§ 42 zákon o mezinárodním a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení cizinců v oboru práva soukromého – Zdali se dopouští dědická smlouva a zdali může býti zrušena…
Zákon o mezinárodním a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení cizinců v oboru práva soukromého · 41/1948 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 42 zákona č. 41/1948 Sb. určuje, že platnost, zrušitelnost a rozsah dědické smlouvy se posuzují podle právních řádů států, jejichž jsou smluvci příslušníky v době zřízení nebo zrušení smlouvy, přičemž způsobilost zůstavitele a vnitřní platnost smlouvy se řídí právním řádem státu jeho příslušnosti v dané době. (§ 42 zákona č. 41/1948 Sb., zákon o mezinárodním a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení cizinců v oboru práva soukromého, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: zůstavitel
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 41/1948 Sb.
Zdali se dopouští dědická smlouva a zdali může býti zrušena a v jakém rozsahu může býti zřízena nebo zrušena, jest posuzovati podle právních řádů států, jejichž jsou smluvci příslušníky v době zřízení nebo zrušení dědické smlouvy. Způsobilost dědickou smlouvu zříditi nebo zrušiti, jakož i podmínky pro vnitřní platnost dědické smlouvy se spravují právním řádem státu, jehož je zůstavitel příslušníkem v době zřízení nebo zrušení smlouvy.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud se uzavírá dědická smlouva, je nutné zkoumat právní řády všech smluvních stran (jejich státní příslušnost) v době uzavření smlouvy, aby se zjistilo, zda je taková smlouva vůbec přípustná a v jakém rozsahu.
- Pro posouzení, zda je zůstavitel schopen dědickou smlouvu uzavřít nebo zrušit, a pro posouzení vnitřní platnosti smlouvy, je rozhodující právní řád státu, jehož je zůstavitel občanem v době, kdy smlouvu uzavírá nebo ruší.
- Pokud by se dědická smlouva rušila, je opět nutné posoudit právní řády států příslušnosti smluvních stran v době zrušení.
Na co si dát pozor
- Je třeba rozlišovat mezi právními řády, které se vztahují na přípustnost a rozsah dědické smlouvy (právní řády všech smluvních stran), a právním řádem, který se vztahuje na způsobilost zůstavitele a vnitřní platnost smlouvy (právní řád státu příslušnosti zůstavitele).
- Rozhodující je státní příslušnost smluvních stran a zůstavitele v konkrétním okamžiku – buď v době zřízení, nebo v době zrušení dědické smlouvy.
- Paragraf se zabývá pouze dědickou smlouvou, nikoli jinými typy pořízení pro případ smrti, jako je například závěť.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.