Stručně: Paragraf 12 zákona 43/1955 stanovuje, že o využití přírodních léčivých zdrojů rozhoduje ministr zdravotnictví a že toto využití musí být plánováno tak, aby odpovídalo kapacitě zdrojů a sloužilo především lázeňským účelům.
§ 12
(1) O využití přírodních léčivých zdrojů rozhoduje ministr zdravotnictví; spadá-li správa přírodního léčivého zdroje do oboru působnosti jiného ústředního úřadu nebo orgánu, učiní tak v dohodě s ním.
(2) Využití přírodních léčivých zdrojů musí být plánováno tak, aby spotřeba odpovídala jejich kapacitě a aby jich bylo využito především pro účely lázeňské. Směrný plán využití přírodních léčivých zdrojů sestaví ministerstvo zdravotnictví; stanoví v něm též množství produktů přírodních léčivých zdrojů, kterých smí být použito k jiným účelům než pro lázeňskou péči.
Paragraf 12 zákona 43/1955 stanovuje, že o využití přírodních léčivých zdrojů rozhoduje ministr zdravotnictví a že toto využití musí být plánováno tak, aby odpovídalo kapacitě zdrojů a sloužilo především lázeňským účelům.
Co to znamená v praxi
O tom, jakým způsobem budou přírodní léčivé zdroje využívány, rozhoduje ministr zdravotnictví, případně v dohodě s jiným ústředním úřadem, pokud zdroj spadá do jeho působnosti.
Využívání těchto zdrojů musí být plánováno tak, aby se nepřekročila jejich kapacita a aby byly primárně určeny pro lázeňskou péči.
Ministerstvo zdravotnictví sestavuje směrný plán využití, který určuje i množství zdrojů, jež mohou být použity pro jiné účely než lázeňskou péči.
Na co si dát pozor
Rozhodování o využití přírodních léčivých zdrojů je centralizováno na úrovni ministra zdravotnictví.
Prioritou při plánování využití je lázeňská péče.
Jakékoli jiné využití přírodních léčivých zdrojů je omezeno a podléhá plánu Ministerstva zdravotnictví.
Hlídat změny § 12 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.