Vyhláška Ministerstva spravedlnosti, kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů

(1) Sepsány mohou být movité věci, které jsou v bytě, sídle, místě podnikání nebo na jiném místě, kde má povinný své věci umístěny, jakož i věci povinného, které má u sebe někdo jiný, jestliže byly současně vykonavateli odevzdány. Vykonavatel nesepíše věci, o nichž je nepochybné, že na místo soupisu byly přineseny těmi, kdo jsou tam pouze na návštěvě. Sepsány nemohou být movité věci, které tvoří příslušenství nemovitosti.

(2) Vykonavatel sepíše především hotové peníze, cennosti a jiné věci, které lze snadno prodat a které může povinný nejspíše postrádat. Věci se sepíší v takovém rozsahu, v jakém výtěžek z jejich prodeje zřejmě postačí k uspokojení vymáhané pohledávky. Byl-li výkon rozhodnutí nařízen prodejem jen určitých věcí, lze sepsat jen tyto věci.

(3) Sepsány nemohou být věci, o nichž to výslovně prohlásí oprávněný. Prohlášení oprávněného se uvede v protokolu.“.

50. V § 51 odst. 1 se slova „někdo, že má k věcem povinného“ nahrazují slovy „manžel povinného nebo jiná osoba, že má k věcem“.

51. V § 51 odst. 2 větě třetí se v závorce zrušuje text „odst. 1“.

52. V § 51 se zrušuje odstavec 3.

53. § 52 včetně nadpisu zní:

(1) Věci, které nebyly zajištěny, vykonavatel ponechá na místě, kde byly sepsány, a označí je štítkem nebo nálepkou. Označení je třeba na věc umístit tak, aby tím věc nebyla poškozena a aby bylo možné věc nadále užívat k účelu, jemuž slouží. Označení musí být na věci připevněno tak, aby nemohlo být odstraněno bez jeho poškození nebo znehodnocení.

(2) V označení se uvede, který soud věc sepsal, kdo je oprávněným, spisová značka věci, den soupisu a pořadové číslo, pod nímž byla věc pojata do soupisu.

(3) Označení bude z věci odstraněno, jakmile věc bude prodána, vyloučena z výkonu rozhodnutí nebo vyloučena ze soupisu, výkon rozhodnutí zastaven nebo dražba skončena podle § 330 odst. 1 o. s. ř.“.

54. § 53 včetně nadpisu zní:

(1) Vyžaduje-li zjednání přístupu do bytu nebo jiné místnosti povinného nebo k bytu povinného nebo jiné jeho místnosti otevření dveří, přibere vykonavatel k otevření zámku zámečníka. Po skončení prohlídky musí být dveře opět uzamčeny a klíče od zámku předány dotčeným osobám, popřípadě musí být vyrozuměny, kde si mohou klíče od zámku vyzvednout.

(2) K otevření skříně nebo jiné schránky povinného je třeba přibrat zámečníka. Je-li to možné, po otevření se skříně nebo jiné schránky opět uzavřou.

(3) Osobní prohlídku povinného je třeba provádět šetrně, zejména jde-li o prohlídku šatů, které má povinný na sobě. Není-li vykonavatel stejného pohlaví jako povinný, přibere si k prohlídce šatů osobu stejného pohlaví jako povinný, která prohlídku provede.“.

55. V § 54 se slovo „Vykonavatel“ nahrazuje slovy „Je-li to potřebné, vykonavatel“.

56. V § 56 odstavce 1 a 2 znějí:

„(1) V soupisu se věci uvedou jednotlivě pod pořadovými čísly a stručně se popíší.

(2) V soupisu se kromě obecných náležitostí uvede zejména,

a) pro které oprávněné se soupis provádí,

b) jakého výtěžku lze prodejem jednotlivých sepsaných věcí zřejmě dosáhnout,

c) zda sepsané věci nebyly již podle označení, prohlášení povinného nebo někoho, kdo byl při soupisu přítomen, postiženy při výkonu rozhodnutí prováděném soudem nebo jiným státním orgánem,

d) které ze sepsaných věcí byly zajištěny a které byly ponechány na místě a označeny,

e) zda věc byla zastavena, zadržena nebo převedena k zajištění závazku povinného a kdo je oprávněným z těchto práv,

f) jaké jsou podle zběžného zjištění vykonavatele osobní, majetkové a rodinné poměry povinného v rozsahu nutném pro posouzení postižitelnosti jednotlivých věcí,

g) zda sepsané věci pravděpodobně stačí k uspokojení pohledávky oprávněného, včetně příslušenství.“.

57. V § 56 odstavec 4 zní:

„(4) Jestliže věc byla již dříve sepsána pro jiného věřitele, lze ji až do prodeje v dražbě pojmout do soupisu věcí ve prospěch jiného věřitele.“.

58. V § 56 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Byla-li sepsána věc, která podle § 321 a 322 o. s. ř. nepodléhá výkonu rozhodnutí, může ji vykonavatel vyloučit ze soupisu, souhlasí-li s tím oprávněný, v jehož prospěch byla sepsána.“.

59. § 57 včetně nadpisu a poznámek pod čarou č. 11), 11a) a 12) zní:

(1) Devizové hodnoty11) vykonavatel převezme a odevzdá neprodleně soudu, který je urychleně nabídne devizovému místu11a) ke koupi.

(2) Zlato v jiné formě než ve slitcích světově obchodovatelných12) a zlaté mince se sepíší a prodají ve dražbě.

11) § 1 písm. d) zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon.

11a) § 1 písm. m) zákona č. 219/1995 Sb.

12) § 1 písm. e) zákona č. 219/1995 Sb.“.

60. § 58 včetně nadpisu zní:

(1) Navrhne-li to oprávněný, převezmou se sepsané movité věci a uloží se u vhodného schovatele. Pokud se sepsané věci k tomu hodí, uloží se u soudu. Se souhlasem oprávněného a povinného lze sepsané věci též uložit do místnosti povinného nebo oprávněného, která se uzamkne a klíč se uloží u soudu.

(2) Pokud si zajištění věcí vyžádá náklady, provede vykonavatel jejich zajištění jen tehdy, složí-li oprávněný na tyto náklady zálohu.“.

61. Za § 59 se vkládají nové § 59a až 59c, které včetně nadpisů znějí:

(1) Vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry a jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění práva, vykonavatel sepíše, i bez návrhu je vždy odebere povinnému a odevzdá je u soudu.

(2) O soupisu vkladních knížek a jiných podobných forem vkladů znějících na jméno vyrozumí soud právnické osoby, které je vystavily.

(3) Výplata z vkladní knížky a jiných podobných forem vkladů, sepsaných při výkonu rozhodnutí, se provede, i když je vázána (vinkulována) na heslo, na průkazní lístek, na přivolení třetí osoby nebo na skutečnost, o které je jisto, že nastane.

(4) Zaknihované nebo imobilizované cenné papíry vykonavatel sepíše, jakmile se z listin nalezených u povinného, z jeho sdělení nebo na základě zprávy Střediska cenných papírů nebo orgánu vedoucího jinou evidenci dozví, že pro povinného jsou takové cenné papíry evidovány. Ihned po soupisu vykonavatel vyrozumí Středisko cenných papírů nebo orgán vedoucí jinou evidenci o tom, jaké cenné papíry byly sepsány a kdy a že povinný s nimi ode dne soupisu nesmí nakládat.

(1) Odebrané vkladní listy, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je třeba k uplatnění práva, vykonavatel neprodleně odevzdá soudci nebo v rámci jeho oprávnění vyššímu soudnímu úředníkovi, aby posoudil, je-li třeba nějakého úkonu k zachování nebo výkonu práva z listiny, a vyžádá si jeho pokyn pro další postup.

(2) Je-li nutno právo uplatnit návrhem u soudu nebo jiného orgánu, učiní tak vykonavatel jménem státu. Za stát jedná před soudem nebo jiným orgánem vykonavatel; je přitom vázán pokyny soudce.

(3) Zpeněžení hodnot uvedených v odstavci 1 a zaknihovaných nebo imobilizovaných cenných papírů provede vykonavatel způsobem, který určí soudce.

(1) Nalezne-li vykonavatel při soupisu hotové peníze přesahující 1 000 Kč, uvede je v soupisu, povinnému je odebere a odevzdá je u soudu. Povinnému na odebranou částku současně vystaví potvrzení.

(2) Je-li povinný ochoten dobrovolně zaplatit vymáhanou pohledávku zcela nebo zčásti, avšak oprávněný není přítomen, převezme vykonavatel hotové peníze, uvede to v protokolu o soupisu a odevzdá je oprávněnému. Na odevzdanou částku vykonavatel vystaví povinnému potvrzení.

(3) Vykonavatel nesmí odmítnout částečné placení splatné směnky nebo šeku. Při částečném placení splatné směnky nebo šeku vyznačí se to na listině a tomu, kdo platil, vydá se potvrzení. Byla-li zaplacena celá pohledávka, vydá se tomu, kdo platil, listina opatřená potvrzením o zaplacení.“.

62. § 60 včetně nadpisu zní:

Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovité věci musí obsahovat přesné označení nemovitosti, která má být prodána, a upozornění, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje i na příslušenství a součásti nemovitosti, včetně movitých věcí, které tvoří příslušenství nemovitosti.“.

63. § 61 zní:

V bytě nacházejícím se v prodávané nemovitosti může být uskutečněna dražba, jen když v něm jsou vhodné prostory a souhlasí-li s tím všechny osoby, které v něm trvale bydlí.“.

64. V § 62 odst. 1 se slova „(§ 336f až 336h o. s. ř.)“ nahrazují slovy „(§ 336i a 336j o. s. ř.)“ a slovo „vykonavatel“ slovem „soudce“.

65. § 63 zní:

(1) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti se vyvěsí na úřední desku soudu v den, kdy bylo zjištěno, že nabylo právní moci, a sejme se z ní v den, kdy na ní byla vyvěšena dražební vyhláška.

(2) Dražební vyhláška se vyvěsí na úřední desce soudu v den, kdy byla vydána, a sejme se z ní v den následující po dražbě nemovitosti.

(3) Předvolání k rozvrhovému jednání se vyvěsí na úřední desce soudu, jakmile bylo vydáno, a sejme se z ní po skončení rozvrhového jednání.

(4) Byl-li výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti zastaven, sejmou se po jeho právní moci z úřední desky soudu všechna rozhodnutí, která se týkají této nemovitosti.“.

66. Za § 63 se vkládají nové § 63a až 63e, které včetně nadpisu znějí:

Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku musí obsahovat přesné označení podniku, který má být prodán, a upozornění, že nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje na všechny věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit, a to podle stavu, jaký tu bude ke dni příklepu.

(1) Správcem podniku ustanoví soud zpravidla osobu zapsanou v seznamu správců konkursní podstaty podle zvláštního právního předpisu7) s přihlédnutím k sídlu nebo bydlišti takové osoby ve vztahu k místu, kde je prodávaný podnik. Jinou osobu soud ustanoví správcem, není-li tu vhodná osoba zapsaná v seznamu správců konkursní podstaty, jestliže splňuje podmínky pro zapsání do seznamu správců konkursní podstaty podle zvláštního právního předpisu7) a jestliže s ustanovením správcem podniku souhlasí.

(2) Při výběru správce podniku soud dbá, aby povaha případu byla přiměřená jeho schopnostem.

V prodávaném podniku může být uskutečněna dražba, jen když v něm jsou vhodné prostory a nebude-li tím narušen provoz podniku.

(1) Při dražbě podniku (§ 338w a 338x o. s. ř.) mohou dražitelé zvyšovat podání nejméně o částku, která se rovná 5 % nejnižšího podání. Dražba podniku pokračuje, dokud dražitelé na vyzvání slovy „poprvé, podruhé“ činí vyšší podání. Není-li další podání, soudce upozorní dražitele, že nebude-li učiněno vyšší podání, udělí po vyzvání slovy „potřetí“ příklep.

(2) Jestliže bezprostředně po skončení postupu podle odstavce 1 neučiní žádný z dražitelů vyšší podání, soudce udělí příklep tomu dražiteli, který učinil nejvyšší podání.

(1) Usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku se vyvěsí na úřední desku soudu v den, kdy bylo zjištěno, že nabylo právní moci, a sejme se z ní v den, kdy na ni byla vyvěšena dražební vyhláška.

(2) Dražební vyhláška se vyvěsí na úřední desce soudu v den, kdy byla vydána, a sejme se z ní v den následující po dražbě podniku.

(3) Předvolání k rozvrhovému jednání se vyvěsí na úřední desce soudu, jakmile bylo vydáno, a sejme se z ní po skončení rozvrhového jednání.

(4) Byl-li výkon rozhodnutí prodejem podniku zastaven, sejmou se po jeho právní moci z úřední desky soudu všechna rozhodnutí, která se týkají tohoto podniku.“.

67. V § 64 se slova „náhradní byt (náhradní ubytování)“ nahrazují slovy „bytová náhrada nebo přístřeší“.

68. V § 65 se slova „vyklizení bytu“ nahrazují slovy „vyklizení nemovitosti, stavby, bytu nebo místnosti (dále jen „vyklizení bytu“)“.

69. § 66 zní:

(1) Jde-li o vyklizení bytu se zajištěním bytové náhrady nebo přístřeší, postupuje vykonavatel podle § 341 odst. 1 o. s. ř. s tím, že odstraněné věci přestěhuje do určené bytové náhrady (přístřeší). Pokud zjistí, že bytová náhrada (přístřeší) není pro povinného zajištěna, upustí od provedení výkonu, tuto skutečnost uvede v protokolu o úkonu a předloží spis soudci k dalšímu opatření.

(2) Nevyzvedne-li si povinný ani žádný ze zletilých příslušníků jeho domácnosti klíče od bytové náhrady, které byly uloženy u soudu nebo u orgánu obce, do šesti měsíců poté, co byl povinný o tomto uložení vyrozuměn, vrátí soud klíče tomu, kdo je vykonavateli poskytl.“.

70. § 68 a 69 se zrušují.

71. V § 71 odst. 1 se slova „péče o děti“ nahrazují slovy „sociálně-právní ochrany dětí“.

72. V § 72 odst. 2 se slova „péče o děti“ nahrazují slovy „sociálně-právní ochrany dětí“.

73. § 74 až 77 znějí:

Po zahájení řízení pověří soud notáře příslušného podle § 99, aby jako soudní komisař (dále jen „soudní komisař“) provedl úkony v řízení o dědictví, a postoupí mu spis.

Soudní komisař provede v Centrální evidenci závětí, vedené Notářskou komorou České republiky (dále jen „Komora“), šetření, zda je evidována závěť zůstavitele, listina o vydědění nebo listina o odvolání těchto úkonů (dále jen „závěť“) a doklad o výsledku šetření, opatřený datem vyhotovení a podpisem, založí do spisu.

(1) Zjistí-li se šetřením podle § 75, že zůstavitel zanechal závěť, soudní komisař zjistí její stav a obsah, je-li závěť u něho uložena, jinak o provedení tohoto úkonu požádá notáře nebo soud, u nichž je závěť uložena.

(2) O zjištění stavu a obsahu sepíše ten, u něhož je závěť uložena, protokol, k němuž připojí ověřený opis nebo ověřenou kopii závěti, a závěť nebo ověřený opis notářského zápisu o závěti zašle soudu, který vede řízení o dědictví po zůstaviteli, k uložení do sbírky prohlášených závětí.

(3) Bylo-li v řízení o dědictví zjištěno, že zůstavitel zanechal několik závětí, které nejsou totožné, je třeba zjistit stav a obsah všech; jsou-li totožné, sepíše se o stavu a obsahu závěti jen jeden protokol, v němž se uvede počet jejich vyhotovení.

(1) Vyjde-li v řízení o dědictví najevo závěť zůstavitele jinak než způsobem uvedeným v § 75, postupuje soudní komisař podle § 76. V protokolu o zjištění stavu a obsahu závěti uvede, kdo závěť předal, popřípadě za jakých okolností byla nalezena.

(2) V případě, že se soudní komisař v průběhu řízení o dědictví dozví o tom, že zůstavitel pravděpodobně zanechal závěť, provede šetření za účelem vypátrání místa jejího uložení nebo osoby, která ji má v držení. Držitele závěti vyzve, aby mu závěť neprodleně odevzdal.

(3) Soudní komisař zjistí stav a obsah i takové listiny, o jejíž povaze jako závěti má pochybnosti, jestliže ten, kdo ji předal, prohlásil, že v listině je obsažena závěť zůstavitele.“.

74. V § 78 odst. 2 se ve větě první zrušují slova „soudu, který vede řízení o dědictví,“ a slovo „prokurátorovi“ nahrazuje slovy „státnímu zastupitelství“.

75. V § 91 se slova „§ 76, 77“ nahrazují slovy „§ 75 až 77“.

76. Za § 93 se vkládá nový § 93a, který zní:

(1) Usnesení, kterým se upravuje vedení dědického řízení, vydává soudní komisař jménem soudu, který jej pověřil, aby provedl úkony v řízení o dědictví.

(2) V písemném vyhotovení usnesení podle odstavce 1 se uvede, který soud je vydal, jméno a příjmení soudního komisaře, označení účastníků, jejich zástupců a věci, výrok, poučení o tom, zda je přípustné odvolání, a o lhůtě a místu k jeho podání a den a místo vydání usnesení. Odůvodnění nemusí obsahovat.

(3) Písemné vyhotovení usnesení podle odstavce 1 podepisuje soudní komisař a opatří se úředním razítkem notáře.

(4) K vydání usnesení podle odstavce 1 nepotřebuje soudní komisař souhlas soudu.

(5) Stejnopis usnesení je třeba účastníkům, popřípadě jejich zástupcům odeslat ve lhůtě třiceti dnů od jejich vyhlášení nebo vydání a při jeho doručení se postupuje stejně jako při doručování jiných soudních písemností; to neplatí, není-li třeba usnesení doručovat (§ 168 odst. 2 o. s. ř.).“.

77. V § 94 se odstavec 1 zrušuje. Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 1 a 2.

78. V § 94 odst. 1 se slova „podle odstavce 1“ nahrazují slovy „vydané v řízení o dědictví, které se týká věcných práv k nemovitostem,“.

79. Za § 96 se vkládá nový § 96a, který zní:

(1) Zpeněžení zůstavitelova majetku při likvidaci dědictví prodejem mimo dražbu provádí soudní komisař. Potřebné úkony vykonává jako soudní komisař.

(2) Zpeněžení zůstavitelových věcí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí provede při likvidaci dědictví na žádost soudního komisaře vykonavatel působící u soudu, který jej pověřil, aby provedl úkony v řízení o dědictví.

(3) Zpeněžení zůstavitelových věcí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti provede při likvidaci dědictví soud, který soudního komisaře pověřil, aby provedl úkony v tomto řízení o dědictví; § 93 odst. 1 tím není dotčen.“.

80. V § 97 odst. 1 se slovo „jedenácté“ nahrazuje slovem „dvanácté“.

81. V § 99 odst. 2 písm. c) se slova „§ 17 odst. 2“ nahrazují slovy „§ 17a odst. 1“.

82. V § 100 písm. a) se slova „písm. l)“ nahrazují slovy „písm. k)“.

83. V § 103 odst. 1 se slovo „pracovníka“ nahrazuje slovem „zaměstnance“ a za slovo „zejména“ se vkládají slova „šetření podle § 175c o. s. ř.,“.

84. V § 103 odst. 2 se slovo „pracovníka“ nahrazuje slovem „zaměstnance“.

85. V § 103 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Písemné vyhotovení usnesení podle § 93a může vydat jen soudní komisař.“.

86. V § 104 se slovo „pracovníci“ nahrazuje slovem „zaměstnanci“ a slovo „pracovníků“ se nahrazuje slovem „zaměstnanců“.

87. § 110 až 112 znějí:

(1) Soudní komisař přijímá do úschovy v souvislosti s prováděním úkonů v řízení o dědictví

a) peníze v jedné věci přesahující částku 2 000 Kč tím, že je uloží na účet soudu u peněžního ústavu,

b) peníze do částky 2 000 Kč, vkladní knížky, cenné papíry a cennosti tím, že je uloží do bezpečnostní schránky ve své kanceláři nebo do své bezpečnostní schránky u peněžního ústavu,

c) ostatní movité věci tím, že je uloží do kovové skříně ve své kanceláři, a nehodí-li se pro tuto úschovu, tím, že je uloží u vhodného schovatele.

(2) Do úschovy nelze přijmout věci podléhající rychlé zkáze a věci, které pro jejich povahu, počet nebo velikost nelze uložit v kovové skříni soudního komisaře a nepodaří se pro ně nalézt schovatele. Má-li být úschova uložena u schovatele, vyhledá soudní komisař vhodného schovatele především mezi právnickými a fyzickými osobami zabývajícími se úschovou věcí.

(3) Věci uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) lze uložit v kovové skříni v kanceláři soudního komisaře, nemá-li soudní komisař bezpečnostní schránku ve své kanceláři a nebylo je možno uložit v úředních hodinách u peněžního ústavu. Následující pracovní den však musí být uloženy předepsaným způsobem.

(4) Do bezpečnostní schránky notáře v jeho kanceláři nebo do bezpečnostní schránky notáře u peněžního ústavu lze peníze trvale uložit jen do celkové výše 50 000 Kč ve všech věcech řízení o dědictví.

(1) Peníze uložené na účtu soudu u peněžního ústavu vydá soud.

(2) Úschovy u soudního komisaře vydá soudní komisař neprodleně poté, co obdrží poukaz k vydání úschovy opatřený kulatým úředním razítkem soudu a podpisem soudce, který věc vyřizuje. Tento poukaz soudní komisař založí do dokladů ke své knize úschov soudního komisaře.

(3) Schovatel úschovu vydá poté, co mu soud nařídí vydání úschovy. Soud schovatele současně vyzve k vyúčtování nákladů spojených s úschovou, nebudou-li mu při vydání úschovy tyto náklady příjemcem při vydání úschovy zaplaceny.

(1) Zjistí-li soudní komisař v době, kdy na základě pověření soudu provádí úkony v řízení o dědictví, že věc přijatá do úschovy nepatřila zůstaviteli, vydá úschovu oprávněné osobě sám.

(2) Přijal-li úschovu v řízení o dědictví soud, postupuje podle § 105 až 109.“.

88. § 114 zní:

(1) Jestliže navrhovatel vyvlastňovacího řízení složí u soudu náhradu za vyvlastnění, protože nedošlo mezi dosavadním vlastníkem a těmi, kterým na vyvlastňovaném pozemku nebo stavbě váznou práva zanikající vyvlastněním, k dohodě o rozdělení náhrady,20) uspokojí se nároky těch, jejichž práva zanikají vyvlastněním, přiměřeně podle § 337c a 337d o. s. ř. a zbytek náhrady připadne dosavadnímu vlastníku.

(2) Rozsudek podle odstavce 1 nahrazuje rozsudek soudu podle § 185e o. s. ř.; na jeho základě soud předmět úschovy vydá.21)“.

89. V § 116a odst. 1 se slova „§ 75 odst. 2“ nahrazují slovy „§ 75 odst. 4“, slovo „stanoví“ nahrazuje slovem „dohodne“ a za slova „péče o nezletilé“ se vkládají slova „nebo ve věcech předběžných opatření“.

90. V § 116a odst. 2 se slovo „stanoví“ nahrazuje slovem „dohodne“ a slovo „pracovníka“ nahrazuje slovem „zaměstnance“. Část věty za středníkem zní: „dosažitelnost není třeba dohodnout v případě, kdy soudce, jehož dosažitelnost byla dohodnuta podle odstavce 1, výslovně prohlásí, že zabezpečí výkon předběžného opatření sám.“.

91. V § 116a se doplňují odstavce 3 a 4, které znějí:

„(3) Vyžaduje-li povaha navrženého předběžného opatření, aby o něm soud rozhodl neprodleně, pokud možno již v den, kdy byl návrh podán, předseda soudu na žádost soudce, který věc vyřizuje, zabezpečí, aby o předběžném opatření bylo možné rozhodnout, usnesení písemně vyhotovit a účastníkům nebo jejich zástupcům doručit soudním doručovatelem i mimo rozvrženou pracovní dobu nebo ve dnech pracovního klidu.

(4) Odůvodňují-li okolnosti případu, aby navržené zajištění důkazu bylo provedeno již v den, kdy byl návrh podán, zabezpečí předseda soudu, aby k zajištění důkazu mohlo dojít i mimo rozvrženou pracovní dobu.“.

92. § 116d zní:

(1) Nařídí-li soud předběžným opatřením, aby nezletilé dítě bylo předáno do péče určené osoby, soudce přikáže vykonavateli, popřípadě jinému pověřenému zaměstnanci soudu, aby provedl úkony výkonu rozhodnutí, pokud je neprovede sám.

(2) Nebyl-li výkon rozhodnutí proveden na základě vyhlášeného předběžného opatření, soudce usnesení o předběžném opatření uvedené v odstavci 1 po jeho vydání neprodleně písemně vyhotoví, vyznačí na něm doložku vykonatelnosti a postará se, aby bylo doručeno při provedení výkonu rozhodnutí přítomným účastníkům řízení.“.

Čl. II

1. Kopii své evidence neprohlášených závětí soud vyhotoví buď na nosič pomocí programu výpočetní techniky, je-li vedena výpočetní technikou, nebo tím, že vyhotoví kopie kartotéčních lístků těchto závětí. Zápis neprohlášených závětí podle této evidence provede do Centrální evidence závětí Komora.

2. Po vložení dat podle bodu 1 do Centrální evidence závětí zašle Komora soudu písemný seznam jeho evidence závětí zapsaných do centrální evidence; soud provede kontrolu a potvrdí úplnost a správnost všech údajů, popřípadě sdělí Komoře, jaké chyby mají být opraveny, a vrátí jí seznam.

3. Komora zašle každému notáři v sídle příslušného soudu seznam závětí sepsaných notářským zápisem v jeho notářském úřadu a závětí, které má ve své úschově; notář provede kontrolu a potvrdí úplnost a správnost všech údajů, popřípadě sdělí Komoře, jaké chyby mají být opraveny, a vrátí jí seznam.

4. Jakmile budou data evidence neprohlášených závětí vložena do centrální evidence a bude ověřena jejich správnost a úplnost podle bodů 2 a 3, popřípadě provedena oprava chyb, oznámí Komora soudu založení evidence neprohlášených závětí pro obvod příslušného okresního soudu do Centrální evidence závětí.

5. V řízeních o dědictví zahájených do dne, v němž bude příslušnému okresnímu soudu doručeno oznámení Komory o založení evidence neprohlášených závětí podle bodu 4, provádí soud šetření v evidenci závětí podle dosavadních předpisů; zemřel-li zůstavitel po účinnosti této vyhlášky, provede soudní komisař šetření v evidenci závětí vedené Komorou.

6. Soud oznámí všem notářům, kteří mají sídlo v obvodu příslušného okresního soudu, k jakému datu ukončil provádění šetření v evidenci závětí podle bodu 5.

Čl. III

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001.

Ministr:

JUDr. Rychetský v. r.