§ 42 Zákon o mezinárodním a mezioblastním právu soukromém a o právním postavení cizinců v oboru práva soukromého – Zdali se dopouští dědická smlouva a zdali může býti zrušena…

Stručně

Paragraf 42 zákona č. 41/1948 Sb. určuje, že platnost, zrušitelnost a rozsah dědické smlouvy se posuzují podle právních řádů států, jejichž jsou smluvci příslušníky v době zřízení nebo zrušení smlouvy, přičemž způsobilost zůstavitele a vnitřní platnost smlouvy se řídí právním řádem státu jeho příslušnosti v dané době.

Co to znamená v praxi

• Pokud se uzavírá dědická smlouva, je nutné zkoumat právní řády všech smluvních stran (jejich státní příslušnost) v době uzavření smlouvy, aby se zjistilo, zda je taková smlouva vůbec přípustná a v jakém rozsahu.
• Pro posouzení, zda je zůstavitel schopen dědickou smlouvu uzavřít nebo zrušit, a pro posouzení vnitřní platnosti smlouvy, je rozhodující právní řád státu, jehož je zůstavitel občanem v době, kdy smlouvu uzavírá nebo ruší.
• Pokud by se dědická smlouva rušila, je opět nutné posoudit právní řády států příslušnosti smluvních stran v době zrušení.

Na co si dát pozor

• Je třeba rozlišovat mezi právními řády, které se vztahují na přípustnost a rozsah dědické smlouvy (právní řády všech smluvních stran), a právním řádem, který se vztahuje na způsobilost zůstavitele a vnitřní platnost smlouvy (právní řád státu příslušnosti zůstavitele).
• Rozhodující je státní příslušnost smluvních stran a zůstavitele v konkrétním okamžiku – buď v době zřízení, nebo v době zrušení dědické smlouvy.
• Paragraf se zabývá pouze dědickou smlouvou, nikoli jinými typy pořízení pro případ smrti, jako je například závěť.