Zákon o Sboru národní bezpečnosti

Plní-li příslušníci Sboru národní bezpečnosti služební úkoly pod jednotným velením, rozhoduje o použití prostředků a zbraně za podmínek uvedených v § 32 až 35 velitel jednotky.

(1) Při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku plní útvary Veřejné bezpečnosti úkoly, které jim ukládají národní výbory v rozsahu své působnosti, pokud je nemohou zajistit vlastními silami a prostředky.

(2) Za plnění úkolů uložených národními výbory při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku odpovídají náčelníci a velitelé útvarů Veřejné bezpečnosti jak národním výborům, tak i vyšším náčelníkům a velitelům; ve věcech výkonu služby odpovídají a podléhají pouze vyšším náčelníkům a velitelům.

(3) Úkoly při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku ukládají národní výbory v rámci své působnosti příslušným útvarům Veřejné bezpečnosti.

Náčelníci a velitelé Sboru národní bezpečnosti, kteří rozhodují o rozmísťování útvarů Veřejné bezpečnosti nebo o zřizování jednotek Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, jsou povinni si před rozhodnutím vyžádat vyjádření národních výborů příslušných stupňů.

V zájmu koordinovaného postupu všech orgánů zúčastněných na zajišťování ochrany veřejného pořádku a v souladu s povinností seznamovat národní výbory se stavem socialistické zákonnosti předkládají příslušné útvary Sboru národní bezpečnosti národním výborům odpovídajících stupňů zprávy o stavu veřejného pořádku v jejich obvodech.

Součinnost útvarů Veřejné bezpečnosti a národních výborů při ochraně veřejného pořádku podrobněji vymezí vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské socialistické republiky.

Příslušníci Sboru národní bezpečnosti jsou povinni plnit pokyny, které jim v mezích své pravomoci dávají soudy a prokurátoři.

Příslušné útvary Sboru národní bezpečnosti poskytnou ochranu osobám pověřeným výkonem rozhodnutí soudu nebo národního výboru, nemohou-li tyto osoby pro ohrožení života nebo zdraví výkon rozhodnutí provést a požádají-li o poskytnutí pomoci.

Sbor národní bezpečnosti spolupracuje při plnění svých úkolů s vedením státních, družstevních a společenských organizací a jejich složek, jakož i s jinými orgány a organizacemi. Zejména s nimi projednává příčiny a podmínky páchání trestných činů a vzniku jiných protispolečenských jevů a závažnější případy porušení veřejného pořádku; radí se s nimi, upozorňuje na zjištěné nedostatky, popřípadě činí vhodná opatření k nápravě.

(1) Sbor národní bezpečnosti spolupracuje při plnění svých úkolů s občany a získává je k aktivní účasti na plnění úkolů podle tohoto zákona.

(2) Dobrovolně se hlásící občané, kteří jsou oddáni socialistickému společenskému a státnímu zřízení a požívají vážnosti a důvěry, mohou být pověřeni plněním některých bezpečnostních úkolů. Jsou-li zevně označeni, mohou mít oprávnění podle § 57, rozhodne-li tak ministr vnitra Československé socialistické republiky.

(1) Každý má právo obracet se v mezích tohoto zákona na útvar Sboru národní bezpečnosti s podněty a žádostmi o pomoc. Útvar Sboru národní bezpečnosti je povinen podnět přijmout a požadovanou pomoc v rozsahu své pravomoci poskytnout. Podněty a žádosti, jejichž řešení mu nepřísluší, je útvar Sboru národní bezpečnosti povinen postoupit příslušnému orgánu nebo organizaci, pokud na ně žadatele přímo neodkáže.

(2) Jestliže je to k uplatnění oprávněných nároků nebo ke splnění zákonných povinností na věci zúčastněných osob anebo jen některé z nich nezbytné, zabezpečí příslušníci Sboru národní bezpečnosti na požádání zjištění, popřípadě vzájemnou výměnu osobních údajů těchto občanů tehdy, lze-li to učinit na místě samém.

(1) Útvary a příslušníci Sboru národní bezpečnosti jsou oprávněni požadovat při výkonu své pravomoci pomoc od orgánů státní správy, státních a družstevních organizací.

(2) Orgány a organizace uvedené v předchozím odstavci jsou povinny požadovanou pomoc poskytnout, pokud jim v tom nebrání důvody stanovené jinými právními předpisy.

Útvary a příslušníci Sboru národní bezpečnosti jsou oprávněni při plnění svých úkolů žádat o pomoc společenské organizace a jejich orgány.

Příslušníci Sboru národní bezpečnosti jsou oprávněni v nebezpečí požádat každého o pomoc. Kdo byl požádán o pomoc, je povinen ji poskytnout; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou.

Federální ministerstvo vnitra vydá zásady, podle nichž orgány a organizace spravující majetek v socialistickém vlastnictví provádějí ostrahu tohoto majetku; zároveň stanoví oprávnění pracovníků pověřených ostrahou objektů orgánů a organizací a jejich součinnost s útvary Sboru národní bezpečnosti.

(1) Ministr vnitra Československé socialistické republiky, ministr vnitra České socialistické republiky a ministr vnitra Slovenské socialistické republiky mohou v rozsahu své pravomoci po dohodě s příslušnými ministry nebo vedoucími ústředních orgánů státní správy pověřit plněním úkolů Sboru národní bezpečnosti jiné orgány.

(2) K plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti při udržování bezpečnosti uvnitř státu v případě násilného útoku proti ústavnímu zřízení Československé socialistické republiky může vláda Československé socialistické republiky povolat vojáky v činné službě.

(3) Vojáci v činné službě povolaní podle odstavce 2 mají při plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti stejná práva a povinnosti jako příslušníci tohoto sboru, pokud vláda Československé socialistické republiky nerozhodne jinak.

(4) Vojáci vojsk ministerstva vnitra, vojáci Československé lidové armády, příslušníci Lidových milicí, Sborů nápravné výchovy a veřejných požárních útvarů povolaní podle odstavců 2 a 3 mají při plnění bezpečnostních úkolů stejná práva a povinnosti jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti, pokud příslušný ministr vnitra nerozhodne jinak.

Z vojáků z povolání vojsk ministerstva vnitra, povolaných k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti, mohou být jmenováni vyšetřovatelé Sboru národní bezpečnosti za stejných podmínek jako z příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

(1) Plněním úkolů Sboru národní bezpečnosti při zajišťování ochrany veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a ochrany státních hranic mohou být v rozsahu vymezeném tímto zákonem pověřeni členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti.

(2) Členem Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti se může stát dobrovolně se hlásící občan, který je oddán socialistickému společenskému a státnímu zřízení, požívá všeobecné vážnosti a důvěry, dosáhl věku 21 let a byl doporučen příslušným národním výborem.

(1) Členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti se zařazují do jednotek Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti.

(2) Jednotky Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti zřizují a za jejich činnost odpovídají příslušní náčelníci a velitelé Veřejné bezpečnosti.

(1) Členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti mohou vykonávat službu s příslušníky Sboru národní bezpečnosti nebo samostatně. Pokud vykonávají službu s příslušníky Sboru národní bezpečnosti, řídí se jejich rozkazy a pokyny.

(2) Při výkonu služby musí být členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti zevně označeni a jsou veřejnými činiteli.

(3) Člen Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti se na požádání prokáže průkazem člena Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti.

(4) Každý je povinen uposlechnout pokynů a výzev, které členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti vydají v mezích oprávnění, jež jim podle tohoto zákona náležejí.

(5) Za škodu, poškození na zdraví nebo smrt způsobené členu Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti při plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti nebo v přímé souvislosti s ním, jakož i za škodu, kterou člen Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti za stejných okolností způsobí jinému, odpovídá stát podle ustanovení § 59.

(1) Členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti jsou při výkonu služby oprávněni

a) do příchodu příslušníků Sboru národní bezpečnosti na místo činu za účelem zjištění a zajištění důkazů požadovat vysvětlení od každého, kdo může přispět k objasnění skutečností nutných pro zjištění trestného činu, přečinu nebo přestupku;

b) na místě napomenout občana, který porušil veřejný pořádek;

c) vyzvat občana, který porušil veřejný pořádek, aby prokázal svou totožnost;

d) vyzvat osobu, která nemůže hodnověrně prokázat svou totožnost nebo která výtržnostmi nebo jiným nepřístojným chováním narušuje veřejný pořádek, jakož i osobu, která byla přistižena při páchání trestného činu nebo přečinu, aby je následovala na nejbližší útvar Sboru národní bezpečnosti;

e) zastavit vozidlo, jehož řidič se dopustil závažného porušení předpisů o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu a požadovat od něho předložení dokladů předepsaných pro řízení a provoz vozidla;

f) zakázat jízdu řidiči, jehož schopnost k řízení je snížena vlivem alkoholu nebo z jiného vážného důvodu;

g) je-li nebezpečí z prodlení, provést nezbytné úkony k zajištění místa, na kterém byl spáchán trestný čin, přečin nebo přestupek.

(2) Vykonávají-li členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti službu s příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, mohou použít obušku a slzotvorného prostředku, a to podle pokynů příslušníka Sboru národní bezpečnosti a za podmínek stanovených tímto zákonem.

Federální ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem vnitra České socialistické republiky a s ministerstvem vnitra Slovenské socialistické republiky stanoví organizaci Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, způsob výběru jejích členů a ukončení členství v ní; dále stanoví způsob výkonu služby, udělování odměn, zevní označení a slib členů Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, popřípadě jiných občanů dobrovolně se hlásících k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti, zejména při ochraně státních hranic Československé socialistické republiky.

(1) Došlo-li u občana k poškození na zdraví nebo k jeho smrti v souvislosti s pomocí, kterou poskytl Sboru národní bezpečnosti nebo jeho příslušníkům na jejich žádost nebo s jejich vědomím, uhradí škodu tím vzniklou stát obdobně podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků. Vláda Československé socialistické republiky může nařízením stanovit

a) v kterých případech a v jakém rozsahu náleží občanu, který poskytl pomoc, vedle nároků na náhradu škody podle pracovněprávních předpisů jednorázové mimořádné odškodnění;

b) v kterých případech a jak se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po občanu, který poskytl pomoc, a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na občana, který poskytl pomoc, odkázány výživou.

(2) Občanu se hradí též škoda na věcech, která mu vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to dobře možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému však může být přiznána úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(3) Stát hradí i škodu, kterou občan způsobil v souvislosti s pomocí poskytnutou Sboru národní bezpečnosti nebo jeho příslušníkům.

(4) Stát může nahradit škodu nebo vzniklé náklady i tehdy, nešlo-li o pomoc poskytnutou za podmínek uvedených v odstavci 1.

(5) Podle zásad, které vydá federální ministerstvo vnitra v dohodě s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí a s federálním ministerstvem financí, může stát přiznat náhradu i jiné škody nebo újmy, která vznikla osobě, jež poskytla pomoc Sboru národní bezpečnosti nebo jeho příslušníkům.

(6) Právo státu na náhradu škody vůči tomu, kdo za ni poškozenému odpovídá podle občanského zákoníku, není předchozími ustanoveními dotčeno.

(7) Náhradu škody podle odstavců 1 až 5 poskytuje v zastoupení státu federální ministerstvo vnitra nebo ministerstvo vnitra České socialistické republiky nebo ministerstvo vnitra Slovenské socialistické republiky za útvary jimi řízené.

(1) Příslušníci Sboru národní bezpečnosti, členové Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti a ostatní osoby, které plní úkoly Sboru národní bezpečnosti na základě tohoto zákona, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli při výkonu služby nebo v souvislosti s ním a které v zájmu zabezpečení úkolů podle tohoto zákona nebo v zájmu zúčastněných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami.

(2) Každý, koho útvary nebo příslušníci Sboru národní bezpečnosti požádají v mezích tohoto zákona o poskytnutí pomoci a tuto pomoc poskytne, je povinen, byl-li řádně poučen, zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dověděl.

(3) Ministr vnitra Československé socialistické republiky stanoví podmínky zproštění povinnosti mlčenlivosti.

(4) Ustanoveními předchozích odstavců nejsou dotčeny předpisy o ochraně státního tajemství.

Členy Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti podle tohoto zákona jsou občané, kteří k počátku jeho účinnosti byli členy Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti podle dosavadních předpisů.

(1) Zrušují se:

1. zákon č. 70/1965 Sb., o Sboru národní bezpečnosti, ve znění zákona č. 29/1968 Sb.;

2. vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 76/1971 Sb., o Pomocné stráži Veřejné bezpečnosti.

(2) Právní předpisy5) vydané podle zákona č. 70/1965 Sb. se považují za předpisy vydané podle tohoto zákona; výkon práv a povinností osob pověřených na základě těchto předpisů plněním bezpečnostních úkolů se však řídí tímto zákonem.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1974.

Dr. Štrougal v. r.

též na místě prezidenta republiky

podle čl. 64 ústavního zákona o československé federaci

Indra v. r.

1) Zákon č. 102/1971 Sb., o ochraně státního tajemství. Nařízení vlády ČSSR č. 148/1971 Sb., o ochraně hospodářského a služebního tajemství.

1) § 6 zákona ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

§ 6 zákona SNR č. 46/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi.

2) § 29 a 31 zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.

3) Zákon č. 128/1970 Sb., o vymezení působnosti Československé socialistické republiky ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti. Zákon č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev. Zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

4) § 17 odst. 2 zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

5) V platnosti zůstávají:

1. vyhláška ministra vnitra č. 30/1971 Sb., o pověření příslušníků Lidových milicí plněním některých bezpečnostních úkolů;

2. vyhláška ministerstva národní bezpečnosti č. 66/1953 Ú. l., o úkolech a působnosti závodní stráže, ve znění vyhlášky č. 320/1953 Ú. l. (č. 98/1953 Ú. v. a č. 365/1953 Ú. v.);

3. nařízení ministra vnitra č. 40/1957 Sb., o zevním označení Pomocníků Pohraniční stráže;

4. RMV č. 30/1965 (Směrnice upravující postup při některých služebních zákrocích příslušníků Sboru národní bezpečnosti).