§ 2 Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky, federálního ministerstva obrany, federálního ministerstva vnitra, federálního ministerstva dopravy, ministerstva vnitra České republiky, ministerstva spravedlnosti České republiky a ministerstva zemědělství České republiky, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 61/1990 Sb., o hospodaření s léky a zdravotnickými potřebami – Lékaři předepisují na základě vyšetření nemocného léčiva
Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky, federálního ministerstva obrany, federálního ministerstva vnitra, federálního ministerstva dopravy, ministerstva vnitra České republiky, ministerstva spravedlnosti České republiky a ministerstva zemědělství České republiky, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 61/1990 Sb., o hospodaření s léky a zdravotnickými potřebami · 427/1992 Sb. · § 2 · Zdravotnické a farmaceutické právo
Stručně: Paragraf 2 vyhlášky 427/1992 Sb. stanovuje pravidla pro předepisování léčiv a zdravotnických prostředků lékaři, včetně toho, jaká léčiva mohou být předepisována, jak se má předepisování zaznamenávat a jaké náležitosti musí mít recept nebo poukaz.
§ 2
(1) Lékaři předepisují na základě vyšetření nemocného léčiva, která jsou zařazena do lékopisu nebo jejichž používání je ministerstvem zdravotnictví České republiky (dále jen „ministerstvo“) povoleno.1) Při předepisování léčiv a prostředků jsou povinni postupovat účelně a při předepisování léčiv a prostředků na účet Pojišťovny podle zásad uvedených ve zvláštním předpisu.19)
(2) Předepsání léčiv a prostředků včetně počtu jejich balení a dávkování musí být zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci nemocného. Léčiva se předepisují pro nemocného na recepturní tiskopis;20) jde-li o léčiva obsahující omamné látky skupiny I seznamu21) a psychotropní látky skupiny II seznamu22) předepisují se pro nemocného na zvláštní recepturní tiskopis.23) Prostředky se předepisují pro nemocného na tiskopis poukazu na léčebnou a ortopedickou pomůcku.24)
(3) Lékaři mohou předepisovat léčiva, jež jsou potřebná pro výkon diagnostické, preventivní a terapeutické činnosti stanovené v jejich pracovní náplni a jejichž indikace a účinky bezpečně znají. Prostředky hrazené v plném rozsahu Pojišťovnou mohou lékaři předepisovat pouze v provedení, které pojištěnci funkčně plně vyhovuje a splňuje podmínky nejmenší ekonomické náročnosti.
(4) Při poskytování první pomoci lze předepisovat jen léčiva nezbytná pro poskytnutí této pomoci a v množství potřebném do doby návštěvy nemocného u lékaře.
(5) Na jeden recepturní tiskopis lze předepsat nejvýše dva druhy hromadně vyráběných léčiv s výjimkou uvedenou v § 13 odst. 3, nebo pouze jeden druh léčiva vyráběného individuálně. V případě, že je předepsán jen jeden druh léčiva, musí předepisující lékař zbylé prázdné místo proškrtnout.
(6) Při předepsání více původních balení léčiva nebo více dávek individuálně (magistraliter) připravovaného léčiva v lékárně vyznačí předepisující lékař na recepturním tiskopisu nebo na žádance počet balení nebo dávek římskou číslicí a slovy.
(7) Lékařem vyplněný
a) recepturní tiskopis (dále jen „recept“),
b) tiskopis poukazu na léčebnou a ortopedickou pomůcku (dále jen „poukaz“) musí mít tyto náležitosti:
1. jméno, příjmení, rodné číslo, adresu nemocného;
2. předpis léčiva (prostředku); záměrné překročení nejvyšší dávky léčiva je nutno označit symbolem("!") a vypsáním slovy. V případě, že lékař trvá na předepsaném léčivu nebo prostředku, označí jej symbolem „R“;
3. při předepsání individuálně připravovaných léčiv lze používat pouze lékopisných názvů a zkratek, u hromadně vyráběných léčiv jejich registrovaných názvů (ochranných značek); při předepisování léčiv mezinárodním nechráněným (generickým) názvem je lékař povinen uvést na receptu koncentraci účinné látky;
4. návod k použití léčiva (prostředku);
5. podpis předepisujícího lékaře a datum vystavení receptu (poukazu);
6. otisk razítka zdravotnického zařízení s jmenovkou předepisujícího lékaře; u lékařů, kteří poskytují první pomoc, pouze otisk razítka s jeho jmenovkou a adresou.
(8) Recepty (poukazy), na nichž jsou předepsané léčiva (prostředky)
a) označené písmenem „Z“ v seznamu léčiv a prostředků zdravotnické techniky, který tvoří přílohu zvláštního předpisu,19)
b) přesahující nejvyšší stanovenou úhradu Pojišťovnou musí mít náležitosti uvedené v předchozím odstavci a musí být opatřeny otiskem razítka příslušného revizního lékaře, jeho podpisem a datumem, kdy tak učinil.
(9) Jestliže předepisující lékař předepíše léčivo nebo prostředek, na jehož úhradě se podle zvláštního předpisu19) podílí nemocný, je povinen na tuto skutečnost upozornit nemocného.“.
Poznámka č. 19 pod čarou zní:
„19) Vyhláška ministerstva zdravotnictví České republiky o úhradě léčiv a prostředků zdravotnické techniky č. 426/1992 Sb.“.
Poznámka č. 1 pod čarou zní:
„1) § 20 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Vyhláška ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky č. 43/1987 Sb., o registraci hromadně vyráběných léčivých přípravků a úhradě nákladů s tím spojených.“.
Poznámka č. 20 pod čarou zní:
„20) SEVT sklad. č. 14 282 0 (mutace vydané zdravotnickými zařízeními).“.
Poznámka č. 21 pod čarou zní:
„21) Seznam tvoří přílohu č. 3 k nařízení vlády České socialistické republiky č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění nařízení vlády České republiky č. 182/1990 Sb. a nařízení vlády České republiky č. 33/1992 Sb.“.
Poznámka č. 22 pod čarou zní:
„22) Seznam tvoří přílohu č. 4 k nařízení vlády České socialistické republiky č. 192/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.“.
Poznámka č. 23 pod čarou zní:
„23) SEVT sklad. č. 26 283 0.“.
Poznámka č. 24 pod čarou zní:
„24) SEVT sklad. č. 14 280 0.
SEVT sklad. č. 14 281 0.“.
4. § 3 se vypouští.
5. § 4 zní:
Paragraf 2 vyhlášky 427/1992 Sb. stanovuje pravidla pro předepisování léčiv a zdravotnických prostředků lékaři, včetně toho, jaká léčiva mohou být předepisována, jak se má předepisování zaznamenávat a jaké náležitosti musí mít recept nebo poukaz.
Co to znamená v praxi
Lékaři mohou předepisovat pouze léčiva schválená lékopisem nebo ministerstvem zdravotnictví a musí postupovat účelně, zejména při předepisování na účet pojišťovny.
Každé předepsání léčiva nebo prostředku musí být zaznamenáno ve zdravotnické dokumentaci pacienta a pro předepsání se používají specifické tiskopisy (recept, poukaz), přičemž pro omamné a psychotropní látky existují zvláštní recepturní tiskopisy.
Lékaři mohou předepisovat léčiva, která bezpečně znají a která jsou potřebná pro jejich diagnostickou, preventivní a terapeutickou činnost; prostředky hrazené pojišťovnou musí být funkčně vyhovující a ekonomicky nejméně náročné.
Recept nebo poukaz musí obsahovat konkrétní náležitosti, jako jsou údaje o pacientovi, předpis léčiva/prostředku, a v případě překročení dávky nebo trvání na konkrétním léčivu/prostředku musí být použity specifické symboly.
Na co si dát pozor
Při předepisování více balení nebo dávek musí lékař počet uvést římskou číslicí a slovy.
Na jeden recepturní tiskopis lze předepsat nejvýše dva druhy hromadně vyráběných léčiv, nebo jeden druh individuálně vyráběného léčiva; prázdné místo je nutné proškrtnout.
Při poskytování první pomoci lze předepisovat jen nezbytná léčiva v množství potřebném do doby návštěvy lékaře.
🔔 Hlídat změny § 2 — pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.