471/2003 Sb. · 36 paragrafů
(1) Doklady vystavené orgány cizího státu, které předkládají fyzické osoby podle tohoto zákona,
a) musí být opatřeny potřebnými ověřeními,4) nestanoví-li jinak mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána,
b) musí být úředně přeloženy do českého jazyka,5) jsou-li vystaveny v cizím jazyce.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nepoužije v případě, že jsou doklady vystaveny příslušnými orgány Slovenské republiky.
(1) Úřad vede evidenci fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, pokud mají nebo měly v územním obvodu úřadu trvalý pobyt. Pokud takovýto pobyt na území České republiky nikdy neměly, vede evidenci Úřad městské části Praha 1. Krajský úřad vede evidenci fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, pokud mají nebo měly v územním obvodu kraje trvalý pobyt.
(2) Ústřední evidenci fyzických osob, které nabyly nebo pozbyly státní občanství České republiky, vede ministerstvo.
(3) Soud, který rozhodl o osvojení dítěte, jestliže tímto osvojením dítě nabylo státní občanství České republiky podle § 3a, oznámí tuto skutečnost do 10 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o osvojení úřadu příslušnému podle místa trvalého pobytu dítěte. Nemá-li dítě trvalý pobyt na území České republiky, pak Úřadu městské části Praha 1.
(4) Soud nebo obecní úřad, před nimiž dojde k souhlasnému prohlášení rodičů o určení otcovství, nebo soud, který rozhodl o otcovství k dítěti, jehož matka je cizinka a otcem byl určen státní občan České republiky, oznámí tuto skutečnost do 10 pracovních dnů ode dne učinění souhlasného prohlášení rodičů nebo nabytí právní moci rozsudku úřadu příslušnému podle místa trvalého pobytu dítěte. Nemá-li dítě trvalý pobyt na území České republiky, pak Úřadu městské části Praha 1.
(1) Ve sporných případech provádí zjišťování státního občanství České republiky úřad příslušný podle místa trvalého pobytu, popřípadě posledního trvalého pobytu osoby, o jejíž státní občanství se jedná. Pokud osoba trvalý pobyt na území České republiky nikdy neměla, provádí zjišťování Úřad městské části Praha 1.
(2) Úřad vystaví fyzické osobě potvrzení o výsledku provedeného zjištění. Je-li to třeba k uplatnění práv fyzické osoby, do potvrzení uvede, kdy, popřípadě na základě jakých ustanovení fyzická osoba státní občanství České republiky nabyla nebo pozbyla.
(3) Žádost o zjištění státního občanství České republiky podává fyzická osoba nejdříve dnem, kdy nabyde zletilosti; za dítě podává žádost jeho zákonný zástupce.
Vyhovuje-li se podle tohoto zákona v plném rozsahu podání žadatele, nevydává se s výjimkou ustanovení § 12 odst. 3 rozhodnutí ve správním řízení.6)
(1) Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, může příslušný orgán státní správy prominout předložení dokladů stanovených v § 8 písm. a) a c), § 9 odst. 1 písm. a) a c), pokud by jejich obstarání bylo spojeno s těžko překonatelnou překážkou, lze-li bez jejich předložení zjistit přesně a úplně skutečný stav věci.
(2) Skutečnost, že není pobyt druhého rodiče žijícího mimo území České republiky znám (§ 6 odst. 4, § 9 odst. 2, § 16 odst. 4, § 18b odst. 6, § 18b odst. 8, § 18c odst. 5 a § 18c odst. 6), prokazuje žadatel (prohlašovatel) potvrzením nebo rozhodnutím vydaným příslušným úřadem státu, jehož je občanem; nemůže-li z objektivních důvodů takový doklad předložit, nahradí jej čestným prohlášením.
Prohlášení podle tohoto zákona nepodléhají správním poplatkům.
Žádosti o udělení státního občanství České republiky, podané podle zákona České národní rady č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, do 31. prosince 1992, se vyřizují podle předpisů platných ke dni jejich podání.
Vláda může nařízením prodloužit lhůty stanovené v § 18 odst. 1 a 2, § 18a a § 19 odst. 1 tohoto zákona, a to nejdéle do 30. června 1994.
Dítě, jehož osvojitelé byli ke dni jeho osvojení státními občany České republiky nebo by se jimi stali k 1. lednu 1969, nabylo osvojením státní občanství České republiky, pokud toto občanství nenabylo jinak.
Působnosti stanovené krajskému úřadu, úřadu městské části hlavního města Prahy, magistrátu měst Brna, Ostravy a Plzně nebo obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.
Zrušují se
1. Zákon České národní rady č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České socialistické republiky, ve znění zákona České národní rady č. 92/1990 Sb.
2. Zákon č. 165/1968 Sb., o zásadách nabývání a pozbývání státního občanství.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.
Příloha k zákonu č. 40/1993 Sb.
Zákon č. 272/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (11. listopadu 1993).
Zákon č. 140/1995 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb., nabyl účinnosti dnem vyhlášení (27. července 1995).
Zákon č. 139/1996 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění zákona č. 272/1993 Sb. a zákona č. 140/1995 Sb., nabyl účinnosti dnem vyhlášení (24. května 1996).
Zákon č. 194/1999 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (2. září 1999).
Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.
Zákon č. 357/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, nabyl účinnosti dnem vyhlášení (29. října 2003).
Předseda vlády:
PhDr. Špidla v. r.
1) Například zákon č. 236/1920 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé, zákon č. 152/1926 Sb., o udělení státního občanství československého některým osobám, zákon č. 60/1930 Sb., jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými státy Severoamerickými o naturalizaci, zákon č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 39/1969 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
1a) Například § 8 odst. 2 občanského zákoníku.
2) § 52 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.
3) § 54 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb.
3a) § 4 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění zákona č. 273/2001 Sb.
3f) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů.
3g) Zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3b) § 3 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů.
3c) § 34 až 39 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
3e) § 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů.
Vyhláška č. 207/2001 Sb., kterou se provádí zákon o matrikách.
4) § 52 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů.
5) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
6) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).