(1) Pensijní fond, který zabezpečuje zaopatřovací nároky zaměstnanců a jejich pozůstalých, netvoří část jmění bankovního a jest samostatnou právnickou osobou.
(2) Stanovy, upravující správu pensijního fondu (pensijní řád), vydává bankovní rada a schvaluje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem sociální péče.
(3) Banka dotuje pensijní fond příspěvky, stanovenými každým rokem tak, aby spolu s výnosem pensijního fondu stačily na úhradu zaopatřovacích nároků zaměstnanců a jejich pozůstalých v rozsahu, stanoveném pensijním řádem.
(1) Dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, přecházejí na banku právním nástupnictvím bez likvidace práva a závazky, jakož i obchody a zařízení dosavadní Národní banky Československé i s jejími zaměstnanci v dosavadních jejich funkcích a se získanými právy a povinnostmi.
(2) Pensijní fond (§ 38) utvoří banka sloučením dosavadních pensijních fondů podle jejich bilančních hodnot k 31. prosinci 1945.
(3) Na návrh banky zapíše knihovní soud přechod vlastnických a jiných práv na banku a na pensijní fond podle odstavců 1 a 2 s odvoláním na tento zákon.
(4) Dočasná správa zřízená dekretem presidenta republiky ze dne 19. října 1945, č. 139 Sb., o přechodné úpravě právních poměrů Národní banky Československé, zůstává nezměněna a vykonává činnost bankovní rady až do jejího jmenování podle tohoto zákona.
(1) Za akcie dosavadního cedulového ústavu poskytne stát na vrub banky jejich vlastníkům náhradu ve výši jmenovité hodnoty akcie. Jakým způsobem se náhrada provede, stanoví na návrh ministra financí vláda.
(2) Ustanovení § 3 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 102 Sb., o znárodnění akciových bank, platí obdobně i tu.
(3) Hodnota akcií, za které se neposkytne náhrada, plyne do Likvidačního fondu měnového.
Zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 347 Sb., o akciové bance cedulové, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, na Slovensku vládní nařízení ze dne 4. dubna 1939, č. 44 Sl. z., o Slovenské národní bance, a dekret presidenta republiky č. 139/1945 Sb. se zrušují.