§ 43 zákon SNR o správe daní a poplatkov a o zmenách v sústave územných finančných orgánov – Zákaz prenosu daňovej povinnosti
Zákon Slovenskej národnej rady o správe daní a poplatkov a o zmenách v sústave územných finančných orgánov · 511/1992 Sb. · Daňové právo
Stručně: Paragraf 43 zákona 511/1992 stanoví, že dohody, kterými se daňová povinnost přenáší z daňového subjektu na jinou osobu, nejsou v daňovém řízení právně účinné, pokud zákon nebo zvláštní předpis nestanoví jinak. Daňovou povinnost musí vždy nést ten, komu ji ukládá zákon, nikoli jiná osoba na základě soukromé dohody. (§ 43 zákona č. 511/1992 Sb., zákon SNR o správe daní a poplatkov a o zmenách v sústave územných finančných orgánov, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Zákaz prenosu daňovej povinnosti
- Týká se: daňový subjekt
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 511/1992 Sb.
Dohody uzavreté s tým, že daňovú povinnosť znáša miesto daňového subjektu úplne alebo čiastočne iná osoba, nie sú pre daňové konanie právne účinné, ak neustanovuje tento zákon alebo osobitný predpis inak.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Daňovou povinnost musí vždy nést ten, komu ji ukládá zákon, nikoli jiná osoba na základě soukromé dohody.
- I když se dvě strany dohodnou, že daň za jednu z nich zaplatí druhá, pro daňové úřady je stále odpovědný původní daňový subjekt.
- Tato zásada platí, pokud přímo zákon nebo jiný zvláštní předpis nestanoví výjimku, tedy situaci, kdy je přenos daňové povinnosti povolen.
Na co si dát pozor
- Při uzavírání smluv je třeba mít na paměti, že ujednání o přenesení daňové povinnosti na jinou osobu nechrání daňový subjekt před odpovědností vůči správci daně.
- V případě, že by daň nebyla zaplacena, správce daně se bude domáhat úhrady po původním daňovém subjektu, nikoli po osobě, která se k úhradě zavázala smluvně.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.