Stručně: Paragraf § 23 zákona o platebním styku stanoví, že pokud nelze přesně určit, jaká část peněz, které uživatel předal platební instituci, je určena pro platební transakce, musí platební instituce chránit takovou část těchto peněz, která odpovídá odhadu na základě historických dat.
§ 23
Nelze-li určit, jaká část peněžních prostředků předaných uživatelem platební instituci je určena pro platební transakce, je platební instituce povinna chránit podle § 22 takovou část těchto peněžních prostředků, která odpovídá odhadu na základě údajů z předchozích období.
Paragraf § 23 zákona o platebním styku stanoví, že pokud nelze přesně určit, jaká část peněz, které uživatel předal platební instituci, je určena pro platební transakce, musí platební instituce chránit takovou část těchto peněz, která odpovídá odhadu na základě historických dat.
Co to znamená v praxi
Platební instituce musí i v případě nejasností chránit peníze uživatele, které by mohly být použity pro platební transakce.
Pro určení výše chráněných peněz se používají údaje z minulosti, což znamená, že instituce musí mít systém pro sledování a vyhodnocování těchto dat.
Ochrana peněz probíhá podle pravidel uvedených v § 22, tedy oddělenou evidencí a uložením na samostatném účtu.
Na co si dát pozor
Platební instituce musí mít spolehlivý systém pro odhadování částky určené pro platební transakce, i když není přesně specifikována.
Uživatel by si měl být vědom, že v případě nejasností ohledně určení peněz pro transakce, je ochrana založena na odhadu.
Hlídat změny § 23 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.