Zákon o sociálním zabezpečení

(1) Zaměstnanci si mohou své nároky zvyšovat důchodovým nadlepšením za pojistné, které sami platí.

(2) Vláda stanoví nařízením podrobnosti.

(1) Příslušníkům ozbrojených sil, kteří nejsou účastni důchodového zaopatření podle zvláštních předpisů a stali se invalidními nebo částečně invalidními (§ 12 odst. 2) následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při obraně Československé republiky, při výkonu jiných povinností v ozbrojených silách nebo v souvislosti s pobytem na frontě, náleží

a) invalidní nebo částečný invalidní důchod jako při pracovním úrazu (§§ 16 a 17), jestliže byli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci; částečný invalidní důchod činí 45 % průměrného ročního výdělku;

b) invalidní důchod ve výši 65 % nebo částečný invalidní důchod ve výši 45 % z částky 12 000 Kčs ročně, jestliže nebyli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci.

(2) Důchod náležející podle odstavce 1 písm. a) se vyměří z průměrného ročního výdělku, nejméně však z částky 12.000 Kčs ročně.

Příslušníkům ozbrojených sil, kteří nejsou účastni důchodového zaopatření podle zvláštních předpisů a stali se v době, kdy vykonávali službu v ozbrojených silách, invalidními nebo částečně invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za jiných okolností, než jak je uvedeno v § 34 odst. 1, náleží

a) invalidní nebo částečný invalidní důchod podle § 14, jestliže byli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci; ustanovení § 34 odst. 2 platí i tu; částečný invalidní důchod činí 35 % průměrného ročního výdělku;

b) invalidní důchod ve výši 50 % nebo částečný invalidní důchod ve výši 35 % z částky 12 000 Kčs ročně, jestliže nebyli bezprostředně před vstupem do ozbrojených sil důchodově zabezpečeni jako zaměstnanci.

(1) Dávky podle § 34 náleží též osobám, které se staly invalidními nebo částečně invalidními v příčinné souvislosti s poškozením zdraví, jež utrpěly následkem účasti v boji proti fašismu jako příslušníci ozbrojených útvarů, anebo následkem věznění z důvodů fašistické persekuce v době nesvobody.

(3) Dávky podle § 35 náležejí též osobám, které nejsou příslušníky ozbrojených sil, jestliže se staly invalidními nebo částečně invalidními následkem úrazu, jenž byl bez jejich zavinění způsoben bojovým prostředkem. Mladistvým osobám náleží však až do skončení povinné školní docházky jen polovina důchodu, na který by měly nárok podle předchozí věty.

O důchodech pozůstalých po osobách, které zemřely následkem poškození zdraví uvedeného v §§ 34 až 36 nebo byly poživateli důchodů podle těchto ustanovení, platí ustanovení §§ 20 až 25.

O výchovném a o zvýšení důchodů platí ustanovení §§ 30 a 31.

(1) Nárok na dávku vzniká splněním časově poslední podmínky nároku. Nelze-li zjistit, kdy byla poslední podmínka nároku splněna, vzniká nárok dnem, kdy byl uplatněn.

(2) Nárok na dávku zaniká, jestliže odpadla některá z jeho podmínek, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak.

(1) Důchodce (příjemce důchodu) je povinen ohlásit do 15 dnů všechny změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. Nehlásí-li poživatel starobního důchodu vstup do zaměstnání, nemá nárok na zvýšení důchodu (§ 11) za dobu, po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím není dotčena jeho povinnost vrátit dávky přijaté neprávem (§ 41 odst. 2).

(2) Důchodce (příjemce důchodu) je povinen osvědčit v dané lhůtě, že trvají skutečnosti rozhodné pro další poskytování dávky nebo pro její výši; neučiní-li tak, může být výplata dávky zastavena.

(3) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, zdráhá-li se osoba, jejíž zdravotní stav je třeba zjistit, podrobit se lékařskému vyšetření přesto, že byla upozorněna na možné zastavení výplaty dávky.

(1) Zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána na podkladě omylu ve skutkových okolnostech, nebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se odejme, zvýší, sníží nebo se její výplata zastaví. Odnětí, snížení a zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky omylem nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož náleží.

(2) Nebyla-li splněna povinnost uložená v § 40 odst. 1 nebo jestliže přiznání či výplata dávky byly přivoděny tvrzením nepravdivých nebo zatajením rozhodných skutečností anebo bylo-li soudně zjištěno, že poskytnutí dávky bylo vylouděno trestným činem, dávka se odejme nebo sníží ode dne, od něhož nenáležela buď vůbec nebo v poskytované výši; zároveň může být požadováno vrácení neprávem poskytnutých částek. O povinnosti vrátit tyto částky rozhoduje státní úřad sociálního zabezpečení. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky téhož oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při exekuci na plat.

(1) Vznikne-li nárok na starobní důchod v době, po kterou se vyplácí nemocenské, posuzuje se nárok zaměstnance na starobní důchod a jeho výši stejně jako nárok zaměstnance, který vykonává zaměstnání.

(2) Invalidní a částečný invalidní důchod se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní nebo částečný invalidní důchod podle §§ 34 a 35 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví.

(3) Je-li důchodce, který nemá povinnost vyživovat jiné osoby, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší šesti měsíců, důchod se počínajíc sedmým měsícem nevyplácí. Důchodci nebo jeho opatrovníku může však být vyplácena část důchodu na úhradu osobních potřeb a závazků důchodcových. Po návratu z léčebny vyplatí se důchodci důchod zpětně za poslední tři měsíce.

(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je povinen vyživovat, určí lidový soud jeho bydliště na návrh manžela, opatrovníka dětí nebo výkonného orgánu místního národního výboru osobu, které má být dávka vyplácena místo oprávněnému. O návrhu rozhodne soudce usnesením. Vyhoví-li soud návrhu, je příjemce dávky povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je povinen vyživovat.

(2) Za dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší tří měsíců, důchod nenáleží; manželce nebo dětem (§ 24) důchodce se vyplácí 70 % důchodu a výchovné.

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na důchod starobní, důchod za výsluhu let, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo podmínky pro nárok na dva důchody téhož druhu, náleží jen jeden, a to vyšší.

(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na některý z důchodů uvedených v odstavci 1 a pro nárok na důchod vdovský nebo sirotčí, náleží důchod vyšší (nejvyšší) a z ostatních důchodů po jedné polovině; k výchovnému a ke zvýšení důchodu pro bezmocnost se nehledí.

(1) Důchody se vyplácejí dopředu v měsíčních splátkách zaokrouhlených na celé koruny nahoru.

(2) Pro výplatu dávek do ciziny platí předpisy mezistátních úmluv. Výplata dávek do cizích států, s nimiž není úmluva uzavřena, řídí se směrnicemi, které vydá státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

Nároky na dávky nemohou být dány v zástavu; postoupeny mohou být jen pro pohledávky na úhradu osobních potřeb (výživné), a to až do poloviny dávky. Zabavení nároku na dávky se řídí předpisy o exekuci na plat.

(1) Nárok na dávku se nepromlčuje.

(2) Nárok na jednotlivou splátku dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.

(3) Právo požadovat vrácení jednotlivých splátek dávek neprávem poskytnutých se promlčuje v 10 letech od jejich výplaty.

Dávky se nezdaňují.

Stát pomáhá osobám, jež potřebují jeho pomoci, zejména osobám se změněnou pracovní schopností, dětem a občanům starým nebo těžce poškozeným na zdraví ke zlepšení jejich hmotných poměrů a k rozvoji jejich kulturního života poskytováním služeb nebo dávek, a to radou, pracovním umisťováním, ústavním zaopatřením a doplňkovou péčí.

(1) Výkonné orgány okresních národních výborů umisťují do zaměstnání v pracovním poměru osoby se změněnou pracovní schopností na místa vhodná pro tyto osoby se zřetelem na jejich pracovní kvalifikaci, po případě doporučují jich přijetí za členy výrobních družstev a jednotných zemědělských družstev; za tím účelem jim umožňují výcvik a školení pro získání odborné kvalifikace, aby se mohly pracovně vhodně uplatnit.

(2) Výkonné orgány okresních národních výborů jsou oprávněny provádět v rozpočtových, hospodářských a jiných organisacích (dále jen „závody“) výběr pracovních míst pro osoby se změněnou pracovní schopností.

(1) Osobami se změněnou pracovní schopností jsou osoby, které pro trvalé poškození zdraví mají podstatně omezený výběr zaměstnání.

(2) Za osoby se změněnou pracovní schopností se považují též osoby, které pro trvalé poškození zdraví, jež nastalo před započetím pravidelné pracovní činnosti, nebo pro vrozené vady mají podstatně omezený výběr zaměstnání, zejména mládež s těžkými zdravotními vadami po dosažení věku, v němž končí povinná školní docházka.

(3) Ustanovení tohoto zákona, pokud jednají o osobách se změněnou pracovní schopností, se vztahují též na poživatele důchodů, na něž nárok je podmíněn nepříznivým zdravotním stavem, čítajíc v to i sociální důchody; to platí též pro poživatele obdobných důchodů poskytovaných podle jiných předpisů.

Výcvik a školení osob se změněnou pracovní schopností se provádí:

a) na pracovištích v závodech,

b) ve výcvikových kursech,

c) ve výcvikových střediscích.

Osobám se změněnou pracovní schopností se v odůvodněných případech poskytuje před umístěním do zaměstnání a po dobu, po kterou se podrobují výcviku nebo školení, hmotné zabezpečení a náhrada nutných výloh spojených s výcvikem nebo školením. Hmotné zabezpečení může se za týchž podmínek poskytovat též příslušníkům jejich rodin odkázaným na ně výživou.

(1) Pracovní místa pro osoby se změněnou pracovní schopností zajišťují se každoročně plánem pracovních míst pro tyto osoby; plán sestavují výkonné orgány krajských národních výborů podle směrnic vydaných státním úřadem sociálního zabezpečení v dohodě se státním úřadem plánovacím a zúčastněnými ústředními úřady.

(2) Neplnění plánu pracovních míst pro osoby se změněnou pracovní schopností se považuje za neplnění státního hospodářského plánu.

(1) Rozmisťování mládeže s těžkými zdravotními vadami do učebních a pracovních poměrů řídí státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvy pracovních sil, zdravotnictví, školství a kultury a za součinnosti ostatních zúčastněných ústředních úřadů.

(2) V plánech rozmístění dorostu se podle požadavků orgánů sociálního zabezpečení vyhradí počet učebních a pracovních míst potřebný pro mládež s těžkými zdravotními vadami.

Závody, v nichž jsou pracovní místa vhodná pro osoby se změněnou pracovní schopností, nemohou uzavření pracovního (učebního) poměru s osobou se změněnou pracovní schopností odmítnout s poukazem na její zdravotní stav, jestliže druh práce a ostatní pracovní podmínky na tomto místě jsou podle rozhodnutí výkonného orgánu okresního národního výboru pro uchazeče vhodné vzhledem k jeho schopnostem. O přijetí osob se změněnou pracovní schopností doporučených za členy družstev (§ 51) rozhodne příslušný orgán družstva.

(1) Závody mohou rozvázat pracovní (učební) poměr se zaměstnanci, kteří byli do závodu umístěni jako osoby se změněnou pracovní schopností, jakož i se zaměstnanci, kteří v závodě dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu (§ 9), jen po předchozím souhlasu příslušného výkonného orgánu okresního národního výboru. Toto ustanovení se nevztahuje na rozvazování pracovních poměrů se zaměstnanci provozu ve veřejné dopravě.

(2) Pozbude-li zaměstnanec následkem úrazu nebo nemoci schopnosti k práci požadované na pracovním místě, které dosud zastával, je závod povinen přeřadit jej na takové pracovní místo, kde druh požadované práce a pracovní podmínky jsou pro něj vhodné vzhledem k jeho schopnostem. Rozvázat pracovní poměr s takovým zaměstnancem může závod jen po předchozím souhlasu příslušného výkonného orgánu okresního národního výboru.

Závody jsou pro splnění účelu tohoto zákona zejména povinny:

a) zřizovat ke splnění plánu pracovních míst pro osoby se změněnou pracovní schopností (§ 55) pracovní místa vhodná pro tyto osoby a obsazovat je osobami, jež do závodu doporučí výkonný orgán okresního národního výboru;

b) provádět výcvik svých zaměstnanců, jejichž pracovní schopnost se následkem úrazu nebo nemoci trvale změnila, jakož i osob se změněnou pracovní schopností, jež byly do závodu umístěny, a zajistit jim místa odpovídající jejich kvalifikaci;

c) dbát toho, aby pracovní podmínky a zařízení na pracovišti vyhovovaly potřebám osob se změněnou pracovní schopností; náklady spojené s nezbytnou úpravou pracoviště pro osoby se změněnou pracovní schopností jdou na vrub závodu.

Výkonné orgány národních výborů dozírají, zda závody plní povinnosti uložené jim při umisťování osob se změněnou pracovní schopností, a sledují, zda osoby se změněnou pracovní schopností umístěné v závodě nepotřebují další pomoci. Za součinnosti posudkových komisí sociálního zabezpečení (§ 70) dozírají, zda zaměstnání těchto osob a podmínky, za nichž je vykonávají, nemají nepříznivý vliv na jejich zdravotní stav.

(1) Ústavní zaopatření se poskytuje v ústavech sociální péče, a to

a) v ústavech pro staré osoby;

b) v ústavech pro osoby s trvalými tělesnými nebo smyslovými vadami, jichž ošetřování ve zdravotnickém zařízení není nutné;

c) v ústavech pro osoby, jež pro trvale upravené chorobné stavy nepotřebují léčebné péče ve zdravotnickém zařízení, avšak potřebují ústavního zaopatření.

(2) Vláda může stanovit, že ještě jiné ústavy, zejména některé ústavy pro děti a mládež s trvalými tělesnými, smyslovými nebo duševními vadami se považují za ústavy sociální péče.

(3) V ústavech se poskytuje osobám v nich umístěným potřebné zaopatření, příležitost k vhodné pracovní činnosti a kulturní péče.

(1) Ústavy sociální péče zřizují, provozují a udržují výkonné orgány národních výborů, dobrovolné organisace, církve a náboženské společnosti; zřizovat je mohou též podniky a jednotná zemědělská družstva. Zásady pro zřizování, organisaci a správu těchto ústavů stanoví státní úřad sociálního zabezpečení.

(2) Dozor na ústavy sociální péče náleží státnímu úřadu sociálního zabezpečení; vykonává jej prostřednictvím výkonných orgánů národních výborů.

Na úhradu nákladů ústavního zaopatření přispívají osoby umístěné v ústavech sociální péče podle svých hospodářských poměrů.

(1) Výkonné orgány národních výborů vyhledávají osoby, jež potřebují zvláštní péče. Podle potřeby mohou jim zejména zajistit stravování za výhodnějších podmínek, poskytnout přiměřenou věcnou nebo peněžitou výpomoc a po případě i jinak pečovat o zlepšení jejich životních podmínek a uspokojování kulturních potřeb; k těmto účelům mohou být zřizovány jídelny, kluby a jiná zařízení.

(2) Osobám trvale těžce poškozeným na zdraví se poskytují výhody, zejména při osobní dopravě, a to za podmínek a v rozsahu, jež státní úřad sociálního zabezpečení po projednání s příslušnými ministerstvy stanoví vyhláškou v úředním listě.

(1) O věcech zaopatřovacího příspěvku rodinným příslušníkům osob povolaných ke službě v branné moci rozhodují jako o věcech sociální péče orgány sociálního zabezpečení.

(2) Podmínky a rozsah nároku na tento příspěvek upravuje vláda nařízením.

Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a s Ústřední radou odborů vyhláškou v úředním listě podrobnosti k provedení této části zákona.

Orgány sociálního zabezpečení jsou státní úřad sociálního zabezpečení, slovenský úřad sociálního zabezpečení a výkonné orgány národních výborů.

(1) Státní úřad sociálního zabezpečení je ústředním úřadem se sídlem v Praze. V jeho čele je předseda jmenovaný vládou. Předseda je odpovědný vládě.

(2) Slovenský úřad sociálního zabezpečení je slovenským orgánem se sídlem v Bratislavě. V jeho čele je předseda jmenovaný sborem pověřenců; je odpovědný sboru pověřenců a je povinen dbát zásadních směrnic předsedy státního úřadu sociálního zabezpečení.

(3) Státní úřad sociálního zabezpečení a slovenský úřad sociálního zabezpečení mají způsobilost být účastníky řízení před soudy.

(1) Sociální zabezpečení podle tohoto zákona provádějí výkonné orgány národních výborů. Státní úřad sociálního zabezpečení vykonává působnost, která je mu vyhrazena tímto zákonem, a rozhoduje o dávkách důchodového zabezpečení, pokud předseda úřadu v dohodě se zúčastněnými členy vlády a s Ústřední radou odborů nepřenese vyhláškou v úředním listě rozhodování o těchto dávkách na výkonné orgány národních výborů.

(2) Okresní a krajské národní výbory volí jako své výkonné orgány komise sociálního zabezpečení rad národních výborů. Vláda stanoví složení a organizaci těchto komisí.

(3) Komise sociálního zabezpečení rad národních výborů rozhodují o dávkách, službách a ostatních věcech sociálního zabezpečení, o kterých to stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s Ústřední radou odborů vyhláškou v Úředním listě. Vyhláškou Státního úřadu sociálního zabezpečení vydanou v dohodě s Ústřední radou odborů se též stanoví způsob jednání komisí sociálního zabezpečení.

(4) Vláda může na návrh Ústřední rady odborů nebo národních výborů nařízením stanovit, jak ještě více přiblížit sociální zabezpečení pracujícím a jak zvýšit jejich účast na provádění a kontrole sociálního zabezpečení.

(1) Posudkové komise sociálního zabezpečení zřízené jako znalecké orgány při výkonných orgánech okresních a krajských národních výborů provádějících sociální zabezpečení (dále jen „posudkové komise“) podávají posudky nebo návrhy ve všech případech, kde rozhodnutí o dávce (službě) závisí na zdravotním stavu nebo pracovní schopnosti, zejména

a) v řízení o dávkách důchodového zabezpečení,

b) pro pracovní uplatnění osob se změněnou pracovní schopností,

c) pro obnovení a udržení pracovní schopnosti léčením nebo opatřením vhodných pomůcek.

(2) Podrobnosti o organisaci a činnosti posudkových komisí stanoví státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě s ministerstvy zdravotnictví a spravedlnosti a s Ústřední radou odborů.

O poskytnutí dávky (služby) se rozhoduje zpravidla na žádost, která se podává u výkonného orgánu okresního národního výboru, v jehož obvodu žadatel bydlí.

(1) Žadatel o dávku (službu) je povinen na vyzvání prokázat skutečnosti rozhodné pro poskytnutí dávky (služby), pro její výši a výplatu. Nelze-li tyto skutečnosti prokázat, lze výjimečně připustit o nich čestné prohlášení.

(2) Je-li přiznání dávky podmíněno nepříznivým zdravotním stavem, je osoba, jejíž zdravotní stav má být zjištěn, povinna podrobit se lékařskému vyšetření.

Výkonná zdravotnická zařízení jsou povinna na požádání orgánů sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu v řízení o dávkách (službách), podávat lékařské nálezy, posudky a zprávy o průběhu nemoci a vydávat opisy chorobopisů, jichž je třeba k rozhodnutí o dávce (službě).

(1) Věcné a osobní náklady na vyšetření zdravotního stavu pro účely tohoto zákona včetně nákladů na posudkové komise, jakož i náklady na zřízení a udržování výcvikových středisek [§ 53 písm. c)], na provádění výcviku (školení) v nich a ve výcvikových kursech [§ 53 písm. b)] jdou na vrub státu.

(2) Stát též uhrazuje cestovné, stravné a nocležné, po případě i jiné nutné výlohy osobám, jež se na vyzvání podrobí vyšetření zdravotního stavu nebo se dostaví k jednání posudkové komise. Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s ministerstvem financí a s Ústřední radou odborů podrobnosti; přitom též stanoví, za jakých podmínek se nahrazuje ušlý výdělek.

(1) Zemřela-li osoba po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh (družka) a sourozenci, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, lze splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, vyplatit členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínky odstavce 1; budou-li takto vyplaceny, nemohou být předmětem řízení o projednání dědictví.

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, zejména o době a druhu zaměstnání, o výši výdělku svých zaměstnanců, jakož i o uzavření pracovního poměru s důchodcem, a hlásit je orgánům sociálního zabezpečení; podrobnosti stanoví státní úřad sociálního zabezpečení vyhláškou v úředním listě. Na vyzvání orgánu sociálního zabezpečení jsou zaměstnavatelé povinni kdykoliv podat hlášení o okolnostech rozhodných pro přiznání dávky. Orgány sociálního zabezpečení mají právo správnost a úplnost hlášení přezkoumat.

(2) Zavinil-li zaměstnavatel nesprávným hlášením nebo neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání, že byla poskytnuta dávka neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinen nahradit neprávem vyplacené dávky. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené dávky rozhoduje státní úřad sociálního zabezpečení; od požadování náhrady může zcela nebo zčásti upustit.

(3) Nárok na náhradu se promlčuje do jednoho roku ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta neprávem.

Pověření zaměstnanci orgánů sociálního zabezpečení jsou oprávněni vstupovat do závodů a na pracoviště, pokud je toho třeba pro účely tohoto zákona nebo ke zjištění rozhodných skutečností pro nárok na náhradu dávek důchodového zabezpečení. To platí též o členech posudkových komisí, jestliže se prokáží pověřením orgánu sociálního zabezpečení.

(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává vždy písemně.

(2) Poučení o opravném prostředku má obsahovat údaj, zda je rozhodnutí konečné, či zda je možno proti němu podat opravný prostředek, do jaké lhůty a kde. Chybí-li v rozhodnutí poučení o opravném prostředku nebo je-li neúplné, může účastník řízení žádat do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno, aby bylo doplněno. Lhůta k opravnému prostředku počíná pak běžet ode dne, kdy bylo účastníkovi oznámeno úplné poučení. Bylo-li dáno poučení nesprávné a účastník proto podal opravný prostředek po lhůtě, považuje se opravný prostředek za podaný včas.

(3) Požádal-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

(4) O opravných prostředcích proti rozhodnutím státního úřadu sociálního zabezpečení ve věcech upravených tímto zákonem rozhodují soudy; o odvoláních proti rozhodnutím výkonných orgánů národních výborů se rozhoduje ve správním řízení.

(5) Opravný prostředek proti rozhodnutí o odnětí, snížení nebo zastavení výplaty dávky nemá odkladný účinek.

Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. ledna 1957 i nároky na dávky, jejichž skutkové podmínky se splnily před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů.

(2) Nároky na dávky (zaopatřovací požitky), které vznikly do 31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů o důchodovém zabezpečení a podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, a o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do počátku účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak; řízení se však provede podle ustanovení tohoto zákona.

(1) Dávky (zaopatřovací požitky) poskytované podle dosavadních předpisů uvedených v § 80 odst. 2 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 31. prosince 1956, a další trvání nároku na ně se posuzuje podle ustanovení tohoto zákona, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak.

(2) Z dávek uvedených v odstavci 1 mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly dosavadní předpisy,

a) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění,

b) zaopatřovací požitky invalidů vyměřené podle zákona č. 164/1946 Sb. pro ztrátu výdělečné schopnosti do 65 %,

c) zaopatřovací požitky vyměřené podle zákona č. 164/1946 Sb. rodičům a sourozencům a podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. rodičům,

d) přídavek za zranění přiznaný osobě, na niž se vztahuje ustanovení § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., nebo vojenskému invalidovi ze stavu mužstva z doby před první světovou válkou.

(3) Bude-li poživateli důchodu nebo zaopatřovacích požitků uvedených v odstavci 2 přiznán invalidní nebo částečný invalidní důchod pro zhoršení následků pracovního úrazu nebo poškození zdraví, zanikne nárok na úrazový důchod nebo zaopatřovací požitky. Nastane-li souběh s jiným důchodem podle tohoto zákona, platí ustanovení § 44 odst. 2 obdobně.

(1) Dávky (zaopatřovací požitky) vyplácené ke dni 31. prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za dávky vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny.

(2) Krácení důchodu, prováděné ke dni 31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů pro souběh důchodu s výdělkem, zaniká počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1957.

(3) Starobní důchod, na nějž vznikl nárok do 30. září 1956, náleží pracujícímu důchodci i za účinnosti tohoto zákona v plné výši. Za dobu zaměstnání, po kterou by podle § 10 odst. 4 a 5 náležel starobní důchod jen ve výši jedné třetiny, se nárok na tento důchod zvyšuje za každý rok zaměstnání o 2 %, 1,5 % nebo 1 % průměru hrubých ročních výdělků, které důchodce měl po 31. prosinci 1956, a to podle toho, v které pracovní kategorii byl v té době zaměstnán; ustanovení o novém vyměření starobního důchodu (§ 18) tu neplatí.

(4) Zjistí-li se přezkoumáním zdravotního stavu, že poživatel invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok do 31. prosince 1956, je jen částečně invalidní, sníží se jeho dosavadní důchod, čítajíc v to i nároky uvedené v §§ 83 a 84, na 60 % dosavadní výše; takto snížený důchod se posuzuje nadále jako částečný invalidní důchod podle tohoto zákona.

(1) Nároky získané ve veřejném pensijním zaopatření ke dni 31. března 1950 na zvýšení důchodů podle § 3 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 113/1950 Sb., § 3 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 114/1950 Sb. a § 7 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 115/1950 Sb. se u důchodů, na něž vznikne nárok po 31. prosinci 1956, zachovávají v dosavadní výši, jestliže nepřevyšují 250 Kčs měsíčně, jde-li o důchod starobní nebo invalidní, a 125 Kčs měsíčně, jde-li o důchody pozůstalých; převyšuje-li dosavadní výše těchto nároků uvedené částky, zachovávají se ve výši jedné poloviny, nejméně však ve výši těchto částek. Zvýšení důchodu však nepřísluší k starobnímu důchodu, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani k částečnému invalidnímu důchodu; tím není dotčeno ustanovení § 82 odst. 4.

(2) Nároky na nejnižší výměru důchodů, zajištěné předpisy § 6 odst. 1 vl. nař. č. 113/1950 Sb., § 6 odst. 1 vl. nař. č. 114/1950 Sb. a § 10 odst. 1 vl. nař. č. 115/1950 Sb., zůstávají nedotčeny; nepříslušejí však, jde-li o starobní důchod, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani jde-li o částečný invalidní důchod. Ustanovení § 82 odst. 4 není tím dotčeno.

(1) Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají nároků, které byly upraveny vládním nařízením č. 18/1954 Sb., o úpravě nároků z dosavadního pensijního nadlepšení.

(2) Důchody z pensijního nadlepšení vyplácené ke dni 31. prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za důchody vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny; důchody, na něž vznikne nárok za účinnosti tohoto zákona, se nezdaňují.

(3) Důchody z pensijního nadlepšení nepříslušejí k starobnímu důchodu, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani k částečnému invalidnímu důchodu; tím není dotčeno ustanovení § 82 odst. 4.

(4) Důchody z penzijního nadlepšení se nezapočítávají do nejvyšší výměry starobního a invalidního důchodu zaměstnance I. pracovní kategorie (§ 19 odst. 1). Důchody z penzijního nadlepšení zaměstnanců II. a III. pracovní kategorie se snižují o částku, o niž úhrn důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění) a důchodu z penzijního nadlepšení převyšuje 85 % průměrného ročního výdělku. Pozůstalým po zaměstnanci, který by měl nárok na důchod z penzijního nadlepšení snížený podle předchozí věty, náležejí z penzijního nadlepšení důchody pozůstalých vypočtené ze sníženého důchodu; to platí též pro důchody pozůstalých po důchodci.

Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s Ústřední radou odborů vyhláškou v úředním listě podrobnosti k provedení tohoto dílu zákona. Přitom může stanovit odchylky od ustanovení § 81 odst. 1; může zejména stanovit, že se některé dávky téhož druhu slučují v jedinou dávku a za které dávky podle tohoto zákona se považují dávky poskytované podle dosavadních předpisů, avšak v tomto zákoně již neupravené.

Státní úřad sociálního zabezpečení v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány vyhláškou v úředním listě

a) stanoví, jak se zhodnotí zaměstnancům, členům jednotných zemědělských družstev, členům výrobních družstev a osobám samostatně hospodařícím doba jejich důchodového zabezpečení (pojištění) při přestupu do některého jiného druhu důchodového zabezpečení (pojištění) a jak se zhodnotí doba rozhodná pro nároky na důchodové zaopatření příslušníků ozbrojených sil při jejich přestupu do důchodového zabezpečení (pojištění),

b) upraví souběh důchodů poskytovaných podle tohoto zákona s důchody náležejícími podle jiných předpisů, a to obdobně podle ustanovení § 44,

c) stanoví, které důchody poskytované podle jiných předpisů a za jakých podmínek se zvyšují obdobně podle ustanovení tohoto zákona o zvýšení starobního a invalidního důchodu (§§ 11 a 15), jestliže jejich poživatelé jsou zaměstnáni.

Vláda upraví nařízením pensijní nároky, které rozpočtové a hospodářské organisace státního a družstevního socialistického sektoru plní nebo jsou zavázány plnit podle smluvních ujednání se zaměstnanci nebo jako náhradu škody vzniklé na nárocích zaměstnanců z důchodového zabezpečení (pojištění).

Předseda státního úřadu sociálního zabezpečení může odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění tohoto zákona.

Státní komise důchodového zabezpečení zřízená ustanovením § 7 zákona č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, se zrušuje.

(1) Vláda upraví nařízením nemocenské a důchodové pojištění členů jednotných zemědělských družstev, nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení členů výrobních družstev a důchodové pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících; přitom může úpravu podrobností svěřit prováděcím předpisům.

(2) Proti rozhodnutím vrcholných orgánů výrobních družstev o pojištění, o vyměřovacím základě, o pojistném a o jiných otázkách pojistného poměru členů výrobních družstev lze podat opravný prostředek k lidovému soudu, v jehož obvodě člen družstva bydlí; přitom platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující řízení ve sporech z pojištění zaměstnanců.

(1) Zrušují se veškeré předpisy o věcech upravených tímto zákonem. Zejména se zrušují:

a) zákon č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, ve znění čl. III. zákona č. 242/1949 Sb.,

b) zákon č. 99/1948 Sb., o národním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, pokud upravuje důchodové pojištění, vyjma §§ 110 až 112,

c) vládní nařízení č. 173/1949 Sb., o přestupech některých osob, vyňatých před 1. říjnem 1948 z pojistné povinnosti veřejnoprávního důchodového pojištění, do národního pojištění,

d) vládní nařízení č. 174/1949 Sb., jímž se určuje, jakým způsobem se splňuje základní podmínka pro vznik nároků na dávky národního důchodového pojištění u sezónních zaměstnanců v zemědělství a lesnictví,

e) vládní nařízení č. 30/1950 Sb., o přestupech mezi veřejným pensijním zaopatřením a národním (veřejnoprávním) důchodovým pojištěním a o přestupech ve veřejném pensijním zaopatření,

f) vládní nařízení č. 44/1950 Sb., o některých přestupech v sociálním pojištění (zaopatření) před 1. říjnem 1948,

g) vládní nařízení č. 49/1951 Sb., kterým se upravují některé nároky pracujících důchodců národního pojištění,

h) zákon č. 102/1951 Sb., o přebudování národního pojištění, pokud upravuje důchodové zabezpečení,

ch) vládní nařízení č. 101/1952 Sb., o úpravě podmínek pro trvání nároků na některé důchody z důchodového zabezpečení,

i) vládní nařízení č. 22/1953 Sb., o úpravě důchodů z důchodového zabezpečení a zaopatření osob nepřátelských lidově demokratickému zřízení,

j) vládní nařízení č. 25/1953 Sb., o přesunu působnosti v některých věcech důchodového zabezpečení a nemocenského pojištění,

k) ustanovení §§ 6 až 12 vládního nařízení č. 42/1953 Sb., o opatřeních v oboru mezd, důchodů a některých sociálních dávek v souvislosti se zrušením lístkového systému zásobování.

(2) Dokud nebudou vydány předpisy podle tohoto zákona, užije se dosavadních prováděcích předpisů, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem; podmínky a rozsah nároků upravených těmito dosavadními předpisy se však posuzují podle ustanovení tohoto zákona.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1957; provedou jej všichni členové vlády.

Zápotocký v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Dolanský v. r.

Kopecký v. r.

Ing. Jankovcová v. r.

Poláček v. r.

Barák v. r.

Ing. Šimůnek v. r.

Dr. Kyselý v. r.

Plojhar v. r.

Dr. Šlechta v. r.

Bakuľa v. r.

David v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Krosnář v. r.

Machačová v. r.

Dr. Nejedlý v. r.

Tesla v. r.

Uher v. r.

Beran v. r.

Jonáš v. r.

Reitmajer v. r.

Dr. Škoda v. r.

Bukal v. r.

Dvořák v. r.

Dr. Kahuda v. r.

generál plukovník Lomský v. r.

Dr. Neuman v. r.

Ouzký v. r.

Pospíšil v. r.

Ing. Púčik v. r.

Dr. Vlasák v. r.

Zatloukal v. r.

Příloha k § 16 odst. 3 zákona č. 55/1965 Sb.

Čís. Nemoc z povolání vzniklá v podnicích 1 Onemocnění z olova a jeho sloučenin K č. 1 - 18:

ve kterých látky vedle uvedené se vyrábějí, zpracovávají, používají nebo se vyskytují jako vedlejší výrobky či vůbec jinak 2 Onemocnění z fosforu a jeho sloučenin 3 Onemocnění z fluoru a jeho sloučenin 4 Onemocnění ze rtuti a jejích sloučenin 5 Onemocnění z arsenu a jeho sloučenin 6 Onemocnění z manganu a jeho sloučenin 7 Onemocnění ze sirouhlíku 8 Onemocnění ze sirovodíku 9 Onemocnění z kysličníku uhelnatého 10 Onemocnění z kyanových sloučenin 11 Onemocnění z benzenu a jeho homologů 12 Onemocnění z nitro- a amino- sloučenin benzenu nebo jeho homologů a jejich odvozenin 13 Onemocnění z halogenisovaných uhlovodíků mastné řady 14 Onemocnění z dusičných esterů glycerinu a dusičných esterů jiných látek mastné řady 15 Onemocnění z látek bojových 16 Onemocnění z ionisujícího záření a ze záření s obdobným účinkem 17 Poškození elektromagnetickým zářením o vlnové délce řádu cm 18 Onemocnění kožní rakovinou nebo kožními změnami, majícími sklon k přechodu v rakovinu, způsobená látkami vyvolávajícími rakovinu, kde škodlivina je v příčinné souvislosti s výkonem zaměstnání 19 Kožní onemocnění účinkem škodlivin, která jsou v příčinné souvislosti s výkonem zaměstnání a kde onemocnění nutí ke změně zaměstnání K č. 19 a 20:

v nichž jsou zaměstnanci vydáni tomuto nebezpečí 20 Onemocnění rakovinou plic z radioaktivních látek nebo počasný chorobný stav, který způsobuje odůvodněné podezření z tohoto onemocnění 21 Onemocnění přenosnými a parasitárními nemocemi Na všech zdravotnických pracovištích, kde prokazatelný styk s infekčně nemocnými nebo s infekčním materiálem je součástí výkonu zaměstnání 22 Nemoci přenosné se zvířat na lidi buď přímo nebo prostřednictvím přenašečů v nichž jsou zaměstnanci vydáni tomuto nebezpečí anebo kde onemocnění vzniklo prokazatelně výkonem zaměstnání 23 Onemocnění vyvolané prací ve stlačeném vzduchu v nichž se používá kesonů, potápěcích zvonů nebo skafandrů 24 Onemocnění kostí, kloubů, svalů, cév a nervů končetin způsobené při práci otřesy o vysokých frekvencích K č. 24 - 25:

v nichž jsou zaměstnanci vydáni tomuto nebezpečí 25 Onemocnění dolních dýchacích cest a plic způsobené hliníkovým prachem a prachem z hliníkových slitin (zaprášení plic hliníkem - fibrosa plic 26 Onemocnění dolních cest dýchacích a plic z berylia a jeho sloučenin K č. 26 - 28:

v nichž jsou zaměstnanci vydáni tomuto nebezpečí 27 Onemocnění zaprášením plic prachem obsahujícím kysličník křemičitý (silikosa): a) při kterém jsou zjištěny typické rtg znaky a klinicko-funkcionální poruchy z tohoto onemocnění; poruchy funkce způsobené současnou inaktivní tuberkulosou se hodnotí tak, jakoby byly způsobeny silikosou b) ve spojení s aktivní tuberkulosou 28 Onemocnění zaprášením plic asbestovým prachem (asbestosa): a) při kterém jsou zjištěny typické rtg znaky a klinicko-funkcionální poruchy z tohoto onemocnění, b) ve spojení s plicní rakovinou 29 Onemocnění dolních dýchacích cest a plic škodlivými účinky Thomasovy moučky jež dopravují nebo zpracovávají Thomasovu strusku nebo zpracovávají, uskladňují nebo dopravují Thomasovu moučku 30 Onemocnění z chromových sloučenin v nichž se tyto sloučeniny vyrábějí, zpracovávají nebo kde se jich používá 31 Onemocnění hluchotou nebo těžkou nedoslýchavostí v nichž jsou zaměstnanci vydáni nadměrnému hluku 32 Onemocnění šedým zákalem v nichž jsou zaměstnanci vydáni nadměrnému působení krátkovlnných tepelných paprsků 33 Onemocnění nystagmem v těžkých a složitých tvarech v dolech 34 Onemocnění nervu loketního otlakem v brusírnách skla 35 Rozedma plic foukačů skla v nichž jsou zaměstnanci vydáni tomuto nebezpečí 36 Profesionální nedomykavost hlasivek nebo uzlíky na hlasivkách, nutící ke změně zaměstnání; u zpěváků a herců z povolání a učitelů v divadlech a školách