(1) Základem pro výpočet náhrady ušlého výdělku přísedících uvedených v § 1 je základ daně z příjmů fyzických osob.
(2) Přísedícímu uvedenému v § 1 náleží za 1 hodinu náhrada ušlého výdělku, vypočtená dělením základu podle odstavce 1 počtem pracovních hodin, připadajících na kalendářní rok, kterou zákoník práce stanoví jako nejvyšší rozsah stanovené pracovní doby zaměstnanců pracujících v jednosměnném pracovním režimu.
(3) Pro výpočet náhrady ušlého výdělku podle odstavce 1 se použije částka základu daně, podle které je určena poslední známá daň přísedícího za poslední zdaňovací období, které skončilo přede dnem vzniku nároku na náhradu ušlého výdělku a za které již byla daň stanovena.
Nemohou-li přísedící uvedení v § 1 prokázat výši ušlého výdělku způsobem stanoveným v § 2, přísluší jim náhrada ušlého výdělku v částce odpovídající výši hodinové minimální mzdy, nejvýše však osminásobku hodinové minimální mzdy za jeden den.
Hotové výdaje, které vzniknou vykonáváním funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí, se nahrazují za podmínek, v rozsahu a ve výši stanovené podle právních předpisů upravujících cestovní náhrady.