Vyhláška o veterinárních kontrolách dovozu a tranzitu zvířat ze třetích zemí

(1) Mají-li být zvířata dovážená z třetí země umístěna v karanténním středisku, může jejich karanténa probíhat v karanténním středisku

a) třetí země původu, schváleném a kontrolovaném Komisí, jde-li o jinou nákazu než o kulhavku a slintavku, newcastleskou chorobu nebo vzteklinu,

b) na území Unie, které splňuje požadavky uvedené v příloze č. 6 k této vyhlášce.

(2) Nařídí-li úřední veterinární lékař odpovědný za pohraniční veterinární stanici umístění zvířat v karanténě, musí tato karanténa proběhnout způsobem a za podmínek odpovídajících nebezpečí zjištěnému tímto úředním veterinárním lékařem

a) na samotné pohraniční veterinární stanici nebo v její bezprostřední blízkosti, nebo

b) v hospodářství určení, nebo

c) v karanténním středisku, které se nachází v blízkosti hospodářství určení.

(1) Jde-li o veterinární kontrolu tranzitu zvířat z jedné třetí země do jiné třetí země přes území České republiky, postupuje úřední veterinární lékař pohraniční veterinární stanice podle přímo použitelného předpisu Evropské unie2a). Přihlíží také k tomu, zda

a) tento tranzit byl – v případě potřeby – již dříve povolen příslušným úřadem tranzitního členského státu, popřípadě příslušnými úřady tranzitních členských států;

b) veterinární kontroly podle § 4 prokázaly, popřípadě až poté, co zvířata prošla karanténním střediskem, že zvířata splňují požadavky zákona a této vyhlášky, anebo – jde-li o zvířata uvedená ve zvláštním právním předpisu13) – že splňují veterinární záruky, které byly Komisí uznány jako přinejmenším rovnocenné uvedeným požadavkům.

(2) Koňovití přemísťovaní z jedné třetí země do jiné třetí země musí být provázeni „Průvodním osvědčením pro přepravu koňovitých z jedné třetí země do jiné“.

(3) Úřední veterinární lékař pohraniční veterinární stanice oznámí prostřednictvím počítačové sítě provozované v souladu se zvláštním právním předpisem15) (dále jen „počítačová síť“) příslušnému úřadu tranzitního členského státu, popřípadě tranzitních členských států, a pohraniční veterinární stanici, kterou zvířata opouštějí území Unie, že zvířata prošla příslušnou pohraniční veterinární stanicí.

(4) Tranzit zvířat podle odstavce 1 probíhá v souladu s odpovídajícím celním tranzitním postupem stanoveným celními právními předpisy.

(1) Prokáže-li pohraniční veterinární kontrola, že některé zvíře nevyhovuje dovozním podmínkám, anebo že některé zvíře toho druhu, pro který dosud nebyly dovozní podmínky harmonizovány na úrovni Evropské unie, nesplňuje požadavky České republiky, popřípadě prokáže-li pohraniční veterinární kontrola jinou nesrovnalost, postupují orgány provádějící tuto kontrolu v souladu s § 35, popřípadě i s § 49 odst. 1 písm. d), § 54 odst. 1 zákona.

(2) Dojde-li k odeslání zásilky zvířat zpět mimo území Unie, úřední veterinární lékař pohraniční veterinární stanice předá příslušné informace o této změně cesty zásilky způsobem uvedeným v § 4 odst. 3 písm. d) větě druhé.

(3) Nelze-li odeslat zásilku zvířat zpět zejména se zřetelem na pohodu zvířat, úřední veterinární lékař může

a) povolit po prohlídce zvířat před porážkou jejich poražení pro účely výživy lidí v souladu s právními předpisy, které upravují porážení jatečných zvířat daného druhu, a není-li to možné,

b) nařídit poražení zvířat k jiným účelům než k výživě lidí, anebo jejich utracení a neškodné odstranění, popřípadě i další zpracování kadáverů. V tomto případě úřední veterinární lékař také určí podmínky pro kontrolu využití takto získaných produktů.

(4) V souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona Státní veterinární správa informuje Komisi o případech uvedených v odstavci 3.

(1) V případě podezření, že nejsou dodržovány požadavky stanovené touto vyhláškou, anebo v případě pochybností o totožnosti zvířete, provede úřední veterinární lékař pohraniční veterinární stanice jakékoli veterinární kontroly, které považuje za vhodné.

(2) Bylo-li pohraniční veterinární kontrolou zjištěno porušení dovozních podmínek, zejména bylo-li zjištěno, že veterinární osvědčení nebo jiný doklad neodpovídá skutečnému stavu zvířat, že identifikační označení zvířat neodpovídají zvláštním právním předpisům,9) že zvířata nebyla předvedena k prohlídce na pohraniční veterinární stanici nebo že nebyla zaslána do původně zamýšleného místa určení, uplatňují se sankce podle zákona.

(1) Vyskytne-li se nebo šíří-li se na území některé třetí země nákaza uvedená v příloze č. 1 k zákonu, nemoc přenosná ze zvířat na člověka nebo jiné onemocnění či jiná možná příčina závažného ohrožení zdraví zvířat nebo lidí, anebo vyžaduje-li to jiný závažný veterinární důvod, může Státní veterinární správa požádat Komisi o přijetí vhodného opatření, týkajícího se dovozu zvířat z celého území této třetí země nebo z některé její části.

(2) Prokáže-li některá z veterinárních kontrol uvedených v této vyhlášce, že zásilka zvířat může představovat ohrožení zdraví zvířat nebo lidí, krajská veterinární správa

a) nařídí v souladu s § 49 odst. 1 písm. d), § 54 odst. 1 zákona utracení zvířat a neškodné odstranění, popřípadě i další zpracování kadáverů,

b) informuje neprodleně způsobem uvedeným v § 4 odst. 3 písm. d) větě druhé všechny ostatní pohraniční veterinární stanice, Komisi a Státní veterinární správu o zjištěných skutečnostech a o původu zvířat, jichž se tyto skutečnosti týkají.

(3) Státní veterinární správa může vyhlásit v souladu s § 48 odst. 1 písm. c), § 54 odst. 1 zákona mimořádná veterinární opatření, týkající se vztahů k třetí zemi, z níž přichází zásilka zvířat uvedená v odstavci 1. Jestliže tak učiní, informuje o tom Komisi a ostatní členské státy.

(1) Zjistí-li orgány státního veterinárního dozoru v místě určení zvířat dovážených z třetí země, že na pohraniční veterinární stanici jiného členského státu nejsou dodržovány předpisy Evropské unie upravující dovoz a tranzit zvířat z třetích zemí, uvědomí o tom Státní veterinární správa neprodleně příslušný úřad tohoto členského státu s tím, aby ji informoval o výsledcích svého šetření, přijatých opatřeních a jejich důvodech. Nepovažuje-li Státní veterinární správa tato opatření za dostatečná, učiní je předmětem společného jednání o možnostech a prostředcích nápravy.

(2) O opakovaném pochybení uvědomí Státní veterinární správa Komisi a členské státy.

(3) Státní veterinární správa může požádat členský stát uvedený v odstavci 1, aby po dobu šetření Komise posílil veterinární kontroly na příslušné pohraniční veterinární stanici, popřípadě v příslušném karanténním středisku. Zároveň může být posílena v České republice veterinární kontrola dovážených zvířat, která přicházejí z těchto míst.

(4) Provádí-li Komise svými odborníky veterinární kontroly na místě za účelem ověření, zda schválená pohraniční veterinární stanice nebo schválené karanténní středisko splňuje podmínky stanovené v přílohách č. 3, 4 a 6 k této vyhlášce, poskytuje jí Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona veškerou součinnost a pomoc k plnění uvedených úkolů, o kterou ji uvedení odborníci požádají.

(5) Provádí-li Komise svými odborníky veterinární kontroly na místě v třetích zemích, z nichž nebo z jejichž částí se dovážejí na území Unie skot, prasata a čerstvé maso za účelem ověření, zda jsou dodržovány požadavky stanovené zvláštními právními předpisy,16) poskytuje jí Státní veterinární správa v souladu s § 48 odst. 1 písm. o) bodem 2 zákona potřebnou součinnost, spočívající zejména ve spoluúčasti veterinárních odborníků České republiky na těchto kontrolách.

Ve zprávě odesílané prostřednictvím počítačové sítě15) v případě vývozu zvířat se v kolonce určené pro poznámky uvádí název třetí země určení. Tato zpráva se odesílá příslušným úřadům místa určení a tranzitního členského státu, popřípadě tranzitních členských států.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

Ministr:

Ing. Palas v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 377/2003 Sb.

1. Každé veterinární osvědčení, které provází zásilku živých zvířat původem z třetí země, musí být zkontrolováno za účelem potvrzení, že

a) je to originální osvědčení vystavené v jazyku země původu a že je vystaveno alespoň v jednom úředním jazyku členského státu pohraniční veterinární stanice a členského státu konečného určení;

b) se vztahuje na třetí zemi nebo její část, která je oprávněna k vývozu zvířat do členských států;

c) obsahem i formou odpovídá vzoru stanovenému pro dotyčná živá zvířata a dotyčnou třetí zemi;

d) se skládá z jednoho listu papíru;

e) je vyplněno úplně;

f) se datum jeho vystavení vztahuje k datu naložení živých zvířat pro jejich odeslání do členských států;

g) je vystaveno pro jediného příjemce;

h) je podepsáno úředním veterinárním lékařem, anebo - je-li to třeba - zástupcem příslušného orgánu, a že uvádí čitelně a velkými tiskacími písmeny jeho jméno, popřípadě jména a příjmení a postavení a že - je-li to třeba - úřední razítko třetí země a podpis mají jinou barvu, než v jaké je vytištěno osvědčení;

i) není změněno kromě vyškrtnutí, která musí být podepsána a opatřena razítkem osvědčujícího úředního veterinárního lékaře.

2. Příslušný orgán musí zkontrolovat písemný závazek a plán cesty od vnější hranice členských států na místo určení, pokud je to od dopravce vyžadováno podle právních předpisů na ochranu zvířat proti týrání. Písemný závazek a plán cesty musí být vypracovány alespoň v jednom úředním jazyku členského státu pohraniční veterinární stanice a členského státu konečného určení.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 377/2003 Sb.

I. Kontrola způsobilosti zvířat pro přepravu:

Mimo klinické vyšetření podrobně uvedené dále musí být provedeno hodnocení způsobilosti zvířat pro další přepravu. Při tomto hodnocení se přihlíží k dosud uražené vzdálenosti včetně stanovených opatření pro krmení, napojení a odpočinek zvířat. Rovněž se přihlíží ke vzdálenosti, kterou ještě zbývá urazit včetně předpokládaných opatření pro krmení, napojení a odpočinek během této části cesty.

Musí být kontrolováno, zda dopravní prostředky pro přepravu zvířat odpovídají požadavkům právních předpisů upravujících přepravu živých zvířat.

II. Klinické vyšetření:

Klinické vyšetření zahrnuje nejméně:

1. vizuální vyšetření zvířete včetně celkového hodnocení jeho zdravotního stavu, schopnosti volného pohybu, stavu kůže a sliznic a jakýchkoli známek abnormálních výtoků;

2. sledování dýchacího a zažívacího ústrojí;

3. namátkovou kontrolu tělesné teploty. To však není třeba, pokud nebyly zjištěny žádné anomálie podle bodu 1 nebo 2;

4. palpace (prohmatání) se vyžaduje pouze tehdy, pokud jsou zjištěny anomálie podle bodů 1, 2 nebo 3.

III. Postup při odběru vzorků:

Odběr vzorků za účelem kontroly dodržování veterinárních náležitostí stanovených v průvodním veterinárním osvědčení se provádí takto:

1. Nejméně 3 % zásilek podléhají měsíčnímu odběru vzorků k sérologickému vyšetření, s výjimkou registrovaných koní17), které doprovází jednotlivá veterinární osvědčení potvrzující dodržení veterinárních náležitostí, které jsou stanoveny v povolení vydaném podle jiného právního předpisu upravujícího veterinární požadavky na obchodování se zvířaty a veterinární podmínky jejich dovozu ze třetích zemí18).

Vzorky se odebírají nejméně od 10 % zvířat v každé ze zásilek vybraných k odběru vzorků podle bodu 1, nejméně však od 4 zvířat. Pokud se vyskytnou problémy, musí být uvedené procento zvýšeno.

2. Úřední veterinární lékař může na základě posouzení rizika od jakýchkoli zvířat v zásilce na pohraniční veterinární stanici odebrat jakékoli nezbytné vzorky.

Příloha č. 3 k vyhlášce č. 377/2003 Sb.

Aby pohraniční veterinární stanice obdržela schválení Komise, musí mít k dispozici:

1. zvlášť vyčleněný příjezdový pruh pro přepravu živých zvířat, aby zvířata byla ušetřena zbytečného čekání;

2. snadno čistitelná a dezinfikovatelná zařízení k nakládce a vykládce různých druhů dopravních prostředků, k provádění prohlídky a ke krmení, napájení a ošetřování zvířat s dostatečným prostorem, osvětlením a větráním vzhledem k počtu zvířat, která mají být prohlížena;

3. dostatečný počet - se zřetelem k počtu zvířat, která mají pohraniční veterinární stanicí procházet - veterinárního a pomocného personálu, zvlášť vyškoleného k provádění kontrol dokladů a klinických vyšetření uvedených v této vyhlášce;

4. dostatečně velké prostory pro personál odpovědný za provádění veterinárních kontrol, včetně šaten, sprch a toalet;

5. vhodné prostory a zařízení k odběru a zpracování vzorků pro běžná vyšetření stanovená v právních předpisech upravujících dovoz zvířat z třetích zemí;

6. služby specializované laboratoře způsobilé k provádění zvláštního vyšetření vzorků odebraných v pohraniční veterinární stanici;

7. služby podniku umístěného v bezprostřední blízkosti, který má k dispozici dostatečné prostory a zařízení k ustájení, krmení, napájení, ošetřování a v případě potřeby také k porážení zvířat;

8. pokud pohraniční veterinární stanice slouží jako místo pro zastávky nebo překládání zvířat během přepravy, musí mít k dispozici vhodné zařízení k vykládce, krmení, napájení nebo i k ustájení a nezbytnému ošetření zvířat, popřípadě i k porážení zvířat na místě způsobem, který ušetří zvířata zbytečného utrpení;

9. vhodné vybavení umožňující rychlou výměnu informací s ostatními pohraničními veterinárními stanicemi a příslušnými veterinárními úřady;

10. vybavení a zařízení pro čištění a dezinfekci.

Příloha č. 4 k vyhlášce č. 377/2003 Sb.

A

1. Pohraniční veterinární stanice mají

a) být zpravidla umístěny v blízkosti místa, v němž skot a prasata vstupují na území členských států, a to tak, aby se předešlo jejich kontaktu se zvířaty, která žijí mimo stanici a jsou vnímavá na nákazy skotu a prasat;

b) mít k dispozici zařízení k dezinfekci a k odstraňování odpadů krmiva a steliva, jakož i hnoje, močůvky a veškerého jiného odpadu.

2. Pohraniční veterinární stanice, přes které se pravidelně přepravuje větší množství zvířat, by měly mít dále:

a) rampy, průchody nebo jiná zařízení pro vykládání a nakládání zvířat do různých dopravních prostředků;

b) uvnitř stanice nebo v její blízkosti tak, aby bylo zajištěno dodržování veterinárních podmínek, zařízení pro

- ustájení nemocných nebo podezřelých zvířat,

- uložení zvířat uhynulých při příjezdu nebo na stanici, anebo poražených na příkaz úředního veterinárního lékaře, před jejich neškodným odstraněním;

c) vhodně vybavené zařízení pro potřebu úředního veterinárního lékaře a jeho spolupracovníků s přístupem k šatně, umývárně a toaletě;

d) dostatečné osvětlení, aby mohly být prováděny veterinární prohlídky stanovené touto vyhláškou;

e) dostatečné zásobování pitnou vodou pod tlakem;

f) zařízení umožňující odstranění nebo úpravu odpadních vod, zbytků krmiva, steliva a hnoje, která odpovídají hygienickým a veterinárním požadavkům;

g) místo určené k čištění a dezinfekci vozidel a kontejnerů nebo přístup k čisticímu skladu určenému k těmto účelům.

3. Veškeré prostory a vybavení by měly být snadno čistitelné a dezinfikovatelné a tam, kde je to vhodné, by měly mít náležitý kanalizační systém.

B

1. Za pohraniční veterinární stanici je odpovědný úřední veterinární lékař.

2. Při provádění úkonů praktické povahy mohou úřednímu veterinárnímu lékaři pomáhat veterinární asistenti, kteří mají pro tuto činnost zvláštní výcvik.

3. Zaměstnanci na pohraniční veterinární stanici musí nosit čistý pracovní oděv a obuv a dodržovat pravidla hygieny.

4. Pohraniční veterinární stanice a její zařízení musí být ke spokojenosti úředního veterinárního lékaře pravidelně čištěny a dezinfikovány tak, aby si každá zásilka zvířat zachovávala svůj veterinární status.

5. Zvířata musí být přijímána na pohraniční veterinární stanici podle pokynů úředního veterinárního lékaře a musí být ihned podrobena veterinární prohlídce.

6. Pokud to úřední veterinární lékař považuje za nutné, musí být zvířata ustájena, nakrmena a napojena a musí si odpočinout.

7. Škůdci, například hlodavci, musí být systematicky hubeni.

8. Aby mohla být veterinární prohlídka uskutečněna, dostává úřední veterinární lékař průběžně od nadřízených orgánů následující informace:

a) aktualizovaný seznam třetích zemí a částí třetích zemí, z nichž je povolen dovoz skotu a prasat do členských států,

b) příslušná rozhodnutí Komise včetně vzorů veterinárních osvědčení použitelných pro každou třetí zemi, uvedenou ve zmíněném seznamu.

9. Opis veterinárního osvědčení, které je přiloženo ke každé zásilce zvířat, je uchováván po dobu nejméně 3 let společně s datem a výsledkem veterinární kontroly. Jestliže tento opis není k dispozici, sepíše se záznam o podrobnostech veterinárního osvědčení a uchovává se po stejnou dobu. Tento záznam obsahuje přinejmenším tyto údaje:

a) počet zvířat podrobených jednotlivým kontrolám vzhledem k druhům zvířat, jejich pohlaví a účelu,

b) původ a místo určení zvířat, stejně tak i jméno odesilatele a příjemce,

c) výsledek veterinární prohlídky každé zásilky zvířat a odkaz na veterinární osvědčení, které je přiloženo ke každé zásilce skotu nebo prasat.

Příloha č. 6 k vyhlášce č. 377/2003 Sb.

1. Pro karanténní střediska platí požadavky uvedené v bodech 2, 4, 5, 7, 9 a 10 přílohy č. 3 k této vyhlášce.

2. Kromě toho musí karanténní středisko

a) být pod stálým veterinárním dozorem,

b) být umístěno v dostatečné vzdálenosti od hospodářství nebo jiných míst, kde jsou chována zvířata, která by se mohla nakazit,

c) mít účinný kontrolní systém zajišťující odpovídající dozor nad zvířaty.

1) Je vydána na základě a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství vyhláškou.

1a) Směrnice Rady 91/496/EHS ze dne 15. července 1991, kterou se stanoví zásady organizace veterinárních kontrol zvířat dovážených do Společenství ze třetích zemí a kterou se mění směrnice 89/662/EHS, 90/425/EHS a 90/675/EHS.

1b) § 3 písm. e) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

1c) § 2 písm. h) vyhlášky č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí.

1d) Nařízení Rady (EHS) č. 2913/92 ze dne 12. října 1992, kterým se vydává celní kodex Společenství.

2) Například vyhláška č. 382/2003 Sb., o veterinárních požadavcích na obchodování se zvířaty a o veterinárních podmínkách jejich dovozu ze třetích zemí.

2a) Nařízení Komise (ES) č. 282/2004 ze dne 18. února 2004, kterým se zavádí doklad pro celní prohlášení u zvířat dovážených do Společenství ze třetích zemí a pro veterinární kontroly těchto zvířat, v platném znění.

3) Článek 4 odst. 15 Nařízení Rady 2913/92, kterým se vydává celní zákoník Společenství, v platném znění.

4) Rozhodnutí Komise 2004/292/ES ze dne 30. března 2004 o zavedení systému Traces a o změně rozhodnutí 92/486/EHS, v platném znění.

5) Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

Směrnice Rady 91/628/EHS ze dne 19. listopadu 1991 o ochraně zvířat při přepravě a měnící směrnice 90/425/EHS a 91/496/EHS.

6) § 59 odst. 5 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů.

8) Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů.

9) Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí právní předpisy k němu.

10) Vyhláška č. 382/2003 Sb.

11) § 2 písm. b) vyhlášky č. 382/2003 Sb.

12) Vyhláška č. 372/2003 Sb., o veterinárních kontrolách při obchodování se zvířaty.

12a) § 4 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 372/2003 Sb.

13) Část A přílohy č. 1 k vyhlášce č. 372/2003 Sb.

14) § 4 odst. 2 písm. c) a d) vyhlášky č. 372/2003 Sb.

15) Vyhláška č. 329/2003 Sb.

Například rozhodnutí Komise 2004/292/ES ze dne 30. března 2004 o zavedení systému Traces a o změně rozhodnutí 92/486/EHS.

16) Vyhláška č. 382/2003 Sb.

Vyhláška č. 383/2003 Sb., o veterinárních podmínkách dovozu některých živočišných produktů ze třetích zemí.

17) § 2 písm. k) vyhlášky č. 382/2003 Sb., ve znění vyhlášky č. 156/2006 Sb.

18) § 65 vyhlášky č. 382/2003 Sb.