5 Ads 22/2003 — Nejvyšší správní soud

52 Ad 3/2024- 46 - text  - 10 - 52 Ad 3/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Dvořákem, v právní věci žalobkyně: I. V. zastoupená obecným zmocněncem P. V. proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČ 00551023, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. 12. 2023, č. j. MPSV-2023/258800-919, takto: I. Rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 12. 12. 2023, č. j. MPSV-2023/258800-919, se pro vady řízení ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně (dále v textu i jako „žalobce“) se včasnou žalobou domáhala soudního přezkumu v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Pardubicích ze dne 11. 8. 2022, č. j. 23330/2022/VMY, kterým nebyl žalobkyni přiznán příspěvek na péči podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění (dále jen „zákon o sociálních službách“). Žalobu odůvodnila žalobkyně následujícím způsobem: 2. Žalované rozhodnutí se opírá o posudek posudkové komise PK MPSV, podle něhož žalobkyně vyžaduje každodenní pomoc nebo dohled nebo péči jiné fyzické osoby pouze ve dvou základních životních potřebách – osobní aktivity a péče o domácnost, přičemž žalobkyně je osobou, která vyžaduje každodenní pomoc ve vícero základních životních potřebách. Předně namítla, že jí nebylo umožněno vyjádřit své stanovisko k posudku PK MPSV ze dne 17. 10. 2023. Poté namítla, že žalovaná se nedostatečně zabývala vadami řízení, které byly uvedeny v předchozím rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 6. 2023, č. j. 52 Ad 3/2023-40, které způsobily nepřezkoumatelnost předchozího rozhodnutí žalované. Nyní žalované rozhodnutí je rovněž nepřezkoumatelné, když obsahuje pouze citaci právních předpisů a lékařských zpráv a posudků PK MPSV ze dne 17. 10. 2023, není v něm obsažena argumentace, proč žalobkyně základní životní potřeby, které nebyly uznány, tj. komunikace, orientace, péče o zdraví, mobilita, stravování, oblékání a obouvání a tělesná hygiena, dle žalovaného zvládá. Ve vztahu k základní osobní potřebě orientace nebylo žalovanou akceptováno vyjádření ošetřující lékařky – psychiatričky, jak bylo uvedeno i v předchozím rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích výše citovaném, stejně tak nedostatečně byly vyhodnoceny další základní životní potřeby jako komunikace a péče o zdraví. PK MPSV se nevypořádala se skutečností, zda je žalobkyně vůbec schopná chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, komunikace žalobkyně je značně snížená kvůli těžké paranoidní schizofrenii, není možné komunikaci hodnotit jako splněnou základní životní potřebu bez ohledu na skutečnost, zda je zde obsah komunikace chápán. S orientací a komunikací souvisí základní životní potřeba péče o zdraví, když žalobkyně není schopná přiměřeně reagovat v běžných denních situacích a není schopná reagovat v mimořádné situaci, jako je zhoršení zdravotního stavu a není schopná si přivolat pomoc a rozeznat zdravotní problém. Žalované rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné, žalobkyně navrhla, aby soud žalované rozhodnutí zrušil. 3. Žalovaná odkázala na obsah žalovaného rozhodnutí, navrhla, aby soud žalobu zamítl. 4. Krajský soud v řízení vedeném podle ust. § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s.ř.s.“), dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. 5. Ze správního spisu vyplývají a mezi účastníky nejsou sporné následující rozhodné skutečnosti. 6. Žalobkyni nebyl přiznán příspěvek na péči, když žalovaný vycházel zejména z posudku PK MPSV ze dne 17. 10. 2023, přičemž komise nedospěla k závěru, že by žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla osobou starší 18 let, která by se považovala za závislou na pomoci jiné osoby a vznikl jí tak nárok na příspěvek na péči. PK MPSV a potažmo žalovaný dospěl k závěru, že žalobkyně nezvládá základní životní potřeby, a to osobní aktivity a péči o domácnost, ale žalobkyni nebylo uznáno nezvládání základních životních potřeb: mobilita, orientace, komunikace, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby. Žalovanému rozhodnutí předcházelo rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2023, č. j. MPSV-2023/10170-919, jenž obsahovalo v podstatě obdobné závěry jako nyní žalované rozhodnutí, když žalobkyni nebylo uznáno zvládání stejných základních životních potřeb jako nyní v žalovaném rozhodnutí, přičemž toto předchozí rozhodnutí žalovaného bylo pro vady řízení rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 14. 6. 2023, č. j. 52 Ad 3/2023-40 zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Vady tohoto předchozího rozhodnutí žalovaného spatřoval zdejší soud v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů (§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.), když z předchozího posudku PK MPSV a z předchozího rozhodnutí žalovaného nevyplývalo, jak bylo hodnoceno zvládání všech jednotlivých aktivit při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby, tedy předchozí posudek a předchozí rozhodnutí žalovaného neobsahovalo vymezení úkonů a způsob jejich hodnocení uvedených v příloze č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, v platném znění. Toto hodnocení nebylo v předchozím rozhodnutí a v předchozím posudku PK MPSV obsaženo ve světle lékařské zprávy psychiatričky MUDr. Š. ze dne 9. 11. 2022 a zprávy vyhotovené sociální pracovnicí Péče o duševní zdraví z Ústí nad Orlicí (X) ze dne 3. 11. 2022, přičemž například ve vztahu ke zvládání životní potřeby komunikace a orientace vzniká silná pochybnost o tom, zda žalobkyně je vůbec schopna chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jí prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, používat běžné komunikační prostředky. Obdobný závěr se týká i hodnocení dalších základních životních potřeb, péče o zdraví, osobní hygieny. 7. Předmětem žalovaného rozhodnutí bylo rozhodnutí o příspěvku na péči dle zákona o sociálních službách, přičemž i v tomto řízení platí zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen „správní řád“). Proto i v tomto řízení platila pro správní orgány povinnost zjistit skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 3 správního řádu) a povinnost koncipovat odůvodnění rozhodnutí tak, aby korespondovalo se správním spisem a bylo plně přezkoumatelné, slovy zákona uvést v něm „důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí“ (§ 68 odst. 3 správního řádu). 8. V řízení byly sice shromážděny ty podklady, které zákon správnímu orgánu ukládá, tedy bylo provedeno sociální šetření a byl vyžádán posudek posudkové komise MPSV (dále jen „PK MPSV“) k posouzení stupně závislosti žalobce (§ 26 a § 28 zákona o sociálních službách), avšak tím nebyly povinnosti správního orgánu vyčerpány. 9. Podle ust. § 3 písm. c) zákona o sociálních službách se pro účely tohoto zákona rozumí dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy trvá nebo má trvat déle než jeden rok a který omezuje funkční schopnosti nutné pro zvládání základních životních potřeb. 10. Podle ust. § 7 odst. 2 zákona o sociálních službách nárok na příspěvek má osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 při splnění dalších podmínek uvedených v tomto ustanovení zákona o sociálních službách. 11. Podle § 9 odst. 5 zákona o sociálních službách pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopností zvládat základní životní potřeby v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potencionálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Vyšší vymezení schopnosti zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanovuje prováděcí předpis (§ 9 odst. 6 zákona o sociálních službách). 12. Podle ust. § 1 zákona č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška“): (1) Schopnost osoby zvládat