Stručně: Paragraf 17 vyhlášky 386/1991 stanoví, že banka nemusí přijmout k zúčtování příkazy, které neobsahují všechny povinné náležitosti podle § 16 odst. 1 nebo nesplňují dohodnuté podmínky, a může je s odůvodněním vrátit klientovi jako neproveditelné.
§ 17
Příkazy k zúčtování, které neobsahují náležitosti podle § 16 odst. 1 nebo nesplňují dohodnuté podmínky, nemusí banka přijmout k zúčtování a může je s odůvodněním vrátit klientovi jako neproveditelné.
Paragraf 17 vyhlášky 386/1991 stanoví, že banka nemusí přijmout k zúčtování příkazy, které neobsahují všechny povinné náležitosti podle § 16 odst. 1 nebo nesplňují dohodnuté podmínky, a může je s odůvodněním vrátit klientovi jako neproveditelné.
Co to znamená v praxi
Banka má právo odmítnout zpracovat platební příkaz, pokud na něm chybí některý z údajů uvedených v § 16 odst. 1 (např. bankovní spojení plátce/příjemce, částka, podpis).
Pokud klient a banka mají sjednány specifické podmínky pro platební příkazy, banka může odmítnout příkaz, který tyto podmínky nesplňuje.
V případě odmítnutí příkazu je banka povinna klientovi sdělit důvod, proč příkaz neprovedla.
Na co si dát pozor
Klient musí vždy dbát na to, aby jeho platební příkazy obsahovaly všechny povinné náležitosti uvedené v § 16 odst. 1.
Je důležité znát a dodržovat veškeré dohodnuté podmínky s bankou týkající se platebního styku.
Nepřesně nebo neúplně vyplněný příkaz může vést k prodlení nebo neprovedení platby.
Hlídat změny § 17 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.