§ 3 zákon o obětech trestných činů – Základní zásady
Zákon o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů) · 45/2013 Sb. · Trestní právo
Stručně: Paragraf 3 zákona o obětech trestných činů stanovuje základní zásady, kterými se řídí přístup k obětem trestných činů, a to včetně presumpce oběti, respektování její důstojnosti a práva na informace a pomoc. Každý, kdo se cítí být obětí trestného činu, je považován za oběť, dokud se neprokáže opak nebo nejde o zjevné zneužití. (§ 3 zákona č. 45/2013 Sb., zákon o obětech trestných činů, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Základní zásady
- Týká se: pachatel
- Judikatura: na § 3 odkazuje 10 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 45/2013 Sb.
(1) Každou osobu, která se cítí být obětí spáchaného trestného činu, je třeba považovat za oběť, nevyjde-li najevo opak nebo nejde-li zcela zjevně o zneužití postavení oběti podle tohoto zákona. Existují-li pochybnosti o tom, zda je oběť zvlášť zranitelnou, je třeba ji za zvlášť zranitelnou považovat. Na postavení oběti nemá vliv, pokud nebyl pachatel zjištěn nebo odsouzen.
(2) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a další orgány veřejné moci, subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, poskytovatelé zdravotních služeb, znalci, tlumočníci, obhájci a sdělovací prostředky mají povinnost respektovat osobnost a důstojnost oběti, přistupovat k oběti zdvořile a šetrně a podle možností jí vycházet vstříc. Vůči oběti postupují s přihlédnutím k jejímu věku, zdravotnímu stavu včetně psychického stavu, její rozumové vyspělosti a kulturní identitě tak, aby nedocházelo k prohlubování újmy způsobené oběti trestným činem nebo k druhotné újmě.
(3) Oběti přísluší práva podle tohoto zákona bez ohledu na rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či světový názor. Oběti přísluší práva podle tohoto zákona bez ohledu na její státní občanství, nestanoví-li tento zákon jinak.
(4) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů mají povinnost srozumitelným způsobem informovat oběť o jejích právech a umožnit jí jejich plné uplatnění. Na žádost oběti jsou tak povinny učinit i opakovaně.
(5) Policie České republiky a orgány činné v trestním řízení spolupracují při poskytování pomoci obětem se subjekty poskytujícími pomoc obětem trestných činů.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Každý, kdo se cítí být obětí trestného činu, je považován za oběť, dokud se neprokáže opak nebo nejde o zjevné zneužití. Pokud existují pochybnosti o zvláštní zranitelnosti oběti, je třeba ji za zvlášť zranitelnou považovat.
- Orgány jako policie, soudy, státní zastupitelství, ale i poskytovatelé pomoci, zdravotníci a média, musí k obětem přistupovat s respektem, zdvořile a šetrně, s ohledem na jejich věk, zdraví a další specifika, aby se předešlo prohlubování újmy.
- Oběti mají práva podle tohoto zákona bez ohledu na jejich rasu, pohlaví, věk, národnost, sexuální orientaci, zdravotní postižení, náboženství nebo státní občanství.
- Policie, orgány činné v trestním řízení a registrované subjekty pomoci obětem mají povinnost srozumitelně a opakovaně informovat oběť o jejích právech a umožnit jí jejich uplatnění.
Na co si dát pozor
- Na postavení oběti nemá vliv, zda byl pachatel zjištěn nebo odsouzen.
- Povinnost respektovat osobnost a důstojnost oběti a přistupovat k ní šetrně se vztahuje i na sdělovací prostředky.
- Orgány veřejné moci a subjekty poskytující pomoc mají povinnost spolupracovat.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 3
Jak soudy aplikují § 3
Ochrana práv poškozených, tím spíše jedná-li se o zvlášť zranitelné oběti, je jednou ze základních zásad trestního řízení [viz § 2 odst. 15 tr. ř. a především § 3 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů)] a za situace, kdy je skutkový stav věci dostatečně prokázán jinými ve věci provedenými důkazy, není na místě z této ochrany slevovat.
V odůvodnění mimořádného opravného prostředku stěžovatelka nejprve poukázala na zákonná znění ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 125 odst. 1, § 254 odst. 1, 2, § 256, § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2, § 259 odst. 3, § 263 odst. 7, § 266 odst. 2 tr. ř., § 3 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), § 2 odst. 1, § 39 odst. 1, 2, 3, § 81 odst. 1, § 119a odst. 1, 2 tr. zákoníku, § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku účinného do 31. 12. 2024, § 185 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. …
Opakované slyšení žalobkyně v rámci trestního řízení ji vystavilo riziku vzniku nežádoucí druhotné újmy [§ 2 odst. 5 ve spojení s § 3 odst. 2 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZOTČ“)], která u ní byla následně i objektivně zjištěna uvedeným znaleckým posudkem soudní znalkyně MUDr. Jitky Rumlové.
Související
§ 4 ZÁKLADNÍ ZÁSADY SPRÁVY DANÍ (Zákon daňový řád)§ 1 ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (Vyhláška ministerstva pro hospodářskou p)§ 4 Cíle a základní zásady regulace (Zákon o elektronických komunikacích a o )§ 1 ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ (Zákon o ochraně utajovaných informací a )§ 1 Základní ustanovení (Vyhláška Státní banky československé o o)