasti odmítnutého člena, místo něhož povolá předseda soudu, nebo je-li odmítnut, jeho zástupce, jiného soudce, který je za člena kárného senátu určen. Nemůže-li kárný senát krajského soudu vzhledem k odmítnutí soudců kárnou věc projednat, projedná ji a rozhodne kárný senát Nejvyššího soudu nebo určí kárný senát jiného krajského soudu, aby věc projednal a rozhodl.
(1) Na počátku projednávání věci před kárným senátem přednese člen senátu podaný návrh na zahájení kárného řízení a usnesení kárného senátu o něm a podá zprávu o stavu věci, zejména o výsledcích projednání návrhu v přípravném řízení (§ 8). Potom se vyslechne soudce, proti němuž bylo kárné řízení zahájeno, a udělí se slovo obhájci, kterého si soudce zvolil. Orgán, který navrhl zahájení kárného řízení nebo jeho zástupce, má právo kdykoli se k věci vyjádřit. Podle potřeby provedou se důkazy.
(2) Po závěrečné poradě vyhlásí předseda nález kárného senátu s podstatnými důvody.
Opis nálezu kárného senátu je třeba doručit soudci, proti němuž bylo kárné řízení vedeno, a orgánu, který návrh na zahájení kárného řízení podal; podal-li návrh na zahájení kárného řízení předseda soudu, zašle se opis nálezu kárného senátu též ministerstvu spravedlnosti.
(1) Proti nálezu kárného senátu zřízeného u krajského soudu může se soudce, proti němuž bylo kárné řízení vedeno, jakož i orgán, který návrh na zahájení kárného řízení podal, odvolat ke kárnému senátu u Nejvyššího soudu, a to do 15 dnů ode dne doručení nálezu; jinak proti usnesení kárného senátu krajského soudu není opravného prostředku.
(2) Odvolání musí být odůvodněno.
(3) Na řízení o odvolání se užije přiměřeně ustanovení §§ 11 až 14.
(4) Proti nálezu a usnesení kárného senátu Nejvyššího soudu není opravného prostředku.
(1) Dojde-li kárný senát v kárném řízení k názoru, že trest, který lze v kárném řízení uložit, by byl nedostačující, anebo že soudce se vzhledem k provinění, pro které bylo zahájeno kárné řízení, na svůj úřad nehodí, předloží věc ministru spravedlnosti k posouzení, zda by neměl být učiněn návrh na odvolání soudce z funkce.
(2) Shledá-li kárný senát v jednání soudce znaky trestného činu, oznámí to generálnímu prokurátorovi; současně o tom podá zprávu ministru spravedlnosti.
(3) Shledá-li kárný senát v jednání soudce přestupek, učiní příslušné oznámení.
(4) V případech uvedených v odstavcích 1 až 3 kárný senát řízení usnesením přeruší; přitom se užije ustanovení § 9 odst. 2 a 3.
(1) Kárné řízení se neprovede, byl-li soudce odvolán nebo bylo-li jeho vzdání se funkce přijato.
(2) Byl-li soudci uložen pravomocně trest v trestním řízení, nelze mu pro týž čin uložit kárný trest; totéž platí, byl-li pro týž čin uložen soudci trest v trestním řízení správním.
(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 kárný senát řízení usnesením zastaví. Usnesení o zastavení kárného řízení se doručí soudci, proti němuž bylo kárné řízení zahájeno, dále orgánu, který zahájení kárného řízení navrhl, a jestliže nenavrhl zahájení kárného řízení ministr spravedlnosti, též ministerstvu spravedlnosti.
(1) Kárný trest pravomocně uložený vykoná předseda soudu, u něhož kárně odsouzený soudce působí; jde-li o předsedu soudu, vykoná kárný trest předseda soudu vyšší stolice.
(2) Kárný trest se vykoná doručením písemného opatření do rukou kárně odsouzeného soudce.
(1) Platnosti pozbývají, pokud jde o soudce lidových a krajských soudů, ustanovení §§ 17 až 22 zákona č. 67/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech soudců z povolání, prokurátorů a soudcovských čekatelů (soudcovského zákona).
(2) V kárném řízení proti soudcům ustanoveným podle dosavadních předpisů užije se však až do dne, kdy nastoupí na jejich místo soudci zvolení, dosavadních ustanovení o kárném řízení.