Nařízení o správě státních léčebných a ošetřovacích ústavů

(1) Působnost správního sboru oblastních nemocnic a státních odborných ústavů léčebných a ošetřovacích v kraji (dále jen „ústavů“) vykonává zdravotní komise krajského národního výboru (§ 4 vládního nařízení ze dne 15. února 1949, č. 28 Sb., o zdravotních referátech krajských národních výborů).

(2) Zdravotní komise řídí správu ústavů a koordinuje jejich činnost tak, aby bylo zajištěno plánovité a hospodárné provádění zdravotní péče a účelné využití zařízení a získaných poznatků a zkušeností pro jednotnou péči o zdraví lidu.

(1) V oboru své působnosti podle § 1 zdravotní komise

a) sestavuje návrhy na dílčí plán vlastního krajského plánu pro ústavy jí spravované v oboru investic, v oboru pracovních sil a výkonnosti, v oboru spotřeby statků pro výkon služby, jakož i v oboru finančním a pečuje o plnění tohoto plánu,

b) dává směrnice a pokyny ředitelům ústavů,

c) usnáší se na návrzích rozpočtů ústavů,

d) dozírá na provoz ústavů,

e) projednává účetní závěrky ústavů,

f) projednává a po případě vyřizuje stížnosti vznesené na činnost ústavů,

g) jedná o zprávách a návrzích ředitelů ústavů,

h) podává návrhy na ustanovení vedoucích zaměstnanců ústavů.

(2) Zdravotní komise si může vyhraditi rozhodnutí i v jiných věcech mimořádné důležitosti, než uvedených v odstavci 1, o nichž by jinak rozhodoval ředitel ústavu.

Jednání zdravotní komise účastní se podle povahy projednávané záležitosti s hlasem poradním tyto osoby:

a) přednostové referátů krajského národního výboru nebo jimi pověření zástupci,

b) ředitel a po případě i jiní zaměstnanci ústavu, jehož věci zdravotní komise projednává,

c) ředitelé ústavů národního zdraví v kraji,

d) jiní zdravotničtí pracovníci, které přizve k jednání předseda zdravotní komise.

(1) Je-li nebezpečí v prodlení, může zdravotní referent činiti opatření, k nimž by jinak bylo potřebí usnesení zdravotní komise, je však povinen požádati ji v nejbližší schůzi o dodatečné schválení takového opatření.

(2) Zdravotní referent bdí nad prováděním směrnic nadřízených orgánů (úřadů) a směrnic, na nichž se usnesla zdravotní komise.

(3) Má-li zdravotní referent za to, že usnesení zdravotní komise vybočuje z mezí její působnosti, že odporuje předpisům nebo že je v rozporu se směrnicemi nebo pokyny nadřízených orgánů (úřadů), je povinen zastaviti jeho výkon a oznámiti to radě krajského národního výboru a ministerstvu zdravotnictví. Dokud rada o věci nerozhodne, nesmí býti usnesení vykonáno.

(1) Vlastní správa ústavu náleží jeho řediteli, který musí býti lékař.

(2) Ředitel spravuje ústav po stránce lékařské, hospodářské a osobní a uplatňuje při tom zásady zdravotní politiky podle jednotného plánu zdravotní péče a podle usnesení zdravotní komise tak, aby ústavní léčebná péče odpovídala současnému stavu a úrovni lékařské vědy a byla hodnotná a účelná. Je nadřízeným všech zaměstnanců ústavu. Při tom zejména

a) koordinuje činnost jednotlivých složek ústavu,

b) bdí nad hospodárností a účelností provozu ústavu,

c) činí všechna opatření nutná k zajištění řádného provozu ústavu,

d) předkládá návrhy a zprávy zdravotní komisi.

(3) Za řádné a včasné plnění úkolů uvedených v odstavci 2 odpovídá ředitel zdravotní komisi. Tím není dotčena jeho odpovědnost vůči jiným nadřízeným orgánům a úřadům.

Ministerstvo zdravotnictví vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v Úředním listě podrobné předpisy o způsobu výkonu správy ústavů (organisační řád).

Působnost správního sboru okresních nemocnic vykonává zdravotní komise okresního národního výboru obdobně podle ustanovení §§ 1 až 6.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1949; provede je ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zápotocký v. r.

Plojhar v. r.