Stručně: Paragraf 2 zákona o uprchlících definuje, kdo je považován za uprchlíka, a to na základě odůvodněného strachu z pronásledování v zemi jeho státní příslušnosti z konkrétních důvodů.
§ 2
(1) Postavení uprchlíka se přizná cizinci, který má ve státě, jehož státní občanství má, odůvodněný strach z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro politické přesvědčení.
(2) Má-li cizinec více než jedno státní občanství, rozumí se pojmem „stát, jehož státní občanství má“ každý stát, jehož státní občanství získal.
(3) Nemá-li cizinec žádné státní občanství, rozumí se pojmem „stát, jehož státní občanství má“ stát jeho posledního stálého pobytu.
Paragraf 2 zákona o uprchlících definuje, kdo je považován za uprchlíka, a to na základě odůvodněného strachu z pronásledování v zemi jeho státní příslušnosti z konkrétních důvodů.
Co to znamená v praxi
Cizinec musí prokázat, že má opodstatněný strach z pronásledování ve své domovské zemi.
Důvody pronásledování jsou přesně vymezeny: rasa, náboženství, národnost, příslušnost k určité sociální skupině nebo politické přesvědčení.
Pokud má cizinec více občanství, posuzuje se situace v každém z těchto států.
U cizince bez státního občanství se posuzuje stát jeho posledního stálého pobytu.
Na co si dát pozor
Je nutné mít "odůvodněný strach", což znamená, že strach musí být podložený a objektivně opodstatněný, nikoli jen subjektivní pocit.
Důvody pronásledování jsou taxativně vyjmenovány; jiné důvody (např. ekonomické) k přiznání postavení uprchlíka nevedou.
V případě více občanství nebo absence občanství je důležité správně určit, který stát je pro posouzení relevantní.