§ 29 občanský zákoník – Právo soudu ustanovit opatrovníka
Občanský zákoník · 40/1964 Sb. · účinné od 20. 7. 2009 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 29 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, říká, že soud může ustanovit opatrovníka osobě, jejíž pobyt není znám, pokud je to nutné k ochraně jejích zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný zájem, případně z jiného vážného důvodu. Soud může zasáhnout a jmenovat opatrovníka, i když neví, kde se daná osoba nachází, pokud je to v jejím zájmu nebo ve veřejném zájmu. (§ 29 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 20. 7. 2009)
Klíčová fakta
- Týká se: soud
- Judikatura: na § 29 odkazuje 19 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 40/1964 Sb.
Soud může ustanovit opatrovníka také tomu, jehož pobyt není znám, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů nebo vyžaduje-li to veřejný zájem. Za týchž podmínek může soud ustanovit opatrovníka i tehdy, jestliže je to třeba z jiného vážného důvodu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Soud může zasáhnout a jmenovat opatrovníka, i když neví, kde se daná osoba nachází, pokud je to v jejím zájmu nebo ve veřejném zájmu.
- Účelem je zajistit, aby zájmy osoby, která je nezvěstná nebo jejíž pobyt není znám, nebyly poškozeny.
- Opatrovník bude jednat jménem této osoby a chránit její práva a majetek.
- Ustanovení opatrovníka je možné i z jiného vážného důvodu, který soud posoudí jako dostatečný.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 29
Jak soudy aplikují § 29
Jestliže v době podání žaloby neexistovala osoba oprávněná jednat za žalobce, nelze nedostatek podmínky řízení následně zhojit ani ustanovením opatrovníka podle § 29 odst. 2 o. s. ř. Podle názoru dovolatele měl žalobce postupovat podle § 29 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a požádat soud o ustanovení opatrovníka pro učinění úkonu a řízení jím zahájené.
Tento skutkový deficit tak v podstatě znemožňuje Nejvyššímu soudu podrobit napadené rozhodnutí věcnému přezkumu, byť i za této procesní situace nelze a priori souhlasit se závěrem odvolacího soudu ve vztahu k § 29 obč. zák. a lze v tomto směru odkázat např. na již dřívější závěry právní doktríny zaujímající právní názor, že „Jiným vážným důvodem pro ustanovení opatrovníka může být např. duševní porucha určité osoby, pro kterou však tato osoba není ani zbavena způsobilosti k právním úkonům soudním rozhodnutím, ani není ve způsobilosti k právním úkonům …
Z uvedeného důvodu namítá, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, neboť vzhledem k duševní poruše nebyl schopen se náležitě hájit a dále že měl mít ze stejného důvodu v trestním řízení ustanoveného opatrovníka podle § 29 občanského zákoníku s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 303/05.
Související
§ 17 (Zákoník práce)§ 17 ÚČAST PRACOVNÍKŮ NA ROZVOJI, ŘÍZENÍ A KONTROL (Zákoník práce)§ 175d (Zákon, kterým se mění a doplňuje občansk)§ 11a (Zákon, kterým se mění a doplňuje zákon č)§ 39 (Zákon, kterým se mění a doplňuje trestní)