Hospodářský zákoník (úplné znění hospodářského zákoníku, jak vyplývá z pozdějších zákonných změn a doplňků)

(1) Státní hospodářské organizace zřizuje příslušný ministr nebo vedoucí ústředního orgánu státní správy (dále jen „ministr“) po projednání s příslušným krajským národním výborem, popřípadě Národním výborem hlavního města Prahy, nebo Národním výborem hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy (dále jen „krajský národní výbor“) a příslušným odborovým svazem. Jestliže jde o státní hospodářskou organizaci řízenou federálním ministerstvem, činí tak ministr po projednání i s příslušným ústředním plánovacím orgánem republiky. Ustanovení zvláštních předpisů zůstávají nedotčena.

(2) Na úsecích řízených národními výbory zřizuje státní hospodářské organizace příslušný národní výbor. Úpravu zřizování, řízení a vnitřní organizaci těchto státních hospodářských organizací stanoví zvláštní předpisy.

Orgán, který státní hospodářskou organizaci zřizuje, vydá zřizovací listinu a určí majetek, který se organizaci svěřuje do správy. Zřizovací listina musí obsahovat

a) název organizace a její sídlo; název musí vylučovat možnost záměny s názvy jiných organizací a má vyjadřovat, o jakou formu státní hospodářské organizace jde,

b) předmět činnosti,

c) označení orgánu, který organizaci zřídil, a označení orgánu přímo nadřízeného,

d) den, ke kterému má být organizace zapsána do podnikového rejstříku.

(1) V čele státní hospodářské organizace je jediný vedoucí (ředitel), který řídí činnost organizace a jedná jejím jménem ve všech věcech.

(2) Ředitel rozhoduje ve věcech státní hospodářské organizace samostatně, pokud rozhodnutí není vyhrazeno nadřízenému orgánu.

(3) Ředitele státní hospodářské organizace řízené ministerstvem jmenuje a z funkce odvolává příslušný ministr po vyjádření odborového svazu; u hospodářských organizací, které nejsou přímo podřízeny ministerstvu, přísluší toto právo řediteli nadřízené organizace, pokud si je nevyhradil ministr. Ředitele státní hospodářské organizace řízené národním výborem jmenuje a z funkce odvolává národní výbor po vyjádření příslušného odborového orgánu.

Člení-li se státní hospodářská organizace na závody, může její ředitel se souhlasem nadřízeného orgánu stanovit, které závody se zapíší do podnikového rejstříku jako odštěpné závody; vedoucí odštěpného závodu je oprávněn činit jménem organizace všechny právní úkony týkající se závodu.

(1) Vztahy uvnitř výrobních hospodářských jednotek, které tvoří organizace nebo organizační jednotky vystupující v hospodářských vztazích svým jménem, upravují v souladu s právními předpisy jejich statuty. Zásady statutů stanoví a jejich vydávání a schvalování upraví prováděcí předpisy.

(2) Vnitřní organizaci jednotlivých státních hospodářských organizací, popřípadě jejich organizačních jednotek, upravují jejich organizační řády, které vydává podle zásad stanovených ve statutech, popřípadě v prováděcích nebo zvláštních předpisech vedoucí organizace.

(1) Státní hospodářské organizace neodpovídají za závazky státu ani za závazky jiných státních organizací. Stát neodpovídá za závazky státních hospodářských organizací. Výjimky mohou stanovit zvláštní předpisy.

(2) Organizační jednotka státní hospodářské organizace, vystupující v hospodářských vztazích svým jménem, neodpovídá za závazky státní hospodářské organizace, jejíž je součástí. Státní hospodářská organizace však odpovídá za závazky své organizační jednotky, k jejichž úhradě nestačí prostředky, s nimiž organizační jednotka hospodaří.

(1) Orgán, který je oprávněn státní hospodářskou organizaci zřídit, může organizaci nebo její část převést do působnosti jiného orgánu (ministerstva nebo národního výboru) po dohodě s tímto orgánem; může též organizace sloučit, rozdělit nebo zrušit.

(2) Tato opatření nadřízených orgánů mohou být provedena jen po vyjádření příslušného odborového orgánu a po řádné přípravě a rozboru, který prokáže, že změna přinese zřejmý celospolečenský prospěch.

(3) Změny mohou být prováděny jen k počátku příštího roku, pokud vláda výjimečně nestanoví jinak.

(1) Slučovaná státní hospodářská organizace zaniká dnem, ke kterému bylo sloučení zapsáno do podnikového rejstříku. Tímto dnem přecházejí její majetek a závazky na přejímající organizaci.

(2) Rozdělená státní hospodářská organizace zaniká a její majetek a závazky přecházejí na nové organizace dnem, ke kterému byly tyto organizace zapsány do podnikového rejstříku, a to v rozsahu určeném orgánem, který o rozdělení organizace rozhodl.

(3) Orgán, který státní hospodářskou organizaci zrušil, učiní zpravidla opatření o veškerém jejím majetku a závazcích. Neučiní-li tak, provede se její likvidace. Likvidaci upravují prováděcí předpisy (§ 391).

Ředitel přejímající státní hospodářské organizace, nově vzniklé organizace, popřípadě organizace, na niž přešel majetek a závazky zrušené organizace, odpovídá za to, že budou neprodleně vyrozuměny všechny organizace, jež budou uvedenými změnami dotčeny; je povinen požádat o provedení příslušných zápisů v podnikovém rejstříku. Při likvidaci má tyto povinnosti likvidátor.

Výrobní program je dovoleno převést mezi státními hospodářskými organizacemi jen, byla-li bezpečně zjištěna účelnost a hospodárnost převodu a bylo-li zajištěno plynulé zásobování národního hospodářství alespoň v dosavadním rozsahu a jakosti a řádné plnění závazků vůči zahraničí.

(1) Převody výrobních programů lze provést buď dohodou, která ke své účinnosti vyžaduje souhlas nadřízeného orgánu, popřípadě nadřízeného ústředního orgánu nebo krajského národního výboru, jestliže si souhlas vyhradil, anebo opatřením nadřízeného orgánu (ústředního orgánu nebo krajského národního výboru). Jde-li o organizace řízené různými orgány, je k tomu třeba dohody těchto orgánů.

(2) Dohoda, popřípadě opatření nadřízeného orgánu musí vymezit druh a rozsah převáděné výroby, rozsah převáděných práv a závazků a potřebné spolupráce a určit den, ke kterému se převod výrobního programu provádí.

(3) Má-li být při převodu výrobního programu převedena též správa národního majetku, postupuje se podle ustanovení § 68.

Ředitelé zúčastněných státních hospodářských organizací odpovídají za to, že všechny organizace, jež budou převodem výrobního programu dotčeny, budou o změně včas vyrozuměny.

Ustanovení o převodu a změně výrobních programů platí obdobně též pro převody a změny jiných hospodářských činností.

Státní hospodářské organizace jsou vybaveny základními a oběžnými prostředky. Odpovídají za jejich řádné využívání, zachování, jakož i za jejich účelné rozmnožování; hospodaří tak, že zásadně uhrazují své výdaje ze zdrojů, které vytvoří.

(1) Prostředky z finančních zdrojů vytvářených státními hospodářskými organizacemi se jednak odvádějí ve stanoveném rozsahu do státního rozpočtu, jednak se jich používá ve prospěch těchto organizací, a to buď přímo těmito organizacemi, nebo jejich nadřízenými orgány.

(2) Státním hospodářským organizacím a jejich nadřízeným orgánům mohou být ze státního rozpočtu poskytovány příděly ke stanoveným účelům.

(3) K doplnění vlastních peněžních prostředků může být státním hospodářským organizacím poskytován úvěr.

(4) Státní hospodářské organizace jsou povinny provádět stanovené odpisy základních prostředků.

K zajišťování hospodárného plnění plánovaných úkolů ve vnitropodnikových útvarech používají hospodářské organizace vnitropodnikového chozrasčotu, který zaměřuje vnitropodnikové útvary na plánovité odkrývání rezerv, snižování nákladů, na zvyšování produktivity práce a efektivnosti výroby a podněcuje tvůrčí iniciativu pracujících.

(1) K zajištění nejlepších výsledků v práci organizací, kolektivů pracujících i jednotlivců se využívá hmotné zainteresovanosti tak, aby hmotná zainteresovanost organizací byla založena na zásadách chozrasčotu a hmotná zainteresovanost pracujících na zásadě odměňování podle množství, jakosti a společenského významu vykonané práce.

(2) Všechny hospodářské organizace a jim nadřízené orgány jsou povinny účelně spojovat hmotnou zainteresovanost s morálními podněty k práci, jako je například veřejné uznání dosažených výsledků a rozvíjení pocitu odpovědnosti kolektivů pracujících a každého pracovníka za společnou věc, a všestranně podporovat rozvoj socialistického soutěžení.

(1) Rozpočtové organizace se zřizují k plnění úkolů zejména na úseku státní správy a řízení hospodářství, na úseku kultury a zdravotnictví. Tyto organizace vykonávají hospodářskou činnost jen v rozsahu nezbytném pro plnění svých úkolů. Pouze výjimečně lze zřídit rozpočtové organizace k plnění hospodářských úkolů, jde-li o činnosti, které vzhledem k jejich rozsahu nebo charakteru není účelné zajišťovat formou státních hospodářských organizací.

(2) Rozpočtovými organizacemi jsou státní organizace, které jsou svými příjmy a výdaji zapojeny na státní rozpočet federace nebo republiky nebo rozpočet národního výboru (dále jen „příslušný rozpočet“) a hospodaří samostatně podle schválených rozpočtů.

(1) Rozpočtová organizace může v hospodářských vztazích svým jménem nabývat práv a zavazovat se ode dne zřízení.

(2) Zvláštní předpisy mohou stanovit, že rozpočtové organizace vystupují ve všech nebo jen v některých hospodářských vztazích jménem státu nebo že vystupují jménem jiné rozpočtové organizace.

Jinými státními organizacemi jsou zejména

a) příspěvkové organizace, které jsou na příslušný rozpočet zapojeny finančními vztahy (příspěvkem nebo odvodem); platí pro ně obdobně ustanovení § 61 odst. 1,

b) federální fondy a státní fondy republik.

Státní socialistické vlastnictví je vlastnictvím všeho lidu. Jediným vlastníkem všech věcí ve státním socialistickém vlastnictví je stát.

(1) Národním majetkem jsou veškeré věci ve státním socialistickém vlastnictví (hmotný národní majetek) a veškeré pohledávky a jiná majetková práva státu, včetně práva státu využívat v rozsahu a způsobem stanoveným v právních předpisech výsledky výzkumné, vývojové, projektové a jiné obdobné činnosti.

(2) Jednotlivé části národního majetku jsou ve správě státních organizací. Organizační jednotky státní organizace vystupující svým jménem v hospodářských vztazích, vykonávají svým jménem, v rozsahu své způsobilosti nabývat práv a zavazovat se, též správu národního majetku, který je ve správě státní organizace a s nímž tyto jednotky hospodaří; svým jménem činí též právní úkony týkající se tohoto národního majetku. Pokud není stanoveno jinak prováděcím předpisem nebo za podmínek v něm uvedených statutem, mají přitom stejná oprávnění a povinnosti jako organizace, spravující národní majetek.

(1) Národní majetek spravuje zásadně organizace, která je pověřena úkoly, k jejichž plnění majetek zcela nebo převážně slouží.

(2) Vzniknou-li pochybnosti o tom, která organizace má určitý národní majetek spravovat, rozhodne nejbližší orgán společně nadřízený organizacím, mezi nimiž pochybnosti vznikly; nemají-li společně nadřízený orgán, rozhodují v dohodě příslušné ústřední orgány, popřípadě krajské národní výbory; nedojde-li k dohodě, rozhoduje ministerstvo financí1) na žádost některého z nich.

(3) Národní majetek, u něhož při jeho nabytí státem není z právního úkonu nebo úředního rozhodnutí patrno, která státní organizace jej má spravovat, je v prozatímní správě příslušného okresního národního výboru, pokud právní předpis nestanoví, že tento majetek je v prozatímní správě jiného státního orgánu nebo organizace. Totéž platí o národním majetku, o němž se zjistí, že není ve správě žádné organizace.

(1) Organizace, která spravuje národní majetek, je oprávněna a povinna využívat tohoto majetku ke splnění svých úkolů a nakládat s ním v souladu s těmito úkoly; má-li ve správě majetek, který pro plnění svých úkolů nepotřebuje nebo který je pro ni neupotřebitelný, musí se postarat, aby majetek byl využit jinde, popřípadě aby s ním bylo naloženo co nejúčelněji.

(2) Organizace spravující národní majetek je povinna vést tento majetek v evidenci, udržovat jej v řádném stavu, provádět soustavně a důsledně všechna opatření potřebná k jeho ochraně a dbát zejména, aby se předešlo jeho poškození, ztrátě, zneužití a rozkrádání.

(3) Organizace spravující národní majetek může požadovat jeho vydání od jiné státní organizace, která jej má neoprávněně u sebe; toto právo zaniká, nebude-li uplatněno do jednoho roku (§ 131 odst. 5). Neuplatní-li organizace své právo včas, rozhodne příslušný orgán (§ 65 odst. 2), která ze státních socialistických organizací má tento majetek spravovat.

Pro převody správy národního majetku mezi státními organizacemi, k nimž dochází při plnění závazku k dodávce výrobků, k provedení prací nebo k poskytnutí jiného plnění v rámci vymezeného předmětu činnosti nebo v souvislosti s ním (obvyklé hospodaření), platí ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů o příslušných druzích hospodářských závazků.

(1) Převody správy národního majetku mimo obvyklé hospodaření mohou být prováděny jen ze závažných důvodů, zejména při reorganizacích, převodech výrobních programů, nebo jde-li o majetek přebytečný nebo neupotřebitelný. Takové převody se provádějí hospodářskými smlouvami o převodu správy národního majetku (§ 347) nebo opatřeními nadřízených orgánů. Tato opatření musí mít stejné podstatné náležitosti jako hospodářské smlouvy o převodech správy národního majetku.

(2) Prováděcí předpis může stanovit, ve kterých případech se majetek přebytečný nebo neupotřebitelný převádí v rámci obvyklého hospodaření.

(1) Pro převody národního majetku do vlastnictví jiných organizací než státních, k nimž dochází při obvyklém hospodaření, platí ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů o příslušných druzích hospodářských závazků.

(2) Převody věcí určených k osobní spotřebě do vlastnictví občanů při prodeji v obchodě a při poskytování jiných služeb socialistickými organizacemi se řídí ustanoveními občanského zákoníku.

(3) Jiné převody vlastnictví k věcem, které jsou v národním majetku, jsou možné, jen pokud to připouštějí prováděcí předpisy. V těchto případech převody do vlastnictví družstevních nebo jiných socialistických organizací než státních se provádějí smlouvou podle ustanovení § 349; převody do vlastnictví občanů se provádějí podle ustanovení občanského zákoníku.

(1) Části národního majetku mohou být odevzdány bezplatně do trvalého užívání jiným socialistickým organizacím než státním, zejména družstevním nebo společenským.

(2) Organizace, které byl majetek odevzdán do trvalého užívání, je oprávněna užívat majetku jen k účelu, ke kterému jí byl odevzdán. Je povinna majetek udržovat a chránit. Mohou jí být uložena zvláštní omezení práva trvalého užívání.

(3) Majetek odevzdaný do trvalého užívání může být organizaci odňat, neplní-li své povinnosti trvalého uživatele; jinak jen tehdy, vyžaduje-li to vyšší společenský zájem.

(1) Státní socialistická organizace může, pokud je to účelné, národní majetek, který má ve správě a který dočasně nepotřebuje k plnění svých úkolů, přenechat smlouvou k užívání jiné socialistické organizaci (§ 348).

(2) Užívání národního majetku občany upravuje občanský zákoník, popřípadě zvláštní předpisy.

(1) Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, přísluší správa pohledávek té státní organizaci,

a) z jejíž činnosti pohledávka vznikla, nebo

b) do jejíž působnosti patří ochrana majetkových zájmů státu, jejichž poškozením pohledávka vznikla, anebo

c) která má ve správě majetek, s nímž pohledávka souvisí.

(2) Není-li podle odstavce 1 příslušná žádná státní organizace, je příslušný ústřední orgán, jehož oboru působnosti se pohledávka týká, popřípadě ta z podřízených organizací, kterou určí tento orgán.

(3) Nelze-li určit příslušnost ani podle odstavce 2, je příslušné ministerstvo financí,1) popřípadě ta z organizací, kterou určí.

(1) Organizace, která má pohledávku státu ve správě, je povinna jménem státu pečovat o to, aby všechny povinnosti dlužníka byly včas a řádně splněny, popřípadě, aby pohledávka státu byla včas uplatněna u příslušných orgánů a aby rozhodnutí těchto orgánů byla včas vykonána.

(2) Dlužník nemůže svůj závazek vůči státu uhradit započtením své pohledávky za státem.

(1) Pro příslušnost ke správě jiných majetkových práv státu platí ustanovení § 72 obdobně.

(2) Organizace jsou povinny spravovat, využívat a zabezpečovat další účelné využívání jiných majetkových práv státu včetně výsledků výzkumné, vývojové, projektové a jiné obdobné činnosti způsobem stanoveným právními předpisy.

Zjistí-li nadřízené orgány závady při správě národního majetku, mohou omezit organizaci spravující národní majetek ve výkonu správy.

(1) Prováděcí předpisy zejména stanoví

a) co se rozumí generálními opravami, v kterých případech jsou organizace povinny provádět generální opravy a kdy mohou státní organizace provádět generální opravy a investiční práce na majetku, který není ve státním socialistickém vlastnictví,

b) postup při převodech správy národního majetku nebo při převodech vlastnictví k věcem v národním majetku, jejich schvalování a kdy se převody správy nebo vlastnictví provádějí úplatně nebo bezplatně,

c) podmínky pro nabývání věcí do státního vlastnictví,

d) způsob vymáhání, popřípadě prominutí pohledávek státu a státních organizací.

(2) Prováděcí předpisy mohou též stanovit omezení a podmínky pro úplatné nabývání věcí socialistickými organizacemi od občanů a jiných organizací než socialistických.

(1) Družstevní organizace se významně podílejí na plnění úkolů hospodářské výstavby a svou činností v oblasti politické, kulturní a sociální přispívají k rozvoji socialistických společenských vztahů jako dobrovolné společenské organizace družstevníků.

(2) Družstevními organizacemi jsou zejména lidová družstva, jejich vyšší organizace (svazy družstev, Ústřední rada družstev) a družstevní podniky.

(1) V lidových družstvech se dobrovolně sdružují pracující, aby společnou činností a společnými prostředky přispívali k rozvoji socialistického národního hospodářství a tím i k růstu vlastní hmotné a kulturní úrovně. Členy družstevních organizací mohou být výjimečně i socialistické organizace.

(2) Lidovými družstvy jsou zejména jednotná zemědělská družstva, výrobní družstva, spotřební družstva, stavební bytová družstva a družstva vzájemné občanské pomoci.

(3) Z dalších ustanovení této části platí pro jednotná zemědělská družstva, meliorační družstva a jiné družstevní zemědělské organizace jen ustanovení § 88 a § 94 až 96.

(1) Lidová družstva mohou k zajištění svého rozvoje, k prohloubení vzájemné pomoci a spolupráce a v zájmu jednotného řízení vytvářet vyšší organizace, zejména svazy družstev.

(2) Svazy družstev plánují, řídí a kontrolují v rozsahu své působnosti činnost družstev ve svém oboru, svých družstevních podniků, popřípadě dalších družstevních organizací.

(3) Svazy družstev mohou ve své působnosti v zájmu zdokonalování plánovitého řízení družstevních organizací vytvářet územní nebo oborové orgány (dále jen „územní orgány“). Vytváření, zejména způsob volby a základní působnost územních orgánů upravují stanovy svazu družstev. Územní orgány mohou svým jménem vystupovat v hospodářských vztazích jen tehdy a v tom rozsahu, pokud tak určují stanovy příslušného svazu.

(1) Vrcholnou organizací československého družstevnictví je Ústřední rada družstev. Ústřední rada družstev pečuje o všestranný rozvoj družstevnictví a dbá, aby družstevní organizace plnily svou společenskou funkci. Projednává společné záležitosti družstevních organizací a v těchto věcech je zastupuje navenek. Organizuje mezinárodní styky a podle zvláštních předpisů i zahraniční obchod družstevních organizací.

(2) Vůči družstvům, která nevytvořila svou vyšší družstevní organizaci, přísluší Ústřední radě družstev oprávnění svazu družstev.

Svazy družstev a Ústřední rada družstev mohou zřizovat k plnění svých hospodářských úkolů družstevní podniky.