Stručně: Paragraf 2 zákona o životním minimu stanoví, že základní životní potřeby se uspokojují především z vlastních příjmů, a pokud tyto příjmy nedosahují životního minima a občan si je nemůže zvýšit, má nárok na pomoc od státu.
§ 2
(1) Životní potřeby občanů jsou uspokojovány především příjmy z výdělečné činnosti, výnosy z majetku a dávkami nemocenského a důchodového zabezpečení nebo jinými státními dávkami.
(2) Občanům, jejichž příjmy nedosahují životního minima a kteří si nemohou tyto příjmy zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací, se poskytuje pomoc; způsob a formu poskytování, další podmínky a úroveň této pomoci stanoví zvláštní předpisy.
Paragraf 2 zákona o životním minimu stanoví, že základní životní potřeby se uspokojují především z vlastních příjmů, a pokud tyto příjmy nedosahují životního minima a občan si je nemůže zvýšit, má nárok na pomoc od státu.
Co to znamená v praxi
Stát očekává, že si své životní potřeby pokryjete sami z práce, majetku nebo dávek.
Pokud vaše příjmy nestačí na životní minimum, můžete dostat pomoc.
Tato pomoc je určena těm, kteří si nemohou příjmy zvýšit sami kvůli věku, zdraví nebo jiným vážným důvodům.
Podmínky a forma této pomoci jsou stanoveny v jiných zákonech.
Příklad
Paní Nováková je v důchodu a její penze je nižší než životní minimum. Kvůli svému věku a zdravotnímu stavu si nemůže najít práci, aby si přivydělala. V takovém případě má nárok na pomoc od státu, která jí dorovná příjem na úroveň životního minima.