Zákon ČNR o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky

Ministerstvo, úřad, matriční úřad, Ministerstvo zahraničních věcí a zastupitelský úřad České republiky, s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním úředníkem, využívají z informačního systému evidence diplomatických a služebních pasů o diplomatických a služebních pasech a jejich držitelích pro výkon státní správy na úseku státního občanství způsobem umožňujícím dálkový přístup tyto údaje:

a) jméno, popřípadě jména, příjmení a rodné číslo,

b) místo a okres narození, v případě narození v cizině stát narození,

c) číslo a druh vydaného diplomatického nebo služebního pasu,

d) datum vydání diplomatického nebo služebního pasu,

e) datum převzetí diplomatického nebo služebního pasu,

f) datum skončení platnosti diplomatického nebo služebního pasu,

g) označení orgánu, který diplomatický nebo služební pas vydal,

h) o ztracených, odcizených nebo neplatných diplomatických nebo služebních pasech číslo, druh, datum vydání a datum skončení platnosti ztraceného, odcizeného nebo neplatného diplomatického nebo služebního pasu a datum a místo ohlášení jeho ztráty nebo odcizení.

Z využívaných údajů lze v konkrétním případě použít vždy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu.

(1) Ve sporných případech provádí zjišťování státního občanství České republiky úřad příslušný podle místa trvalého pobytu, popřípadě posledního trvalého pobytu osoby, o jejíž státní občanství se jedná. Pokud osoba trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměla, provádí zjišťování Úřad městské části Praha 1.

(2) Úřad vystaví fyzické osobě potvrzení o výsledku provedeného zjištění. Je-li to třeba k uplatnění práv fyzické osoby, do potvrzení uvede, kdy, popřípadě na základě jakých ustanovení fyzická osoba státní občanství České republiky nabyla nebo pozbyla.

(3) Žádost o zjištění státního občanství České republiky podává fyzická osoba nejdříve dnem, kdy nabyde zletilosti; za dítě podává žádost jeho zákonný zástupce.

Vyhovuje-li se podle tohoto zákona v plném rozsahu podání žadatele, nevydává se s výjimkou ustanovení § 12 odst. 3 rozhodnutí ve správním řízení.6)

(1) Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, může příslušný orgán státní správy prominout předložení dokladů stanovených v § 8 odst. 1 písm. a), § 9 odst. 1 písm. a) a c), pokud by jejich obstarání bylo spojeno s těžko překonatelnou překážkou, lze-li bez jejich předložení zjistit přesně a úplně skutečný stav věci.

(2) Doklad, který je jinak třeba podle tohoto zákona předložit, se nepředkládá, pokud si skutečnost v něm uvedenou příslušný orgán státní správy může ověřit ze základního registru obyvatel, z informačního systému evidence obyvatel, z informačního systému cizinců, z informačního systému evidence občanských průkazů, z informačního systému evidence cestovních dokladů nebo z informačního systému evidence diplomatických a služebních pasů.

(3) Skutečnost, že není pobyt druhého rodiče žijícího mimo území České republiky znám (§ 6 odst. 4, § 9 odst. 2, § 16 odst. 4, § 18b odst. 6, § 18b odst. 8, § 18c odst. 5 a § 18c odst. 6), prokazuje žadatel (prohlašovatel) potvrzením nebo rozhodnutím vydaným příslušným úřadem státu, jehož je občanem; nemůže-li z objektivních důvodů takový doklad předložit, nahradí jej čestným prohlášením.

Prohlášení podle tohoto zákona nepodléhají správním poplatkům.

Žádosti o udělení státního občanství České republiky, podané podle zákona České národní rady č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, do 31. prosince 1992, se vyřizují podle předpisů platných ke dni jejich podání.

Vláda může nařízením prodloužit lhůty stanovené v § 18 odst. 1 a 2, § 18a a § 19 odst. 1 tohoto zákona, a to nejdéle do 30. června 1994.

Dítě, jehož osvojitelé byli ke dni jeho osvojení státními občany České republiky nebo by se jimi stali k 1. lednu 1969, nabylo osvojením státní občanství České republiky, pokud toto občanství nenabylo jinak.

Působnosti stanovené krajskému úřadu, úřadu městské části hlavního města Prahy, magistrátu měst Brna, Ostravy a Plzně, obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností nebo matričnímu úřadu podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.

Zrušují se

1. Zákon České národní rady č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky, ve znění zákona České národní rady č. 92/1990 Sb.

2. Zákon č. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

Uhde v. r.

Klaus v. r.

Příloha k zákonu č. 40/1993 Sb.

1) Např. zákon č. 236/1920 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé, zákon č. 152/1926 Sb., o udělení státního občanství československého některým osobám, zákon č. 60/1930 Sb., jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými státy Severoamerickými o naturalizaci, zákon č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

1a) Například § 8 odst. 2 občanského zákoníku.

2) § 52 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.

3) § 54 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb.

3a) § 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 273/2001 Sb.

3b) § 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti.

3c) § 34 až 39 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

3e) § 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.

Vyhláška č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách.

3f) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.

3g) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

3h) Zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů.

4) § 52 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.

5) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

6) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).