47/1966 Sb. · 33 paragrafů
(1) Spalovací zařízení krematoria musí být technicky provedeno tak, aby zpopelnění bylo rychlé a úplné, bez viditelného vývinu kouře. Popel musí být čistý a bílý.
(2) Při každém krematoriu musí být vhodná zařízení pro dočasné uložení mrtvých a pro prozatímní úschovu popelnic.
(1) Místní (městské) národní výbory vydávají řády pro pohřebiště, obsahující zejména podrobnější ustanovení o dočasném uložení mrtvých a úschově popele, o propůjčení místa pro hrob, hrobku nebo popelnici, o ukládání do hrobu, o ukládání popele, o požadavcích na hroby a hrobky, o zániku práva k místu, o zrušení hrobu a o odstranění náhrobků.
(2) K vydání řádu pro pohřebiště je třeba souhlasu okresního hygienika.
(1) Pro přepravu mrtvých a ostatků, pokud se neděje přímo na příslušný hřbitov, je zapotřebí povolení. Povolení k přepravě mrtvých (ostatků) na území okresu nebo k pitvě na území kraje vydává prohlížející lékař, v ostatních případech, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, okresní hygienik, z jehož obvodu se mrtvý (ostatky) přepravuje.
(2) Povolení ke zpopelnění mrtvého (§ 14) zahrnuje i povolení k jeho přepravě do označeného krematoria.
(3) Při přepravě mrtvého (ostatků) do ciziny je zapotřebí zvláštního průvodního listu, který musí obsahovat jeho jméno, příjmení a stáří, místo, den a příčinu smrti. Průvodní list musí být v tomto případě vyhotoven kromě českého nebo slovenského znění též v některém jazyce nejvíce užívaném v mezinárodním styku. Tento průvodní list vydává okresní hygienik.
(4) Při přepravě z ciziny nebo při průvozu mrtvého (ostatků) územím Československé socialistické republiky vydává průvodní list, pokud mezinárodní předpisy nestanoví jinak, československý zastupitelský úřad.
(5) Povolení k přepravě nebo průvodní list k přepravě mrtvých (ostatků) nelze vydat, jestliže by přeprava ohrožovala obecný zdravotní zájem. Přepravu osob zemřelých na karanténní nemoc nelze povolit před uplynutím dvou let ode dne úmrtí.
(6) K přepravě popelnic se zpopelněnými ostatky není třeba povolení.
(1) Při přepravě po železnici musí být rakev s tělem mrtvého (s ostatky) převážena ve zvláštním uzavřeném vagóně.
(2) Při přepravě motorovým vozidlem je dovoleno používat k přepravě rakve s tělem mrtvého (s ostatky) pouze zvláštního pohřebního vozu.
(3) V letecké dopravě se rakev s tělem mrtvého (s ostatky) přepravuje zpravidla zvláštním letadlem; pokud se nepoužije zvláštního letadla, musí být rakev umístěna ve zvláštním uzavřeném prostoru.
(4) Bližší podmínky jsou stanoveny v přepravních řádech. Jinak je určí okresní hygienik. Při přepravě do ciziny se postupuje podle mezinárodního ujednání.*)
Ustanovení této vyhlášky se vztahují i na části těla mrtvého, jakož i na mrtvě narozené děti.
Okresní národní výbor může v dohodě s okresním oddělením Sboru národní bezpečnosti pověřit některého lékaře nemocnice s poliklinikou (polikliniky) výkonem oprávnění okresního hygienika stanovených v § 5 odst. 2 a 4, § 7 odst. 2, § 14 odst. 2, § 20 odst. 2, § 28 odst. 1 a § 29 odst. 4 ve vymezeném okruhu.
Zrušují se směrnice hlavního hygienika Československé socialistické republiky ze dne 18. listopadu 1958, o rozptylu zpopelněných ostatků, uveřejněné v částce 95/1958 Ú. l. (95/1958 Ú. v.).
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1966.
Ministr:
Plojhar v. r.
*) § 116 občanského zákoníku.
**) Karanténními nemocemi jsou podle vyhlášky č. 46/1966 Sb., o opatřeních proti přenosným nemocem, mor (Pestis), asijská cholera (Cholera asiatica), žlutá zimnice (Febris flava), neštovice (Variola vera), epidemická skvrnivka (Typhus exanthematicus) a návratná horečka (Febris recurrens).
*) Mezinárodní ujednání o přepravě mrtvol z 10. února 1937 č. 44/1938 Sb.
**) Působnost orgánů Slovenské národní rady při plnění úkolů vyplývajících z této vyhlášky určí zákon Slovenské národní rady vydaný podle § 73 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.