45/1983 Sb. · 449 paragrafů
(1) Veřejným příslibem se zavazuje organizace, která veřejně vyhlásila, že zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění organizaci, která splní podmínky určené ve veřejném příslibu.
(2) Neurčují-li podmínky veřejného příslibu nic jiného, obdrží odměnu ta organizace, která je splní nejdříve.
(3) Splní-li podmínky veřejného příslibu současně více organizací a z obsahu podmínek vyplývá, že má být udělena jen jedna odměna, rozdělí se odměna mezi nimi rovným dílem.
(1) Pokud je to vzhledem k povaze závazku obvyklé, není třeba k uzavření smluv uvedených v této hlavě písemné formy.
(2) Pro smlouvy uvedené v této hlavě platí přiměřeně ta ustanovení části sedmé až deváté, která upravují vztahy obsahem a účelem jim nejbližší; to platí i o záruční době u smlouvy o provedení oprav a u smlouvy o jiných pracích a výkonech. Prováděcí předpisy mohou stanovit nebo organizace dohodnout odchylnou úpravu; dohodou však nemůže být snížena odpovědnost za vady.
(1) Pojištění slouží organizacím k úhradě škod vyvolaných nahodilými událostmi; vzniká z hospodářské smlouvy uzavřené s pojišťovnou nebo ze zákona.
(2) Smluvně lze pojistit
a) majetek pro případ jeho poškození, zničení, ztráty, odcizení, nebo jiných škod, které na něm vzniknou (pojištění majetku),
b) odpovědnost za škodu vzniklou na životě a zdraví nebo na věci, popřípadě odpovědnost za jinou majetkovou škodu (pojištění odpovědnosti za škody); jde-li však o odpovědnost za pracovní úraz nebo nemoc z povolání, jen jsou-li splněny další podmínky, které stanoví vláda Československé socialistické republiky,
c) občana pro případ jeho úrazu nebo smrti (pojištění osob), má-li být z pojistné smlouvy oprávněn občan, který je vůči organizaci v odpovídajícím právním vztahu; prováděcí předpis může stanovit něco jiného.
(3) Smlouva musí stanovit druh pojištění, majetek, odpovědnost za škodu nebo osobu, na kterou se pojištění vztahuje, výši plnění pojišťovny, popřípadě způsob jeho určení, výši pojistného, způsob jeho placení (jednorázové pojistné nebo běžné pojistné za dohodnutá pojistná období) a jeho splatnost. Ve smlouvě se zpravidla uvedou též povinnosti organizace k zamezení vzniku pojistné události.
(4) K platnosti právních úkonů týkajících se pojištění se vyžaduje písemná forma, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného. Návrh smlouvy předložený pojišťovnou lze též přijmout zaplacením pojistného ve výši v návrhu uvedené a ve lhůtě stanovené k jeho přijetí nebo jiným způsobem stanoveným v prováděcím předpise.
(5) Pojištění vznikne prvním dnem po uzavření smlouvy, nebylo-li dohodnuto, že počíná již uzavřením smlouvy nebo později.
(6) Organizace, která s pojišťovnou uzavírá pojistnou smlouvu, je povinna odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojišťovny týkající se sjednávaného pojištění. To platí též, jde-li o změnu pojištění. Poruší-li organizace vědomě tuto povinnost, může pojišťovna od smlouvy odstoupit, jestliže při pravdivém a úplném zodpovězení dotazů by smlouvu neuzavřela. Toto právo může pojišťovna uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistila.
(7) Pojištění, u kterého je sjednáno běžné pojistné, lze vypovědět, a to ke konci kalendářního roku alespoň šest týdnů před jeho uplynutím.
(8) Prodlením s placením pojistného pojištění nezaniká; důsledky prodlení upravuje prováděcí předpis, který rovněž stanoví, ve kterých případech má pojišťovna právo na pojistné i po zániku pojištění.
(1) Právo na plnění vznikne organizaci, nastane-li skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojišťovny plnit (pojistná událost); pojistnou událost určují prováděcí předpisy, popřípadě též smlouva. Plnění je splatné do 30 dnů poté, kdy pojišťovna skončila šetření nutné k zjištění rozsahu své povinnosti plnit. Šetření musí být provedeno bez zbytečného odkladu; nemůže-li být skončeno do jednoho měsíce po tom, kdy se pojišťovna o pojistné události dozvěděla, je povinna poskytnout organizaci na požádání přiměřenou zálohu.
(2) Organizace je povinna bez zbytečného odkladu pojišťovně oznámit, že nastala pojistná událost, dát pravdivé vysvětlení o jejím vzniku a rozsahu jejích následků, předložit potřebné doklady, které si pojišťovna vyžádá, a sdělit pojišťovně, zda v souvislosti s pojistnou událostí vznikla odpovědnost některého z pracovníků organizace za škodu podle pracovně právních předpisů. Organizace je též povinna zajistit, aby ten, komu má být na základě pojistné události plněno, na plnění jejích povinností účinně spolupracoval.
(3) Pojišťovna je oprávněna plnění přiměřeně snížit, bylo-li určeno nižší pojistné nebo zvětšil-li se rozsah její povinnosti plnit v důsledku vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi na písemný dotaz pojišťovny nebo v důsledku porušení povinností uložených tímto zákonem nebo prováděcím předpisem, popřípadě dohodnutých ve smlouvě.
(4) Dozví-li se pojišťovna až po pojistné události, že příčinou této události je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohla pojišťovna zjistit při sjednávání pojištění a která by byla podstatná pro uzavření smlouvy, je oprávněna plnění ze smlouvy odmítnout; odmítnutím plnění pojištění zanikne.
(5) Právo na náhradu škody způsobené pojistnou událostí, které organizaci přísluší vůči jinému, přechází na pojišťovnu až do výše plnění, které bylo vyplaceno. Organizace je povinna zabezpečit, aby právo na náhradu škody vůči jinému mohla pojišťovna uplatnit, jinak je pojišťovna oprávněna požadovat na organizaci náhradu podle prováděcího předpisu.
(1) Z pojištění majetku má organizace právo, aby jí bylo poskytnuto plnění ve výši určené prováděcím předpisem, popřípadě smlouvou. Organizace je povinna dbát, aby pojistná událost nenastala, zejména nesmí porušovat povinnosti směřující k odvrácení nebo ke zmenšení nebezpečí, které jsou jí uloženy právními předpisy nebo na jejich základě, nebo které na sebe vzala smlouvou. Přispělo-li porušení takové povinnosti ke vzniku pojistné události nebo k většímu rozsahu jejích následků, je pojišťovna oprávněna plnění přiměřeně snížit.
(2) Z pojištění odpovědnosti má organizace právo, aby v případě pojistné události pojišťovna za ni nahradila škodu, za kterou organizace odpovídá, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného. Náhradu platí pojišťovna poškozenému, který však právo na plnění proti pojišťovně nemá, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak. Pojišťovna nemá právo snížit náhradu vyplácenou poškozenému. Organizace je však povinna uhradit jí částku, o kterou by pojišťovna jinak podle § 359 odst. 3 plnění snižovala, a dále částku stanovenou podle prováděcího předpisu, jde-li o plnění k úhradě škody způsobené zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.
(3) Pro práva ze smluvního pojištění osob, uzavřeného organizací s pojišťovnou, platí ustanovení občanského zákoníku a předpisů vydaných k jeho provedení; pro uplatnění práv mezi organizacemi však platí jen ustanovení tohoto zákona.
(4) Rozsah a podmínky smluvního pojištění organizací upraví prováděcí předpisy, které rovněž stanoví další případy zániku pojištění.
(1) Smlouvou o sdružení se zavazují socialistické organizace, že spojí svoji činnost nebo část svých prostředků k dosažení určitého účelu, popřípadě v jiném společném zájmu.
(2) Smlouva o sdružení vymezí činnost, která je předmětem sdružení, způsob jejího provádění, práva a povinnosti zúčastněných organizací, výši podílů, kterými organizace přispívají k úhradě nákladů spojených s výkonem dohodnuté činnosti a důsledky porušení smluvní povinnosti.
(3) Smlouva o sdružení vznikne, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu. K platnosti smlouvy je třeba písemné formy a schválení nadřízeného orgánu (nadřízených orgánů).
(4) Nadřízený orgán (nadřízené orgány) může uložit organizacím povinnost uzavřít smlouvu o sdružení, je-li v zájmu rozvoje národního hospodářství, aby určité činnosti byly prováděny z jednoho místa (gesce). Ukládá-li povinnost uzavřít smlouvu o sdružení organizacím národní výbor podle zvláštních předpisů, není třeba k její platnosti schválení nadřízeného orgánu (nadřízených orgánů).
(5) Na základě smlouvy o sdružení může vzniknout nová socialistická organizace, souhlasí-li s tím ústřední orgán státní správy příslušný podle předmětu činnosti zakládané organizace. Tento orgán též schvaluje statut nebo stanovy zakládané organizace a jejich změny a vykonává vůči organizaci funkci orgánu hospodářského řízení. Přísluší-li vydání souhlasu ke vzniku organizace několika ústředním orgánům státní správy, dohodnou se tyto orgány, který z nich bude vůči založené organizaci vykonávat funkci orgánu hospodářského řízení. V případech, kdy má vzniknout na základě smlouvy o sdružení v hospodářství řízeném národními výbory nová socialistická organizace s působností pouze na území jednoho kraje, uděluje souhlas ke vzniku této organizace příslušný krajský národní výbor, který též schvaluje statut nebo stanovy zakládané organizace a jejich změny a vykonává vůči ní funkci orgánu hospodářského řízení. Založená organizace se zapisuje do podnikového rejstříku. Členové sdružení odpovídají za závazky organizace společně a nerozdílně, nestačí-li k jejich úhradě majetek organizace; není-li ve smlouvě stanoveno něco jiného, vypořádají se mezi sebou podle výše svých podílů.
(6) Smlouva o sdružení zaniká dohodou zúčastněných organizací nebo v případech stanovených ve smlouvě. Organizaci vzniklou na základě smlouvy o sdružení může zrušit též orgán, který vůči ní vykonává funkci orgánu hospodářského řízení.
(1) Socialistické organizace jsou povinny včas a řádně provádět peněžní platby, ke kterým jsou zavázány nebo které jsou jim uloženy.
(2) Organizace provádějí peněžní platby prostřednictvím Státní banky československé (dále jen „banka“); prostřednictvím jiných peněžních ústavů nebo orgánů mohou organizace provádět platby zásadně jen se svolením banky.
(3) Vzájemné započtení pohledávek mezi organizacemi je možné, jen pokud tak stanoví právní předpis, nebo pokud v jednotlivém případě se započtením souhlasí banka.
Při svém hospodaření mohou organizace užívat návratných peněžních prostředků, které jim formou úvěrů poskytuje banka, popřípadě jiné peněžní organizace nebo orgány, oprávněné k poskytování úvěrů podle právních předpisů. Jiné organizace si takové prostředky mezi sebou poskytovat nesmějí, pokud právní předpisy nestanoví něco jiného.
(1) Organizace jsou povinny provádět své platby zásadně bezhotovostním způsobem z prostředků na příslušném účtě u banky. Platit v hotovosti mohou organizace pouze v případech a za podmínek stanovených prováděcími předpisy.
(2) Z prostředků na účtě platí banka organizaci úroky, pokud jsou stanoveny.
(1) Organizace je zejména povinna
a) zajišťovat na účtě u banky dostatek prostředků na úhradu svých plateb,
b) včas ověřovat nezávadnost plateb, platit ve správné výši a ve stanovených lhůtách, jakož i pečovat o správné inkaso pohledávek a ostatních příjmů;
c) soustřeďovat své peněžní hotovosti přesahující stanovený limit pokladního zůstatku na účtě u banky.
(2) Na účtech u jiných peněžních ústavů mohou mít organizace peněžní prostředky jen se souhlasem banky.
(1) Banka je povinna provést platbu včas a řádně podle příkazu organizace.
(2) Dal-li příkaz příjemce, může banka provést platbu jen se souhlasem organizace, z jejíhož účtu má být platba uskutečněna. U peněžitých pohledávek pravoplatně přiznaných příslušným orgánem provede banka platbu z účtu organizace bez jejího souhlasu. Právní předpisy mohou stanovit další případy, kdy banka provádí platby bez příkazu nebo souhlasu organizace.
(3) Příkaz nebo souhlas může organizace zcela nebo zčásti písemně odvolat s udáním důvodu. Odvolání je pro banku závazné, pokud s prováděním platby již nezačala a pokud je odvolání v souladu s právními předpisy.
(1) Banka není povinna provést platbu, ke které není na účtě dostatek prostředků.
(2) Nestačí-li prostředky na všechny platby, provádí banka platby podle pořadí stanoveného prováděcími předpisy, pokud tyto předpisy nestanoví, že banka příkazy k platbám vrátí.
(3) Právo organizace disponovat s prostředky na účtě může být omezeno i v jiných případech stanovených prováděcími předpisy.
(4) Organizace se mohou dohodnout, které formy bezhotovostního placení použijí, pokud prováděcí předpisy takovou dohodu nevylučují nebo pokud nestanoví, že formu bezhotovostního placení může v některých případech určit banka.
Neprovede-li banka platbu, k níž obdržela proveditelný příkaz nebo souhlas, ve lhůtě stanovené prováděcími předpisy nebo provede-li platbu, ač ji provést neměla, odpovídá za škodu, která tím byla organizaci způsobena. Banka však neodpovídá za škodu způsobenou v důsledku výkonu její kontrolní působnosti.
Práva, která vzniknou organizacím vůči bance ze závad v platebním styku, musí být u ní reklamována ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy k závadě došlo; jinak tato práva zanikají.
(1) Provede-li banka platbu chybně nebo zjistí-li jiné závady vzniklé při placení, odstraní nesprávnost opravným zúčtováním.
(2) Opravným zúčtováním nelze však provést platbu, kterou by bylo vykonáno právo již zaniklé. Jestliže by však neprovedením opravného zúčtování jedna z organizací získala neodůvodněný majetkový prospěch, může banka příslušnou částku odvést do státního rozpočtu.
(1) Při bezhotovostním placení je povinnost platit splněna odepsáním příslušné částky z účtu plátce u peněžního ústavu.
(2) Při placení v hotovosti je povinnost platit splněna složením příslušné částky u peněžního ústavu nebo pošty, pokud se platba provádí jejich prostřednictvím, anebo odevzdáním příslušné částky příjemci.
(3) Při vyrovnávání vzájemných pohledávek započtením je povinnost platit splněna do výše započtení dnem, ve kterém bylo započtení provedeno.
Práva vyplývající organizaci vůči bance ze zůstatku na účtu nezanikají během jeho trvání.
Podkladem pro placení dodávek uskutečňovaných mezi socialistickými organizacemi je zpravidla faktura.
(1) Právo a povinnost fakturovat vzniká dnem splnění (částečného splnění) dodávky.
(2) Předpisy o fakturování a placení mohou stanovit vznik práva a povinnosti fakturovat jinak.
Jestliže dodavatel neodeslal fakturu ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit odběrateli penále ve výši 1 % z fakturované částky za každý započatý měsíc prodlení.
(1) Je-li organizace v prodlení s placením faktury (dokladu ji nahrazujícího) nebo se splněním vykonatelného arbitrážního rozhodnutí znějícího na peněžité plnění, je povinna zaplatit oprávněné organizaci poplatek z prodlení ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.
(2) Poplatek z prodlení ve stejné výši je organizace povinna zaplatit oprávněné organizaci
a) jestliže je v prodlení s odesláním podkladu pro fakturaci, pokud povinnost podklad odeslat je stanovena v prováděcích předpisech nebo ve smlouvě;
b) jestliže si neoprávněně vybere z jejího účtu peněžní částku, na kterou nemá právo; v tomto případě platí poplatek z prodlení ode dne, kdy peněžní částku obdržela, do dne, kdy ji oprávněné organizaci vrátila.
(3) Odběratel, který nezaplatil fakturu v rozsahu vadného plnění (§ 202 odst. 1), není v prodlení s placením, pokud jeho reklamace je oprávněná a pokud právo z odpovědnosti za vady bylo včas uplatněno.
(4) Poplatek z prodlení se neplatí za dobu, po kterou bylo zdržení proveditelné platby způsobeno peněžním ústavem.
Organizace, která je v prodlení s placením peněžitého závazku, je povinna v případech, na něž se nevztahují ustanovení § 378 odst. 1 a 2, platit oprávněné organizaci úrok z prodlení ve výši 5 % ročně, pokud není v právních předpisech stanoveno něco jiného. Ustanovení § 378 odst. 4 platí obdobně.
Zaplacením nepozbývá odběratel práva z odpovědnosti za vady.
V jiných případech než při placení dodávek jsou mezi organizacemi podkladem pro placení zpravidla dobropis, jestliže podklad vystavuje dlužník, vyúčtování, jestliže podklad vystavuje věřitel, a rozhodnutí nebo opatření příslušných orgánů.
(1) Organizace jsou povinny svou úvěrovou potřebu plánovat.
(2) Banka zajišťuje soulad úvěrové potřeby organizací s celospolečenskými zájmy prostřednictvím úvěrového plánu.
(1) Pro úvěrování platí tyto zásady:
a) úvěrové prostředky mohou být použity pouze pro potřeby organizace, které byl úvěr povolen;
b) organizace je oprávněna použít úvěrových prostředků jen k účelům, ke kterým byly poskytnuty;
c) úvěr je splatný nejpozději ve lhůtě stanovené bankou;
d) organizace je povinna pečovat o to, aby úvěr byl zajištěn způsobem stanoveným bankou;
e) z úvěru platí organizace úroky, pokud jsou stanoveny.
(2) Úvěr se poskytuje především hospodářským organizacím.
(1) Banka může uhrazovat své pohledávky ze splatných úvěrů, popřípadě též z ručení za ně i bez upomínání odepsáním z příslušných účtů úvěrované organizace, popřípadě i z příslušných účtů organizace, která se za splacení úvěru zaručila (ručitel).
(2) Požaduje-li banka splacení úvěru před lhůtou splatnosti, může žádat zaplacení od ručitele až po jeho předchozím uvědomění.
(3) Vztah banky a ručitele může být upraven dohodou jinak.
(1) Lhůta pro zánik práv banky z poskytnutých úvěrů a práv proti ručiteli neprobíhá dále, popřípadě ani nepočíná, pokud na účtě, z něhož mohou být tyto pohledávky uhrazeny, není dostatek prostředků použitelných pro jejich úhradu.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně i pro jiné peněžní ústavy, pokud by byly pověřeny podle § 362 poskytováním úvěrů.
(1) Organizace, organizační jednotky socialistických organizací vystupující v hospodářských vztazích svým jménem, popřípadě orgány hospodářského řízení s výjimkou rozpočtových organizací, ústředních orgánů a národních výborů, mohou být za závažné nebo opětovné jednání proti zájmům společnosti postihovány podle dalších ustanovení hospodářskými pokutami, které se odvádějí do příslušného státního rozpočtu.
(2) Hospodářská pokuta může být uložena
a) organizaci, nebo organizační jednotce socialistické organizace vystupující v hospodářských vztazích svým jménem, která
1. nesplní povinnost projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy a uzavřít jednání o nich pořízením protokolu, popřípadě uzavřením smlouvy o přípravě dodávek, v případech stanovených v § 114a odst. 2;
2. bez souhlasu nadřízeného ústředního orgánu nebo krajského národního výboru omezí výrobu nebo vypustí z výrobního programu výrobky, práce nebo výkony v rozporu s požadavky odběratelů anebo nezajistí v nezbytném rozsahu servisní službu nebo dodávky náhradních dílů;
3. vynucuje nepřiměřené podmínky při uzavírání hospodářských smluv nebo jiných dohod;
4. zastaví nebo omezí prodej výrobků, zatají nebo hromadí výrobky nebo jiným způsobem vyvolává jejich nedostatek za účelem získání neoprávněného hospodářského prospěchu;
5. vědomě nadsadí nebo podhodnotí požadavky v plánovacím nebo rozpočtovém procesu, zatají zdroje a možnosti nebo vynutí výjimečné řešení tím, že důležitější potřeby ponechá nezajištěny a pohotovými zdroji pokryje méně naléhavé potřeby;
6. uvede za účelem získání neoprávněného prospěchu nesprávné údaje ve výkazech, hlášeních nebo návrzích sloužících k řízení, plánování, ke kontrole a hodnocení hospodářské činnosti nebo ke stanovení cen;
7. znevýhodňuje organizace za to, že vymáhají majetkovou odpovědnost, zejména majetkové sankce;
8. přes výzvu k nápravě překračuje rozsah předmětu činnosti nebo jinak neoprávněně vyvíjí hospodářskou činnost;
9. opětovně uskutečňuje dodávky bez včasného uzavření hospodářské smlouvy;
10. soustavně dodává vadné výrobky nebo neoprávněně prosazuje při uzavírání smlouvy nižší jakost než stanoví technická norma;
11. připraví k odeslání do zahraničí výrobky se závažnými nedostatky;
12. soustavně porušuje povinnost účtovat a vymáhat majetkové sankce;
13. opakovaně fakturuje za ceny, které jsou v rozporu s cenovými předpisy nebo tyto ceny platí, fakturuje nebo platí dodávky, které nebyly uskutečněny, anebo opakovaně požaduje nebo platí splátky v rozporu s podmínkami stanovenými pro jejich poskytování;
14. způsobí, že byl dovezen stroj nebo zařízení, jehož potřebné využití nebylo předem zajištěno nebo byl dovezen s nežádoucím časovým předstihem před dobou určenou k jeho využití, anebo jinak způsobí vážnou újmu devizovému hospodářství;
b) orgánu hospodářského řízení, který
1. nesplní povinnost organizovat řádné projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů a při ohrožení úkolů státního plánu řešit včas rozpory vzniklé při tomto projednávání v případech stanovených v § 114a odst. 3;
2. při schvalování dokumentace staveb poruší zákazy stanovené právními předpisy;
3. dopustí se některého z jednání uvedených pod písmenem a) v bodech 5, 6 a 14.
(1) Hospodářské pokuty ukládá hospodářská arbitráž na návrh orgánů oprávněných k tomu zvláštním předpisem, nebo z vlastního podnětu na základě zjištění učiněných v arbitrážním řízení orgány hospodářské arbitráže.
(2) Návrh na uložení hospodářské pokuty lze podat, popřípadě řízení z vlastního podnětu hospodářské arbitráže lze zahájit do jednoho roku od zjištění porušení povinnosti, nejdéle však do tří let následujících po roce, ve kterém byla tato povinnost porušena.
(3) Hospodářské pokuty se ukládají ve výši od 10 000 do 1 miliónu Kčs. Při stanovení jejich výše se přihlíží zejména k závažnosti důsledků postihovaného jednání. Pokud právní předpisy ukládají za jednání postižitelné hospodářskou pokutou též povinnost jiného odvodu nebo pokuty odváděné do státního rozpočtu, hospodářská pokuta se neuloží.
(1) Lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.
(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadá konec lhůty na poslední den měsíce.
(1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů.
(2) Je-li lhůta určena na jeden nebo několik měsíců a půl měsíce, počítá se patnáct dnů naposled.
Byla-li lhůta prodloužena, má se v pochybnostech za to, že nová lhůta počíná dnem, který následuje po uplynutí lhůty původní.
(1) Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den, se nabývá již počátkem tohoto dne. Právní následky prodlení nebo zmeškání nastanou teprve uplynutím posledního dne lhůty. Je-li však k projevu nebo k plnění určena anebo obvyklá jen určitá doba denní, lze takový projev učinit nebo plnění poskytnout včas jen v této denní době.
(2) Jestliže by poslední den lhůty určené k projevu nebo k plnění připadl na sobotu nebo na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže příští den pracovní, pokud právní předpis nestanoví jinak. Je-li však lhůta určena stanovením kalendářního týdne, je posledním dnem lhůty vždy poslední pracovní den v tomto týdnu.
(1) V hospodářskoprávních vztazích vystupují také podniky zahraničního obchodu; jejich zřizování, způsobilost nabývat práv a zavazovat se, hospodaření, organizaci a ostatní majetkoprávní poměry upravují zvláštní předpisy.
(2) Ustanovení tohoto zákona nelze použít na vztahy, pokud jsou upraveny zákonem o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku.
(1) Účastníky hospodářskoprávních vztahů jsou i hospodářské organizace s mezinárodní účastí zřízené v souvislosti s rozvojem socialistické ekonomické integrace (mezinárodní hospodářské organizace) se sídlem v Československé socialistické republice a dále pobočky mezinárodních hospodářských organizací zřízené na území Československé socialistické republiky, pokud mohou svým jménem nabývat práv a zavazovat se (právnické osoby).
(2) Vláda Československé socialistické republiky může upravit zřizování, právní formu, jakož i způsob řízení, plánování, financování, kontroly a ostatní právní poměry organizací uvedených v předchozím odstavci.
O hospodářské činnosti jiných socialistických organizací než státních, družstevních a společenských, není-li upravena zvláštními předpisy, platí ta ustanovení tohoto zákona, která svým obsahem nejlépe odpovídají povaze a úkolům těchto organizací.