44/1974 Sb. · 161 paragrafů
(1) Celnice může vyslovit propadnutí zboží, které bylo předmětem celního přestupku, nebo které bylo celním přestupkem získáno, nebo které bylo ke spáchání celního přestupku použito.
(2) Propadnutí zboží lze vyslovit jen tehdy, patří-li zboží fyzické osobě, která se celního přestupku dopustila.
(3) Propadnutí zboží nelze vyslovit, je-li hodnota zboží neúměrná závažnosti celního přestupku.
(4) Vlastníkem propadlého zboží se stává stát.
(1) Celnice může zabrat zboží, které bylo předmětem celního přestupku, nebo které bylo celním přestupkem získáno, nebo které bylo ke spáchání celního přestupku použito, jestliže fyzická osoba, která se celního přestupku dopustila, je neznámá, nebo nelze-li ji volat k odpovědnosti.
(2) Zboží, které nepatří fyzické osobě, která se celního přestupku dopustila, může být zabráno, jestliže bylo předmětem celního přestupku nebo bylo celním přestupkem získáno nebo bylo ke spáchání celního přestupku použito a ohrožuje-li bezpečnost fyzických osob nebo majetku, popřípadě vyžaduje-li to obecný zájem.
(3) Zabrat zboží nelze, je-li hodnota zboží neúměrná závažnosti celního přestupku.
(4) Vlastníkem zabraného zboží se stává stát.
Pokuta uložená za celní přestupek je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.
(1) Celní přestupek projedná celnice, v jejímž obvodu byl celní přestupek spáchán nebo zjištěn.
(2) Celnice příslušná k projednání celního přestupku podle odstavce 1 může postoupit věc k projednání celnici, v jejímž obvodu fyzická osoba, která se celního přestupku dopustila, bydlí nebo pracuje.
(1) Příslušníci celní správy mohou za celní přestupek ukládat a vybírat pokuty do 500 Kčs bez dalšího projednání, je-li celní přestupek spolehlivě zjištěn a nestačí-li domluva (blokové řízení).
(2) Odepře-li fyzická osoba, která se celního přestupku dopustila, pokutu zaplatit, projedná celní přestupek příslušná celnice.
(3) Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat.
(1) Při blokovém řízení lze vyslovit i propadnutí zboží, které bylo předmětem celního přestupku nebo které bylo celním přestupkem získáno, nebo které bylo ke spáchání celního přestupku použito.
(2) Odepře-li fyzická osoba, která se celního přestupku dopustila, podrobit se výroku o propadnutí zboží, projedná celní přestupek příslušná celnice.
(1) Poruší-li právnická osoba předpisy o oběhu zboží ve styku s cizinou, zkrátí clo nebo ztěžuje celní kontrolu (dále jen „porušování celních předpisů“), může jí celnice uložit pokutu ve výši uvedené v § 96, 97 nebo 98.
(2) Pro účely uvedené v ustanoveních této hlavy zákona se za právnickou osobu považuje i občan zapsaný v podnikovém rejstříku jako podnikatel.
Celnice může uložit právnické osobě pokutu až do výše ceny zboží, poruší-li předpisy o oběhu zboží ve styku s cizinou tím, že
a) bez oprávnění dováží nebo vyváží zboží;
b) nepřihlásí celnici zboží při přestupu státních hranic;
c) doveze nebo vyveze zboží na povolení, které bylo uděleno příslušným orgánem na základě nepravých, pozměněných nebo padělaných dokladů nebo nesprávných údajů;
d) způsobí, že zboží bylo propuštěno na základě nesprávných nebo nepravdivých údajů;
e) bez oprávnění zcizí zboží nacházející se ve vázaném oběhu;
f) bez oprávnění nakupuje nebo jiným způsobem získá zboží nacházející se ve vázaném oběhu.
Celnice může uložit právnické osobě pokutu až do výše dvojnásobku cla, zkrátí-li clo tím, že
a) bez zaplacení cla vyveze nebo doveze zboží;
b) bez zaplacení cla zcizí zboží nacházející se ve vázaném oběhu nebo podmíněném volném oběhu;
c) v celním řízení konaném o dovozu nebo vývozu zboží uvede nesprávné údaje pro vyměření cla.
Celnice může uložit právnické osobě pokutu až do výše 100 000 Kčs, ztěžuje-li celní kontrolu tím, že
a) uvede při celní kontrole nesprávné údaje o dováženém, vyváženém nebo prováženém zboží;
b) nedodrží podmínky stanovené pro zboží propuštěné do vázaného oběhu nebo podmíněného volného oběhu;
c) dopravuje zboží uniklé celní kontrole;
d) vydá bez souhlasu orgánů celní správy zboží z celního nebo provozního skladu.
Pokutu podle § 95 lze právnické osobě uložit jen do jednoho roku ode dne, kdy se orgán celní správy dozvěděl o tom, že právnická osoba porušila nebo nesplnila povinnost uloženou celními předpisy, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k tomuto porušení nebo nesplnění povinnosti došlo.
Pokuta uložená právnické osobě za porušování celních předpisů je splatná do 30 dnů ode dne, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.
(1) Porušování celních předpisů projedná celnice, v jejímž obvodu má právnická osoba sídlo.
(2) Nemá-li právnická osoba sídlo v Československé socialistické republice, může projednat porušování celních předpisů celnice, v jejímž obvodu k porušení celních předpisů došlo, nebo celnice, v jejímž obvodu bylo porušení celních předpisů zjištěno.
(1) Celnice může na úhradu cla zajistit zboží, na němž vázne celní zástavní právo.
(2) Celnice může k projednání nezákonného dovozu, vývozu nebo průvozu zboží
a) zajistit osobě zboží, které bylo předmětem celního přestupku, nebo které bylo celním přestupkem získáno, nebo které bylo ke spáchání celního přestupku použito;
b) zajistit právnické osobě zboží, které bylo předmětem porušování celních předpisů, nebo které bylo porušováním celních předpisů získáno, nebo které bylo k porušování celních předpisů použito.
(3) Celnice může zajistit zboží podle odstavců 1 a 2 bez ohledu na práva třetích osob.
(4) V případech, kdy je podezření, že při dovozu, vývozu nebo průvozu zboží byl spáchán trestný čin, odevzdá celnice zajištěné zboží na požádání orgánům činným v trestním řízení.
(1) Jestliže nelze zajistit zboží podle § 102 odst. 1 a 2 proto, že není k dosažení nebo že bylo spotřebováno, může celnice na úhradu cla, popřípadě pokuty uložené fyzické osobě, která se celního přestupku dopustila, anebo právnické osobě, která porušila celní předpisy, zajistit i jiné zboží, jimi dovážené, vyvážené nebo provážené.
(2) Celnice může podle odstavce 1 zajistit zboží pouze
a) patří-li fyzické osobě nebo právnické osobě, která clo anebo pokutu neuhradila;
b) je-li hodnota zboží úměrná výši cla anebo uložené pokuty.
(1) Celnice vydá o zajištění zboží rozhodnutí a oznámí je fyzické osobě nebo právnické osobě, které bylo zboží zajištěno.
(2) V rozhodnutí o zajištění zboží se uvedou důvody, pro které se zboží zajišťuje, a poučení o právech a povinnostech fyzické osoby nebo právnické osoby, jíž se rozhodnutí týká. V rozhodnutí se uvede též upozornění, že zboží bude prodáno, nebude-li clo, popřípadě pokuta zaplacena.
(3) Zboží, které lze podle § 102 a 103 zajistit, může celnice ponechat fyzické osobě nebo právnické osobě a uložit jí, že zboží nesmí používat, prodávat nebo s ním jiným způsobem nakládat.
(1) Fyzická osoba nebo právnická osoba, které bylo oznámeno rozhodnutí celnice o zajištění zboží, je povinna toto zboží vydat celnici.
(2) Není-li zajištěné zboží na výzvu celnice vydáno, může být tomu, kdo je má u sebe, odňato.
(3) O vydání nebo o odnětí zajištěného zboží se vyhotoví doklad, v němž se uvede též popis zboží, a doručí se fyzické osobě nebo právnické osobě, která zboží vydala, nebo které bylo zboží odňato.
(1) Není-li zajištěné zboží k dalšímu řízení již třeba a nepřichází-li v úvahu jeho propadnutí podle § 89, nebo zabrání podle § 90, nebo prodej podle § 107, vrátí se fyzické osobě nebo právnické osobě, které bylo zajištěno.
(2) Uplatní-li právo na zajištěné zboží jiná fyzická osoba nebo právnická osoba než ta, které bylo zboží zajištěno, vydá celnice zboží tomu, o jehož právu na ně není pochyb.
(3) Má-li celnice pochybnosti o tom, zda zboží patří fyzické osobě nebo právnické osobě, které bylo zajištěno, nebo jiné fyzické osobě nebo právnické osobě, která na ně uplatňuje nárok, odkáže celnice tyto fyzické osoby a právnické osoby, aby svůj nárok uplatnily v řízení, jehož předmětem je úprava majetkových vztahů.
(1) Celnice může prodat zboží zajištěné podle § 102 odst. 1, jestliže clo není uhrazeno do 30 dnů po vykonatelnosti rozhodnutí, jímž se ukládá povinnost k jeho úhradě.
(2) Celnice může prodat zboží zajištěné podle § 102 odst. 2, u něhož nebyl vysloven trest propadnutí zboží, nebo které nebylo zabráno, na úhradu pokuty, uložené fyzické osobě za celní přestupek nebo právnické osobě za porušení celních předpisů, jestliže pokuta není uhrazena do 30 dnů po nabytí právní moci rozhodnutí, jímž byla uložena.
(3) Celnice může zboží podléhající rychlé zkáze nebo živá zvířata zajištěná podle § 102 odst. 2 nebo § 103 odst. 1 ihned prodat.
(4) Celnice může prodat zboží zajištěné podle § 103, jestliže clo nebo pokuta, uložená fyzické osobě za celní přestupek nebo právnické osobě za porušení celních předpisů, nejsou uhrazeny ve lhůtách stanovených v odstavcích 1 a 2.
(5) Podle odstavce 1 až 4 nelze prodat zboží, které je národním majetkem.
(1) Celnice prodá zboží zpravidla v dražbě. Přitom postupuje podle zvláštních předpisů.3)
(2) Zboží, které nemohlo být prodáno v dražbě, prodá celnice fyzickým a právnickým osobám způsobilým podle obecně závazných právních předpisů k nakládání s prodávaným druhem zboží.
(3) Se zbožím, které nelze prodávat nebo používat ze zdravotních, zvěrolékařských, rostlinolékařských, bezpečnostních nebo jiných důvodů, naloží celnice způsobem stanoveným zvláštními předpisy.
(1) Z výtěžku prodeje zboží se přednostně uhradí clo, dále dopravné, skladné, poštovní poplatky, pokuta, uložená fyzické osobě za celní přestupek nebo právnické osobě za porušování celních předpisů, a náklady řízení. Zbytek výtěžku vyplatí celnice oprávněnému. Nepřihlásí-li se oprávněný do tří let po prodeji zboží, připadne zbytek výtěžku prodeje státu.
(2) Uplatní-li třetí osoba nebo právnická osoba do tří let po prodeji zboží u celnice nárok na zbytek výtěžku prodeje zboží, odkáže celnice tuto fyzickou osobu nebo právnickou osobu, aby svůj nárok uplatnila v řízení, jehož předmětem je úprava majetkových vztahů.
(3) O prodeji zboží se uvědomí fyzická osoba nebo právnická osoba, které bylo zboží zajištěno nebo uskladněno.
(1) Celnice je oprávněna prodat, popřípadě jinak nakládat se zbožím,
a) u něhož bylo vysloveno propadnutí, nebo které bylo zabráno v řízení konaném o celních přestupcích;
b) u něhož bylo vysloveno propadnutí věci, nebo které bylo zabráno v trestním řízení konaném o trestných činech a přečinech spáchaných při dovozu, vývozu a průvozu zboží;
c) jehož se účastník celního řízení vzdal ve prospěch státu.
(2) Federální ministerstvo zahraničního obchodu v dohodě s federálním ministerstvem financí stanoví vyhláškou postup při prodeji, popřípadě jiném nakládání se zbožím uvedeným v odstavci 1.
Pokud z ustanovení tohoto zákona nevyplývá jinak, platí o celních přestupcích a o řízení před orgány celní správy obecné předpisy o přestupcích a o správním řízení.4)
(1) O odvolání proti rozhodnutí celnice rozhoduje celní ředitelství, kterému je celnice podřízena.
(2) O odvolání proti rozhodnutí celního ředitelství rozhoduje Ústřední celní správa.
(3) Proti rozhodnutí celního ředitelství o stanovení celní hodnoty obchodního zboží podle odstavce 1 lze podat opravný prostředek k soudu. O tomto opravném prostředku rozhoduje krajský soud, v jehož obvodu má celní ředitelství sídlo.
(1) Odvolání podané proti rozhodnutí orgánů celní správy nemá odkladný účinek. Orgán celní správy, proti jehož rozhodnutí odvolání směřuje, nebo odvolací orgán může odkladný účinek povolit, neztíží-li se tím výkon rozhodnutí nebo nebrání-li tomu obecný zájem.
(2) Včas podané odvolání proti rozhodnutí o celním přestupku a proti rozhodnutí, jímž byla uložena pokuta právnické osobě za porušování celních předpisů, má odkladný účinek, který nelze vyloučit.
Nejsou-li clo, dopravné, skladné, poštovní poplatky, pokuta, uložená osobě za celní přestupek nebo organizaci za porušování celních předpisů, a náklady řízení uhrazeny ve stanovených lhůtách a nelze-li je uhradit ani prodejem zboží podle § 107, může celnice provést výkon rozhodnutí podle předpisů o správním řízení.5)
(1) Ustanovení tohoto zákona o trestu propadnutí zboží, o zabrání zboží, zajištění a prodeji zboží platí i pro věci a jiné hodnoty podle předpisů o devizovém hospodářství, pokud byly celním přestupkem získány.
(2) Ustanovení tohoto zákona o zajištění zboží podle § 103 platí i pro věci a jiné hodnoty podle předpisů o devizovém hospodářství.
Pokud se v tomto zákoně nestanoví jinak, platí o dopravě zboží v přepravním styku a v průvozu ustanovení o dovozu a vývozu zboží.
Celnice projednávají přestupky proti devizovému hospodářství, zjištěné při provádění devizové kontroly vývozu a dovozu věcí a hodnot podle předpisů o devizovém hospodářství.6) Při projednávání přestupků proti devizovému hospodářství postupují celnice podle obecných předpisů upravujících projednávání přestupků.
(1) Federální ministerstvo vnitra může v dohodě s federálním ministerstvem zahraničního obchodu pověřit příslušníky Sboru národní bezpečnosti plněním některých úkolů celnic.
(2) Orgány celní správy plní úkoly stanovené zákony národních rad související s dovozem, vývozem nebo průvozem zboží.
(1) Celnice mohou přijímat i cizí měnu na úhradu cla, dopravného, skladného, poštovních poplatků, uložené pokuty a nákladů řízení.
(2) Podmínky provádění úhrad podle předchozího odstavce stanoví federální ministerstvo financí.
Obsahuje-li mezinárodní smlouva, jíž je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána, ustanovení odchylná od tohoto zákona, nebo od předpisů podle něho vydaných, platí ustanovení smluvní.
Pokud orgány celní správy vykonávají oprávnění podle zvláštních předpisů, mají, pokud tyto předpisy nestanoví jinak, stejná práva a povinnosti jako při celní kontrole. Totéž platí o právech a povinnostech subjektů, které této kontrole podléhají.
(1) Řízení zahájené před účinností tohoto zákona se ukončí podle dosavadních předpisů.
(2) Celní přestupky spáchané před účinností tohoto zákona se projednají podle dosavadních předpisů.
Celní sazebník vydaný vládním nařízením č. 32/1947 Sb., se změnami a doplňky, se považuje podle tohoto zákona za celní sazebník obchodního zboží. Paušální sazebník vydaný vyhláškou ministerstva zahraničního obchodu č. 6/1969 Sb. se považuje podle tohoto zákona za celní sazebník neobchodního zboží.
Zrušují se:
1. celní zákon č. 36/1953 Sb.;
2. vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 147/1954 Ú. l., kterou se vydává celní železniční řád;
3. vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 149/1954 Ú. l., kterou se vydává celní letecký řád;
4. vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 151/1954 Ú. l., kterou se vydávsá celní poštovní řád;
5. vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 82/1961 Sb., kterou se provádí celní zákon;
6. vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 81/1962 Sb., o celním osvobození předmětů dovážených pro potřebu osob a orgánů požívajících výsad a imunit v Československé socialistické republice;
7. vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 36/1963 Sb., kterou se vydává celní plavební řád;
8. vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 106/1963 Sb., kterou se vydává celní silniční řád;
9. vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 7/1965 Sb., o organizaci sítě celnic a jejich působnosti;
10. vyhláška ministerstva zahraničního obchodu č. 85/1967 Sb., jíž se mění a doplňuje vyhláška č. 82/1961 Sb., kterou se provádí celní zákon č. 36/1953 Sb.;
11. § 15, 31 odst. 2 a 32 písm. b), c) zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1975.
Dr. Štrougal v. r.
též na místě presidenta republiky podle čl. 64 ústavního zákona o československé federaci
Indra v. r.
1) Zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství,
vyhláška č. 31/1964 Sb., o řízení při vývozu,
vyhláška č. 32/1964 Sb., o řízení při dovozu,
vyhláška č. 63/1964 Sb., o ochraně proti zavlékání škůdců a chorob rostlin a plevelů při dovozu, průvozu a vývozu.
1a) Zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů.
1b) § 89 odst. 5 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon.
1c) Vyhláška federálního ministerstva vnitra č. 99/1989 Sb., o pravidlech silničního provozu (pravidla silničního provozu), ve znění vyhlášky federálního ministerstva vnitra č. 24/1990 Sb.
1d) § 41 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb.
1e) Např. zákon č. 547/1990 Sb., o nakládání s některými druhy zboží a technologií a o jejich kontrole, zákon č. 528/1990 Sb., devizový zákon.
2) Zákon č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství.
3) Zákon č. 174/1950 Sb., o dražbách mimo exekuci.
4) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení.
Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku.
5) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení.
6) § 24 a 27 písm. b) zákona č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství.