Co § 40 znamená v praxi?

Pokud ve smlouvě není uvedena cena za movitou věc nebo službu, použije se jako první možnost cena, kterou prodávající běžně sjednává s jinými kupujícími za stejnou nebo podobnou věc či službu. Tato sjednaná cena však nesmí být nepřiměřeně vysoká nebo nízká oproti ceně, která by byla v daném místě a čase obvyklá. Jestliže nelze zjistit cenu, kterou prodávající sjednává s ostatními kupujícími, pak se pro ocenění použije cena obvyklá. Cena obvyklá je definována v § 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku a představuje cenu, která by se za danou věc nebo službu běžně platila na trhu.

§ 40

§ 40 zákon o oceňování majetku – Jak se oceňuje movitá věc nebo služba

Vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) · 540/2002 Sb. · Ostatní právní předpisy · neoficiální nadpis

Stručně: Paragraf 40 vyhlášky 540/2002 stanovuje, jak se oceňuje movitá věc nebo služba, pokud její cena nebyla sjednána ve smlouvě, a to buď sjednanou cenou prodávajícího s ostatními kupujícími, nebo cenou obvyklou. Pokud ve smlouvě není uvedena cena za movitou věc nebo službu, použije se jako první možnost cena, kterou prodávající běžně sjednává s jinými kupujícími za stejnou nebo podobnou věc či službu. (§ 40 zákona č. 540/2002 Sb., zákon o oceňování majetku, stav k 7. 10. 2026)

Klíčová fakta

Týká se: prodávající
Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k 7. 10. 2026
Zdroj: e-Sbírka, 540/2002 Sb.

Shrnutí z výkladu níže, závazné je znění zákona.

Věc movitá a služba, jejíž cena není ve smlouvě sjednána, se oceňuje

a) cenou sjednanou23) prodávajícím za stejnou nebo porovnatelnou věc nebo službu s ostatními kupujícími v době uzavření smlouvy, pokud není nepřiměřeně vyšší nebo nižší než cena obvyklá (§ 2 odst. 1 zákona),

b) cenou obvyklou (§ 2 odst. 1 zákona), nelze-li cenu podle písmene a) zjistit.

Srozumitelný výklad

Co to znamená v praxi

Pokud ve smlouvě není uvedena cena za movitou věc nebo službu, použije se jako první možnost cena, kterou prodávající běžně sjednává s jinými kupujícími za stejnou nebo podobnou věc či službu.
Tato sjednaná cena však nesmí být nepřiměřeně vysoká nebo nízká oproti ceně, která by byla v daném místě a čase obvyklá.
Jestliže nelze zjistit cenu, kterou prodávající sjednává s ostatními kupujícími, pak se pro ocenění použije cena obvyklá.
Cena obvyklá je definována v § 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku a představuje cenu, která by se za danou věc nebo službu běžně platila na trhu.

Na co si dát pozor

Je důležité rozlišovat mezi cenou sjednanou prodávajícím s ostatními kupujícími a cenou obvyklou, přičemž první má přednost, pokud splňuje podmínku přiměřenosti.
Vždy je nutné zohlednit, zda sjednaná cena není nepřiměřeně odlišná od ceny obvyklé, aby bylo ocenění platné.

Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.

Související

§ 81 ŽIVNOSTI VÁZANÉ (Zákon o živnostenském podnikání (živnost)§ 4 Katalog prací ve veřejných službách a správě (Nařízení vlády o katalogu prací ve veřej)§ 35 OCEŇOVÁNÍ NĚKTERÝCH VĚCÍ MOVITÝCH A SLUŽEB (Vyhláška Ministerstva financí, kterou se)§ 33 PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (Zákon o oceňování majetku a o změně někt)§ 63a Přechodná ustanovení (Zákon, kterým se mění některé zákony ke )