§ 1 Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách – ZPŮSOB HODNOCENÍ SCHOPNOSTI ZVLÁDAT ZÁKLADNÍ ŽIVOTNÍ POTŘEBY
Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách · 505/2006 Sb. · § 1 · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 1 vyhlášky 505/2006 stanovuje, jakým způsobem se hodnotí schopnost člověka zvládat základní životní potřeby pro účely určení stupně závislosti, přičemž se zaměřuje na konkrétní aktivity, tělesné struktury a funkce, a definuje, co se považuje za neschopnost zvládání.
§ 1 ZPŮSOB HODNOCENÍ SCHOPNOSTI ZVLÁDAT ZÁKLADNÍ ŽIVOTNÍ POTŘEBY
(1) Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby se pro účely stanovení stupně závislosti hodnotí podle aktivit, které jsou pro jednotlivé základní životní potřeby vymezeny v příloze č. 1 k této vyhlášce.
(2) Schopnost osoby zvládat základní životní potřeby pro účely stanovení stupně závislosti se hodnotí v přirozeném sociálním prostředí a s ohledem na věk fyzické osoby.
(3) Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se hodnotí
a) tělesné struktury a
b) tělesné funkce duševní, mentální, smyslové, oběhové, dechové, hematologické, imunologické, endokrinologické, metabolické, zažívací, vylučovací, neuromuskuloskeletální, včetně hrubé a jemné motoriky, a funkce hlasu, řeči a kůže,
a to ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy funkčních schopností.
(4) Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.
Paragraf 1 vyhlášky 505/2006 stanovuje, jakým způsobem se hodnotí schopnost člověka zvládat základní životní potřeby pro účely určení stupně závislosti, přičemž se zaměřuje na konkrétní aktivity, tělesné struktury a funkce, a definuje, co se považuje za neschopnost zvládání.
Co to znamená v praxi
Hodnocení se provádí podle konkrétních aktivit vymezených v příloze č. 1 vyhlášky a zohledňuje se přirozené sociální prostředí a věk posuzované osoby.
Při hodnocení se posuzují tělesné struktury a různé tělesné funkce (duševní, mentální, smyslové, oběhové atd.) ve vztahu k rozsahu a tíži poruchy.
Za neschopnost zvládat základní životní potřebu se považuje stav, kdy je porucha funkčních schopností tak závažná (úplná nebo těžká), že ani s pomůckami nebo běžným vybavením nelze potřebu zvládnout v přijatelném standardu, nebo pokud režim nařízený lékařem brání jejímu zvládnutí.
Přijatelný standard znamená zvládání potřeby běžným a obvyklým způsobem, bez každodenní pomoci jiné osoby.
Na co si dát pozor
Hodnocení se opírá o konkrétní seznam aktivit v příloze č. 1, takže je důležité znát tyto aktivity.
I s využitím pomůcek nebo vybavení domácnosti může být osoba shledána neschopnou zvládat potřebu, pokud to není v přijatelném standardu.
Lékařem nařízený režim může sám o sobě vést k uznání neschopnosti zvládat základní životní potřebu.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.