§ 3 zákon ČNR o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky – Volba státního občanství
Zákon České národní rady o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky · 39/1969 Sb. · Cizinecké a azylové právo
Stručně: Paragraf 3 zákona č. 39/1969 Sb. stanoví, že československý státní občan, u kterého nelze určit státní občanství podle § 2 tohoto zákona a který se nestal státním občanem Slovenské socialistické republiky podle zákona Slovenské národní rady, si může zvolit státní občanství České socialistické republiky prohlášením, pokud se jím chce stát. (§ 3 zákona č. 39/1969 Sb., zákon ČNR o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Volba státního občanství
- Judikatura: na § 3 odkazuje 5 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 39/1969 Sb.
Československý státní občan, jehož státní občanství nelze určit podle § 2, ani se nestane podle zákona Slovenské národní rady státním občanem Slovenské socialistické republiky, zvolí si, chce-li se stát státním občanem republiky, státní občanství prohlášením.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Tento paragraf se týká osob, u nichž nebylo automaticky určeno státní občanství České socialistické republiky podle § 2, ani státní občanství Slovenské socialistické republiky.
- Taková osoba má možnost si aktivně zvolit státní občanství České socialistické republiky, pokud o to projeví zájem.
- Volba se provádí formou prohlášení, což znamená, že je nutné učinit aktivní právní úkon.
Na co si dát pozor
- Možnost volby je podmíněna tím, že státní občanství nebylo určeno podle § 2 a ani se osoba nestala občanem Slovenské socialistické republiky.
- Prohlášení je nutné učinit, pokud se osoba chce stát státním občanem republiky.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 3
Jak soudy aplikují § 3
Dále poukázal na ustanovení § 3 zákona č. 39/1969 Sb., které převzal i zákon č. 40/1993 Sb., podle něhož právo prohlášením nabýt státní občanství ČSR bylo právo časově neomezené a plynutím času nezanikající.
Žalobce tudíž nemohl nabýt české státní občanství narozením podle § 8 odst. 4 zákona č. 39/1969 Sb.; to bylo možné v daném případě pouze za předpokladu, že by si do narození žalobce zvolil jeho otec – R. M. – občanství České socialistické republiky podle § 3 zákona č. 39/1969 Sb., který stanovil, že:
… státní občanství, tak právní úprava provedená zákonem č. 40/1993 Sb., platným v době vydání napadeného rozhodnutí, umožňovala získat státní občanství i těm československým státním občanům, kteří republikové státní občanství nezískali přímo ze zákona, a to na základě vlastního úkonu tohoto občana – prohlášením podle § 3 zákona č. 165/1968 Sb. či § 3 zákona č. 39/1969 Sb., prohlášením podle § 6 zákona č. 40/1993 Sb. (o tomto právu byla žalobkyně v usnesení ze dne 30.3.2011 čj:
Související
§ 4 Katalog prací ve veřejných službách a správě (Nařízení vlády o katalogu prací ve veřej)§ 3 Volba státního občanství (Zákon Slovenské národní rady o nabývání )§ 4 Účinnost (Nařízení vlády, kterým se stanoví katalo)§ 3 Katalog prací (Nařízení vlády, kterým se stanoví katalo)