§ 3 Zákon o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů) – Základní zásady
Zákon o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů) · 45/2013 Sb. · § 3 · Trestní právo
Stručně: Paragraf 3 zákona o obětech trestných činů stanovuje základní zásady, kterými se řídí přístup k obětem trestných činů, a to včetně presumpce oběti, respektování její důstojnosti a práva na informace a pomoc.
§ 3 Základní zásady
(1) Každou osobu, která se cítí být obětí spáchaného trestného činu, je třeba považovat za oběť, nevyjde-li najevo opak nebo nejde-li zcela zjevně o zneužití postavení oběti podle tohoto zákona. Existují-li pochybnosti o tom, zda je oběť zvlášť zranitelnou, je třeba ji za zvlášť zranitelnou považovat. Na postavení oběti nemá vliv, pokud nebyl pachatel zjištěn nebo odsouzen.
(2) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a další orgány veřejné moci, subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů, poskytovatelé zdravotních služeb, znalci, tlumočníci, obhájci a sdělovací prostředky mají povinnost respektovat osobnost a důstojnost oběti, přistupovat k oběti zdvořile a šetrně a podle možností jí vycházet vstříc. Vůči oběti postupují s přihlédnutím k jejímu věku, zdravotnímu stavu včetně psychického stavu, její rozumové vyspělosti a kulturní identitě tak, aby nedocházelo k prohlubování újmy způsobené oběti trestným činem nebo k druhotné újmě.
(3) Oběti přísluší práva podle tohoto zákona bez ohledu na rasu, etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru či světový názor. Oběti přísluší práva podle tohoto zákona bez ohledu na její státní občanství, nestanoví-li tento zákon jinak.
(4) Policie České republiky, orgány činné v trestním řízení a subjekty zapsané v registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů mají povinnost srozumitelným způsobem informovat oběť o jejích právech a umožnit jí jejich plné uplatnění. Na žádost oběti jsou tak povinny učinit i opakovaně.
(5) Policie České republiky a orgány činné v trestním řízení spolupracují při poskytování pomoci obětem se subjekty poskytujícími pomoc obětem trestných činů.
HLAVA II
Díl 1
Paragraf 3 zákona o obětech trestných činů stanovuje základní zásady, kterými se řídí přístup k obětem trestných činů, a to včetně presumpce oběti, respektování její důstojnosti a práva na informace a pomoc.
Co to znamená v praxi
Každý, kdo se cítí být obětí trestného činu, je považován za oběť, dokud se neprokáže opak nebo nejde o zjevné zneužití. Pokud existují pochybnosti o zvláštní zranitelnosti oběti, je třeba ji za zvlášť zranitelnou považovat.
Orgány jako policie, soudy, státní zastupitelství, ale i poskytovatelé pomoci, zdravotníci a média, musí k obětem přistupovat s respektem, zdvořile a šetrně, s ohledem na jejich věk, zdraví a další specifika, aby se předešlo prohlubování újmy.
Oběti mají práva podle tohoto zákona bez ohledu na jejich rasu, pohlaví, věk, národnost, sexuální orientaci, zdravotní postižení, náboženství nebo státní občanství.
Policie, orgány činné v trestním řízení a registrované subjekty pomoci obětem mají povinnost srozumitelně a opakovaně informovat oběť o jejích právech a umožnit jí jejich uplatnění.
Na co si dát pozor
Na postavení oběti nemá vliv, zda byl pachatel zjištěn nebo odsouzen.
Povinnost respektovat osobnost a důstojnost oběti a přistupovat k ní šetrně se vztahuje i na sdělovací prostředky.
Orgány veřejné moci a subjekty poskytující pomoc mají povinnost spolupracovat.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.