§ 629 obchodní zákoník – Prováděcí předpisy mohou upravit odchylně přepravu železniční
Obchodní zákoník · 513/1991 Sb. · účinné od 1. 7. 2008 · Obchodní a korporátní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 629 Obchodního zákoníku stanoví, že prováděcí předpisy mohou odchylně upravit některé aspekty přepravy u různých druhů dopravy (železniční, letecká, silniční, vnitrozemská vodní a námořní), avšak nesmí omezit odpovědnost dopravce za škodu na zásilce, jak je stanovena v § 622 a 624. (§ 629 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, znění účinné od 1. 7. 2008)
Klíčová fakta
- Odkazuje na: § 622
- Judikatura: na § 629 odkazuje 5 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 513/1991 Sb.
Prováděcí předpisy mohou upravit odchylně přepravu železniční, leteckou, silniční, vnitrozemskou vodní a námořní, pokud jde o vznik smlouvy, přepravní doklady, vyloučení věci z přepravy, přebírání zásilky dopravcem a její vydávání příjemci, rozsah nároků vůči dopravci a jejich uplatnění; tato úprava však nesmí omezit odpovědnost dopravce při škodě na zásilce stanovenou v § 622 a 624.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Uvedené druhy dopravy mohou mít specifická pravidla pro vznik smlouvy, přepravní doklady, vyloučení věci z přepravy, přebírání a vydávání zásilky a uplatnění nároků.
- Tato specifická pravidla jsou obsažena v prováděcích předpisech, nikoli přímo v Obchodním zákoníku.
- I přes odchylnou úpravu v prováděcích předpisech zůstává zachována minimální úroveň odpovědnosti dopravce za škodu na zásilce, jak ji stanovují § 622 a 624.
Na co si dát pozor
- Při řešení otázek souvisejících s přepravou je nutné se seznámit nejen s Obchodním zákoníkem, ale i s příslušnými prováděcími předpisy pro daný druh dopravy.
- Prováděcí předpisy nesmí jít pod úroveň ochrany stanovenou v § 622 a 624 Obchodního zákoníku ohledně odpovědnosti dopravce za škodu na zásilce.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 629
Jak soudy aplikují § 629
Odvolací soud proto posoudil nárok podle ustanovení § 610 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále též jen „obch. zák.“), a ve smyslu ustanovení § 629 obch. zák. též podle příslušných ustanovení vyhlášky č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu (dále též jen „silniční přepravní řád“).
V rozsudku ze dne 28. ledna 2010, č. j. 23 Cdo 65/2009-175, pak navíc rozhodující senát dovodil, že Úmluva CMR proces vzniku smlouvy o přepravě věci neupravuje a že v této otázce se tudíž (na základě ustanovení § 629 obch. zák.) uplatní především speciální úprava obsažená v ustanovení § 41 vyhlášky č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů.
Žalobce připomíná, že § 629 obch. zák. umožňuje, aby prováděcí předpisy upravily vznik přepravní smlouvy, což je obsaženo v § 41 vyhlášky č. 133/1964 Sb., ale nikoli ve smyslu § 43a obč. zák. předepisovaly, jaké podrobné obsahové náležitosti musí mít právní úkon směřující k uzavření přepravní smlouvy, tj. objednávka přepravy.