§ 2 zákon o pěstounské péči (úplné znění, jak vyplývá z pozdějších změn a doplnění) – Pěstounská péče

(1) Dítě, jehož výchova u rodičů není zajištěna z příčin, které budou zřejmě dlouhodobé, může být svěřeno do pěstounské péče jiného občana (dále je „pěstoun“), jestliže zájem dítěte vyžaduje svěření do takové péče.

(2) Dítě může být svěřeno též do společné pěstounské péče manželům; do pěstounské péče jednoho z manželů může být dítě svěřeno jen se souhlasem druhého manžela, jestliže manželé žijí ve společné domácnosti. Tohoto souhlasu není třeba, jestliže druhý manžel pozbyl způsobilosti k právním úkonům, nebo je-li opatření tohoto souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.

(3) Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a zaniká dosažením zletilosti dítěte, úmrtím dítěte nebo pěstouna. Společná pěstounská péče zaniká též rozvodem manželství pěstounů nebo úmrtím jednoho z manželů; zemře-li jeden z manželů, stává se pěstounem druhý manžel. Pěstounská péče může být též zrušena rozhodnutím soudu. Soud může zrušit pěstounskou péči jen z důležitých důvodů; učiní tak vždy, jestliže o to požádá pěstoun.