56/1991 Sb. · 104 paragrafů
Předseda sněmovny vykonává práva a povinnosti podle tohoto zákona a dále zejména:
a) zastupuje sněmovnu navenek,
b) podepisuje usnesení sněmovny a jejího předsednictva,
c) informuje o usneseních sněmovny a jejích orgánů předsednictvo druhé sněmovny.
Předseda sněmovny podává pravidelně předsednictvu sněmovny zprávy o opatřeních, která učinil.
Předsedu sněmovny zastupuje místopředseda, popřípadě další členové předsednictva podle usnesení předsednictva sněmovny.
(1) Sněmovna zřizuje ze svých poslanců výbory, jejichž zřízení je stanoveno ústavním zákonem nebo tímto zákonem; další výbory může sněmovna zřídit usnesením.
(2) Výbory jsou odpovědny sněmovně, která je zřídila. Předseda a ostatní členové výboru jsou odpovědni sněmovně, která je zvolila.
(1) Výbory ve Sněmovně národů mají být složeny ze stejného počtu poslanců zvolených v České republice a zvolených ve Slovenské republice.
(2) Členy výborů sněmoven nemohou být předseda Federálního shromáždění, první místopředseda Federálního shromáždění, předsedové sněmoven a členové federální vlády.
(1) Výbory projednávají v přiměřené lhůtě věci, které jim byly přikázány, a věci, na jejichž projednávání se usnesou.
(2) Výbory předkládají své návrhy, podněty a stanoviska sněmovně, popřípadě jejímu předsednictvu.
(1) Své návrhy, podněty a stanoviska mohou výbory rovněž zasílat příslušným členům federální vlády, popřípadě vedoucím ostatních federálních ústředních orgánů; podle povahy věci o tom informují předsednictvo Federálního shromáždění.
(2) Členové federální vlády a vedoucí ostatních federálních ústředních orgánů jsou povinni výborům do 30 dnů, nestanoví-li výbor jinou lhůtu, sdělit, jaká opatření přijali k doporučením výborů.
(3) Neobdržel-li výbor ve stanovené lhůtě odpověď nebo nesouhlasí-li s ní, může předložit své doporučení předsednictvu sněmovny, popřípadě předsednictvu Federálního shromáždění k dalšímu opatření; může též sám informovat o svém stanovisku příslušného člena federální vlády, popřípadě jiného vedoucího federálního ústředního orgánu a požádat ho, aby svoji odpověď přezkoumal.
Ustavující schůzi výboru svolá jeho předseda. Výbor zvolí na ustavující schůzi místopředsedu a tajemníka výboru.
(1) Schůze výboru svolává a zpravidla řídí předseda nebo místopředseda výboru.
(2) Předseda je povinen svolat schůzi výboru, usnese-li se na tom sněmovna, předsednictvo sněmovny, předsednictvo Federálního shromáždění nebo požádá-li o to alespoň jedna třetina členů výboru. Pokud není v usnesení určeno nebo v žádosti požadováno, kdy se má schůze výboru konat, je předseda povinen svolat schůzi výboru nejpozději do 7 dnů od přijetí usnesení nebo doručení žádosti členů výboru.
(3) Návrh pořadu jednání a způsobu projednávání předkládá výboru zpravidla jeho předseda. Každý člen výboru může navrhnout změnu nebo doplnění pořadu jednání.
(1) Schůze výboru jsou zpravidla veřejné. Účast zástupců veřejnosti je zaručena do naplnění kapacity míst v sálu, ve kterém výbor jedná. Ustanovení § 18 odst. 2 a 3 o neveřejném jednání platí pro výbor obdobně. Schůze výboru mandátového a imunitního jsou vždy neveřejné.
(2) Poslanci těch výborů, kterým nebyl určitý návrh přikázán k projednání, mohou písemně sdělit těm výborům, kterým návrh byl přikázán k projednání, své stanovisko.
(3) Poslanci, kteří nejsou členy výboru, jsou oprávněni se účastnit jednání tohoto výboru a vyjádřit se k projednávané věci.
(4) Na neveřejných schůzích výboru mohou být přítomni poslanci obou sněmoven, členové federální vlády a se souhlasem výboru jiné osoby.
(1) Výbor může jednat, jestliže je přítomna nadpoloviční většina jeho členů.
(2) Před začátkem jednání výboru předseda sdělí, kteří poslanci požádali o omluvení neúčasti a kteří se dosud neomluvili.
(3) K platnosti usnesení výboru je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů výboru, pokud tento zákon nestanoví něco jiného.
(4) Na závěr projednávaného bodu pořadu výbor zpravidla zvolí sněmovního zpravodaje výboru.
(5) Jestliže alespoň jedna třetina přítomných členů výboru nevyslovila souhlas s usnesením výboru, ve stanovisku výboru se jejich mínění konstatuje, požádá-li o to kdokoli z přítomných členů výboru.
(1) Členové federální vlády mají právo účastnit se všech schůzí výboru sněmovny; udělí se jim slovo, pokud o to požádají.
(2) Výbory sněmovny mají právo zvát na schůze členy federální vlády, generálního prokurátora České a Slovenské Federativní Republiky a vedoucí ostatních federálních ústředních orgánů a vyžadovat od nich vysvětlení a potřebné podklady; tito jsou povinni se dostavit na schůze výboru sněmovny a požadovaná vysvětlení podat a požadované poklady předložit. Výjimečně se mohou dát zastupovat jinými členy federální vlády, popřípadě pověřenými zástupci, pokud s tím výbor vyslovil souhlas.
(3) Členové federální vlády, popřípadě ti, kdo je zastupují, si mohou na schůze výborů sněmoven přibrat odborníky a požádat předsedajícího, aby jim bylo uděleno slovo.
(1) Výbory mohou, vyžaduje-li to povaha projednávané věci, též zvát na své schůze představitele ústředních orgánů České republiky a Slovenské republiky; požádají-li o to, udělí se jim slovo.
(2) Výbory mohou také přizvat k projednávání jednotlivých otázek odborníky a další občany a požádat je o stanovisko.
(3) K důležitým otázkám mohou pověřit odborníky, popřípadě vědecké ústavy a jiné instituce, aby vypracovali znalecké posudky, jiné potřebné expertizy a stanoviska pro jednání výborů. K vyjasnění obsahu podaného posudku může výbor požadovat, aby ten, kdo jej vypracoval, podal ústní vysvětlení před výborem.
Výbor může usnesením upřesnit pravidla svého jednání a to tak, aby to nebylo v rozporu s tímto zákonem. Pro takové usnesení se vyžaduje souhlas nadpoloviční většiny všech členů výboru.
Ze schůzí výboru sněmovny se pořizují zápisy obsahové, neusnesl-li se výbor sněmovny na zápisu doslovném. Zápisy a usnesení ověřuje tajemník výboru a schvaluje předseda výboru. Jinak platí ustanovení § 35 přiměřeně.
(1) Výbory sněmovny i výbory obou sněmoven mohou konat společné schůze a předkládat společné návrhy.
(2) Pro jednání společné schůze výborů sněmoven platí ustanovení o jednání na schůzích výborů sněmovny obdobně. V jejím řízení se však předsedové výborů střídají a výbory hlasují vždy odděleně.
Výbor mandátový a imunitní zejména
a) ověřuje, zda poslanci splnili podmínky stanovené v § 2 odst. 2,
b) zkoumá, zda poslanci byli platně zvoleni a předkládá své návrhy sněmovně (čl. 47 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.),
c) jedná ve věcech zániku mandátu poslance a předkládá své návrhy sněmovně,
d) předkládá sněmovně svá stanoviska k žádostem podle § 6,
e) provádí šetření v disciplinárním řízení.
(1) Předsednictvo Federálního shromáždění, sněmovny a výbory sněmoven mohou zřizovat ve věcech působnosti Federálního shromáždění stálé nebo dočasné komise složené výhradně z poslanců nebo složené i z jiných osob. Předsedou komise je vždy poslanec.
(2) Sněmovny a výbory sněmoven se mohou dohodnout na zřízení společných komisí.
(3) Pro jednání komisí platí přiměřeně ustanovení o jednání výboru sněmovny. Pověření, aby komise pokračovaly ve své práci i po dobu mimo zasedání Federálního shromáždění, může komisím udělit ten orgán, který je zřídil.
(4) Pro volbu členů komisí platí § 12 obdobně.
(1) Předsednictvo Federálního shromáždění nebo sněmovny mohou zřizovat pro objasnění závažných skutečností veřejného zájmu, které patří do působnosti Federálního shromáždění, vyšetřovací komisi.
(2) Vyšetřovací komise může vyslýchat svědky. O povinnosti svědčit, o předvolání a předvedení, zákazu výslechu, právu odepřít výpověď a o nároku na svědečné platí přiměřeně ustanovení trestního řádu.7)
(3) Vyšetřovací komise může k objasnění skutečností důležitých pro její činnost přibrat znalce. Na přibrání znalce a na jeho povinnosti platí přiměřeně ustanovení trestního řádu.8)
(4) Jednání vyšetřovací komise mohou být přítomni pouze její členové, pokud vyšetřovací komise nerozhodne jinak.
(5) Členové vyšetřovací komise jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvědí při výkonu své funkce. Tato povinnost trvá i po skončení výkonu funkce.
(6) Vyšetřovací komise předkládá svá zjištění s příslušným návrhem k projednání tomu orgánu, který ji zřídil. Předsednictvo Federálního shromáždění nebo sněmovny zaujímají ke zjištěním a návrhu vyšetřovací komise stanovisko usnesením.
Každý výbor, popřípadě komise (§ 90 a 91) má organizačního tajemníka, kterým je pracovník Kanceláře Federálního shromáždění.
(1) Proti poslanci lze zavést disciplinární řízení, jestliže urazil v souvislosti s výkonem funkce poslance zákonodárného sboru nebo jiného ústavního činitele.
(2) Disciplinární řízení se zahajuje na návrh toho, koho se urážka týká. Návrh se podává mandátovému a imunitnímu výboru příslušné sněmovny.
(1) Proti poslanci lze zavést disciplinární řízení i tehdy, jestliže je důvodné podezření, že se dopustil jednání, kterým závažně porušil poslanecký slib.
(2) Disciplinární řízení se zahajuje na návrh předsednictva sněmovny nebo jejího výboru. Návrh se podává mandátovému a imunitnímu výboru příslušné sněmovny.
(1) Disciplinární řízení provádí mandátový a imunitní výbor.
(2) V disciplinárním řízení musí být poslanci poskytnuta možnost obhajoby. Je-li členem mandátového a imunitního výboru, není oprávněn v této věci hlasovat. Ten, jehož se urážka týká, nebo jeho zástupce je oprávněn se jednání mandátového a imunitního výboru účastnit.
(3) Po provedení potřebného šetření mandátový a imunitní výbor předloží návrh na usnesení předsednictvu sněmovny.
(1) Předsednictvo sněmovny projedná návrh mandátového a imunitního výboru a rozhodne o tom, zda se poslanec jednání, pro které bylo disciplinární řízení vedeno, dopustil a případně mu uloží některé disciplinární opatření podle odstavců 2 nebo 3. Ustanovení § 95 odst. 2 platí obdobně.
(2) Jde-li o disciplinární řízení podle § 93, může být poslanci uloženo, aby se ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem omluvil.
(3) Jde-li o disciplinární řízení podle § 94, může být poslanci uložena důtka.
(4) Poslanec má právo do 15 dnů od rozhodnutí předsednictva sněmovny požádat sněmovnu, aby rozhodnutí předsednictva sněmovny přezkoumala. Sněmovna rozhodne po rozpravě hlasováním, že disciplinární opatření potvrzuje nebo že rozhodnutí předsednictva sněmovny zrušuje. Zrušením rozhodnutí předsednictva sněmovny nebo potvrzením disciplinárního opatření disciplinární řízení končí.
(5) Pokud poslanec nepožádal o přezkoumání disciplinárního opatření uloženého podle odstavce 2 a poslanec se ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem neomluvil, předsednictvo sněmovny může na návrh toho, koho se urážka týká, rozhodnout o vhodném způsobu uveřejnění svého rozhodnutí.
(6) Pokud poslanec nepožádal o přezkoumání disciplinárního opatření uloženého podle odstavce 3, důtka se vyhlásí na nejbližší schůzi sněmovny.
(1) Odborné, organizační a technické úkoly spojené se zabezpečováním činnosti Federálního shromáždění, jeho orgánů, sněmoven a jejich orgánů plní Kancelář Federálního shromáždění. Podrobnosti upravuje zákon Federálního shromáždění.
(2) Kancelář Federálního shromáždění je právnickou osobou.
(3) Organizační řád a platový řád Kanceláře Federálního shromáždění schvaluje předsednictvo Federálního shromáždění. Předsednictvu Federálního shromáždění přísluší stanovit opatřením k platovému řádu náležitosti, k jejichž úpravě jinak zmocňuje zvláštní zákon;1) vydání se oznamuje ve Sbírce zákonů.
(1) Parlamentní institut plní úkoly informační, vědecké a školící instituce Federálního shromáždění.
(2) Podrobnosti upravuje statut Parlamentního institutu, který schvaluje předsednictvo Federálního shromáždění.
(1) Parlamentní tiskový zpravodaj je informačním periodikem pro potřeby Federálního shromáždění i veřejnosti.
(2) Podrobnosti stanoví a schvaluje předsednictvo Federálního shromáždění.
(1) K ochraně Federálního shromáždění a udržování pořádku zřizuje se Parlamentní stráž.
(2) Organizaci, úkoly, jakož i postavení a oprávnění jejích členů upravuje zákon Federálního shromáždění.
(1) Parlamentní dokumentací se rozumí záznamy Federálního shromáždění a oficiální publikace.
(2) Záznamy Federálního shromáždění jsou veškeré záznamy pořizované ve Federálním shromáždění a uchovávané na všech typech záznamových médií. Práci se záznamy Federálního shromáždění upravuje Spisový řád Federálního shromáždění.
(3) Oficiálními publikacemi Federálního shromáždění jsou:
a) parlamentní tisky (předlohy pro projednávání),
b) zprávy o schůzích sněmoven,
c) zprávy o nově schválených zákonech s uvedením jejich znění.
(4) Oficiální publikace Federálního shromáždění dostávají všichni poslanci a osoby uvedené v § 17.
Po uplynutí volebního období Federálního shromáždění, popřípadě po jeho rozpuštění, nebudou již projednávány návrhy a podání, které nebyly do té doby vyřízeny, s výjimkou peticí a těch záležitostí, o kterých je do ustavení nového Federálního shromáždění oprávněno rozhodnout předsednictvo Federálního shromáždění.
Zrušují se:
a) zákon č. 31/1989 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění,
b) zákon č. 32/1989 Sb., o poslancích Federálního shromáždění, s výjimkou ustanovení § 8, 9, 19, 20 a 21, přičemž se v těchto ustanoveních vždy vypouštějí slova „socialistická organizace“ a „organizace“,
c) čl. I zákona č. 457/1990 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 31/1989 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění, a kterým se mění trestní zákon č. 140/1961 Sb.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1991.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r.
1) § 49 zákona č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění.
1) § 23 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech.
2) § 7 zákona č. 304/1990 Sb., o platu a náhradách výdajů poslanců Federálního shromáždění.
3) § 7 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím.
4) Čl. 69 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
5) Čl. 70 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
6) Čl. 43 odst. 1 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.
7) § 93 odst. 1 a 2, § 94 až 104 trestního řádu.
8) § 105 až 111 a § 118 trestního řádu.