Zákon o hospodářských stycích se zahraničím

(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu rozhoduje o zrušení, rozdělení, splynutí a sloučení podniků zahraničního obchodu a o změně předmětu jejich podnikání; přitom postupuje obdobně podle ustanovení § 13 odst. 3 první a druhá věta. K opatření podle předchozí věty se vyjadřuje příslušný odborový orgán. Federální ministerstvo zahraničního obchodu může též změnit jejich název, sídlo a výši základního jmění. Rozdělený podnik zaniká a jeho majetek a závazky a práva přecházejí v rozsahu určeném federálním ministerstvem zahraničního obchodu na nově vzniklé, popřípadě přejímající podniky zahraničního obchodu. Slučovaný podnik zaniká a jeho majetek, práva a závazky přecházejí na přejímající podnik zahraničního obchodu. Při splynutí podniků dosavadní podniky zahraničního obchodu zanikají a jejich majetek, práva a závazky přecházejí na nově vzniklý podnik zahraničního obchodu.

(2) Zrušení, rozdělení, splynutí nebo sloučení podniku zahraničního obchodu nebo změna jeho základního jmění nesmí být na újmu věřitelům podniku zahraničního obchodu. Zrušení, rozdělení, splynutí nebo sloučení podniků zahraničního obchodu nebo změna jejich základního jmění nabývají účinnosti ode dne zápisu do podnikového rejstříku. Návrh na zápis podává federální ministerstvo zahraničního obchodu.

(3) Není-li rozhodnuto o přechodu některého nároku rozděleného podniku zahraničního obchodu, může věřitel uplatnit svůj nárok vůči kterémukoli z podniků vzniklých rozdělením podniku zahraničního obchodu a tyto podniky jsou zavázány společně a nerozdílně.

(4) Při zrušení podniku zahraničního obchodu federální ministerstvo zahraničního obchodu rozhodne o převodu práv a závazků zrušovaného podniku zahraničního obchodu na jinou československou právnickou osobu nebo o provedení jeho majetkové likvidace. K rozhodnutí o převodu práv a závazků zrušovaného podniku zahraničního obchodu na jinou československou právnickou osobu než na podnik zahraničního obchodu je nutný předchozí souhlas přejímající osoby.

(1) Účelem majetkové likvidace (dále jen „likvidace“) podniku je vypořádat majetkové poměry zrušovaného podniku.

(2) Podnik zaniká po provedené likvidaci výmazem podniku z podnikového rejstříku.

(1) Podnik navrhuje zápis své likvidace a likvidátora popř. likvidátory (dále jen „likvidátor“), kterého jmenoval, do podnikového rejstříku. Po dobu likvidace užívá svého názvu s dodatkem „v likvidaci“.

(2) Dnem, k němuž byl likvidátor zapsán do podnikového rejstříku, zanikají orgány podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem podniku ve věcech spojených s likvidací.

(1) Ke dni zahájení likvidace podnik sestaví účetní závěrku a předá ji likvidátorovi a příslušným orgánům.

(2) Likvidátor sestaví do třiceti dnů po svém zápisu do podnikového rejstříku zahajovací rozvahu ke dni zahájení likvidace a předá ji federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu spolu s likvidačním plánem, rozpočtem likvidace a s inventarizačním zápisem o mimořádné inventarizaci hospodářských prostředků provedené ke dni zahájení likvidace.

(3) Likvidátor je v průběhu likvidace povinen zejména

a) soustředit peněžní prostředky u jednoho československého peněžního ústavu,

b) dokončit běžné záležitosti,

c) vypořádat daně a poplatky,

d) vypořádat závazky a pohledávky,

e) zpeněžit majetek podniku nejhospodárnějším a nejrychlejším způsobem nebo s ním jinak naložit podle rozhodnutí federálního ministerstva zahraničního obchodu,

f) podávat federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu čtvrtletní a roční hlášení o průběhu likvidace doložená čtvrtletní a roční závěrkou.

(1) Likvidátor sestaví účetní závěrku ke dni skončení likvidace a předloží ji federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu ke schválení spolu s konečnou zprávou o celém průběhu likvidace.

(2) Likvidátor po prověření a schválení účetní závěrky federálním ministerstvem zahraničního obchodu a po splnění daňových povinností

a) naloží s konečným zůstatkem likvidace podle rozhodnutí federálního ministerstva zahraničního obchodu,

b) postará se o bezpečné uložení spisového materiálu a účetních písemností,

c) oznámí skončení likvidace soudu s návrhem na výmaz podniku z podnikového rejstříku.

Likvidace podniku při jeho předlužení se řídí zvláštními předpisy.9d)

(1) K zajištění rozvoje a provádění zahraničně obchodní činnosti, zejména k soustředění některých odborných činností, ministr zahraničního obchodu Československé socialistické republiky zřizuje a zrušuje účelové zahraničně obchodní organizace.

(2) Pro zřizování, převádění, slučování, rozdělování a zrušování a činnost účelových zahraničně obchodních organizací platí obdobně obecné předpisy o státních organizacích.

(1) K podpoře rozvoje československých hospodářských styků se zahraničím vyvíjí činnost Československá obchodní a průmyslová komora.

(2) Československá obchodní a průmyslová komora je právnickou osobou sdružující československé osoby, které provádějí zahraničně hospodářskou činnost nebo s ní související výrobní a jinou hospodářskou činnost.

(3) Sídlem Československé obchodní a průmyslové komory je Praha. Její oblastní orgány mohou působit v různých oblastech Československé federativní republiky podle zájmů svých členů.

Československá obchodní a průmyslová komora při výkonu své působnosti rovněž

a) poskytuje odborné konzultace a jinou pomoc svým členům;

b) šíří znalosti o hospodářství, ekonomických podmínkách a právních předpisech týkajících se hospodářských styků se zahraničím a v souvislosti s tím vydává a rozšiřuje informativní a odborné publikace;

c) vydává osvědčení týkající se skutečností důležitých v právních vztazích vznikajících při uskutečňování mezinárodního obchodu; tato osvědčení mají povahu veřejných listin.

(1) Nejvyšším orgánem Československé obchodní a průmyslové komory je valná hromada členů, která zejména přijímá stanovy Československé obchodní a průmyslové komory a stanoví hlavní směry její činnosti a výši členských příspěvků.

(2) Valná hromada je způsobilá se usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina členů; usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů.

(3) V době mezi zasedáními valné hromady řídí Československou obchodní a průmyslovou komoru představenstvo volené valnou hromadou na dobu pěti let.

(4) Jménem Československé obchodní a průmyslové komory jednají jako statutární orgán předseda, jednotliví místopředsedové nebo generální tajemník, kteří jsou voleni valnou hromadou.

Podrobnosti o činnosti Československé obchodní a průmyslové komory, členství, právech a povinnostech členů, o jejím hospodaření a organizačním uspořádání určují stanovy, které na návrh federálního ministerstva zahraničního obchodu schvaluje vláda Československé socialistické republiky.

(1) Rozhodčí soud působí při Československé obchodní a průmyslové komoře jako stálý nezávislý orgán pro rozhodování sporů o majetkové nároky nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku.

(2) V čele rozhodčího soudu je předsednictvo volené představenstvem Československé obchodní a průmyslové komory na dobu tří let. Předsednictvo rozhodčího soudu je způsobilé se usnášet, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jeho členů; usnáší se nadpoloviční většinou přítomných členů.

(3) Předsednictvo rozhodčího soudu se skládá z předsedy, místopředsedů a členů. Předsednictvo volí předsedu a místopředsedy, kteří jednají jménem rozhodčího soudu.

Organizační uspořádání rozhodčího soudu a řízení před ním upravuje řád rozhodčího soudu, který na návrh předsednictva rozhodčího soudu vyhlašuje federální ministerstvo zahraničního obchodu ve Sbírce zákonů.

(1) Československé osoby se mohou dohodnout na zřízení speciální obchodní komory pro rozvoj hospodářských styků se zahraničím v určitém odvětví.

(2) Československé osoby se mohou dohodnout se zahraničními osobami na zřízení smíšené obchodní komory pro rozvoj hospodářských styků ve vztahu k určitému státu nebo několika státům.

(3) Speciální a smíšené obchodní komory se mohou zřizovat pouze se souhlasem federálního ministerstva zahraničního obchodu.

(4) Podrobnosti o činnosti speciálních a smíšených obchodních komor podle odstavce 1 a 2, členství, právech a povinnostech členů, o jejich hospodaření a organizačním uspořádání určují stanovy, které schvaluje federální ministerstvo zahraničního obchodu.

(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu může k rozvoji hospodářských styků se zahraničím v určitém odvětví nebo ve vztahu k určitému státu nebo několika státům zřídit speciální nebo smíšenou obchodní komoru.

(2) Rozhodnutí o zřízení speciální nebo smíšené obchodní komory obsahuje zejména její název, sídlo, předmět činnosti a den zřízení.

(3) Organizaci speciálních a smíšených obchodních komor zřízených podle odstavce 1 upravuje statut, který vydává ministr zahraničního obchodu Československé socialistické republiky.

Speciální a smíšené obchodní komory se zapisují do podnikového rejstříku.

Federální ministerstvo zahraničního obchodu

a) navrhuje vládě Československé socialistické republiky zásady jednotné zahraniční obchodní politiky;

b) provádí jednotnou zahraniční obchodní politiku ve styku s příslušnými orgány jiných států;

c) řídí a kontroluje provádění jednotné zahraniční obchodní politiky v souvislosti s činnostmi upravenými tímto zákonem a i v ostatních oblastech hospodářských styků se zahraničím; k tomu účelu vydává předpisy a činí potřebná opatření.

(1) Podniky zahraničního obchodu zřízené podle dosavadních předpisů se považují za podniky zahraničního obchodu podle tohoto zákona.

(2) Oprávnění nebo povolení k zahraničně hospodářské činnosti, k neobchodním vývozům a dovozům a ke zřízení organizačních složek československých právnických osob v zahraničí udělená podle dosavadních předpisů se považují za povolení podle tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1980.

Husák v. r.

Indra v. r.

Štrougal v. r.

1) § 14 hospodářského zákoníku.

2) Zákon č. 243/1949 Sb., o akciových společnostech.

3) § 636 zákoníku mezinárodního obchodu.

4) § 521 zákoníku mezinárodního obchodu.

5) § 2 písm. a) a b) zákona č. 123/1965 Sb., o Československé tiskové kanceláři.

6) Zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství.

7) Zákon č. 144/1970 Sb., o Státní bance československé.

8) Zákon ČNR č. 118/1975 Sb. a zákon SNR č. 133/1975 Sb., o advokacii.

9) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.

9a) § 600 až 624 zákoníku mezinárodního obchodu.

9b) Zákon č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách.

9c) § 26a a násl. hospodářského zákoníku.

9d) § 352 až 354 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.

10) § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon).

11) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).

12) Např. vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 312/1953 Ú. l., o zřízení Strojexportu, podniku zahraničního obchodu pro vývoz strojů a strojního zařízení, ve znění pozdějších předpisů a vyhláška ministra zahraničního obchodu č. 74/1971 Sb., o zřízení Omnie, podniku zahraničního obchodu.