Úplné znění zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, jak vyplývá z pozdějších změn

Exekutorské zápisy musí být neprodleně po sepsání uloženy v kanceláři exekutora pod uzávěrou.

(1) Náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daně z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu20) (dále jen „náklady exekuce“).

(2) Oprávněný má právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku (dále jen „náklady oprávněného“). Náklady oprávněného hradí oprávněnému povinný.

(3) Náklady exekuce hradí exekutorovi povinný.

(4) Náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu k provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

(1) Náklady exekuce a náklady oprávněného určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, který doručí oprávněnému a povinnému.

(2) Příkaz k úhradě nákladů exekuce obsahuje

a) označení exekučního soudu, který pověřil exekutora provedením exekuce,

b) označení exekutora, který je pověřen provedením exekuce,

c) označení exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která jej vyhotovila,

d) označení oprávněného a povinného,

e) označení povinnosti, která má být exekucí vymožena,

f) stanovení povinnosti k náhradě nákladů, včetně jejich vyčíslení a odůvodnění,

g) výši zaplacené zálohy a její vyúčtování,

h) datum a podpis exekutora a poučení o námitkách.

(3) Účastník řízení může podat u exekutora proti příkazu námitky do 8 dnů od doručení. Pokud exekutor v plném rozsahu námitkám nevyhoví, postoupí je bez zbytečného odkladu soudu (§ 45), který o námitkách rozhodne do 15 dnů. Případné vyjádření k námitkám adresované soudu exekutor doručí také tomu, kdo námitky podal.

(4) Rozhodnutí soudu o námitkách se doručí oprávněnému, povinnému a exekutorovi. Proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek.

Dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil. V případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného hradí paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi oprávněný. Pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného si může oprávněný s exekutorem předem sjednat výši účelně vynaložených nákladů.

(1) Za exekuční činnost a další činnost podle tohoto zákona náleží exekutorovi odměna, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, a je-li exekutor plátcem daně z přidané hodnoty, rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu20).

(2) Exekutor a oprávněný mohou uzavřít písemnou smlouvu o provedení exekuce, v níž mohou sjednat smluvní odměnu za provedení exekuce. Smluvní odměna není nákladem exekuce. Tato smlouva nabude účinnosti dnem, kdy je usnesení o pověření exekutora provedením exekuce doručeno exekutorovi. Tím není dotčeno právo exekutora na odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu za doručení písemností a náhradu za ztrátu času.

(3) Nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, má exekutor právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Spotřebovaná část zálohy se oprávněnému nevrací a stává se nákladem oprávněného (§ 87 odst. 2).

Za výkon další činnosti podle § 74 odst. 1 písm. a) náleží exekutorovi mimosmluvní odměna, nedohodne-li se s žadatelem jinak.

(1) Za výkon činnosti podle § 76a náleží exekutorovi mimosmluvní odměna.

(2) O výši odměny podle odstavce 1 a nároku na náhradu dalších nákladů exekuce podle § 87 odst. 1 rozhoduje a přiznané náklady exekuce vyplácí soud nebo státní zástupce, který výkonem činnosti podle § 76a exekutora pověřil.

Podrobnosti o výši a způsobu určení odměny, hotových výdajů, náhrady za doručení písemností a náhrady za ztrátu času stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Nejsou-li spisy ukončené, musí být uloženy v kanceláři exekutora tak, aby byly jak exekutorovi, tak kontrolním orgánům kdykoliv přístupné. Nemá-li exekutor takový spis u sebe, musí být ze záznamu v příslušném registru zřejmé, kde se spis nachází.

(2) Opisy a potvrzení ze spisů uložených v kanceláři exekutora vydává na žádost oprávněných orgánů a osob exekutor nebo jím pověřený zaměstnanec.

(1) Oprávněné orgány a osoby mohou nahlížet do spisů, které nejsou uloženy v archivu exekutora, a pořizovat si z nich výpisy; oprávněné osoby tak mohou činit výlučně v kanceláři exekutora pod jeho dohledem nebo pod dohledem jím pověřeného zaměstnance. O nahlédnutí do spisu se ve spisu provede záznam.

(2) Na odůvodněnou žádost oprávněných orgánů a osob je možno spis zaslat jinému exekutorovi, v jehož kanceláři je možno do něho nahlédnout.

(3) Do spisů týkajících se další činnosti exekutora může nahlížet pouze žadatel; jiné osoby jen s jeho souhlasem. Ministerstvo může v souvislosti s výkonem státního dohledu nahlížet do spisů týkajících se činností exekutora podle § 74 odst. 1 písm. b) bez souhlasu žadatele.

(1) Oprávněnými orgány jsou v rozsahu své působnosti ministerstvo, Komora, orgány činné v trestním řízení, soudy, státní zastupitelství, finanční úřady a katastrální úřady.

(2) Oprávněnými osobami jsou účastníci exekučního řízení, jejich právní nástupci, zástupci těchto osob a znalec, pokud ho příslušný orgán uvedený v odstavci 1 za znalce ustanovil a uložil mu povinnost nahlédnout do spisu.

(3) Každému, kdo na tom má právní zájem nebo kdo pro to má vážné důvody, exekutor na žádost povolí, aby nahlédl do exekučního spisu a aby si z něho učinil výpisy nebo opisy, ledaže jde o spis, o němž právní předpisy stanoví, že jeho obsah musí zůstat utajen.

Exekutor předá kopie požadovaných listin z exekučního spisu, případně kopii celého spisu na základě písemné žádosti orgánům činným v trestním řízení, soudům, finančním úřadům, katastrálním úřadům a znalcům. Nepostačí-li poskytnutí kopií listin nebo kopie celého spisu, umožní exekutor osobám pověřeným těmito orgány nahlížení do spisu; jen je-li to zcela nezbytné, spis jim zapůjčí. Na půjčování spisů ministerstvu se vztahuje § 7 odst. 4 písm. a); obdobně se postupuje při předkládání věci soudu v souvislosti s rozhodováním soudu v exekučním řízení.

(1) Exekutor provádí rekonstrukci spisů, které byly zcela nebo zčásti zničeny nebo se ztratily.

(2) Exekutor vyhotoví opisy písemností, které si vypůjčí od účastníků nebo od jejich právních nástupců, od jiného exekutora, od soudu, od orgánu katastru nemovitostí, případně od jiného orgánu nebo od znalce. Na tyto připojí své razítko a doložku, že opis nahrazuje zničenou nebo ztracenou listinu.

(3) Exekutor může vykonat i potřebné zjišťování obsahu listiny, zejména vyslechnutím účastníků, případně jejich právních nástupců, a obsah listiny osvědčí zápisem, ve kterém uvede všechny zjištěné okolnosti. V osvědčení uvede obsah tvrzení účastníků nebo jejich právních nástupců o obsahu listiny.

O nahlížení do exekutorských zápisů platí obdobně úprava uvedená v § 94, není-li v zákoně výslovně stanoveno jinak.

(1) Exekutor zapůjčí exekutorský zápis jen soudu, ministerstvu nebo Komoře na jejich žádost.

(2) Exekutor založí namísto zapůjčeného exekutorského zápisu jeho ověřený opis s připojením žádosti, na jejímž základě byl exekutorský zápis vydán.

(3) Je-li prvopis exekutorského zápisu zapůjčen podle odstavce 1, může exekutor vydávat stejnopisy z ověřeného opisu založeného podle odstavce 2. To neplatí, jestliže soud, ministerstvo nebo Komora toto vydávání pozastavily.

Exekutor ukládá exekutorské zápisy pod uzávěrou v kovové skříni odděleně od spisů.

(1) Exekutor, který byl jmenován do uvolněného exekutorského úřadu, převezme do úschovy exekutorské zápisy exekutora, který zemřel nebo který byl odvolán.

(2) Exekutor, který převzal do úschovy exekutorské zápisy podle odstavce 1, vydává z nich stejnopisy, opisy či výpisy. O nahlížení a zapůjčení těchto exekutorských zápisů platí ustanovení hlavy osmé dílu prvního této části zákona.

(1) Ukončené spisy se ukládají a uschovávají v kanceláři exekutora.

(2) Ukončené spisy zůstávají po celou dobu výkonu exekutorského úřadu uložené v kanceláři exekutora, který je vyhotovil.

(3) Podrobnější úpravu manipulace se spisy, jejich úschovu, vedení registrů a dalších evidenčních pomůcek upraví kancelářský řád vydaný Komorou.

(1) V exekutorském archivu se uchovávají ukončené spisy, registry, razítka, průkazy a pečetidla exekutorů, jejichž úřad zanikl nebo kteří byli přeloženi do obvodu jiného okresního soudu.

(2) Exekutorský archiv vede okresní soud, v jehož obvodu exekutor vykonával svůj úřad.

(3) O odevzdání spisů, registrů, razítka, průkazu a pečetidla se sepíše zápis.

(1) Po uložení spisů do exekutorského archivu se na jejich evidenci vztahují právní předpisy platné pro uložení soudních spisů.

(2) Výpisy, opisy a potvrzení ze spisů uložených v exekutorském archivu vydává na písemnou žádost oprávněných orgánů a osob příslušný soud. O nahlížení do spisů a půjčování těchto spisů platí přiměřeně ustanovení hlavy osmé dílu prvního této části zákona.

Z exekutorských zápisů se vydávají stejnopisy nebo prosté opisy.

(1) Stejnopisy exekutorských zápisů se vydávají účastníkům právních úkonů, jichž se exekutorský zápis týká, není-li v exekutorském zápisu stanoveno jinak. Někomu jinému mohou být také vydány, jestliže všichni účastníci s tím souhlasí.

(2) Prosté opisy exekutorských zápisů lze vydat osobám, kterým lze vydat stejnopisy. Jiným osobám lze prosté opisy vydat jen se souhlasem osob, kterým lze vydat stejnopisy.

(1) Stejnopis exekutorského zápisu musí doslovně souhlasit s exekutorským zápisem. Obsahuje také opisy plných mocí a ostatních příloh exekutorského zápisu.

(2) Doložka o ověření stejnopisu exekutorského zápisu obsahuje údaje o tom, že se stejnopis shoduje doslovně s exekutorským zápisem, komu je stejnopis určen a kdy byl stejnopis vyhotoven. Exekutor doložku podepíše a připojí otisk úředního razítka exekutora.

(1) Z exekutorského zápisu lze vydat výpis. Výpis z exekutorského zápisu se může týkat i jen některých samostatných právních jednání nebo jen některých skutečností uvedených v exekutorském zápisu. Při vydávání výpisů se použije přiměřeně postup týkající se vydávání stejnopisů.

(2) Výpis podle odstavce 1 nesmí zpochybnit obsah exekutorského zápisu, z něhož byl vydán.

(1) Zřizuje se Exekutorská komora České republiky se sídlem v Brně.

(2) Komora je samosprávnou stavovskou organizací, která sdružuje všechny exekutory a vede seznam exekutorů, kandidátů a koncipientů. Exekutor se stává členem Komory okamžikem jmenování exekutorem. Členství v Komoře zaniká odvoláním exekutora, jeho smrtí nebo prohlášením za mrtvého.

(3) Komora je právnickou osobou. Její příjmy tvoří členské příspěvky, dary a jiné příjmy. Členské příspěvky jsou exekutoři povinni platit ve výši stanovené sněmem exekutorů.

(4) Komora má tyto orgány:

a) sněm,

b) prezidium,

c) prezidenta,

d) revizní komisi,

e) zkušební komisi,

f) kárnou komisi,

g) kontrolní komisi.

(5) Komora může zřizovat poradní orgány.

(6) Funkční období členů orgánů Komory je tříleté.

(1) Sněm je nejvyšším orgánem Komory.

(2) Právo účastnit se sněmu má každý exekutor.

(3) Prezidium svolává sněm zpravidla jednou za 2 roky. Jestliže o to písemně požádá aspoň jedna třetina exekutorů, revizní komise, prezident Komory nebo ministr, je prezidium povinno svolat sněm exekutorů do 2 měsíců ode dne doručení žádosti.

(4) Sněm je schopný usnášení, je-li přítomna alespoň nadpoloviční většina exekutorů zapsaných v seznamu exekutorů.

(5) Není-li sněm schopný usnášení, svolá prezidium do 2 měsíců sněm nový; takto svolaný sněm je schopný usnášení, pokud je přítomna alespoň třetina všech exekutorů zapsaných v seznamu exekutorů.

(6) K platnosti usnesení sněmu exekutorů je nutný souhlas většiny přítomných exekutorů zapsaných v seznamu exekutorů.

(7) Sněm zejména

a) volí přímou a tajnou volbou na dobu 3 let z řad exekutorů členy prezidia Komory, náhradníky prezidia Komory a členy ostatních orgánů Komory z řad exekutorů a odvolává je, nestanoví-li tento zákon jinak,

b) projednává a schvaluje zprávu o činnostech orgánů Komory,

c) přijímá organizační, volební, zkušební, kárný a kancelářský řád Komory,

d) ruší nebo mění usnesení prezidia Komory; práva, která ze zrušeného rozhodnutí prezidia vznikla exekutorům nebo jiným osobám, však nemohou být dotčena,

e) schvaluje rozpočet a hospodaření Komory,

f) schvaluje výšku ročního členského příspěvku exekutorů na činnost Komory, jakož i jiných plateb předvídaných tímto zákonem nebo řády Komory, popřípadě stanoví zásady pro určení jejich výše,

g) schvaluje výši náhrady za ztrátu času při výkonu funkcí v orgánech Komory, popřípadě stanoví zásady pro určení jejich výše,

h) zřizuje fondy Komory a schvaluje pravidla jejich tvorby a používání,

i) schvaluje stavovské předpisy přijaté prezidiem v případech, které si vyhradí,

j) stanoví postup při vedení, správě a provozu centrální evidence exekucí,

k) usnáší se o dalších věcech, které si vyhradí.

(8) K platnosti zkušebního, kárného a kancelářského řádu je zapotřebí předchozího souhlasu ministerstva.

(1) Prezidium je řídícím a výkonným orgánem Komory.

(2) Prezidium má 5 členů a 5 náhradníků; klesne-li počet členů prezidia pod počet stanovený tímto zákonem, je prezidium oprávněno doplnit z řad náhradníků členy nové.

(3) Prezidium Komory volí a odvolává ze svých členů prezidenta a viceprezidenta Komory.

(4) Zasedání prezidia Komory svolává prezident Komory zpravidla jednou za měsíc, nejméně jednou za 3 měsíce.

(5) Členství v prezidiu Komory je neslučitelné s členstvím v revizní, kárné nebo kontrolní komisi.

(6) Prezidium

a) zastupuje, chrání a prosazuje zájmy exekutorů,

b) dohlíží na činnost exekutorů a jejich zástupců,

c) organizuje odbornou výchovu exekutorů, kandidátů, koncipientů a vykonavatelů exekutora a zajišťuje publikační, studijní, dokumentační a informační činnost,

d) vede evidenci (seznamy) exekutorů, kandidátů, koncipientů a ustanovených zástupců exekutorů a provádí v nich zápisy a změny; seznam exekutorů zasílá krajským a okresním soudům,

e) hospodaří s finančními prostředky Komory a spravuje její majetek,

f) organizuje exekutorské zkoušky a jmenuje dvě třetiny členů zkušební komise,

g) podává ministrovi a ministerstvu návrhy v případech, kdy to stanoví tento zákon,

h) svolává sněm,

i) vypracovává návrh organizačního řádu, volebního řádu, zkušebního řádu, kárného řádu a kancelářského řádu a předkládá je sněmu ke schválení,

j) předkládá ministerstvu ke schválení zkušební řád, kárný řád a kancelářský řád,

k) vyjadřuje se k návrhům právních předpisů týkajících se činnosti exekutorů,

l) ustanovuje zástupce exekutora,

m) schvaluje studijní plán exekutorské zkoušky,

n) přijímá stavovské předpisy a činí veškerá opatření nezbytná k zajištění řádné činnosti Komory,

o) provádí další činnost podle tohoto zákona a rozhoduje ve všech dalších věcech podle tohoto zákona, pokud rozhodování o nich není svěřeno jinému orgánu Komory.

(1) Prezident Komory

a) zastupuje Komoru navenek a jedná jejím jménem ve všech věcech,

b) řídí jednání sněmu,

c) svolává prezidium Komory nejméně jednou za 3 měsíce a řídí jeho jednání; prezidium Komory svolá do 20 dnů vždy, požádá-li o to alespoň jedna třetina členů prezidia Komory nebo požádá-li o to revizní komise Komory,

d) je oprávněn činit v době mezi zasedáními prezidia rozhodnutí v působnosti prezidia, která nesnesou odkladu, a veškerá opatření a rozhodnutí nezbytná k zajištění řádné činnosti orgánů Komory, která nejsou tímto zákonem nebo stavovským předpisem vyhrazena jinému orgánu Komory,

e) navrhuje na výzvu předsedy kárného soudu 10 exekutorů do seznamu přísedících kárného soudu.

(2) Prezidenta Komory zastupuje viceprezident Komory.

(1) Revizní komise má 5 členů.

(2) Členové revizní komise volí ze svých členů předsedu a místopředsedu revizní komise.

(3) Revizní komise

a) přezkoumává hospodaření Komory a podává zprávu o výsledku hospodaření Komory sněmu exekutorů; za tímto účelem musí být revizní komisi Komory umožněn přístup ke všem dokladům Komory,

b) vyjadřuje se k návrhu rozpočtu Komory,

c) schvaluje roční závěrečný účet Komory.

(4) Předsedu revizní komise zastupuje místopředseda revizní komise.

(5) Členství v revizní komisi je neslučitelné s členstvím v prezidiu Komory, s funkcí náhradníka člena prezidia Komory a s členstvím v kárné komisi a v kontrolní komisi.

(1) Kontrolní komise má 7 členů a 3 náhradníky; klesne-li počet členů kontrolní komise pod počet stanovený tímto zákonem, je kontrolní komise oprávněna doplnit z řad náhradníků členy nové.

(2) Kontrolní komise ze svých členů volí a odvolává předsedu a místopředsedu kontrolní komise.

(3) Kontrolní komise

a) připravuje podklady, zpracovává zprávy a navrhuje opatření týkající se vyřizování stížností na exekutory, exekutorské kandidáty, exekutorské koncipienty a další zaměstnance exekutorů; za tím účelem je kontrolní komise oprávněna činit šetření v dotčených exekutorských úřadech,

b) provádí kontroly a doporučuje prezidiu opatření při provádění dohledu nad činností exekutorů a nad vedením exekutorských úřadů,

c) působí preventivně a výchovně, provádí analýzy a zásadní poznatky ze své činnosti ve spolupráci s ostatními orgány Komory navrhuje prezidiu ke zveřejnění.

(4) Předsedu kontrolní komise zastupuje místopředseda kontrolní komise.

(5) Členství v kontrolní komisi je neslučitelné s členstvím v prezidiu Komory, s funkcí náhradníka člena prezidia Komory, jakož i s členstvím v revizní komisi.

(1) Kárná komise má 9 členů, z toho 6 členů z řad soudců a 3 členy z řad exekutorů.

(2) Členové kárné komise volí ze svých členů předsedu a místopředsedu kárné komise. Předsedou kárné komise může být pouze soudce.

(3) Předsedu kárné komise zastupuje místopředseda kárné komise.

(4) Kárné řízení se koná před tříčlenným kárným senátem jmenovaným předsedou kárné komise. Kárný senát se skládá z 2 členů kárné komise z řad soudců a z 1 člena kárné komise z řad exekutorů. Předsedou kárného senátu může být pouze soudce.

(5) Členství v kárné komisi je neslučitelné s členstvím v prezidiu Komory a s členstvím v revizní komisi a kontrolní komisi.

(6) Řízení, rozhodování a činnost kárné komise upraví Komora kárným řádem.

(1) Zkušební komise má 15 členů.

(2) Členové zkušební komise volí ze svých členů předsedu a místopředsedu zkušební komise.

(3) Předsedu zkušební komise zastupuje místopředseda zkušební komise.

(4) Exekutorská zkouška se koná před tříčlenným zkušebním senátem složeným ze 2 členů zkušební komise z řad exekutorů a z 1 člena zkušební komise z řad soudců; senátu předsedá člen určený předsedou zkušební komise.

(5) Řízení, rozhodování a činnost zkušební komise upraví Komora zkušebním řádem.

(1) Exekutor, kandidát a koncipient jsou kárně odpovědni za kárné provinění.

(2) Kárným proviněním exekutora, kandidáta nebo koncipienta je závažné nebo opětovné

a) porušení jeho povinností stanovených právním nebo stavovským předpisem anebo usnesením Komory, nebo

b) narušení důstojnosti exekutorského povolání jeho chováním.

(3) Exekutorovi lze za kárné provinění uložit některé z těchto kárných opatření:

a) napomenutí,

b) písemné napomenutí,

c) pokutu až do výše stonásobku základu podle odstavce 6,

d) odvolání z exekutorského úřadu.

(4) Kandidátovi lze za kárné provinění uložit některé z těchto kárných opatření:

a) napomenutí,

b) písemné napomenutí,

c) pokutu až do výše desetinásobku základu podle odstavce 6,

d) odvolání ze zastupování.

(5) Koncipientovi lze za kárné provinění uložit některé z těchto kárných opatření:

a) napomenutí,

b) písemné napomenutí,

c) pokutu až do výše dvojnásobku základu podle odstavce 6.

(6) Základem pro určení pokuty podle odstavců 3 až 5 je všeobecný vyměřovací základ stanovený podle zákona o důchodovém pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, v němž se exekutor, kandidát nebo koncipient dopustil kárného provinění.

(7) Jestliže bylo uloženo kárné opatření odvolání z exekutorského úřadu, nesmí být odvolaný exekutor po dobu 5 let od právní moci rozhodnutí o odvolání jmenován exekutorem. Jestliže bylo uloženo kárné opatření odvolání ze zastupování, nesmí být odvolaný kandidát po dobu pěti let od právní moci rozhodnutí o odvolání ustanoven zástupcem nebo být jmenován exekutorem.

(8) Příjem z pokut uložených exekutorům je příjmem státního rozpočtu, příjem z pokut uložených kandidátům a koncipientům připadá Komoře. Nezaplatí-li kandidát nebo koncipient ve lhůtě pokutu, provede výkon rozhodnutí o uložení kárného opatření pokuty na návrh Komory soud podle zvláštního právního předpisu20a).

(9) Odpovědnost exekutora, kandidáta nebo koncipienta za kárné provinění zaniká, nebyl-li do 3 let od jeho spáchání podán návrh na zahájení kárného řízení.

(1) Kárné řízení se zahajuje na návrh, který se nazývá kárnou žalobou.

(2) Kárnou žalobu je oprávněn podat

a) ministr proti kterémukoli exekutorovi, kandidátovi nebo koncipientovi,

b) předseda revizní komise a předseda kontrolní komise ve věcech působnosti těchto komisí proti kterémukoli exekutorovi, kandidátovi nebo koncipientovi,

c) předseda krajského soudu proti exekutorovi, který má sídlo v obvodu tohoto soudu, kandidátovi nebo koncipientovi tohoto exekutora či zástupci exekutora,

d) předseda okresního soudu proti exekutorovi, který má sídlo v obvodu tohoto soudu, kandidátovi nebo koncipientovi tohoto exekutora,

e) předseda okresního soudu proti exekutorovi, který byl tímto soudem pověřen provedením exekuce, proti kandidátovi nebo koncipientovi tohoto exekutora nebo zástupci exekutora

(dále jen „kárný žalobce“).

(3) Kárná žaloba musí být podána do 6 měsíců ode dne, kdy se kárný žalobce o kárném provinění dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy ke kárnému provinění došlo. Do šestiměsíční lhůty se nezapočítává doba, po kterou se provádějí přípravné úkony k prověření, zda ke kárnému provinění došlo, nejvýše však v délce dvou měsíců.

(4) Kárná žaloba musí obsahovat jméno a příjmení exekutora, kandidáta nebo koncipienta, proti němuž žaloba směřuje, jeho sídlo, sídlo exekutora, u něhož je kandidát nebo koncipient zaměstnán, popis skutku, pro který se navrhuje zahájení kárného řízení, a označení důkazů, o které se návrh opírá. Ke kárné žalobě se připojí důkazy, které má kárný žalobce k dispozici.

(1) O tom, zda se kandidát nebo koncipient dopustil kárného provinění, a o uložení kárného opatření rozhoduje v kárném řízení pro každou věc ustanovený tříčlenný kárný senát.

(2) Na návrh člena kárného senátu prezident Komory nebo viceprezident Komory, účastní-li se prezident Komory jinak ve věci, se souhlasem prezidia Komory odvolá člena kárného senátu, který závažným způsobem porušil své povinnosti či jinak ohrozil důvěru v řádné a nestranné rozhodování kárného senátu. Zanikne-li funkce některého z členů kárného senátu, kárná komise Komory bez odkladu zvolí nového člena.

(1) O podání kárné žaloby vyrozumí předseda kárného senátu kandidáta nebo koncipienta, proti němuž se kárné řízení vede (dále jen „kárně obviněný“), jejím doručením. Poučí jej o právu zvolit si zástupce z řad exekutorů nebo advokátů, vyjádřit se ke skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a navrhnout důkazy na svou obhajobu. O zahájení řízení se vyrozumí též ministr, pokud není kárným žalobcem.

(2) Kárně obviněnému, který není zastoupen, ustanoví kárný senát opatrovníka, jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů, zejména byl-li stižen duševní poruchou nebo chorobou, která mu brání náležitě se hájit. Opatrovníkem ustanoví kárný senát exekutora nebo advokáta s jejich souhlasem.

(1) Kárně obviněný má právo se vyjádřit ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, a navrhovat důkazy na svou obhajobu. Kárně obviněný může být v řízení zastoupen exekutorem nebo advokátem.

(2) V řízení lze vyslýchat svědky, znalce a účastníky, jen když se dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď.

(3) Pověřený člen kárného senátu provede potřebná šetření, zejména zjistí potřebné další skutečnosti a důkazy, nejsou-li v návrhu uvedeny, a jde-li o listiny nebo jiné věci, opatří je k provedení důkazu. Úkony, které v kárném řízení nemohou být provedeny, provede na dožádání kárného senátu a na náklady Komory soud; soud dožádání vyhoví, nejde-li o úkon podle zákona nepřípustný. Soud přitom učiní všechna rozhodnutí, která jsou k provedení dožádání potřebná.

(1) Kárný senát bez ústního jednání řízení zastaví, jestliže

a) byla kárná žaloba podána opožděně nebo byla vzata zpět,

b) skončil pracovní poměr kandidáta nebo koncipienta u exekutora,

c) zanikla odpovědnost kárně obviněného za kárné provinění,

d) kárně obviněný byl za skutek, pro který se vede kárné řízení, pravomocně odsouzen v trestním řízení.

(2) Kárný senát řízení přeruší, má-li za to, že skutek, který se kárně obviněnému klade za vinu, má znaky trestného činu, a věc předloží příslušnému orgánu činnému v trestním řízení.

(3) Kárný senát přeruší kárné řízení také tehdy, dozví-li se, že pro skutek, pro který bylo kárné řízení zahájeno, se proti kárně obviněnému vede trestní stíhání.

(4) Kárný senát pokračuje v řízení, jestliže orgán činný v trestním řízení rozhodl jinak než podle odstavce 1 písm. d).

(5) Nerozhodne-li kárný senát o zastavení nebo přerušení kárného řízení, určí jeho předseda termín ústního jednání a vyrozumí o něm kárného žalobce, kárně obviněného, a má-li zástupce, také jeho zástupce. Má-li kárně obviněný ustanoveného opatrovníka podle § 117 odst. 6, termín ústního jednání se sdělí jen opatrovníkovi. Je-li třeba vyslechnout svědky, předvolá je předseda kárného senátu k ústnímu jednání.

(1) Dojde-li kárný senát k závěru, že kandidát se dopustil kárného provinění, rozhodne, že je vinen, a uloží mu kárné opatření podle § 116 odst. 4. Dojde-li kárný senát k závěru, že koncipient se dopustil kárného provinění, rozhodne, že je vinen, a uloží mu kárné opatření podle § 116 odst. 5.

(2) Dojde-li kárný senát k závěru, že se kárně obviněný kárného provinění nedopustil nebo mu nelze kárné provinění prokázat, rozhodne, že kárně obviněný se kárného obvinění zprošťuje.

(3) Kárný senát zastaví kárné řízení, jestliže vyjde najevo některý z důvodů zastavení uvedených v § 119 odst. 1 při ústním jednání.

(4) Jestliže kárný senát kárnou žalobu zamítl nebo kárně obviněného obvinění zprostil, má kandidát nebo koncipient, proti němuž se kárné řízení vedlo, nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s kárným řízením. Bylo-li kárné řízení zahájeno na návrh kárného žalobce podle § 117 odst. 2 písm. a), c), d) nebo e), má kandidát nebo koncipient, proti němuž se kárné řízení vedlo, nárok na náhradu vůči státu. Bylo-li kárné řízení zahájeno na návrh kárného žalobce podle § 117 odst. 2 písm. b), má kandidát nebo koncipient, proti němuž se kárné řízení vedlo, nárok na náhradu vůči Komoře.

(5) Náklady kárného řízení nese Komora. V rozhodnutí podle odstavce 1 uloží kárný senát kárně obviněnému, aby zaplatil Komoře náklady řízení stanovené paušální částkou v kárném řádu.

(6) Komora nahradí svědkovi hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel. Nárok je třeba uplatnit u Komory do 3 dnů od výslechu, jinak zaniká; o tom musí být svědek poučen. Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními právními předpisy20b).

(1) Pro rozhodnutí v kárném řízení je rozhodující skutkový a právní stav v době, kdy ke kárnému provinění došlo; pozdější právní úpravy se použije, jestliže je to pro kárně obviněného příznivější.

(2) Rozhodnutí kárného senátu musí být písemné a musí obsahovat výrok a odůvodnění; pro doručování se použijí přiměřeně ustanovení správního řádu o doručování rozhodnutí vydaných ve správním řízení.

(3) Rozhodnutí kárného senátu se doručí kárně obviněnému a kárnému žalobci do vlastních rukou. Má-li kárně obviněný v řízení zástupce nebo opatrovníka, doručí se jim rozhodnutí namísto kárně obviněnému. Dále se doručí ministrovi, pokud nebyl kárným žalobcem.

(4) Proti rozhodnutí kárného senátu není odvolání přípustné.

(5) Kárný žalobce je oprávněn podat žalobu podle zvláštního právního předpisu21) proti rozhodnutí kárného senátu podle § 120 odst. 1 až 3, jestliže k jejímu podání shledá závažný veřejný zájem.