§ 23 Nařízení o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby – Opatření pro využití ladem ležící nebo jinak nevyužité půdy pro zemědělskou výrobu.
Stručně: Paragraf 23 nařízení 50/1955 rozšiřuje možnost úřadů zasáhnout do využívání zemědělských nemovitostí tak, aby byly účelně využity pro zemědělskou výrobu, a to i v případě, že jsou používány k jinému než původnímu účelu.
§ 23 Opatření pro využití ladem ležící nebo jinak nevyužité půdy pro zemědělskou výrobu.
Ustanovení §§ 20 a 22 lze použít přiměřeně též na hospodářské budovy a jejich části (stodoly, stáje, sklepy a pod.) určené k provozování zemědělské výroby, jestliže se těchto nemovitostí nepoužívá nebo jestliže jich, pokud jsou používány k jinému než původnímu účelu, není účelně využito.
ČÁST PÁTÁ.
Paragraf 23 nařízení 50/1955 rozšiřuje možnost úřadů zasáhnout do využívání zemědělských nemovitostí tak, aby byly účelně využity pro zemědělskou výrobu, a to i v případě, že jsou používány k jinému než původnímu účelu.
Co to znamená v praxi
Úřady (konkrétně místní národní výbor nebo zemědělský odbor rady okresního národního výboru, jak vyplývá z odkazovaných paragrafů) mohou nařídit opatření týkající se hospodářských budov a jejich částí (stodoly, stáje, sklepy apod.), pokud se nepoužívají vůbec nebo se nepoužívají účelně pro zemědělskou výrobu.
I když jsou tyto nemovitosti používány k jinému než původnímu zemědělskému účelu, mohou úřady zasáhnout, pokud jejich využití není účelné z hlediska zemědělské výroby.
Odkaz na §§ 20 a 22 znamená, že se na tyto případy přiměřeně použijí pravidla pro opatřování zařízení a provádění prací, včetně stanovení náhrady za jejich použití.
Na co si dát pozor
Vlastníci hospodářských budov by měli dbát na to, aby jejich nemovitosti byly účelně využívány pro zemědělskou výrobu, jinak jim hrozí zásah ze strany úřadů.
Pojem „účelné využití“ je zde klíčový a jeho interpretace může být předmětem posouzení úřadů.