(1) Národní podniky si nesmějí navzájem poskytovati finanční úvěry ani vyrovnávati své závazky kompensací. Poskytování úvěrů při dodávkách a výkonech je mezi národními podniky, jakož i ve styku s ostatními tuzemskými odběrateli přípustné, avšak jen v rámci obchodních zvyklostí jednotlivých hospodářských odvětví.
(2) Ve sporných případech rozhoduje příslušný ústřední orgán v dohodě s bankou (§ 7, odst. 2), odpovídají-li smluvní platební lhůty obchodním zvyklostem, a povoluje výjimky z ustanovení odstavce 1. Nedojde-li k dohodě mezi tímto orgánem a bankou (§ 7, odst. 2) nebo jde-li o platební lhůty při dodávkách státu, státním podnikům a ústavům, rozhodne ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem.
Národní podnik jest povinen konati své platy převodem v účtě u banky (§ 7, odst. 2), pokud ministr financí nestanoví jinak. Placení hotovými je přípustné jen podle směrnic, které vydá ministr financí v dohodě s věcně příslušnými ministry. Hotovosti přesahující výši přípustnou podle těchto směrnic je národní podnik povinen odváděti na účet u banky (§ 7, odst. 2). Národní podnik může používati služeb poštovních spořitelen pro styk s bankou (§ 7, odst. 2).
(1) Banka (§ 7, odst. 2) jest povinna kontrolovati podnik po stránce peněžní podle směrnic, které vydá ministr financí v dohodě s věcně příslušným ministrem. Směrnice stanoví v souhlase s předpisy zákona ze dne 16. května 1946, č. 116 Sb., o jednotné organisaci podnikového početnictví, také zásady pro sestavování finanční části rozpočtu a pro kontrolu použití peněžních prostředků určených na investice národních podniků, a určí podklady, které si banka od národních podniků může vyžadovati k provádění peněžní kontroly.
(2) Výsledky peněžní kontroly jest banka povinna oznámiti neprodleně ústřednímu (oblastnímu) orgánu, který je nadřízen národnímu podniku; ústřední (oblastní) orgán jest povinen oznámiti bance, jaká opatření učinil z podnětu její kontrolní zprávy.
Zjistí-li banka, že je podstatná neshoda mezi finanční částí rozpočtu národního podniku a vývojem jeho účtu u ní nebo že by čerpání povoleného úvěru nebo poskytnutí nového úvěru bylo spojeno s nebezpečím ztráty, je povinna podati o tom neprodleně zprávu ministru financí, věcně příslušnému ministru a příslušnému ústřednímu (oblastnímu) orgánu. Věcně příslušný ministr provede v dohodě s ministrem financí potřebné opatření.
Jednání a hrubé opominutí příčící se ustanovením tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho trestá, nejde-li o čin soudně trestný, okresní národní výbor pro správní přestupek pokutou do 5,000.000 Kčs nebo trestem na svobodě (vězením, uzamčením) do šesti měsíců nebo oběma těmito tresty; pro případ nedobytnosti trestu na penězích uloží se náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do šesti měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem za nedobytný trest na penězích činiti více než šest měsíců. Tresty na penězích připadají státu.
Fond sdělí každoročně jednotlivým národním podnikům, jaké částky z odvedeného zisku použil na úhradu dluhové služby podle tohoto zákona; tyto částky, rozvržené v poměru odvedených zisků, jsou u jednotlivých národních podniků odpočitatelnou položkou od základu zvláštní daně výdělkové.
(1) Vláda vydá nařízení, kterým budou uvedeny statuty národních podniků (vládní nařízení ze dne 15. ledna 1946, č. 6 Sb., kterým se vydává statut národních podniků průmyslových, a vládní nařízení ze dne 9. dubna 1946, č. 77 Sb., kterým se vydává Statut národních podniků potravinářských) v soulad s tímto zákonem.
(2) Vláda upraví podrobnosti tohoto zákona nařízením, v němž podle povahy věci přihlédne také k ustanovením § 9, odst. 5 dekretu č. 100/1945 Sb.
(3) Ustanovení zákona ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, a předpisů podle něho vydaných nejsou tímto zákonem dotčena.